Grand Park

Možná... No právě, to nikdo v té době netušil.. *Přikývne na to s úsměvem.* Jo sázku..*Odkývne to a usměje se na něj.* Rose vsadila svůj šatník na to že my se vezme dřív než oni. Což se nestalo takže já vyhrála a ona přišla o svůj šatník.. *Zasměje se zeširoka na Enza.* Jdemee... *Zahlásí radostně a rozejde se s ním do parku. Kouká kolem sebe, docela se jí tam zatím líbí.*

Měl jsem mu věřit....Tenkrát když jsem je viděl spolu poprvé...Na tom hřišti po Stefanově zápase.... *Vzpomene si s úsměvem.* Kdyby tenkrát nedal najevo,že mu na ní záleží,nikdy bych tě nenutil mu ten prsten vracet.... Ale když jsem ho viděl....Slyšel....Uvědomil jsem si,že tak ztracenej případ není... Můj parťák.... *Vesele se zakření a koukne na Lexi.* Ouuuuutch,chudák....To je trochu podlý vzhledem k tomu,že jsme tu svatbu zařídili my.... *Uchechtne se a promne si bradu s přimhouřenýma očima.* Takže Rose teď bude chodit nahá,jo? Mmmmm..... *Zákeřně se ušklíbne a zamrká na Lexi.* No jdeme,jdeme..... *Zasměje se a následuje ji.*

*Poslouchá ho a vzpomene si na zápas Stefana. Stefan ten den hrál skvěle. Večer už tak dobře nedopadl. Nechce Enzovi kazit nadšení a celkovou radost a tak raději neřekne co by chtěla.* Souhlasím s tebou nebyl už tak ztracenej případ... *Trochu se pousměje. Na toho parťáka nijak nereaguje. S Damonem vychází jen kvůli němu.* V sázce nebylo za jakých okolností se to má stát a Rose mohla udělat to samé nám.. *Pokrčí rameny s úsměvem.* Joo bude.. *Přikývne souhlasně hlavou a zasměje se. Koukne po lidech co sedí na trávniku a lavičkách. Jen se usmívá a na jeho poslední slova nijak nereaguje.*

*Vidí její výraz,když mluví o tom večeru a sotva slyšitelně si povzdychne.Nechce to dál rozvádět a tak jde vedle ní mlčky a jen se zlehka pousměje nad tou jejich sazkou.* To je fakt... Mohli udělat to samé... *Pokrčí rameny a stejně jako ona pozoruje lidi okolo a všeobecně okolí.Zasměje se sám pro sebe nad tím,jak Rose odevzdá všechno oblečení Lexi a sama chodí nahá po MF.Zavrtí hlavou a s úsměvem se zadívá před sebe.S tímhle musí rýpnout do Dama.*

*Slyší to jeho povzdychnutí a hned na něj koukne.* Co je, Enzí ? *Pozvedne lehce obočí.* Mluv dál se mnou o tom... *Dá hlavu mírně na stranu a lehce se na něj pousměje.* Mohli, ale neudělali. Roseinky mínus.. *Pokrčí rameny s širokým úsměvem. uvidí kousek před nimi jednu normální lavičku u cesty. Když k ní dojdou sedne si na ni a za ruku vedle sebe stáhne Enza. Přehodí si přes jeho nohu ty svoje nohy. Pořád ho ještě drží za ruku.*

*Sjede na ní pohledem.* Nic,nic....Všechno dobrý....Nechci o tom mluvit.... *Pousměje se.Je mu jasné,že se o tom bavit nechce,jen chce vyhovět jemu.Znovu se na ní pousměje a pohladi ji palcem po hřbetu ruky.* Jo....Roseinky mínus..... *Vydechne a následuje ji k lavičce.Nechá se na ni stáhnout a pohladi ji po kolenou,když si přehodí svoje nohy přes jednu jeho.* Je tu hezky... *Podotkne s pohledem před sebe.*

