Místa mimo Mystic Falls

Slater:
*Přečte si textovku od Rose a hned jde jednat. Zapne svůj notebook a kontaktuje další lidi, kteří zprávu předají Elijahovi. *
Zpráva pro Elijaha:

kód:

Katherine Pierce se objevila v Mystic Falls.

Slater:
*Když mu přijde další textovka od Rose tak na ní chvíli kouká tak nějak nechápavě. Po chvíli to zase pošle dalším lidem aby dali o druhé dvojnici vědět Elijahovi.*
Zpráva pro Elijaha:

kód:

V Mystic Falls byla objevena dívka co vypadá jako Katherine akorát je člověkem ta dívka.

*Po chvíli odepsal Rose*
Zpráva pro Rose:

kód:

Rose děkuji za všechny informace vše je přeposlané k Elijahovi. Myslím si že se tam v brzké době objeví. Zatím se měj, Slater.

*Seděl v pokoji a kouřil, když mu někdo zaklepal na dveře. Dříve tu bydlel s Felixem, ale po tom, co zmizel, tu to měl vše on.* Dále.*Zahučel a dovnitř přišel jeho uslzený otec.* Co se děje? *Zeptal se. Když se dozvěděl, co se stalo Gillian a že se ozval Felix, jeho brada klesla. Otec mu oznámil, že s hned jede pro její tělo, protože si rodiče přáli, aby byla pohřbena doma. Když otec odešel, napil se piva z lahve a nemohl uvěřit tomu, co slyší.  Pořád si to přehrával v hlavě; sestra je mrtvá a bratr je u ní, výborně. Zavrtěl hlavou a po týden neholené tváři padly tři slzy. Jedno dítě mrtvé, druhé uteklo a jedno je zvíře. Ke všemu zemřel jeho milovaný dědeček, takže se už neměl komu svěřovat. Když se odhodlal, aby řekl, co se děje, šel za svým nejbližším: dědečkem. Ten byl ale mrtvý a jediný, s kým mohl probírat jeho kletbu, byl strýc Angelo. Vzdychl a rychle začal do tašky cpát různé věci, jenž potřeboval na cestu. Děda a strýc mu vše vysvětlili, ale teď přemýšlel, jestli kletba postihla i jeho sourozence, které tak dlouho neviděl. U okna si prohlédl balíček s bílým práškem a přemýšlel, jestli to má cenu ho brát pře hranice, byl jediný dealer široko daleko, takže pytlíček zabalil a strčil do kapsy. Sotva si zabalil, jeho uslzení rodiče a strýc už byli v autě. Když přijel strýc, který byl jako jediný schopen řídit, kývl mu na pozdrav. Takže nasedli do auta a připravovali se na opravdu dlouhou cestu.*

*Sotva otevřel oči, už slyšel přes tenkou stěnu hádající se rodiče. Jen zavrtěl hlavou a přešel do koupelny, kterou měli všichni společnou. Podíval se na svůj odraz v zrcadle; jako obvykle, přerostlé vlasy, dvoudenní strniště. Opláchl si obličej a přešel do pokoje, kde si na sebe hodil obnošené tepláky a tričko. Rychle vyběhl ven, dal si do uší sluchátka, do kterých si pustil Written in the star a vyběhl z domu. Věděl přesně, kam dnes poběží, věděl to už několik dní. Chvilku běžel, ale hřbitov byl o jejich domu nedaleko. Zastavil se až u hrobu své sestry, kterou před několika dny pohřbili. Byl zmatený, když si pro ně rodiče přijeli, jako by se přestali s bratrem hádat, za to ale začali rodiče a zklidnil to jenom jejich strýc, který se na čas nastěhoval a spal v obýváku. Jen zatřásl hlavou a otřel si slzy, i hned běže zpátky do domu. Zastavil se na verandě, vytáhl z tepláků krabičku cigaret a zapálil si.* Hení, kolikrát jsem ti říkala - že nemá kouřit? *Zavolala na něj matka z otevřených dveří a otírala si slzy. Auto otce tam nebylo, takže se pohádali do krve, matka taky vypadala, že se někam chystá.* A kolikrát jsem ti říkal, mami, že mi nemáš říkat Hení, není mi jedenáct. *Odpověděl a popotáhl, matka k němu přišla, jen sklopila hlavu.* Jdu k Margareth, jsem tu hned a nech bratra na pokoji, prosím, Henry. *Řekla jen a on sledoval, jak mizí na příjezdové cestě svým maličkým  autem. Jen zavrtěl hlavou a opřel se o zábradlí verandy. Připadalo mu, že se mu vše hroutí po rukama.*

