Dům Lorenza

*Polibek mu opětuje, pak se na něj usměje.*  Jasně že jo. *Zasměje se.* Špatný, strašně moc špatný... *Zatváří se divně. Koukne na Enza a zadrží smích je jí dobře, ale jen ho zkouší.*

Špatný? *Zvedne obočí a sundá ze sebe deku, kterou jí obmotá a přivine si jí k sobě.* Lepší? *Koukne na ní s úsměvem a zadívá se do krbu.* Zkoušíš mě viď??? *Usměje se.*

*Přikývne a mírně se uculí.* Nejlepší. *Pousměje se.* Jooo, zkouším a zatím to funguje. *Rozesměje se.* Je mi dobře. *Mrkne na něj a natiskne se k němu.*

To jsem rád. *Pousměje se na ní a přitiskne si jí k sobě. Opře si hlavu o její a vdechuje její vůni. Nedokáže si představit, co by s ním bylo, kdyby od něj odešla. Pravděpodobně by už teď neexistoval.* Taky je mi dobře. *Špitne a opře si rty o její spánek.*

*Usměje se na něj spokojeně. Zavře oči, když si opře hlavu o tu její. Spokojeně u něj sedí a přijímá to teplo z krbu. Nechce na nic myslet.* Tak to je dobře. *Uculí se.*

To bych řekl. *Zasměje se a dopije hrnek čaje.* Jo, myslím, že si zítra budeme muset koupit nové mobily. *Uculí se a odloží ten prázdný hrneček k nohám.* Chtěl bych nějakej, co má fackovací aplikaci a kdykoliv by poznal, že zas blbnu, pořádně by mě profackoval. *Usměje se té představě.*

Jo to by jsme měli. *Přikývne, pak se zarazí nad tím že si ho bude muset koupit i on.* Počkat ty nemáš taky mobil? *Koukne na něj s pozvednutým obočím.* Jo ta aplikace by byla dobrá i pro mě. *Zasměje se.* Ale tak já, když tak po tobě něco hodím, když bude potřeba. *Zaculí se.*

Hmmmm.... nemám. Nějak mi upadl na ulici,nebo co. *Usměje se nevinně a podívá se na ní.* Fajn,jsme domluvení. Kdyby náhodou, budeme po sobě házet věcmi. Ono nás to přejde , vymýšlet prkotiny. *Zasměje se a líbne jí na nos.* Jsem vlastně i rád. Pravděpodobně by se se mnou ta aplikace pěkně nadřela. *Ušklíbne se se smíchem.*

Ehmm, upadl, jasně.. *Přikývne a pobaveně se zasměje.*Dobře, domluveno. Přejde nás to hodně rychle. *Zasměje se. Přivře oči, když jí líbne na nos.* To máš pravdu. *Přikývne souhlasně se smíchem.*

Hele.. Jen jsem takhle máchl rukou.. *Předvede švih.* A on upadl sám na tu zem. *Zasměje se a koukne na ní.* Oni nás ty nápady na šaškárny pak rychle přejdou. *Uchechtne se.*

*Po cestě se zeptá pár lidí na Enza a Lexi, ty mu řeknou kde bydlí. Dojde tedy k domu a slušně zaklepe. Zůstane stát u dveří, ale pokud mu nikdo během chvíle neotevře tak vykopne dveře.*

*Sleduje ho jak to předvádí.* Aha, no sám... *Řekne ironicky a zasměje se.* Přesně tak. *Mrkne na něj, když někdo zaklepe tak se koukne směrem ke dveřím a pak zase na Enza.* Skočím tam. *Oznámí mu. Zajde otevřít. Nemůže uvěřit tomu že je tam ten ztroskotanec.* Potřebuješ něco ? *Zeptá se schválně mile.*

*Mrkne na Lexi pobaveně.* Jasně,že jo... Úúúúplně sám. *Když někdo zaklepe a Lexi jde otevřít, chvilku tam sedí a pak dojde ke dveřím za nimi.* Co ty tu děláš? *Zeptá se bez pozdravu Masona. Nemá z něj nejmenší obavu. Ušklíbne se a přimhouří oči.* Přišel jsi žebrat o smrt?