Ale no tak...Vím že mi teď lžeš.. Tak mluv.. *Nespouští z něj svůj pohled. Chce aby s ním mluvil o všem, klidně i o Damonovi i když na něj má svůj vlastní názor. Zbožňuje jeho hlas, vydržela by ho poslouchat hodiny a hodiny.* Měla holčička více přemýšlet.. *Mrkne na něj a usměje se. Koukne na jeho ruku, kterou jí hladí po kolenou a pak svůj pohled vrátí k němu.* Jo je tu hezky... *Přikývne souhlasně a mile se na něj usměje.*

Já o tom nechci mluvit,Lex... VÁŽNĚ... Nemáte se s Damonem rádi.Okay,já to beru.Ale jsou to naši přátelé.Moji nejbližší... *Polkne a koukne na ní.* A nebuď na ní taková.... *Pousměje se a znovu přejede palcem po jejích kolenou.* Já být na jejím místě,taky bych vsadil cokoliv,že budeme první,protože Damon by si jí sám od sebe nikdy nevzal.A může jí milovat sebevíc. Nikdy bych nevěřil,že on se ožení.A povedlo se mi to..., Nám.... *Znovu se mu na tváři usadí spokojený úsměv,načež hned zvážní a potřese hlavou.* Ale ne.... nechci o tom mluvit.... o nich.... o něm.Vidím,jak se vždy tváříš. *Podívá se na ní a pak po okolí.Zrovna kolem nich prosviští pes a vrátí se za nimi.Začne ho očichavat a on neváhá a hned ho podrbe s úsměvem za ušima.Když ho někdo odvolá zpátky,ještě ho chvíli sleduje,než mu zmizí ze zorneho pole.*

No to sice nemáme, ale tak můžeš se mnou o všem mluvit i o něm, já to přežiju a navíc chci, aby jsi se mnou mluvil...Já vím že jsou.. *Kouká na něj.* Já jsem na ni hodná, na "milenku".*Usměje se ze široka.* Vidíš a já sázela opačně... Já asi měla tušení že ty něco vymyslíš.... *Zasměje se a jemně ho pohladí po paži.* Nikdy víc už bych svůj šatník na nic nevsadila... *Dodá s úsměvem.*Povedlo se ti to..*Mrkne na něj a usměje se. Vidí jak pak zvážní.* Jak se tvářím? *Zeptá se s lehce pozvednutým obočím.* Ale jo chceš o tom mluvit, tak mluv....*koukne na něj s vážnou tváří.* Já chci aby jsi se mnoú mkuvil o všem a všechno mi říkal ať už se to týká kohokliv a čehokoliv. *Koukne do okolí, je jí až líto toho že by s ní o všem nemluvil, jakož to jeho "nastávající". Pak koukne na toho pesana kterého si ihned Enzo hladí, lehce se nad tím usměje.*

*Povzdychne si a prohrábne si vlasy.* Lex.... Nebudu s tebou o něm mluvit.O nich... Tečka. *Semkne rty a vážně se na ní podívá.* Na milenku... To vidím, směješ se jí, že netušila,co chystáme... Do poslední chvíle jsi to nevěděla ani ty.A já se pořád rozhodoval, jestli do toho jít nebo ne.Vážně jsem měl do poslední chvíle obavy,že Damon ztropí scénu.Když jsem jí vedl k oltáři,byl jsem pyšnej.Připadal jsem si trochu jako její táta.Víš, jak to chodí... A jak se třásla,bál jsem se za ní.Viděl jsem,jak se Damon tváří.Byl mimo... A já přemejšlel,jestli je mimo z toho,jak krásná je,nebo z toho, co se děje.Ještě,když jsem mu jí předával jsem měl staženej zadek,že jí tam nechá stát a odejde.Takže tak.... *Rozpovídá se až zbytečně moc,podle něj.Proto se odmlčí a s úsměvem na včerejšek vzpomíná.Pak koukne na Lexi a zavrtí hlavou.* Povedlo se NÁM to. *Zdůrazní slovíčko "nám" a usměje se.* Jak se tváříš? Netečně. Možná trochu otráveně. Jako,že se tě to netýká.To je jedno.... Prostě o nich nebudeme mluvit.... *Pokrčí rameny a vydechne.Zadívá se na ní,po jejích dalších slovech a nekompromisně zavrtí hlavou.Už neřekne ani slovo.Opře se zády o opěrku a nechá svoje ruce položené na jejích nohách.*

