Park Mystic Falls

*Zkoumavě se na něj koukne.* Podle mě jsem lepší. Takže bych vyhrála. *Řekne sebevědomě.* Máš vysoké sebevědomí, to se mi líbí. *Dodá a jde s ním k jejímu bytu zpátky.*

Dobře. *Souhlasně přikývne.* Nic bych ti neudělal. Už jsem ti říkal že ti neublížím. *Usměje se. Vystoupí společně s Car z auta a sedne si s ní na jednu z laviček co tam je.*

Já vím. *Řekne tak trochu nejistě a vystoupí s ním z auta. Zamkne ho a jde s ním sednou na lavičku.* Já myslela, že ty a Vicky spolu chodíte. *Sice to s ním nechtěla probírat, ale musela to říct.*

*Koukne na Caroline když zmíní Vicki. Pak se podívá před sebe.* Ne už spolu nechodíme. *Řekne po chvíli.* Ale o tom ses bavit nechtěla. *Podotkne.*

Aha. Řekne polohlasem a podívá se před sebe.* Chápu že se o tom nechceš bavit. *Opře se o lavičku a zase se na něho podívá.* Máš pravdu...o tomhle jsem se bavit nechtěla.. *Kývne hlavou na souhlas.* Jaktože jsi vlkodlak? *Zeptá se a stále se mu dívá do očí. Nebojí se, že je někdo uslyší, protože kdyby tady někdo byl, tak by to slyšela.*

Ne že bych se o tom nechtěl bavit, ale spíše prostě není co řešit ohledně tohoto tématu. *Přikývne.*No v naší rodině má v sobě každý vlkodlačí gen. Jen někdo ho za celý život nespustí. *Kouká jí stále do očí.*

Aha. A pokud to teda dobře chápu, tak ty jsi ho spustil. Ale jak? *Zeptá se a nadzvedne obočí. Tohle ji rozhodně zajímá, když už je upír, tak aby věděla všechno o těch, kteří jí mohou ublížit nejvíce.*

Ano, spustil. *Přikývne. Na malý okamžik koukne jinam.Pak svůj pohled vrátí zpátky na ni.* Spustíš to tak když někoho zabiješ a je jedno jestli úmyslně nebo omylem. *Pokývne hlavou.*

Takže si někoho zabil. *Vykoktá.* A hádám, že to nebylo úmyslné. *Ušklíbne se. Ví, že by Tyler nikdy nikoho úmyslně nezabil. Neví na co se má ptát dál, protože je zrovna v tuhle chvíli žádné otázky nenapadají.*

Ano zabil. *Přikývne.* Hádáš správně. *Pousměje se.* Nejraději bych to všechno vrátil zpátky abych byl zase člověk. *Řekne sklesle.* Jak to že jsi ty upírka? Kdo tě přeměnil ? *Zeptá se ji.*

To já taky. *Kývne hlavou na souhlas.* Upírství sice má své výhody, ale být člověkem...Nikdy jsem si toho nějak moc nevážila a teď bych za to dala cokoliv. *Povzdychne si.* No..to bylo tehdy, kdy jsem o upírech ještě nevěděla. Šla jsem do Grillu, kde si ke mě přisedl nějaký hezký mladík. Samozřejmě že se mi líbil. Povídali jsme si strašně dlouho a já potom odešla. Řekl že půjde se mnou. Zatáhl mě do nějaké uličky, kde se ze mě nejdříve napil a potom mi dal svou krev a zabil mě. Od té doby jsme ho už neviděla. *Povzdychne si. Když to celé dovypráví, tak se jí nahrnou slzy do očí.*

*Poslechne si celý její příběh.Jen přikyvuje.* Oni jsou hodní a zlí upíři. Řekl bych že jsi narazila na toho zlého. *Koukne na ni a když vidí že má slzy v očích tak jí obejme.* Bude to v pohodě, neboj. *Utěší ji a mrkne na ni.*

Teď už to vím. *Příkývne.* Ale v té chvíli jsem nevěděla že vůbec něco takového existuje. *Povzdychne si a nechá se od něho obejmout.*

*Odtáhne se a koukne na ni.* To se stává že narazíš na špatného člověka. *Pokývne hlavou.* Najdeš si určitě hezčího kluka. *Mrkne na ni.*

*Podívaá se na něho* Snad máš pravdu *Usměje se a podívá se na svůj mobil, aby zjistila kolik je hodin* Sakra už bych měla jít *Ušklíbne se*

Určitě ji mám. *Usměje se. * Jo jasně v pohodě, běž už je pozdě. *Kývne.* Já to domů dojdu pešky. *Mrkne na ni.*

*Pousměje se a vstane.* Ne nepůjdeš, protože já tě zavezu domů mým autem. *Uculí se. Ani nečeká na odpověd, prostě se rozejde ke svému autu.*

Já bych to došel. *Podotkne, ale vidí že Caroline už nijak nepřemluví tak šel sní.*

*Když je u svého auta, odemkne ho a nastoupí si. Když nastoupí i Tyler, tak ho odveze k němu domů. Vysadí ho u jeho domu a poté s úsměvem na tváři jede k sobě domů.*

*Dojde k parku,vstoupí,jde hlouběji do parku,přemýšlí,ale teď už nad něčim jiným,neví co dělat,koukne se na sebe,povdychne si,docela pohubla a je z ní ochlasta* (Sakra vzpamatuj se!) *zakřičí na sebe v mysli,promne si čelo,lokty si opře o stehna a do dlaní si dá obličej,neví co to dělá*

*Usmívá se cestou,najednou mu pípne mobil,přečte si sms,usměje se nad ní ještě víc a rovnou zůstane v parku*

*Príde do parku a pozrie na hodinky. Usmeje sa a obzrie sa. Uvidí Matta a ide za ním.*Ahoj..znovu*Zasmeje sa.*Takže..tu je kľud. Mohli by sme sa porozprávať..

*Když uvidí Elenu tak se rozzáří*Ahoj znovu...*Přikývne na to hlavou*Ano mohli..tak začni Eleno..*Řekne,chytí jí za ruku a dovede jí k lavičce,posadí jí a sedne si*Tak ..můžeš...*Usměje se,je šťastný když je s nim*

*Pozrie na neho a ide s ním.Sadne si na lavičku a nadýchne sa.*Takže Matt...mali by sme si pohovoriť..o nás*Pozrie na neho a zahryzne si do pery.*Prepáč..ale ako som to hovorila vtedy hovorím to aj teraz..potrebujem viac času*Usmeje sa na neho.*

*Když řekne že by si spolu o nich mněli promluvit tak mu úsměv zmizne z tváře,jenom přikývne*Jo já vím Eleno..a jak sem ti říkal já...všechno na hřišti...to o bolesti a i o tom ,že chci aby jsi byla šťastná ..ale níčí mně ,když tě s nim vidim...*Pokrčí rameny a podívá se do země*