*Ráno ho vzbudila, jako obvykle, hádka rodičů, jen se přetočil na posteli. S Henrym se sice už nepohádali, zato s rodiči to bylo teď horší. Jako by se celá jejich rodina rozpadala. Když slyšel odjet auto, vylezl z postele a podíval se z okna, otec odjížděl. Šel do koupelny, kde si dal sprchu, oblékl se do tepláků, trička a šel na verandu, kde viděl odjíždějící matku, koukl na Henryho.* Vidím, že se nic nezměnilo. *Prohlásil tak nějak do vzduchu a povzdechl si.* Řekla, kdy se vrátí? *Kývl za odjíždějícím autem a opřel se o rám dveří.*

*Uslyšel za sebou bratrův hlas, ale neotočil se, jen s přmhouřenýma očima koukal na cestu. Venku bylo horko, triko měl z běhu trochu zpocené.* Hned. *Zamumlal a natáhl si z cigarety.* Je to divný, zasraně divný. Otec se mi vyhýbá, matka je přecitlivělá a strejc na mne kouká jako na vraha. Něco je špatně. *Chrčel a vydechl dým. Koukal se do ulice, bydleli na rohu, takže měl dobrý výhled na malý lesík, který tam byl.*

*Pořád stál opřený o rám dveří a občas koukl na Henryho.* Prosímtě, ještě ty začínej. *Protočí oči, když to Henry nevidí.* Hoď se do klidu. Nikdo na tebe jako na vraha nekouká, strejda už vůbec ne. A naši.... *Povzdechne si.* Je to těžký. *Hlesne pak nakonec a sedne si vedle Henryho.* Myslíš, že to někdy přejde? Že se něco urovná? *Zeptá se a možná ani nechce vědět odpověď. Opře si bradu o kolena a kouká někam do ztracena.*

*Nadechl se, aby bratrovi něco odsekl, ale jen zavrtěl hlavou.* Ale kouká, dělá, jako kdybych ti měl v příští chvíli podříznout hrdlo. Ne, že bych to neudělal rád, ale moc dobře ví, že jsem na to moc líný. *Zamručel a típl cigaretu. Naposledy vydechl a rozhohodl se, že se bude snažit být příjemný. Měl hlad, takže si dával jen malou šanci, ale jen se zadíval na bratra.* 20 let žili s náma v jednom baráku a snažili se, aby z nás něco bylo. Ale ta, co měla největší šanci, je pryč. Nikdy to nebude jako dřív, všichni to víme, jenom si to nikdo nechce přiznat. Víš, jak máma dělala palačinky, když měl někdo narozeniny? Teď je dělá každej zasranej den. Nechápu to. Nevím, jestli tu chci stále být. Ještě jednou uslyšim, jak na sebe štěkaj, tak odcházím. Měl sem tohle tejden po tejdnu: 'Co asi teď dělá ten můj kulíšek? Kde je asi Gillian? Doufám, že se má dobře.' *Napodopil s naprostou přesností hlas jejich matky a zabil mouchu, která mu přistála na kůži.*

*Jen si odfrknul, když zase začal o podřezávání hrdla, zvedl se a chtěl odejít.* Tak mi dej pokoj. *Řekl a už-už se sbíral k odchodu, když se Henry rozpovídal.Přišlo mu to všechno hrozně líto, ale nevěděl, co má dělat.* Kam chceš jít? Zpátky do MF? *Zeptal se ho zvědavě a zvedl obočí.* Matku klepne, jestli tam odjedeš... To je ti doufám jasný.Prostě se přes to snaží nějak dostat. Všichni se snažíme přes to nějak dostat. Palačinky jsou matčin způsob, ty se zase chováš...takhle. *Mávne k němu rukou.* Mám strach. *Zavrtí hlavou a vyrazí na hřbitov. Cestou natrhá nějaké květiny,sváže je stéblem trávy a posadí se k Gillianině hrobu.* Gill.... *Povzdychne si.* Kdybys věděla. *Zalijí se mu oči slzami.* Hrozně mi chybíš... Nám chybíš.