*Dívá se na něj, když semkne ty rty a tváří se vážně.*Nesměju se jí.. Mám z ní jen radost... Já vím že jsem to taky nevěděla a proto ti říkám že se jí nesměju... Vidíš neztropil jí asi se změnil, on asi potřeboval do toho nastrčit...jo vím jak to chodí.. *Přikývne.* Byl mimo určitě z obojího.... *Dodá jen.*No dobře povedlo se nám to... *Kývne mu na to a lehce se usměje.* Promiň... *Omluví se mu za ty svoje ksichty.* Není to jedno... Mluv o nich.. O něm... *Koukne na něj. Cítí jako by mezi nimi je husté napětí až skoro hmatatelné. Koukne proto raději po okolí.*

*Poslouchá jí s lehkým úsměvem na rtech a zastrčí jí pramen vlasů za ucho.* To je fakt,určitě byl mimo z obojího...Kdo by taky nebyl. *Zasměje se krátce a zvedne překvapeně obočí po její omluvě.* Lex,já přece nechci,aby ses mi omlouvala,já to chápu,že se ti o něm nemluví dobře,nemáte nejlepší minulost a vztahy a chápu,že mu nevěříš.... Proto říkám, že se o něm s tebou nebudu bavit.Tečka.... *Usměje se a když se rozhlédne po okolí,obejme jí jednou rukou kolem pasu,druhou nechá položenou na jejích nohách a políbí jí do vlasů.* Už se nemůžu dočkat až zapaříme.... *Změní téma konverzace s úsměvem.*

*Koukne mu do očí potom co jí zastrčí pramínek vlasů za ucho a lehce se usměje.*No právě.. I já z Rose málem padla na zadek v tom obchodě, když se mi ukázala. *Zasměje se zeširoka. Pak poslouchá jeho další slova a přikývne na ně.*Budu se ti omlouvat, protože já ti taky vykládám o všech.. Takže chci taky aby jsi mi říkal o všech.. Jo, pravda to zrovna nemáme. Ano nevěřím mu.... Mám prostě strach o Rose... Sice jí dal svojí krev, ale jak dlouho mu k ní to víc vydrží... Prostě si myslím že on nic na věky nevydrží... *Povzdychne si a zavrtí nad tím hlavou. Koukne na něj potom co jí obejme. složí svoje ruce na tu jeho, kterou má položenou na jejich nohách. Při polibku do vlasů přivře oči. Koukne na něj, když najednou změní téma.* Jo toho se nemůžu dočkat ani já... *Zasměje se ze široka a už je všechny vidí na pořádném mejdlu.*

Byla opravdu nádherná.... *Potvrdí její slova s úsměvem a nad jejími dalšími slovy se zamračí.Tohle si nemyslí a nechce si to ani představovat.* To myslíš vážně? Máš pocit,že málo dokazuje,kolik pro něj ta holka znamená? *Nakrčí čelo a zavrtí hlavou.* S tím nesouhlasím Lex.... Obzvlášť po tom,co neutekl od oltáře... Tím totiž dal najevo,že ji miluje.... A pokud jsem dobře obeznámen s tím,jak to chodí,když dá ty víš kdo ty víš komu svou krev,nebylo to od něj zrovna malé gesto.Díky ní žije...Ne přežívá.... Jestli mi rozumíš. *Polkne.Opět se rozmluvil víc,než chtěl.* Pořád nevím,jak to dokázala,ale vděčíme ji za to,že máme tohohle Damona,který nezkazí žádnou srandu.A já jsem za to hrozně....hrozně rád....To pouto,které získali díky krvi se neztratí....A už dost. *Zamračí se a utne jejich hovor.Evidentně se na těchto věcech neshodnou a on se nechce hádat.Pousměje se nad tím mejdlem.*

