Park Mystic Falls

Já po jejím přítelovi... Damonovi... *Odplivne jeho jméno,když ho Jessica vysloví.* ..fakt nejdu. Nechci ho zabít a je mi ukradenej.Chápeš? A fajn, jdi si tedy jakou cestou chceš... Ale jsem zvědavej, jak chceš dostat Enza. Protože Rose ti neodpustí, jestli mu něco uděláš. A jí to neodpustí zas ten její. *Pokrčí rameny a znovu vstane z lavičky.Tentokrát pomalu, jakoby otráveně.* Jdu se bavit na párty.... Co ty? Chceš vidět Enza, tu jeho a rozloučit se s Rose? Určitě tam bude. *Ušklíbne se.*

Ona mi včera řekla že jí je jedno co udělám s Enzem. Taky ho moc nemusí... *Odfrkne si.* Nevím proč prostě rose nemůžeš nechat být, ona ti nic neudělala a ještě ti pomáhala. *Zavrtí hlavou.*Rozloučit ? *Pozvedne obočí..* No ale pozdravit bych jí mohla... *pokrčí rameny a nečeká na jeho odpověď.* Jdeme ?

Ona ho nemusela ve chvíli, kdy jste se o něm bavili... On je totiž ten typ, kterej prostě něco udělá a je mu jedno, koho nasere. Ale Rose je odpouštěcí typ. Teď by ho bránila a vlastně víš co?? Ubliž Enzovi, protože to Rose těžce ponese.... *Uchechtne se.* Jestli se to dozví..... *Dodá tišše s ďábelským úsměvem a zvedne obočí.* Nemůžu, protože mi nepomohla.A udělala mi toho hodně. Snažil jsem se ti to vysvětlit, ale jsi asi hluchá. *Pokrčí rameny a rozejde se do Grillu.* Pozdrav se s ní naposledy..... *Zašeptá pro sebe a protočí oči.* Já jdu, nevím jak ty. *Aniž by se zastavoval, pokračuje po cestě do Grillu.*

Já Enzovi ublížím o to strach neměj, ale nevěřím že by to Rose těžce nesla možná tak na oko to bude hrát... *Pokrčí rameny.*Nejsem hluchá ale nedal jsi mi dost dobré důvody k tomu že by jsi se jí musel mstít. tvé kámošky mi je líto, ale Rose se určitě snažila ze všech sil aby jí pomohla. to už jsem ti ale řekla. *Zamračí se mírně na něj.*Jdu taky. *Rozejde se za Oliverem.*

Takže tu určitě budeš znát mnohem více míst než já.. *Usměje se na ni mile.* Konečně jsme našli aspoň jednu společnou věc.. *Mrkne na ni.*A jak sis to rozmyslela s tím bydlením u mě ? *Zeptá se jí zvědavě.* Jinak mě se tu taky líbí. Je to takové malinkaté městečko a docela i klidné řekla bych. *Usměje se zeširoka.* Tak jsme tu , v parku Mystic Falls... *Oznámí ji a koukne kolem sebe po lidech co tam venčí psy a nebo posedávají na lavičkách.*

Noo...už si toho tady moc nepamatuji a navíc celkem se tu to změnilo. *Ušklíbne se a rozhlédne se kolem sebe. Koukne na ni, když se jí zeptá na to bydlení u ní.* Asi budeš mít novou spolubydlící. *Odpoví ji na její otázku s úsměvem. Jess ji připadá hrozně milá, takže nevidí důvod, proč by u ní nemohla bydlet.* Ano, to je. *Souhlasně přikývne a dá si pramínek vlasů za ucho. Když dorazí konečně do místního parku, tak se po něm rozhlédne a sama pro sebe se usměje.*

To se divím že ti přijde že se to tu změnilo. Mě totiž přijde že toto městečko je docela mrtvé a je tu všechno každý den stejný.. *Pokrčí rameny s úsměvem na rtech. Zastaví se, když řekne že bude mít spolubydlící.* Supeeer... *Řekne radostně a pak jí i krátce obejme.*Nechceš se jít zabydlet ? Ještě navíc už je docela dost hodin, musíš být unavená po cestě.. *Řekne všechno milým tónem. Stále má radost v očích z toho že u ní bude April bydlet.*

Opravdu? *Pozvedne pravé obočí.* Když myslíš. *Pokrčí nad tím rameny a pousměje se. Její reakci na to že s bydlením u ní souhlasí nečekala. Když vidí její radost, tak se na to bydlení u ní těší ještě více.* To je pravda. Už je opravdu pozdě. *Pokýve hlavou a trochu se strachem se kolem sebe rozhlédne.*

