Penzion Salvatore

*Sleduje Katie do doby,než zmizí z pokoje.Aniž by se soustředila,slyší stále bít její srdce a cítí její krev z otevřené rány.Sedne si na posteli s obejmutými koleny a soustředí se na tlukot svého srdce namísto čehokoliv jiného.Nejde jí to nijak zvlášť,když stále cítí krev v domě a hlasy Stefana a Katie,Zhluboka dýchá,aby se uklidnila,no nakonec se zvedne,že půjde za nimi,ale dostane se do dosahu slunečních paprsků a s křikem odskočí do rohu.Teď dýchá mělce a zrychleně.Objeví se jí žilkování pod očima,jaký do ní vjede vztek,ale rychle se ovládne.Tohle teď bude její život.Neustálé kontrolování.Dostane se opatrně zpátky na postel,aby nebyla na slunku.Zaslechne i další hlas ze spodního patra.Jenže se přes další pach nové krve v domě nedokáže soustředit na slova.Trhne sebou,když se Stefan objeví ve dveřích.Zapomněla dávat pozor na zvuky a poddala se šumu prostředí,*Čekali jste na odvoz??Je v pořádku ??Já ale....neublížila jsem jí,Stefane,že ne??*Zeptá se ho trochu plačtivě.Rozhodně jí nechtěla ublížit,tolik se snažila.*Pálí mě sluníčko....*Povzdychne si,zatímco si prohrábne vlasy kolem obličeje,který vzápětí složí do dlaní.Doufá,že se rozhodla správně.*

Až jí uvidím nebo uslyším,tak jí to vyřídím.Měj se,Katie*Rozloučí se i s ní.Usměje se trochu,když sebou Elena trhne.Ani neví,proč se usmívá,když ví,co prožívá*Ne,neublížila si jí.Je v pořádku.Byla domluvená předem a mě přišlo nevhodné jí tam nechávat,když je návštěva*Vysvětlí jí to tak,jak ho napadne.Kdyby jí popravdě řekl,že se Katie zamotala hlava,asi by z toho zešílela.Už takhle nevypadá zrovna nejlíp*Já vím.Proto mám pro tebe tohle*Přejde k posteli,posadí se na ní a rozevře dlaň ve které zahříval prsten od Katie*A později,až si trochu odpočineš,půjdeme ven.Čím dříve se naučíš ovládat touhu po krvi,tím lépe pro tebe...*Pousměje se*

Ach tak....já už jsem se lekla,že....Víš,když jsem z ní pila....To je jasné,že tam s ní počkáš...Když mi přišla pomoct...Byla jsem tak klidná,když vešla... *Znatelně se jí uleví,když zjistí,že Katie nic nebylo.Zmateně se na nejlepší zadívá,když pak mluví o tom klidu.Snad nikdy se takhle necítila.*Co je to?*Zadívá se na prstýnek v jeho dlani.Zvedne k němu oči a zlehka se pousměje.*Je krásný....*Kývne.Hned jak začne mluvit o ovládání se oči sklopí.*Bojím se,že to nezvládnu,Stefane....*Kuňkne potichu se sklopenýma očima.*Co když někomu ublížím?*Nadechne se prudce a oči zvedne.Alespoň už necítí tu krev tak intenzivně.*Mám takový hlad....*Vzdychne.*

Ne,nemusíš se bát,je v pořádku*Usměje se*Od teď je to tvůj denní prsten*Oznámí jí a vezme její ruku.Nasadí jí ten prstýnek*Zvládneš to.Nesmíš se tak podceňovat*Vydechne*Nikoho nezabiješ,na to dohlédnu,slibuju.Budu teď s tebou a učit tě ovládat se.Věřím,že to zvládneš.Každý z nás to zvládne....*Pousměje se*Jen si musíš aspoň trochu věřit,dobře??*Pozvedne obočí*Nedovolím ti,abys nikoho zabila..

