Areál Univerzity

To Máte pravdu,není to zlý*kývne.Na to,že má její slovo,že přežije nic neřekne.Moc jí v tom nevěří,i když by byl rád,kdyby přežil.Dělá svou práci a přitom na oko sleduje tu její.Usměje se,když řekne,že je ta látka nasraná*Jaká?*dělá,že jí nesledoval a tak zvedne hlavu a koukne na sklíčko,které ukazuje*To by mohla být ona.Doufám,že si pamatujete tu kombinaci*řekne vážně a rozhlédne se kolem sebe.Popadne malý nožík a podá ho Rose.Nic jí na to ale neřekne.Nějak doufá,že jí to dojde*

Tahle.... *Usměje se a ukáže na sklíčko, kde se ta látka pořád tváří dost vztekle.* Jasně, že pamatuju, nejsem trubka. *Zakření se usměvavě a vezme do ruky ampulku, ktero použila pro smíchání.Podívá se na něj, když vezme do ruky nůž a polkne,když jí ho podá.Vezme si ho od něj a podá mu ampulku, kterou drží v ruce.Se syknutím si rozřízne dlaň a natáhne jí k Wesovi, aby si nakapal krev kam potřebuje.* Prosím..... *Pousměje se.*

*Vezme její ruku a nechá nakapat pár kapek do mističky.Když má dost,nakape tam i ten vir a počká,až začne krev s virem reagovat,přidá tam tu směs,kterou našla Rose a sleduje reakce*

*Nechá ho, aby si s její krvácející rukou dělal, co chce, když si nakape do mističky a pustí jí, složí ruku podél těla a opět se sehne k tomu sklíčku, aby to viděla zblízka.Sleduje ho po očku, co dělá a když podle ní začne všechno společně reagovat pro ně příznivě, podívá se na něj s nadějí v očích.* Takže?? Funguje to?? Je to ono?? *Zadívá se na něj a v tom jí začne zvonit telefon.Všimne si, že je to její bývalá kolegyně z Grillu, ale momentálně na výpomoc bohužel nemůže, takže jí típne hovor a omluvně se podívá jak na Wese, tak na Jessicu.Pak pohled zapíchne do doktora a zvedne obočí.* No?? Takže? *Kousne se netrpělivě do rtu, až jí to zabolí.*

*Koukne na Rose,když se ho optá,zda to funguje.Kývne pro potvrzení,že to funguje*ano,funguje to.Gratuluji,našla Jste protilátku...Měla by Jste oslavovat a využít toho v praxi.Byla by škoda,kdyby Jste toho jen tak nechala....

*Rozšíří se jí oči a samou radostí ho obejme, když jí potvrdí, že je to protilátka.Rychle od něj odskočí a odkašle si.* Díky...Díky.... *Usměje se zeširoka a zvedne ukazováček.* Takže teď... *Připraví si prázdnou ampulku a namíchá do ní protilátku přesně tak, jak jí míchala na sklíčko.Všechno do sebe promíchá a chvíli štrachá, aby našla prázdnou injekční stříkačku.Tu najde a nandá na ní jehlu s krytkou.* Takže teď už můžu zachránit Damona!! *Zaraduje se a tleskne do dlaní.Má radost.Neskutečnou radost.V tom jí pípne SMSka.Znovu se na Jess i Wese omluvně koukne a přečte si SMS od Sarah.Zvedne nad ní obočí a zavrtí hlavou.* Já ho zabim!!!!! *Zasyčí.* Damon je v Mystic Falls.Jess, musíme sehnat odvoz,hned. *Zamračí se a schová si jehlu s protilátkou do kabelky.Podívá se na Wese.* Jak jsem řekla.Z naší strany Vám nebude zkřiven ani vlásek. *Podá mu ruku a koukne na Jess.* Musíme jet. *Kývne na ní.*

*Pozvedne obočí,když ho Rose obejme.Sleduje,jak už si se vším poradila i bez něho.Na jednu stranu je rád,že to nemusí dělat on*To jsem rád.Možná někteří upíří nejsou tak hotový do pomsty.Docela se divím,že to tak je....

