Penzion Salvatore

Já vím*šeptne na to,že cítí tu krev.Objímá jí celou cestu a sleduje z okýnka,jak se blíží na místo.Když konečně dojedou,vystoupí a když vystoupí i Elena,zavře dveře.Přejde k řidiči,zaplatí mu a ovlivní ho,aby zapomněl na to,co se tam dělo.Poté odvede Elenu do domu a zavře za nimi dveře*Pomůžu ti,jen mi musíš věřit,ano?*Pozvedne obočí*Nebudeš se muset krmit na lidech.Naučím tě ovládat a pít ze zvířat.Neublížíš,nezabiješ a budeš žít normální život,jako já....*Začne mluvit a mluvit.Nechce to pro ní,ale teď už musí jen pomoct,aby nezabila.Víc už teď udělat nemůže*

*Celou cestu se zuby nehty drží,aby neskočila po tom taxikáři.Myslí na všechny hezké vzpomínky.Drtí ruce v pěst a modlí se,aby už byli pryč od té krve.Vystoupí spěšně z taxíku hned po Stefanovi a přešlápne si před Penziónem,než zaplatí a vyřídí taxikáře.Vejde do Penziónu.*Já ti věřím,Stefane...Já...*Prohrábne si vlasy nervózně.*Já ale nechci být upír,mám strach.*Zadívá se na něj.Zalesknou se jí slzy v očích a rozhodí nešťastně rukama.*Ale co když to nezvládnu,Stefane?Co když zabiju?Co bude pak?Já... Já to nedokážu,vím,že to nedokážu...*Chytne se za vlasy a sevře je v dlaních.*Proboha,já mám...Takový HLAD...*Sesune se na kolena.Nesmí tomu podlehnout.*

Pomůžu ti,Eleno....Nedovolím,abys někoho zabila.Všechno se to naučíš,to ti slibuju*Polkne a přejde k ní.Sedne si do dřepu a vydechne*Já vím,že hlad je velký a napít se musíš.Někoho seženu,abys do sebe dostala alespoň kapku krve.Pak ti seženeme prsten a naučí tě ovládat se.Půjde to,zvládneš to,uvidíš....*Bude muset sehnat nějakou čarodějku a prsten.Ví,že tohle bude dlouhý proces,ale pro Elenu to udělá rád.Hlavně,když bude klidnější.Přesně věděl,že kdyby se Elena stala upírem,bude to pro ní špatný a proto to po ní nechtěl.*

*Zavrtí hlavou nad jeho sliby.Nevěří tomu.Ne,žy by nevěřila jemu,ale nevěří sobě.*Já nemůžu,Stefane...Já...Já nemůžu.*Zatřese hlavou nad tím,že jí někoho sežene.Nechce se z nikoho napít.Neovládne se.Položí si hlavu do dlaní.*Proč mi to udělal Stefane,proč....*Špitne.Cítí se čím dal slabší.Jdou na ní mdloby.*Chci si lehnout..Jsem unavená....

*Polkne,kývne a sklopí oči,když ze sebe dostane,že nemůže*Já nevím a už to ani nezjistíme*Tak rád by jí pomohl,ale pokud ho nenechá,nepomůže jí*Dobře,tak si jdi lehnout.Vyber si ložnici jakou chceš a kdybys cokoliv potřebovala,tak zavolej,dobře?*Vydechne.Musí vymyslet způsob,jak jí přesvědčit,aby se napila.Nechce o ní přijít*

*Zvedne se na nohy a obmotá si ruce kolem trupu.*Ne,to nezjistíme.*Zavrtí lehce hlavou.*Přijď tam za mnou,Stefane.Prosím...*Pohladí ho po paži lehce.Nechce být sama,ale musí si lehnout.To,že se ještě nenapila krve jí vyčerpává čím dál víc.Rozejde se pomalu po schodech a vybere si nějakou ložnici.Tam zapadne,ani se nesvléká a položí se na postel.Zavře pevně oči.Slyší všechno.Přijde jí,že slyší i pohyb prachu ve vzduchu.Zacpe si uši,stočí se do klubíčka a polkne.Bojí se,že umře.Nechce umřít a nechce být upír.*