*Vidí jak mu na tváři zmizí úsměv a zamračí se.* Jo myslím....Ať to dokazuje jakkoliv tak já mu to prostě tak úplně nevěřím... i když bych sebevíce chtěla.. *Povzdychne si a zavrtí zlehka hlavou. Poslouchá jeho další slova.* Každej na to máme svůj názor...Já bych to už raději nechala být... *Řekne k tomu jen toto. Nechce se s ním hádat a už vůbec ne kvůli Damonovi.*Jo dokázala s ním udělat dost. Pravda neztratí... *Přikývne, pak sklopí pohled ke svým nohám, potom co jejich rozhovor Enzo utne z části je i za to ráda. Cítí zase to napětí.*

*Už na její další slova nijak nereaguje.Nemá proč Damonovi nevěřit a mít nějaké pochybnosti.Lexi mluví stejně jako Stefan.Možná mu věří dokonce míň než on.Zadívá se na ni a povzdychne si.* Chceš se projít? *Zeptá se ji nakonec.*

*Zajímalo by jí co si teď Enzo myslí. Koukne na něj, hlavu trochu nakloní a zadívá se na něj upřeně, aby se koukla, ale nakonec si to rozmyslela a neudělala to.* Můžeme.. *Lehce se pousměje.Sundá z jeho nohy ty svoje nohy a zvedne se z lavičky. Počká na Enza než se zvedne.*

*Přimhouří oči pod jejím pohledem a taky nakloní hlavu ke straně.* Ať tě ani nenapadne se mi hrabat v hlavě.... *Pronese výhrůžně a zvedne se z lavičky hned po ní.Vezme ji za ruku a rozejde se s ní dál do parku.*

*Koukne na něj potom co pronese výhružně další větu.*To by mě ani nenapadlo... *Mile mu zalže. Pořád má myšlenky na to jak by se mu podívala do jeho hlavy. Nevrtala by se mu tam jen by si prostě zjistila na co myslí a na co myslel před chvílí. Rozejde se s ním ruku v ruce parkem. Zadívá se na něj, ale tak že vnímá ještě trochu okolí kolem sebe. Vstoupí mu do hlavy nijak se tam nehrabe jen zjistí co si myslel o ní před chvílí a najde tam i Stefana. Nejraději by se zamračila, ale musí dělat jako že nic. Pak od něj odtrhne to napojení.(Mluvím jako Stefan.. Paráda..) Proběhne jí hlavou, ale hned ty myšlenky vyžene z hlavy a pokračuje dál v cestě parkem. Nemůže přesně vědět co si tam v jeho hlavě vzala.*

*Stočí na ní zkoumavý pohled,když je dlouho ticho a kráčejí spolu mlčky.Zamračí se,když vidí její výraz a zalapá po dechu.Ví přesně,že se mu hrabala v hlavě. Pustí její ruku.* Jestli chceš něco vědět,stačí se zeptat....Nemusíš se mi kvůli tomu hrabat v hlavě....To moc důvěry nevyvolává,Lex.... *Zaráží si po těch slovech ruce do kapes a semkne rty do úzké čárky.Je naštvaný.Přemýšlí,že zavolá ostatním a pokusí se se všemi sejít dřív.Skrčí přemýšlivě čelo a odfrkne si.*

*Koukne na něj potom co pustí její ruku a poslouchá co říká.* A odpověděl by jsi mi? *Zastaví se po otázce a koukne na něj.* Nehrabala jsem se ti tam tak abych si vzala všechno a vím že nebylo správný že jsem to udělala, ale už předtím jsi mi neodpověděl.. *ví že to neměla děla, ale teď aspoň ví co si myslel.* A ano věřím Damonovi míň než Stefan. Mluvím jako on a je to asi tím že já a Stefan jsme ho poznali ještě z jinačí stránky než ty... *Koukne stranou a pak zase na něj. Vidí ty jeho semknuté rty.* Stefanovi slíbil že mu bude ničit každý den jeho nekonečného život a ano pár let se mu to dařilo skvěle. Mě život z části taky zničil.... Nedokážeme mu už prostě věřit... *Zavrtí lehce hlavou nad tím.*A já i přesto všechno dokážu tolerovat to že je to tvůj nejlepší kámoš a že je součástí tvého života... i vlastně mého..*Sklopí pohled na chvíli ke svým nohám a pak zase vzhlédne k němu.* Promiň že jsem to udělala... *Řekne nakonec jen. Přijde jí to teď jako by se mezi ně stavil právě Damon. Vlastně kvůli němu se mu koukla do hlavy, aby věděla co si o tom myslí. Vyžene ty myšlenky z halvy.*