Někteří ne... Ale je nás málo. *Přizná mu s úsměvem a netrpělivě přešlápne.* Možná budu jediná.Ale ochráním Vás. *Slíbí mu s vážnou tváří.Sehne se ke stolu a naškrábe svoje telefonní číslo.* Jsem dlužník, takže kdyby něco. *Podá mu papírek s číslem a pak už se rozejde pryč z kanceláře, aby jela do MF dokázat Damonovi, že není tak úplně k ničemu.*

*Otočí se na ty dva, když Wes řekne že má protilátku, radostně se zvedne ze židle.*Protilátka je takže padáme... *Koukne na Rose, když řekne že Damon je v MF tak se zamračí. No a když dodá že nic Wesovi neudělají tak se zamračí ještě více.* Jedeme... *Přikývne nakonec. Odejde s Rose z laboratoře pryč.* Jednou si pro tebe přijdu... *Zavrčí ještě u dveří na Wese.* Počkat proč si musíme shánět odvoz ? *Koukne na ni před budovou.*

*Usměje se ve dveřích na Wese a mávne mu. Zaslechne,co na něj Jess vrčela a zavrtí nad tím hlavou. Vyjde s ní před budovu a nadechne se.* Jess... Prosím. Nech ho být. Kvůli mně. *Podívá se na ní vážně.* Proč? Protože jak vidíš... *Ukáže na parkoviště.* Damon byl tak hodný, že nás tady nechal a odjel autem. Asi nebyl dobrej nápad vracet mu klíče od auta. Neměla bych věřit každýmu. *Usměje se posmutněle a stopne si projíždějící taxík.Oznámí mu, ať je urychleně odveze do MF,přesněji ke Grillu a vydá se společně s Jessicou na cestu.*

*Koukne na Rose, když jí řekne ať Wese nechá.* Ale no tak Rose však nám všem ubližoval a tvého přítele nějak nakazil... *Zamračí se.* No dobře nechám ho.. *Řekne nakonec.* Ty jsi mu vrátila klíče ? *Zeptá se s pozvednutým obočím a na místě kde stálo auto, kterým přijeli zbyli jen stopy od pneumatik.* To by jsi neměla... *Přikývne jí na to. Nasedne pak do taxíka a nechá se s Rose odvézt do MF.*

*Když dojede až do areálu školy,vystoupí,znovu za sebe zaplatí a s úsměvem se tam rozhlédne.Vážně by jí vyhovovala zrovna tato univerzita.Zkontroluje mobil,dokumenty a rozejde se najít někoho,s kým si může promluvit.Najede na zprávy.*

kód:

Ahoj,dorazila jsem v pořádku do Whitmoru,teď se jdu pokusit najít někoho,kdo je pověřený přijímáním studentů.Napíšu ti až bude po všem.Miluju tě.

*Napíše Stefanovi a schová mobil s vypnutým vyzváněním.*

*Byl zrovna v areálu školy.Musel si tam vyzvednout z laboratoře jednu lahvičku,kterou potřeboval na výzkum.Zastaví se a zadívá se na Elenu,když se tam tak objeví.Nečekal,že se tam zrovna teď někdo objeví.Přejde k ní s milým úsměvem na tváři*Mohu Vám nějak pomoci?Slečno..*Optá se jí s také milým tónem.Sice už se moc nevyzná v tom,kdo je a není upír,ale to je právě hlavní důvod,proč se chová mile*

*Zvedne hlavu od papírů,do kterých zrovna koukala a snažila se vyčíst,kam se má vydat.Koukne na Wese a mile,zeširoka se usměje.* Ah.Dobrý den.Jsem Elena Gilbertová. *Podá mu ruku a krátce si s ním potřese.Vzorná výchova především.* Já.. Hledám někoho,kdo tu učí,nebo má na starost studenty.Měla bych zájem studovat tady.Takže..Kdybyste věděl,kde někoho takového najdu,byla bych vám moc vděčná. *Usměje se a lehounce nakloní hlavu.*

Dr. Maxifield.Těší mě*Také jí podá ruku a potřese s ní.Zdá se být milá*Já tady učím.Učím tady Laboratoř.Bohužel pro Vás tady teď nikdo není,přijela jste trochu pozdě,ale mohu Vás tady alespoň provést,když jste sem vážila cestu.Aby jste sem nejela zcela zbytečně.*Usměje se*Jsem si jist,že studentku jako Vy,tahle škola přijme ráda.Málo se stává,že se tu objeví někdo tak milý.*Konečně se mu možná do ruk dostane někdo,na jeho výzkumy.Pokud je upír,něco pro ní najde,ale pokud je člověk.Tím pro něho lépe*