To jsem ráda...*Oddychne si znovu s úsměvem.Překvapeně zamrká nad tím prstýnkem a sleduje,jak jí ho Stefan nasazuje na prst.*Takže díky němu mě už sluníčko nebude pálit....*Kývne,jakože chápe.Chvilku si ho s úsměvem prohlíží,jako by nikdy nic hezčího neviděla.*Děkuju...*Špitne vděčně.Pohladí ho po ruce a opře si hlavu o jeho rameno.*Mám z toho strach,Stefane....*Pronese rozpačitě.Ráda by si víc věřila,ale nejde to.Zmítají s ní různé emoce.*Budeš se mnou celou dobu?*Zvedne k němu pohled plný naděje.S ním to zvládne ,tím si je jistá.*Když budeš se mnou,tak si věřím...*Usměje se na něj zeširoka.Položí mu dlaň na tvář a přitáhne si ho pro polibek.*

Ne...Už tě slunce nebude pálit*Usměje se na ní*Já vím,ale bude to dobrý,uvidíš...*Snaží se jí uklidnit a znít tak,aby mu to věřila*Slíbil jsem,že ti pomůžu,tak to udělám.Navíc je to tak trochu i pro mě.Kdyby se tady objevily stopy po upírech,město by zase bylo ve strachu a všichni by podezřívali každého...*Vydechne.Mohl by toho říct ještě víc,ale myslí si,že tohle stačí.Nechce Eleně ještě způsobovat něco jako strach.Hlavně,když má znásobený emoce.Nemusela by to obře snášet*

To je skvělé....*Usměje se na něj zářivě.Vstane,udělá pár kroků k oknu a vyzkouší jak prsten funguje..Protočí se v paprscích.Teď se v ní právě vzedme vlna euforie.*Krása....To o tomhle Rose mluvila?Že neměla denní prsten,proto nemohla na sluníčko?Kde jsi ho vzal?*Začne hned vyzvídat.*Ach,ano...Musím být teď nenápadná...Já se tak bojím,že něco pokazím...*Vzdychne v přívalu dalšího strachu.Rozbuší se jí srdce strachy,ani vlastně neví proč.*

Jo,o tomhle mluvila.Já ho mám taky...*Zvedne ruku a ukáže jí svůj prsten,který jistě viděla už několikrát*Mám ho od Katie..*Odpoví jí a usměje se*Nic nepokazíš,neboj se.To spolu zvládneme...*Zvedne se z postele a dojde k ní.Obejme jí a trochu se usměje*Hlavně buď v klidu...Tvé emoce jsou teď znásobené a pořád je neumíš zvládat.Nemuselo by to dopadnout dobře...ale věř mi.Všechno tě naučím a budeš jako já.Nikdo na tobě nepozná,že jsi upír.

Aha tvůj prsten...*Usměje se široce při pohledu na něj.Trošku stáhne obočí a hlavu nakloní zlehka na stranu při tázavém pohledu na jeho ruku.Mohla se ho na něj zeptat už dřív.Damon má přece ten samý.Myslela si,že je to rodinný šperk.Vlastně se o upírství nikdy nijak nezajímala.*Ach ta čarodějka.Je hodná.Budu jí muset poděkovat.*Kývne s úsměvem.Prohlédne si znovu svůj denní prstýnek.Opravdu je krásný.*Zvládneme...*Hlesne s bušícím srdcem.Střídá se v ní jedna emoce za druhou a každou chvíli má navrch jiná.Obejme ho a trochu silněji ho stiskne.*Tak proto všechno cítím tak...Intenzivně.Chvíli mám hrozný strach,potom jsem zase přehnaně nadšená.Mám děsnou obavu,ale hned zase neskutečnou radost.*Zvedne k němu oči.*Přála bych si být jako ty.*Zašeptá.Momentálně zase převládá až neskutečný obdiv.*Musím odpočívat?Není to tak,že upíři nespí?Nebo tedy....*Polkne.Samozřejmě ví,že Stefan normálně spí,ale zajímalo by jí,jestli mají stejné potřeby.*Musíte normálně jíst,pít,spát,chodit na záchod?Jak je to všechno?*Začne klást Stefanovi jednu otázku za druhou,až sama sobě přijde protivná.*Aarrgh...Promiň,jsem hrozná.Musím se uklidnit...*Zatřese trošku hlavou.Má na sebe vztek.*