No já nevím připadá mi to tak.. *Pokrčí zlehka rameny s úsměvem na rtech.*Tak jdeme ke mě teda vlastně k nám.. *Mrkne na ni s úsměvem. Rozejde se s ní z parku směrem ke svému domu.* Doufám že tam trefíme.. *Podotkne s úsměvem.*

Tak jo. *Pronese veselým tónem a následuje ji k ní domu. Je zvědavá, jak její budoucí domov bude vypadat.* No to já taky. Nerada bych se ztratila. *Zasměje se.*

*Usměje se na ni zeširoka.* No já bych se taky nerada tady ztratila. *Pousměje se. Přejde s April do ulic a trochu se už začíná orientovat a myslí si že ví přesně už kde hledat dům.* Myslím že jdeme správně.. *Podotkne s milým úsměvem.*

*Před Vánocemi dostala volno v práci,ačkoliv nemá rodinu a žije sama,tak toho využila na procházku po Vánočním MF.Přitáhne si kabát blíž k tělu,zachumlá se do šály a s úsměvem sleduje děti,hrající si v čerstvě napadaném sněhu uprostřed parku.Nakloní hlavu ke straně,když je tak pozoruje a představuje si,jaké by to bylo mít vlastní děti.Hned tu myšlenku zažene.První kariéra a pak rodina.Její přátelé si z ní neustále dělají legraci,že je kariéristka.Vytrhne se ze zamyšlení a vydá se pomalu dál parkem procházkovým tempem.*

*Jelikož ani on nepatří k příznivcům Vánoc rozhodne se proto odjet na pár dní z města. Stejně ho tu nic speciálního nedrží, Rose je bůh ví kde a stejně mu je nejspíš Elijah pořád v patách, žít blízko původní rodinky která rádá mučí všechny na které si jen vzpomenou být nechce. Proto si v hotelu zabalí všechny věci a ještě před odjezdem který plánuje během zítřejšího dne se musí prostě projít. Proto se navlékne do teplého oblečení a upíří rychlosti, ačkoliv jí nerad používá se přemístí na procházku do parku. Teplou zimní bundu si zapne pořádně až ke krku a nasaje čerství vzduch.*

*Zamyslí se i při chůzi se sklopenou hlavou,jak stráví letošní Vánoce.Má pozvánku k pár přátelům na večeři,ale nikam se jí extra nechce.Všichni mají rodiny a zase by do ní jen šili,kdy si konečně někoho najde a podobně.Nepotřebuje to poslouchat.Povzdychne si a vtáhne hlavu mezi ramena.Díky tomu,že se nekouká na cestu před sebou,nevšimne si Trevora,jdoucího proti ní a v plné palbě do něj vrazí,až udělá dva kroky dozadu,škobrtne a spadne na zadek.Zalape po dechu a začne se fofrem sbírat na nohy.* Ahh..omlouvám se,nekoukala jsem na cestu... *Vykoktá ze sebe,zatímco se snaží marně vyhrabat ze sněhu.Nechce si ani prohlížet toho,koho srazila,jak moc se stydí.Představí si,jak to hlásí ve zprávách a zacukají jí nad tím koutky.*

*S poměrně spokojený výrazem ve tváři se rozejde první cestou kterou uvidí před sebou. Lehce sklopí hlavu k zemi a začně přemýšlet nad svým životem, nejraději by odjel někam hodně daleko, daleko od toho všeho ale v každém případě chce být blízko Rose, vždy společně přežívali. I když ona má momentálně svůj život, nic mu nebrání aby na ní z dálky dohlížel. Dál kráči cestou, nevnímajíc nic a nikoho okolo sebe. Po pár krocích v před do něj někdo celkem velkou silou narazí. Trošku vyděšeně pohlédne k osobě která dopadla na zem a přeměří si jí pohledem.* To já jsem se nedíval na cestu, slečno. *Sehne se a natáhne svou ruku k ní.* Jste v pořádku? nezranila jste se? *Zvědavě se zeptá a lehce nakrčí čelo.*