Přijdu*Kývne a pokusí se usmát.Zadívá se na ní,jak odchází a poslouchá každý její krok,až do doby,než uslyší dveře.Což je pro něho znamení,že už je v nějaké ložnici.Odejde si do obýváku nalít Borbon.Vypije to po pár locích a přitom rozmýšlí nad tou čarodějkou.Pokud se mu povede Elenu přesvědčit,bude potřebovat prsten.Odloží skleničku a vzpomene si na Katie.Vyndá mobil s odejde z domu.Přivře dveře a vytočí číslo Rose*

Ahoj Rose....Já,omlouvám se jestli nějak vyrušuju,ale mám na tebe prosbu.Potřeboval bych od tebe číslo na Katie.Je to důležitý.Já.......prosím*Polkne a přešlápne.*Mohla bys mi ho poslat do zpráv??*Optá se jí hned a doufá,že ho neodmítne.Musí to všechno zařídit a nerad by ještě Katie scháněl po městě*

Děkuju*Poděkuje jí místo dlouhých řečí.Koukne na display,když mu pípne zpráva.Vydechne,jakmile zjistí,že je to od Rose.Vrátí mobil k uchu s tím,že se s ní rozloučí.Polkne,když mu položí tu otázku*Potřebuju od ní prsten na denní světlo....Elena bude co nevidět upír.Pokud se nerozhodne zemřít*Řekne jí pravdu*

To je dobrý,nemusíte jezdit,já....Nějak to zvládnu.Teda,pokusím se o to.Šlo mi jen o to číslo,kvůli prstenu,aby mohla ven*Vydechne*Bojím se ale,že to nezvládne.Je na tom špatně.Takže jestli sem ti volal zbytečně,tak se předem omlouvám.A ještě jednou promiň,že jsem otravoval..*Musí se pořád omlouvat,protože je opravdu nechtěl otravovat s problémy,když jsou na líbánkách*

Já bych jí to taky mohl naučit,ale ona nechce,bojí se a odmítá to.Nejde o to,že bych to nezvládl,ale ona to nechce*Polkne*Nemusíte jezdit,já to nějak zvládnu.Až to Elena přijme,bude to snažší,doufám...*Vydechne*Zavolám té Katie až se napije.Pokud se rozhodne,že nechce být upír,jako,že už to opakovala několikrát.Nebudu jí volat,nemůžu k tomu Elenu nutit...*Na jejich příjezd nic neříká*

Nemůžu jí k tomu nutit.Pokud se rozhodne,že to nechce,tak se to nestane.Nemohl bych žít s tím,že by mě kvůli tomu nenáviděla.Já vím,že to tak máme všichni,ale ne každý to bere tak jako ona...*Vydechne*Už bych měl jít za ní,aby nebyla dlouho sama*Polkne a už se s ní chce rozloučit,když mu položí další otázku*Nevím,co byl zač,ale zabil jsem ho.Nechtěl jsem,ale strčil jsem ho víc,než bych chtěl a zlomil mu vaz...

Určitě jí zavolám*Kývne lehce*Jo,byl to člověk.Netuším,kde vzal krev,ale podařilo se mu to.Škola přijde o jednoho učitele,pokud jím byl....Ozvu se hned,jak se Elena rozhodne,ale jezdit nemusíte.Nechci vám kazit líbánky...Jen mi šlo o to číslo,kvůli tomu prstenu*Vydechne*Jdu za Elenou,měj se Rose.