Ani ty,ani Stefan nemáte ponětí,co se stalo mezi mnou a Damonem ve Whitmoru..,. tak mi neříkej nic o jeho druhé stránce,kterou neznám!! Protože když jsem skoro uhořel,přesně jsem v jeho výrazu poznal,že si vypl emoce!! A i přesto vidím,že co je s ní,je jiný  a ano,věřím mu a hrozně,hrozně mu to přeju,protože navzdory všemu jsem díky němu v té cele ty roky přežil!!!! *Nakonec se neubránil křiku.Hněv z něj přímo sálá,když na ní zvýší hlas.Zklamala ho.Tím,že nevěří jemu,tím,že se mu hrabe v hlavě,tím,jak mluví o Damonovi a dělá,jakoby ho on sám neznal.Mlčky se rychlým kroken rozejde pryč.Nechce se s ní dál o tom bavit.Na její omluvu ani nereaguje.Prostě jde pryč a soptí vzteky.*

Ne to nevíme... *Nechtěla, aby se uz jen myšlenkama  vracel do Whitmore. Vzpomíná si totiž jak se tvářil, když si na Whitmore vzpomněl v den kdy se poznali.* Jo vypl si raději emoce a tebe tam nechal skoro uhořet... Kamarád..*Odfrkne si.* Sám jsi mi řekl že jako zbabělec si vypl emoce a zdrhl a tebe tam nechal, parchat...*Řekla o něco taky hlasitějším hlasem.* Na jak dlouho je ale jiný? *K těm celám nic neříká i kdyz by ráda řekla o Maggie, kterou kvůli Damonovi poslal pryč a která ho tam držela, jak sám ji říkal při jejich seznámení.* Už se dostal mezi nás!*Řekne to tak nahlas, aby jí slyšel. Ví že je naštvanej a moc. Nejde za ním, zůstane stát tam kde se předtím zastavila a kouká na něj jak se jí vzdaluje z dohledu. V očích má slzy a tak se je hned pokusí zatlačit nazpět, ale bez úspěchu, po tváři jí stečou první slzy. Setře si je a zapluje hned na lavičku co stojí kousek od ní. Neudrží ani další slzy. Koukne na ruku na které má prsten od něj. Zavře oči a hlavu si složí do dlaní.*

*Nasraně se k ní otočí a zlostně si jí změří očima.* A dost!!!!!!!! *Zařve až se po něm pár lidí otočí.Je mu to ale úplně u pozadí.* Kdyby neodešel,byli bychom mrtvý oba!!! Nebo v tom lepším případě ještě pořád ve Whitmoru!!! Jak vidíš tak žiju,i když bych momentálně radši nežil!!! *Blýsknou se mu oči,do kterých se dostávají slzy.Hněvu a ponížení,kterého se mu dostalo od ní.Zrovna od ní.Prudce vydechne nosem a zavrtí hlavou.* Nevím na jak dlouho,ale věřím,že dokud bude s NÍ,bude takový. To jen ty máš stále pochybnosti. O všem a o všech! I Stefan si dokáže užívat toho,že se změnil. Že ho vytáhla na světlo!!! A nesváděj to na něj!!!To není jeho vina,tahle zasraná konverzace a nesmyslná hádka.Je to tím,že jsi mi bezostyšně vlezla do hlavy!!! *Zaprská vytočeně a sleduje jí,jak si sedá na lavičku.* Jdu do hotelu!!! *Odfrkne si a pak prostě vyrazí zpátky.*