Dům Parker

*Přistěhovala se sem se svým bráchou Lukem do MF .Momentálně se učí nová kouzla.Přihlásila se na střední školu tady v MF a myslí si že se jí povede dobře.S Lukem jsou dvojčata a ano oba umí čarovat, ale Lukovi to jde líp,protože má větší trpělivost než Liv.*

*Když se přistěhovali tak vybalil všechny jejich věci. Zabydlel si svůj pokoj. Pak tam zůstal zalezlej a učil se nový kouzla z knihy. Následně i ty kouzla v pokoji zkoušel.*

*Luke strávil nejméně osm hodin jen učením a praktikováním nových kouzel. Luke zvedl hlavu od knih a pohlédl na hodiny. Bylo teprve 5 hodin odpoledne a Luke už byl velmi znuděný děláním pořád toho samého. Zvedl se a vyšel ze svého pokoje. V celém domě bylo ticho, tak se rozhodl ani nekontrolovat Liv. Nejspíše měla hodně věcí a on jí vážně nechtěl naštvat. Proto se Luke rozhodl vyrazit do ulic Mystic Falls.*

________

*Na její odpověd ji už neříká. Zastaví vedle ní před jejím domem a pozorně si prohlédne dům z venku. Uznale zahvízdá* Pěkný dům, za takovýbych klidně i zabíjel *řekne s úsměvem. Řekl pravdu ten dům se mu velice líbí. Je takový normální a ne jako ten kde bydlí spolu s Klausem a zbytkem jeho rodiny* Tak snad si odemkneš ne? *řekne a podívá se na ní*

Jedna z milión vecí.*Zamrmle si popod nos a pozrie sa taktiež na ich dom.*Ďakujem.*Poďakuje za kompliment naň. Jej sa tiež naozaj páči. Je taký moderný.*Nie,budem tu stáť a sledovať ta.*Kývne hlavou do strán. Prejde po cestičke až k dverám,započúva sa,ako keby čakala,že je niekto vo vnútri a následne odomkne.*

Jak jedna z milióna věcí?*řekne s úsměvem. Vrací se mu zase dobrá nálada a za to je velice rád* Za pravdu se neděkuje *řeknd s milým úsměvem* A víš že by mi to nevadilo? *ví že ona to myslela nejspíš ironicky ale i tak ji na to odpoví a po té s úsměvem zakroutí hlavou*

Ty počuješ všetko.*Zatvári sa prekvapene a následne sa zasmeje.*Ale mne áno. Na to postávanie tu nemá nikto čas.*Pokrčí plecami. Napadne ju,že by ho pozvala dnu,ale to hneď v hlave zamietne.*

Ano ale nejraději to co se mi hodí*řekne se smíchem* Nedivím se ti. V dnešní době má málo lidií čas na to aby se nějak uklidnily a nebo někde stáli *řekne s úsměvem a rozhlédne se okolo* Vypadá to celkem jako klidná lokalita

To je svätá pravda.*Prikývne a usmeje sa.*Hej,je to tu také. A o takomto čase,nie je tu ani noha. Nikde nikto.*Porozhliadne sa a je to naozaj tak. Otvorí dvere,vojde dnu a oprie sa o ne rukou. Sleduje Kola a čaká,či odíde alebo čo sa bude diať.*

Říkáš to jako kdyby si mě znala dlouho dobu *řekne s úsměvem* Nedivím se že tu není ani noha *pokrčí rameny* Třeba lidi co tu bydlí mají důvod nevycházet tak pozdě v noci z domu *pozoruje ji s úsměvem. V posedních minutách mu zvedla náladu tak jak to ještě nikdp nedokázal* Tak dom sem tě doprovodil, takže asi půjdu *otočí se k odchodu*

Možno áno. Ale nemyslím si,že by sa na tejto ulici mali niečoho báť.*Mierne sa pousmeje.*Dobre. Tak sa maj.*Ešte ho chvíľu nenápadne pozoruje a potom za sebou zabuchne dvere.*

Neměly ale lidé se kolikralt bojí všeho, ikdyž nechápu proč*pokrčí rameny a usměje se* Dobře ty se taky měj *řekne s úsměvem a odchází. Po chvilce slyší jak Liv zabouchne dveřmi*(Kdyby věděla čeho se tu lidé bojí, vyhne se tomuhle městu obloukem a dost velkým)*pomyslí si a pokračuje dál v cestě*

Áno,ale to môj prípad nie je.*Naznačí mu tým,že ona sa nebojí ničoho. Skoro. A taktiež úsoešne prežila tento večer. V dome sa vyzuje,prejde do obývačky kde si ľahne a pustí telku. Na dnes toho bolo dosť.*

To věřím *jde dál a sotva jí sejde z dohledu tak chytne prvního člověka za krk a zakousne se do něj. Saje jako o život měl celý večer hlad ale nechtěl Liv ublížit tak proto pije až teď. Odtshne se až po tom co ten člověk omdlí*(Bude v pořádku)*řekne si a odejde*