Jo,stalo se jí to ve škole*Polkne*Ne,jsme v Mystic Falls,musel jsem jí sem odvést,když je v přeměně.Nemohl jsem jí odvést zpátky do L.A*Vydechne*Dobře,budu...Měj se,ahoj*Rozloučí se s ní a hned otevře zprávu od Rose.Zavolá na číslo,které mu Rose poslala a opře se o stěnu domu.Čeká,než mu to přijme*

Ahoj,tady Stefan*Ozve se jí hned,jak hovor přijme.Trochu se bál,že cizí číslo nezvedne*Promiň jestli ruším.Vzal jsem si od Rose na tebe číslo,tak doufám,že ti to nevadí,ale mám na tebe prosbu.Co zrovna děláš?Měla bys na mě chvilku čas?*Oddálí se od stěny domu a přešlápne.Nedokáže být chvíli v klidu.Má strach z toho,jak to Elena zvládne*

Na to se nedá zapomenout,ale už jsem to hodil za hlavu*Vydechne*Ne,Rose je v pořádku,je s Damonem na líbánkách,ale potřeboval bych od tebe prsten na denní světlo jestli mi rozumíš.Mohla bys?Já ho teda nemám,takže bych ti byl moc vděčný,kdybys ho cestou sehnala.Zaplatím ti ho,ale nemůžu opustit penzión....Jsi moje jediná šance,jinak budu muset hledat někoho jiného a to by mohlo trvat...Takže bych ti byl moc vděčný,kdybys to udělala.

Jo,konečně si je dopřáli*Kývne,i když to nevidí*Nemusíš to brát tak,že mi to dlužíš...Dobře,já na tebe počkám.Děkuju,Katie*Poděkuje jí dřív,než to stihne vypnout.Uklidí pak mobil do kapsy a vrátí se do domu.Zadívá se nahoru a přemýšlí jestli má jít nahoru za Elenou nebo má počkat na Katie dole.Měl by být s ní.Ví,co prožívá,i když od to neměl tak silný jako ona.Neměl nikoho,kdo by mu bránil v tom,aby se napil.Nakonec se rozhodne počkat na Katie dole.Věří,že se mu podaří Elenu přesvědčit,aby se napila*

*Tiskne s prstýnek v dlani celou cestu,aby ho nedej bože neztratila.Skoro běží celou cestu,aby tam byla co nejdřív.Udýchaně se zastaví před Penziónem,upraví si trochu vlasy a zaklepe na dveře.Opře se pak o kolena,aby se trošku vydýchala.Zkontroluje prstýnek v dlani a narovná se.Nervózně přešlápne.*

*Odejde ke dveřím a otevře dveře.Koukne na Katie jak tam stojí udýchaná*Nemusela si tak spěchat.Já bych to ještě chvíli vydržel.Nespěchá to tolik*Usměje se na ní.Je jí opravdu vděčný,že mu pomůže.Odstoupí ode dveří a pobídne jí rukou*Pojď dál.Teda,pokud nepospícháš,což bych samozřejmě chápal*Zrovna teď se nebojí toho,že by mu Katie nějak ublížila.Ani k tomu v téhle chvíli nemá důvod*

Promin...Kdykoliv mi někdo od vás volá,tak to spěchá,tak jsem nevěděla,chápeš.*Usměje se zeširoka a vejde dovnitř,když jí pobídne.*Ne já nepospíchám.Však jsem ti říkala,že jsem ve škole.Máme polední pauzu,takže mám volno a pravděpodobně pro mě přijede Tom,až budeme hotový.*Pousměje se.Vždycky,když vidí Stefana si představí Toma.Nejradši by ho objala,ale tomu se hned v duchu zasměje.*Takže... Denní talisman.Našla jsem prsten...*Rozevře dlaň s prstenem .*Krása hm?A co se stalo,ztratil jsi svůj?*Zvedne tázavě jedno obočí.*

Jde jen o prsten,ne o život*Usměje se a zavře za ní dveře*Dobře*Kývne s úsměvem a koukne na ten prsten,když mu ho ukáže*Jo,je pěkný*Pochválí jí ten prsten*Já?Ne..Kdybych ho ztratil já,nemohl bych ti otevřít dveře.Jde o Elenu...Stane se z ní upír a musí se naučit ovládat,ale k tomu potřebuje denní prsten.Protože v noci lidí moc nechodí,takže by se to učila hůř...Naučim jí,aby se ovládala a nikoho nezabila,to ti slibuju.