*Protočil oči, když bratr vstal. Na chvilku se zamyslel, zpátky do MF? Nevěděl, možná by se mohl vrátit za tou šťavnatou holkou, jejíž jméno nevěděl. Pak k Felixovi vzhlédl a prohlédl si ho zkoumavým pohledem.* Možná. Neklepne, bude tu mít svýho nejmladšího rozmazlenýho synáčka. *Prohrábl si vlasy a podrbal se na břiše. Zatrhl si ale náramek, který dostal (spíš si o něj řekl) od Vicki. Opatrně ho vyprostil.* Jak se chovám, zase začínáš? *Zavrčel, ale to už se bratr otočil.* Tak to nejsi sám, bráško. *Naposledy promluvil a vyšel nahoru do koupelny, vysprchoval se a oblékl si černé džíny a triko s nápisem: 'I don't like you, but it's ok'. Trochu si poklidil v pokoji, přešel si dřepnout do obýváku, v ruce proteinový koktejl a brambůrky. Zapnul si televizi, hodil nohy na stůl a díval se.*

*Od hrobu se vrátil zpátky domů. Henry ani každodenní hádky rodičů ho nebavily. Bezeslova vyšel po schodech do pokoje a začal si balit věci. Nechtěl tu zůstávat s tím protivou už ani minutu.Načmáral matce vzkaz se svým telefonním číslem, kde napsal:

kód:

[i]Mami, vrátil jsem se zpátky do MF, jen na nějaký čas. Neboj se o mě a kdykoliv mi zavolej. Mám tě rád. Lix[/i]

Když si sbalil velký batoh, oblékl se do džín a trika, do ruky vezme mikinu a na hlav narazí čepici.* Mějte se tu jak chcete. *Pronese, když prochází kolem Henryho na gauči, neohlíží se a jde před dům stopnout nějaké auto.*

*Kouká na nějaký film, když kolem něj projde Felix. Jen zvedne obočí, napije se koktejlu a nezvedne se. Pak se ale zamyslel a došlo mu, že Lix odchází, rychle přešel do kuchyně, kde nechal vzkaz a přečetl si ho. Protočil oči a pohodlným krokem šel ven. Otevřel dveře a opřel se o futra, kde si založil ruce.* Zase zvedáš kotvy? A došlo ti, že touhle ulicí projede tak jedno auto za dvacet let? *Poukázal k němu a vydal se k němu.* A sundej si ten hadr, vypadáš jako Červená Karkulka, díky.*Ušklíbl se a podrbal se na břiše.* A co ty kecy o tom, že mámu trefí?

*Otočí se na Henryho a odfrkne si.* Tak poodejdu kousek dál, no bóže. *Protočí oči a sundá si čepici.* Spokojenost? *Rozhodí rukama.* Budu s mámou v kontaktu, neměj péči. Bude tu mít svého milovaného prvorozeného. Nejlepšího z nejlepších. *Ušklíbne se ironicky a pohodí batohem na zádech, vytáhne mobil, do kterého píchne sluchátka, nasadí si je do uší a pustí si album od Black Sabbath, vytáhne si jedno sluchátko a koukne na Henryho.* Nedělej, že tě to zajímá. Je ti jedno co se mnou bude. *Zamračí se, nandá si druhé sluchátko a vyrazí z branky.*

Nejlepší prvorozený ti oznamuje, že nikam nejedeš. *Došel až k němu, ale bratr před ním zavřel branku. Zavrčel.* Jsi tak naivní, zase zdrhneš, jako kdyby ti bylo všechno jedno. Samozřejmě, nehodlám poslouchat ty kecy: "A ty jsi ho nechal jít? Zase?" Ne, tohle už fakt ne. A jestli ti to nedošlo, pořád jsi můj bratr, ať chceš nebo ne. Hele, mám tě docela rád, i když se to možná nezdá, tak přestaň dělat průsery a vrať se domů. Ale o co se tu snažím?  Sobecký zůstane sobeckým, nemá to cenu, nikdy to nemělo cenu. *Náhle mu jednu vlepil.* To máš za ty oči, idiote. *Zavrčel, docela naštvaně a zavrtěl rezignovaně hlavou. S bratrem zlomil hůl, řekl mu to, co by asi nikdy nahlas nepřiznal. Jen otočil a šel směrem ke garáži, kde byla zaparkovaná jeho stará plechovka.* Jen si jdi, je mi to vlastně jedno. *Zamumlal a otevřel dveře, nasedl a nastartoval klíči, které nosil i s peněženkou vždy u sebe v kalhotách. Brána před garáží byla stále otevřená ještě od matky a vyjel se svojí Berthou na silnici. Zastavil se, až před bratrem. Díval se na něj a už mačkal plyn, že se rozjede.*

*Poslouchal ho a nervózně přešlápl, když mu řekl, že ho má ''docela rád''. Už mu chtěl něco v podobném smyslu odpovědět, když schytal facku, chytl se za tvář a díval se na něj.* Henry.... *Zavolal polohlasně k němu.Díval se, jak nasedá do auta a vyjíždí, když se před ním zastavil, zvedl koutek v náznaku úsměvu.* Dobrej, svezete mě? *Přeběhl k okýnku řidiče a pokusil se o vtipný tón a sledoval ho.*