*Pohlédne na Lexi. Chce jí už odpovědět, ale přijde tam Enzo, poměří si ho pohledem. Nejraději po něm hned skočil a kousnul ho, ale nechá si to až na pak ještě neví koho rafne.* Přišel jsem na návštěvu. *Pokrčí rameny a vejde v klidu do domu, projde kolem těch dvou a zamíří do obýváku.* Rád bych si promluvil. *Oznámí jim.*

*Koukne na Enza, když přijde také ke dveřím. Pak koukne na Masona a sleduje ho. Když se pozve do domu sám tak ho sleduje. Pak zavře dveře a kouká trochu překvapeně. Pokrčí rameny a udělá nechápající pohled na Enza.* O čem chceš mluvit? *Zeptá se ho, rozejde se také do obýváku.*

*Protočí oči, když Mason vejde bez pozvání do jejich domu a rozejde se za nimi do obýváku. Opětuje Lexin pohled a pokrčí rameny.* Jo, o co jde pejsku? *Ušklíbne se.*

*Koukne na ně.* No tak nejdříve by jsi mi neměl říkat pejsku. *V duchu se směje, protože už pejsek není a může je zabít.* Jinak chci mluvit o tom jak to je s Rose? Slyšel jsem že je docela živá. *Přimhouří pohled.*

*Pozvedne obočí nad Masonovou první větou. Přijde jí že je nějak moc v pohodě.* No jak by to s ní mělo být? *Zeptá se.* Živá ? Tak to jsi asi viděl jejího ducha, jinak nevím. *Pokrčí rameny a pousměje se. Otočí se a odejde do kuchyně.*

*Koukne na Masona a vystřelí mu obočí.* Mám ti říkat štěně? *Ušklíbne se.* Slyšel jsi, že je docela živá? A viděl jsi jí tu v posledí době? *Hřeší teď na to, že Rose byla docela mimo lidi a teď je mimo MF.* Jdi se kouknout do jejího domu. *Přimhouří oči a koukne se za Lexi, když odejde do kuchyně.*

Doporučuju ti aby jsi mi říkal jménem. *Mírně se na něj zamračí. Docela ho už štve.* Jasně ducha. *Přežvejkne v puse ty slova.* No ano viděl. *přimhouří pohled.* Neměl by jsi mi lhát. *Zavrtí hlavou up. rychlostí se přemístí k Enzovi a chytne ho pod krkem. Oči se mu změní na žluté a v puse se mu objeví tesáky. Zavrčí na něj.* Řekni mi pravdu... *Řekne klidněji. *

*Poslouchá co říkají a pak uslyší menší ránu. Vrátí se hned z kuchyně do obýváku. Když uvidí Masonův obličej pozná že je hybrid a že se může tedy klidně hned pomstít kousnutím. Zatají se jí až dech.* Pust ho... *Řekne a snaží se znít klidně.*

Fajn.... Masone. *Pronese znechuceně jeho jméno. Když se k němu přemístí a chytne ho pod krkem, polkne. Je z něj hybrid.* Viděl? V tom případě přízrak... *Odfrkne si.* Tvoje mrtvá ex tě straší. *Ušklíbne se a chytne mu ruku, kterou ho drží za krk.Podívá se na Lexi, když tam přijde a poskočí mí srdce. Hlavně ať nezaútočí na ní.* Je pryč... A ty za to můžeš. *Ušklíbne se znovu.*

*Ušklíbne se, když uslyší promluvit Lexi.* Nezkoušej žádné triky a zůstaň stát tam kde jsi bloncko, jinak ho kousnu. *Řekne mile. Usmívá se, protože konečně je silnější než ty pijavice.* Není pryč! A ty to víš akorát mi tady lžeš, vy oba! *Zavrčí na něj.* Chci pravdu, hned. Nebo to s tebou nedopadne dobře. *Koukne na Enza přimhouřeným pohledem. Je na něj teď pěkný pohled, když se nemůže bránit.*

*Zamračí se nad slovy Masona.* Fajn, ale ty ho pust. *Přemýšlí co by tak mohla udělat Masonovi.* Jsi si jistý že ti lžeme ? *Zeptá se. Koukne kolem sebe jestli tam není něco čím by Masona mohla sundat.*

*Ušklíbne se,jak vyhrožuje Lexi a usměje se na něj nahraně.Koukne na Lexi a pak na Masona.* Ujisti se sám....Zeptej se ve městě, jak dlouho jí neviděli. Je pryč.... A je mi tě vlastně líto. *Znova se ušklíbne.* Ubožátko. *Odfrkne si pohrdavě.* Ve tvé kůži bych být nechtěl. Ten,kdo ti to nakecal musel být hodně mimo.