Jsem ráda,že se ti líbí.Najít ho mi dalo víc práce,než ho vytvořit.*Usměje se na něj.*Ou,aha...Mmm...Nevím,jestli znám Elenu,ale dobře.Já ti věřím,Stefane...Já se omlouvám za to,co jsem ti udělala.Byla jsem naštvaná.Neměla jsem si to vybíjet na tobě.Omlouvám se ještě jednou,tentokrát osobně.Takže....Já začnu.*Pousměje se,přejde ke stolku a položí na něj prsten.Začne mumlat kouzelnou formulku,prsten se zvedne ze stolku a po chvilce je hotovo.*Tak...Denní prsten.Prosím,pane.*Podá mu s úsměvem prsten a mrkne na něj spokojeně.*Můžu ti pomoct,jestli je teď Elena v přeměně.Dokážu jí uklidnit a vyčistit mysl.Musí být rozhozená.Už jsem to dělala...Takže....*Rozhodí mírně rukama.*Mám čas,než si mě Tom vyzvedne.Do školy nespěchám.Chceš ode mě pomoct?*Usměje se na něj svým typickým úsměvem s ďolíčky.*

Elenu asi znát nebudeš.Chodí do školy,ale poslední dobou to vynechává.Byli jsme na výletě a tak.*Usměje se trochu*Už ses mi omlouvala.Já tě na jednu stranu chápal.Měl jsem ruku od krve.V tu chvíli by každýho napadlo to nejhorší*Snaží se omluvit její chování a kývne na to,že jde na ten prsten.Sleduje jí,jak říká to kouzlo.Usměje se na ní vděčně,když ten prsten začaruje*Děkuju*Poděkuje jí a vezme si od ní ten prsten*Rozhozená je.Možná bych řekl,že je i v šoku z toho všeho.Nechce to....A já nevím jestli je dobrý nápad používat na ní magii,proti její vůli.Bojím se,že když jí donutím k tomu,aby se napila a stala upírem,že mě bude doživotí nenávidět a s tím já žít nechci...

To není omluva pro moje chování,Stefane.Nejsem nikdo,kdo by tě měl trestat za to,co děláš...Je mi to líto,vážně...*Pousměje se na něj lehce a mávne rukou nad jeho děkováním.Přimhouří oči po jeho dalších slovech.*Nebudu jí magií nutit,aby přijala to,čím se má stát.Jen jí uklidním.Nemůže se rozhodovat,když má guláš v emocích.*Zvedne tázavě obočí.*Jen jí vyčistíme hlavu od všech myšlenek.Všechno je pro ní nové.Slyší věci,co by jí nenapadly.A víš... může se napít ze mě...Mně to neublíží a když by pila moc,dokážu se bránit...Takže...přijmeš mojí pomoc?

Nechme to už být,je to dávno..*Pousměje se*Já vím,že je to pro ní těžký,taky jsem to prožil.I když ne tolik,ale byl jsem už u několika přeměn,takže vím,jak to chodí*Vydechne a zamyslí se,zda přijmout její pomoc nebo ne*Dobře,tak jí zkus uklidnit,aby se mohla lépe rozhodnout.Alespoň v něčem to bude mít snažší než ostatní,co se s tím musí poprat sami...Jsem rád,že jsi tady,Katie*Usměje se mile a pobídne jí,aby s ním šla nahoru.Rozejde se pomalu po schodech.Ví,že se Katie může bránit sama,ale i tak má potřebu jí chránit.Vyjde nahoru a zaposlouchá se do jakéhokoliv zvuku,co prozradí Elenu.Nakonec se rozejde za jejím splašeným srdcem.Vejde do ložnice,do které si vlezla,aby si mohla lehnout a zadívá se na ní.*