*Podívá se na ruku,kterou k ní dotyčná osoba,kterou tak nelítostně nabrala,natahuje a potom se podívá na toho muže.Rozšíří se jí oči a poněkud více jí zrudnou tváře když zjistí,že dotyčný je navíc dost pohledný.Rozpačitě se chytne jeho ruky a s jeho pomocí se vytáhne na nohy.Rychle se ho pustí a zavrtí hlavou.* Ne,ne.. Ne nezranila já... *Zvedne k němu oči a odkašle si.* Jsem v pořádku,děkuji. *Sám od sebe se jí na tváři rozlije široký úsměv,který ale hned vyžene zatřepáním hlavy.* Spíš jestli jsem nezranila,já Vás.Letěla jsem jak splašená.Vážně mě to mrzí. *Nahodí nejpřesvědčivější omluvný výraz a tentokrát omluvný úsměv ve své tváři nechá.*

*Když se chytne její ruky a vyhoupne se na nohy, podívá se jí krátce do očí.* Jsem rád že vám nic není slečno. *Věnuje jí nejmilejší úsměv který ze sebe dokáže dostat a ruku kterou jí pomohl do stabilní polohy zase zasune do kapsy.* Neomlouvejte se, každému se to může stát, ani já nejsem vždy pozorný. *Z hluboka se nadechne a věnuje jí dlouhý pohled do jejích očí, při tom si nemůže nevšímnout jejího úsměvu.* Jsem Trevor. *Vytáhne ochotně ruku z kapsy a natáhne jí k ní.*

*Zadívá se mu na rty,když je roztáhne do úsměvu,který jistě podlamuje nohy mnoha dívkám a hned poté se zaměří na jeho oči.Vtáhne hlavu mezi ramena poté,co jí odrazuje od omlouvání se a nakloní hlavu k rameni.* Je dobře,že jsem Vám neublížila.... *Pousměje se a po jeho představení rychle oklepe sníh z rukavic,rukavici z pravačky si sundá a stiskne jeho ruku s vřelým úsměvem.* Jsem Andie... *Představí se bez příjmení,které napovídá v jaké branži se pohybuje.Nemá zapotřebí to říkat každému na potkání.Nebo na sražení.Opět jí pobaveně zacukají koutky nad vlastními myšlenkami a tiskne Trevorovi ruku déle,než je nezbytně nutné.Sleduje přitom jeho příjemné rysy v obličeji.Hned co si uvědomí,jak asi působí,ruku stáhne k tělu a nasadí si rukavici.* Trevor je nezvyklé jméno....Jste místní? *Začne konverzačně.Nepamatuje si,že by ho tu někdy viděla.*

*Lehce ztiskne její ruku a oplatí jí úsměv. Po té co mu prozradí své jméno, lehce oddělí rty od sebe a olízne si spodní ret.* Těší mě Andie. *Šepne velmi potichu a při tom sjede svým pohledem k jejím rtům. Již na první pohled ho naprosto uchvátila, z daleka se nepodobá ženě kterou pár století miloval ale vyzařuje z ní něco čistého a nesmírně lidského. Na pár okamžiků se nad tím zamyslí, až když pustí jeho ruku, uvědomí si že je nejspíš docela mimo. Pozvedne obočí a důstojně se vyrovná, její otázka ho však trochu zarazí.* Nejsem, cestuji, jen jsem přijel navštívit dávnou kamarádku. *Odpoví na její otázku a nad myšlenkou o svém jméně se zamyslí, nejspíš je moc starý na to aby mu tohle jméno připadalo neobvyklé. Je na něj zvyklý a nikdy s ním neměl sebemenší problém.* To asi je.

*Přimhouří oči nad tím,jak si olízl ret.Mimoděk pootevře pusu a poté,co vysloví její jméno téměř šeptavě,zatají se jí dech.Rychle střelí pohledem mimo něj a cítí své hořící tváře.Nestýká se s muži.Nikdy jí žádný nepřišel hodný pozornosti,ale tenhle mladík jí zajímá moc.Vrátí na něj oči,když se narovná a přijde jí v ten okamžík tak...Hledá správná slova ve své hlavě.Mocný?Ohromující?Krásný je správné slovo.Štípne se lehce do ruky,aby jí ty myšlenky přešly a pokýve hlavou na důvod jeho návštěvy.* Návštěva přátel na svátky? *Zvedne lehce obočí.Ona sama by Vánoce vyškrtla z kalendáře a dělala,že se nic neděje.Ale těší se na rozsvícení stromku na náměstí.Líbí se jí ta atmosféra.Což je tak všechno.Provinile sklopí oči nad jeho pozastavením se.* Omlouvám se,jsem zvědavá... (Nemoc z povolání.) *Mávne nad sebou rukou a ušklíbne se pro sebe.* Jen mi přišlo divné,že jsem vás tu ještě nepotkala. *Dodá na vysvětlenou.*

