Dům Mikaelson

Že to říkáš právě ty! *Protočí panenkama a sjede ho lehce pohledem. Flašku přehodí do druhé ruky a rozejde se k volnému křeslu. Whisky položí na stůl před sebou a pohodlně se usadí. Ruce opře o opěrádka a zamračí se.* Kde je Rebekah bratře? *Pousměje se a povytáhne nepatrně obočí.*

Já nevím,kde je naše sestra..Nehlídám jí*usměje se a napije ze skleničky*Měl jsem své plány,které mi byli přednější,ne hlídání naší sestřičky.Budeš si jí muset najít sám..*vydechne a znovu se napije*

Divím se. *Pokrčí rameny a nohy natáhne pod stůl.* Myslel jsem že ty a Rebeka jste nerozlučná dvojka, vždy tomu tak bylo, jen co si pamatuji. *Semkne rty a lehce nakrčí čelo.* Nudím se Niku, pojď pít! *Navrhne a pohledem se zadívá na svého bratra.*

Byli jsme,dokud vás nepustila z rakví*usměje se a dopije obsah skleničky.Nalije si další*Alkohol pijeme,takže předpokládám,že máš na mysli nějaké dívky*vydechne a pokrčí rameny*Vlastně proč ne,půjdu rád...*nepřestává se usmívat*

Ach ano. *Povýšeně se usměje.* Sladká Rebeka která zradila člověka se kterým tráví nejvíc času, narozdíl od tebe má srdce Niku. *Semkne rty a pousměje se.* Jistě že dívky. *Prudce se zvedne z křesla když Niklaus souhlasí s jeho nabídkou.*

Už o tom raději nemluv.Protože až jí potkám,tak si to s ní vyřídím,přede mnou jen tak neuteče*dopije obsah skleničky a prázdnou odloží na stůl*Tak to půjdu velice rád*rozejde se pomalu ke dveřím,ze kterých následovně vyjde ven*A kam půjdeme??*koukne na Kola*náměstí,park..*rozhodí rukama*vyber...

*Radši se odmlčí, nechce zase skončit v rakvi, Klause není radno štvát, vždy z toho výjde špatně někdo jiný.* To jsem rád. *Ušklíbne se a rozejde se hned za nim.* Město je ideální. *Zakření se a zavře za sebou.* A Finn? *Přimhouří oči.* Ani on tu není.

Kde je Finn,taky nemám ponětí.Tohle do mých plánu zahrnuto opravdu nebylo,bratře*usměje se*Nehledal jsem ani Finna,ani naší sestřičku.I když tě chápu v tom,že mě podezříváš v tom,že za jejich zmizení mohu já...*rozejde se pomalu do města*ale musím tě zklamat.Nemám s tím nic společného..

*Ušklíbne se nad jeho slovy a zařadí se po jeho bok.* Finn je otravný, nevadilo by mi to. *Odpoví s nadšením a natočí hlavu tak aby na něj viděl.* Rebeku si najdu sám, mám s ní plány. *Pousměje se.*

Tak proč se na něho ptáš,když by ti nevadilo,že by byl pryč*koukne na něho*Měl jsem pocit,že ti záleží i na něm,když ses na něho zeptal...*koukne před sebe a pokračuje v chůzi do města.Už se těší,až se do někoho zakousne*Máš s ní plány??*vydechne a nepřestává se usmívat*A co plánuješ s naší sestřičkou?

Jen se zajmám, nehledej v tom nic víc Niku. *Pousměje se.* Nic co by tě zajmalo, sourozenecké plány. *Vydechne a zastaví u silnice za branou.* Kde máš vůbec dýky?

*Celý den se psychicky i fyzicky připravoval na bál, který se dnes chystá. Ví, že akorát tak možná pronese nějaký přípitek a nebo to možná nechá na Klausovi. Doufá, že se slova neujme Kol, to by nedopadlo dobře. Z velkého sálu, ve kterém právě kontroloval poslední úpravy, odešel do svého pokoje. Převlékl se do černého smokingu a uvázal si světle šedou kravatu. Po té si trošku upravil své vlasy a pak už jen čekal dole, než to všechno vypukne.*

*Postává ve svém pokoji u zrcadla. Nachystaný na ten slavný ples jejich rodiny. Nemá tyhle slávy rád. Dělá to jen kvůli matce. Upraví si motýlka a přejede dlaní vlasy. Narovná si sako od obleku a sejde dolů do salónku, kde potká Elijaha.* Zdravím, bratře. *Pousměje se na něj zlehka a nakloní hlavu na stranu.*

*Slyší za sebeou kroky a tak se otočí. Zahlédne svého bratra Finna a tak se trochu pousměje* Finne. *Kývne na místo pozdravu, prohlédne si ho* Jsem rád, že jsi přišel. *Podotkl jemně a pak pomalu přešel do sklepa. Čekal, že ho bude bratr následovat a tak počkal dole ve sklepě. Když tam Finn došel, tak rukou mávl na stojan s víny* Které se hodí na slavnost, jako je tahle? *Pootočil se na něho a jemně se pousmál.*