*Chvíľu ešte premýšľa nad Kolom. Možno nakoniec nie je ako všetci ostatní upíri. No z jedného stretnutia si nemôže naňho utvoriť kompletný obraz. Radšej to pre dnes nechá tak a iba oddychuje.*

*Pomalu přichází až před dům a pak vytahuje klíče z kapsy. Když už si chce odemknout zjistí, že je odemknuto. Což znamená jedinou věc. Liv už je doma. Pomalu otevře dveře a přejde k obýváku.* LIV? *Zařve na celý dům.*

*Započuje,ako sa otvárajú dvere a niekto vstupuje dovnútra. Šla by sa pozrieť,ale vážne sa jej nechce vstať. Teda dúfa,že je to Luke. Nemal by to byť nikto iný.*Som v obývačke.*Odpovie,keď započuje jeho hlas a posadí sa,pričom čaká,kým príde k nej.*

*Dojde ke gauči a sedne si. Pak se opře zády a zakloní hlavu. Chvíli jen naštvaně vydechuje a potom se otočí ke své sestře.* Dnešek je fakt na nic. *Oznámí a vzpomene na Cartera. A hned se cítí hrozně.* Tak jak to dopadlo s tím tvým upířím kamarádem?

Prečo? Stalo sa niečo?*Nadvihne obočie a zaujato ho sleduje. Vážne ju zaujíma čo sa stalo a aj dúfa,že jej to povie. Veď s tým chlapcom,s ktorým bol,vyzeralo to,že si rozumejú a zabávajú sa.*Myslím,že nie je až taký zlý. Nemusel si ma v tom Grille až tak kontrolovať.*Prevráti očami a nakoniec sa usmeje.*Bol ku mne dosť milý. Nepokúsil sa o nič upírske. Asi sa nemáme čoho báť. Ale chcem ho spoznať ešte lepšie.

Řekl jsem Carterovi, že jsem gay a on mě políbil. To není ta hrozná část. Potom jsme šli k němu a všechno bylo v pohodě.. jenže poté se začal chovat divně a když jsem se ho dotkl, cítil jsem, že něco není správně. *Vysvětlil jí Luke a potom se začal smát.* A zapomněl jsem si u něj bundu, když mě tak rychle vyháněl pryč. *Podíval se na Liv a líně se usmál. Byl rád, že jí to zajímalo, protože by to nemohl v sobě dlouho dusit.* Možná jsi měla pravdu. Vlastně jsem tě tam ani nepřišel kontrolovat. Nakonec se to nějak zvrtlo. A jestli je milý tak s ním nemám problém.

Ako divne? A čo myslíš tým,že niečo nie je správne?*Dobre ho počúvala,ale toto moc nepochopila. Myslí tým,že je niečo iné alebo?*Vrátiš sa po ňu neskôr. Možno potom už bude normálny.*Pokrčí plecami a usmeje sa.*Samozrejme,že som mala pravdu. Ako vždy.*Nahodí namyslený úsmev a zošuchne sa do pohodlnejšej polohy.*Tak to som rada.*Ešte dodá a z tváre jej neschádza sladký úsmev.*

Myslím to tak, že Carter je nemocný. Vycítil jsem to. *Poprvé to řekl nahlas a málem se mu jeho hlas zlomil. Znal ho tak krátkou dobu, ale už pro něj tolik znamenal.* Potom tam nejspíš zajedu. *Taky se více uvelebí a gauči a vzdychne.* Ale líbat teda umí. *Řekne zasněně a poté se zasměje.* A co ten tvůj? Stalo se něco? *Drkne do Liv a nadzvedne obočí.*

Ou..*Vážne nevie,čo mu má na toto povedať. Možno len to,že to bude v poriadku? No,ale nemyslí si,že to bude v poriadku a nechce nijak Lukovi ublížiť tak radšej zostane ticho.*Dobre,to je moc informácii.*Zasmeje sa a rukou mu zatvorí ústa. Nie,že by ju to všetko nezaujímalo,ale bojí sa,že by Luke šiel viac do detailov.*Čo,s Kolom? Nie,to naozaj nehrozí.*Povie vec,ktorej ani sama neverí. Nemôže povedať,že by ju nejakým spôsobom nepriťahoval. Veď nie je na zahodenie a to ako milo sa k nej správal.*

*Začne se smát, když mu Liv zakryje pusu rukou. Sundá jí její ruku a jemně do ní strčí.* Stejně toho víc není. *Přizná upřímně a vyndá si z kapsy mobil a ten vypne a položí na stolek vedle gauče.* Ale notak. Byla si z něho naprosto hotová. Ještě pořád vidím tu slinu, která ti tekla, když s tebou mluvil. *Zasmál se a naznačil, že jí stírá slinu z obličeje.*