Nemusíte se omlouvat, projdeme se? *Prohodá rozpačitě a široce se usměje.* Vlastně, chci již zítra odjet, nemám rád vánoční časy, kromě punče mne na nich nic netěší. Je to zvláštní svátek, nikdy mě ničím nezaujal, a to jsem na světě pár let. *Ušklíbne se a nečekajíc na názor Andie se rozejde v před, docela rád by jí poznal, možná konečně ve svém nicotném životě plném strachu, prázdnoty a nejistoty najde nějaký smysl který bude stát za to. Ruce znovu složí do kapes a vydechne, jelikož je poměrně velký mráz a Andie je člověk, obává se že by jí neměl vystavovat takové zimě jako je dnes, kam jí ale pozvat? nebude to příliš ? vždyť jí jen před pár okamžiky poznal.* Doufám že máte ráda punč Andie. *Otočí se za ní a věnuje jí letmý pohled do očí.* Zrovna dnes by přišel vhod, ta zima je neústupná, až mi mrzne nos. *Přiťouchle se uchechtne a semkne rty, jelikož si uvědomí že musí vypadat docela trapně.*

Ach... moc ráda... *Přijme možná s moc velkým nadšením jeho nabídku a hned se zase uklidní.* Tedy pokud nezdržuji. *Strčí si pramínek vlasů za ucho a zarazí si ruce hlouběji do kapes,aby si udržovala teplo.Zvedne k němu oči,když přizná,že by už zítra měl odjet.Zklamaně se podívá na cestu před sebou a po jeho boku si vykračuje tam,kam jde on.* Taky nejste fanouškem Vánoc?Už jsem si myslela,že jsem jediná. *Usměje se zeširoka,když narazí na věc,která je spojuje.* Punč je jedna z mála věcí,které mám na Vánocích ráda.Zvete mě na punč? *Zvedne tázavě a pobaveně jedno obočí a nakloní hlavu rameni.Jeho pohled do očí mu opětuje a přitom překvapeně zamrká nad jejich hloubkou.Až škobrtnutí o klacek před sebou přeruší jejich oční kontakt a ona opět zčervená víc studem,než zimou.* Vypadám jako pěkná nešika... *Zamumlá pro sebe naštvaně.Zrovna ve chvíli,kdy by se potřebovala ukázat v nejlepším světle se jí nedaří.*

*Pousměje nad přijatou nabídkou a spomalí krok, když ho Andie dojde lehce si jí prohlédne a po té se raději zadívá před sebe na cestu.* Nezdržujete. *Přesvědčí jí, teda se o to pokusí.* Vánoce nejsou zajímavé. *Dodá a musí se pousmát.* Přesně tak, zvu vás na punč, v tom případě prosím. *Zastaví a ukáže levou rukou k zatáčce.* Až po vás. *Ušklíbne se a po té co tak trochu zakopne, musí se usmát, její nešikovnost mu příjde roztomilá.* Je to roztomilé. *Zareaguje na její poznámku. Jelikož měl k ženám vždy úctu a zvláště k takovým jaká je Andie nemá potřebu chovat se jako nafoukaný pitomec bez citů, což vlastně ani není.*

*Kývne na jeho slova,že nezdržuje a po očku si ho prohlédne.* Ne to máte pravdu... Snad jen ta atmosféra. Zůstanete na slavnostní rozsvícení stromku? Myslím,že po pár kelímcích punče by to mohlo být příjemné. *Pootočí na něj s úsměvem hlavu a zastaví se stejně jako on v zatáčce.Musí se usmát nad tím,jak jí pokynul rukou a překvapeně si ho přeměří.* Páni... Slyšela jsem,že gentlemani vymřeli.... *Vypadne z ní zaskočeně,nicménně se na něj sladce usměje a znovu se rozejde na náměstí.* Uuhm.. Roztomilé. *Zahuhňá a ušklíbne se.Možná sí z ní jen utahuje.Po očku sena něj podívá a pokčí lehce rameny.Ani netušila,že jí slyšel.* Jako hrom do police. *Usměje se široce.*

Mohl bych zůstat, stačí mí dobrý důvod. *Odpoví klidným tónem hlasu a široce se usměje. Za poslední dobu je to první úsměv který ze sebe dostal neboť v jeho životě není nic co jej děla šťastným.* Gentlemani stále žijí, nejspíš jsem takový protože jsem měl velmi dobrý základ, Andie. *Uculí se zvláštním způsobem a nad její poznámou s poloúsměvem zavrtí hlavou.* Jste mi povědomá, *Polkne.* neviděl jsem vás někde? *Zvědavě se zeptá a zařadí se po její bok.*