*Následoval pomalu Elijaha do sklepa a když se na něj pootočí, pousměje se. Zahledí se na vína a sáhne po jedné lahvi.* 1852 vypadá na dobrý ročník. *Podá mu lahev do ruky a koukne na něj.* Pro naší ''rodinnou'¨sešlost jako dělaný. *Znovu se pousměje a přimhouří oči.* Ty víš, proč ta sláva? Nejsemsi jistý, zda je co slavit. *Pokrčí zlehka rameny.*

*Přivkývne* To je pravda, bratře. *Převezme si od něho láhev a prohlédne si jí. Musí uznat, že tohle bude určitě perfektní ročník.* To vskutku ano. *Nad jeho otázkou, se troški zarazí. Vlastně ani sám moc dobře netuší, proč to všechno je* Abych řekl, tak vlastně ani ne. Ale znáš naší rodinu, jsou tu tací, kteří milují velké akce. *Měl trochu na mysli Klause,Rebekah a Kola, ale nechtěl to nijak moc dávat najevo. Vzal láhev pevně do ruku a otočil se na bratra* Jdeme nahoru? *Přejde ke dveřím a čeká na jeho verdikt.*

Ach ano... Rebekah a Kol budou zajisté ve svém živlu. *Ušklíbne se jemně a kývne hlavou.* Jdeme se psychicky připravit na naše hosty. *Pousměje se a pokyne mu rukou ze dveří, aby mohl vystoupat ze sklepa jako první. Vydechne a hned se za ním rozejde.Nemá tyhle velkolepé akce rád, ale je rád, že se Elijah účastní.*

To máš vskutku pravdu. *Zasměje se a na to co řekne dál, jen kývne. Okamžite reaguje na jeho výzvu a projde dveřmi, jako první. Vyjde ze sklepa a pak přejde rovnou do velké chodby. Otevře hlavní vchodové dveře, aby pak nemuseli už otevírat* Co říkáš rozvstíme to tady? *Otočí se na svého bratra a pak výjde ven na verandu. Přejde k velké páce, která rozstvítí veškerá světla. Světla jsou po celé zahradě.*

*Následuje Elijaha až na velkou chodbu a usměje se.* Když už sláva tak se vším všudy. *Vyjde s ním na verandu a sleduje jak se světla rozsvěcí po tom, co Elijah stiskne tu páku. Rozhlédne se a zasvítí mu v očích.* Vypadá to krásně.... *Podotkne s lehkým úsměvem na tváři, když se na Elijaha pootočí.* Kde jsou ostatní?

*Zrovna byla ve svém pokoji a začínala se připravovat na tu slávu co měla propuknout brzy. Podívala se na šaty co měla na ramínku a usmála se, líbili se jí už od pohledu. Pomalu k nim došla. Dokonce byla i ostříhaná. Sundala je z ramínka a pomalu si je oblékla. Prošla se v nich po pokoji a celá zářila.*

*S úsměvem na tváři přikývl* Pravda, bratře. *Nakonec už zatáhl za páku a sledoval, jak se pomalu rozsvící všechna světélka.* Děkuji. Snažil jsem se. *Zasměje se. Vážně mu to dalo docela zabrat. Sice jenom sehnat tolik světélek, tedy spíš lidí, kteří seženou ta světélka.* Víš, že vlastně ani nevím. *Otočil se na něho a přešel zpátky do domu.*

A snaha je znát. Vypadá to úchvatně. *Vejde s Elijahem do domu a zaposlouchá se do zvuků. Slyší nějaké kroky z matčiny ložnice a pousměje se na Elijaha.* Matka je zajisté připravena. *Zadívá se nahoru do patra a přejde ke stolku s whiskey. Nalije do jedné sklenice po dně a otočí se na Elijaha.* Sklenku na kuráž? *Zvedne koutky a připraví i druhou sklenku.*

*Vrátí se domů po dnešním menší přáteleníčku s bratrem. U.r vrazí do domu a zamíří přímo do salónku posilnit se alkoholem na dnešní událost na kterou se těší. Zastaví se u dveří onoho salónku a zaposlouchá se zda neuslyší Rebeku nebo někoho jiného z rodiny. Po chvíli se zamračí když uslyší Finna a Elijaha.* Jak milé. *Zamumle si s jistou ironii v hlase a opře se o futra. Zrovna takovou dvojci nečekal. Morální Elijah a dotěrný Finn který miluje svou matku jako boží stvoření.*

Opravdu děkuji, bratře. *Znovu přikývl a také zaslechl matčiny kroky. Chtěl říct přesně to, co právě řekl Finn.* Ano, to je. *Přikývl a následoval ho ke stolku. Vzal si od něho sklenku.* Zní jako dobrý plán. *Vezme si sklenku a přikývne, hned pak se napije. Otočí se ke dveřím, ve kterých stojí Kol.* Kole. Jak milé překvapení. Omlouvám se, ale na chvíli vás musím opustit. *Otočí se na oba dva a pak zmízí někam pryč*

*Když uslyší Elijaha otočí se na něj a ruce složí na prsou.* Ano, velmi milé. *Ušklíbne se a pohledem sjede Finna, ještě má na něj zlost za to co mu udělal ale svou pomstychtivost si nechá na vhodnější příležitost. Pohledem přelétne na Elijaha a nepatrně pokýve hlavou. Když zmizí zapře se zpátky do futer a pousměje se.* Divím se že neležíš v rakvi bratře.