*Sundal nohu z plynu a ručně sroloval okýnko, vyndal z něho ruku a zvedl obočí.* Kam to bude? *Zachrčel ještě takovým pohybným tónem, ale pokýval a v jeho hlubokých očích se objevily jiskřičky. Na čouhající ruce z okna se podíval na náramek od Vicki a nehezky se ušklíbl. Pokynul hlavou, aby si Felix sedl na místo spolujezdce, vytáhl telefon a vytočil matčino číslo.* Mami to jsem já.... no já, Henry. S bráchou jedeme na výlet... nevím, na jak dlouho, prosto jedeme... Hele, mami, dokud si to s tátou nedáte do pořádku, budeme pryč. A až konečně odložíte rozvodový papíry, vrátím se... Jo, beru si Berthu... Už sem řekl,  až budou všichni v pohodě, určitě - mami, neboj se, vrátíme se... Prosímtě, nebreč a jestli nechceš, aby se s tebou otec fakt rozvedl, přestaň dělat palačinky.... Jo, mami, dáme, neboj... Neříkej mi Hení! Čau. *Típnul hovor a vydechl, jednu ruku na volantu, druhou z okýnka se podíval na Felixe.* Předevčírem jsem si vybral spoření, takže jsem teď podprůměrně zámožný. Jedeme. *Ušklíbl se.* A přísahám, že jestli ještě jednou protočíš oči, narvu ti tu hučku do řiti.

Mystic Falls. *Řekne uctivě a udělá pukrle, všimne si těch jisker v Henryho očích a oběhne auto, batoh hodí dozadu na sedačky a poslouchá jeho rozhovor s matkou, kouše si u něj ret, ale má ve všem oravdu, takže jen mlčky přikyvuje a pak u zacukají koutky, když se rozčílí na konci. Nikdy se neopovážil mu říct ''Hení'' jako matka,věděl, jak to nesnáší.* Super, já mám v báglu kartu a něco málo našetřeno. *Kývne a když mu pohrozí s hučkou v řiti, zasalutuje.* Rozkaz, Hení! *Uchechtne se a pak zvedne ruce.* ...totiž brácho. *Pousměje se a koukne na jeho náramek.* Co to vůbec nosíš?

*Pokýval na jeho "kartu v báglu" a ušklíbne se. Náhle se mu pohled změní a jeho pohled opět ztvrdne, přesně jako tenkrát v MF, když chytil Felixe pod krkem. Otočil na bratra hlavu a koutek mu zacukal.* Nikdy - mi - neříkej - Hení. *Zavrčel a jeho očima proběhl žlutý záblesk. Potom otočil hlavu na cestu a zmáčkl plyn, chvilku jel beze slova, ale když se konečně uklidnil, poklepal na palubní desku.* Je to moje holka, nikdy nevíš, když ti chcípne, ale stále jí máš rád. *Zafilozofoval a točil volantem.* Tohle? *Ukázal na náramek, takže na chvilku volant pustil, auto měl ale tak zmáknuté, že se nic nestalo.* Nevím, dala mi ho jedna kočka v Mystic Falls, byla fakt dobrá. *Pokýval a doufal, že to bratrovi stačí, aby si zbytek domyslel.*

*Sledoval jeho rozčilení se, ale nebál se ho. Přišlo mu to ještě směšnější. Otočil se tedy obličejem na druhou stranu, aby Henry neviděl jeho pobavený výraz.* Sorry, brácho. *Vydechl a sledoval jak se ''mazlí'' se svojí károu.* No jo... Je mi to jasný. *Lhal, žádné extra city k autům nechoval.Pak poslouchal historii náramku a zasmál se.* Jasně, takže víme, proč se chceš vrátit. *Uchechtl se,zabořil se do sedačky a v jednom uchu si stále vychutnával muziku.*

To si piš že mám. *Zasměje se. Všimne si že jsou už v Las Vegas.* Konečně jsme tu. *Řekne radostně.*

*Usměje se*To jsem na tvé plány zvědavý*vydechne a dívá se před sebe*rovnou na místo koncertu nebo chceš ještě někde udělat zastávku*koukne na ní*

Plán je jednoduchý. Pít, tancovat a úžívat si.*Zasměje se.*Rovnou na místo koncertu. *Promne ruce a Koukne na Stefana natěšeně.*

*Zasměje se nad tím*dobře*kývne*tak jedeme rovnou*usměje se a jede dál,až na místo*

*Když dojedou k místu kde se koná koncert. Tak se jí v očích blýskne. Vystoupí z auta a počká na Stefana.* Tak jdeme, šup šup. *Popohání ho.*