Taky mě těší,doktore. *Usměje se na něj znovu svým typicky milým úsměvem.Poslouchá ho a po tváři jí přeběhne stín zklamání,když jí oznámí,že přijela pozdě.Hned nato se ale rozzáří,když jí nabídne prohlídku a horlivě přikývne.* To by od Vás bylo velice laskavé,pane.Budu moc ráda.Alespoň budu vědět,co kde mám hledat,kdyby se mi podařilo sem dostat.*Nesměle se pousměje a sklopí na moment pohled po těch milých slovech.Cítí,jak se jí hrne červeň do tváří.* Děkuji,to je hezké slyšet.Byla bych moc ráda,kdyby jste měl pravdu. *Je ráda,že tak rychle narazila alespoň na někoho,kdo to tady zná a může jí provést,když už nemůže mluvit s nikým ohledně přijímání.Navíc by si mohla šplhnout u budoucího učitele.*

Příště musíte přijet dřív,slečno...*Usměje se trochu*Určitě budu mít pravdu*Kývne*Tak prosím*Pobídne jí,aby šla a společně s ní se rozejde dovnitř do školy,kde jí postupně začne ukazovat třídy,ředitelnu a ostatní místnosti.Svou Laboratoř si nechá mezi posledními.Otevře od ní dveře a pobídne jí opět,aby vešla*Tohle je Laboratoř..*Rozhlédne se kolem*Máme tu různé látky,které mícháme a pozorujeme jejich reakce.Pro studenty je to velice zábavný předmět.Navíc...*Přejde k červenému tlačítku a zmáčkne ho*Zkoušíme různé vychytávky*Vypne to,když na ní nijak sporýš nepůsobí*Jistě se Vám tady bude líbit.Prosím,rozhlédněte se*Nechá jí,aby měl příležitost jí dostat.Člověk se mu momentálně hodí*

Vůbec mě nenapadlo,že dorazím tak pozdě.Byla jsem momentálně v L.A. a nespočítala jsem si,jak dlouho mi bude trvat cesta,moje chyba. *Povzdychne si a hned se na něj znovu mile usměje.Kývne na jeho pobídku a projde s ním celou školu.Všechno si se zájmem prohlíží a poslouchá,co jí o čem říká.Když dojdou do Laboratoře,zeširoka se na něj usměje.Je ve svém živlu,to se pozná.* Samozřejmě,že je zajímavý,koho by nebavilo dělat experimenty. *Kývne na jeho slova a když zmáčkne nějaké červené tlačítko,rozhlédne se kolem sebe,co se bude dít.Pokrčí s úsměvem na něj rameny.* Ach ano,taky si myslím.Děkuji. *Přijme jeho nabídku,aby se porozhlédla a rozejde se po místnosti.Zkoumá nějaké ampule a zkumavky u stolu.Nakonec se k nim ohne a zblízka kouká na nějaké vzorky.Věří,že by se jí tady opravdu líbilo a tato škola by jí bavila.Kéž by se sem mohla dostat.Je jí trochu líto,že sebou nevzala Stefana.Na prohlídku mohl jít s ní.*

Asi je to rozbité,musím se na to později podívat*Omluví červené tlačítko,které s ní jako s člověkem samozřejmě nic neudělalo.Sleduje jí,jak si to tam se zájmem všechno prohlíží.Přitom přemýšlí,jestli je Gilbertová od pana Gilberta,který také dělal s upíry,nebo je úplně z jiné rodiny.To by si měl zjistit.Ta dívka ho začíná zajímat čím dál víc.Když si tam tak prohlíží vzorky a jeho nevnímá.Využije toho,přejde k ní a bouchne jí zezadu do hlavy tak,aby se udeřila o ten stůl a ztratila tak vědomí.Jakmile zůstane ležet na zemi,zvedne jí a přenese na jedno ze svých lehátek,kde jí připoutá a odejde do jiné místnosti,kde má veškeré své dokumenty.Najde tam spis od toho Gilberta a s velkým štěstím zjistí,že k němu patří.Pokud je to opravdu pravda a stane se z ní upír.Mohla by být s velkou pravděpodobností jedna z Augustínů.S úsměvem dokument zase založí tam,kde ho vzal a vrátí se za ní do Laboratoře.Tentokrát má opravdu dobrý úlovek*

V pořádku,snad ještě budu mít možnost ho vidět,jak pracuje. *Usměje se na něj mile a nakloní znovu lehce hlavu.Vážně jí nevadí,že neviděla úplně všechno.Je ráda i za to málo.Alespoň bude mít co Stefanovi vyprávět.Nakloní se blíž k těm vzorkům.Ucítí za sebou kroky a tak se chce zeptat,co to vůbec zrovna zkoumají,když najednou padne čelem na roh stolu a odpadne na zem v bezvědomí.*

*Vyndá z ledničky upíří krev,co tam má ještě z dřívějška,když zkoumal a snažil se někomu vpíchnout ten vir.Vpíchne jí do žíly jeho a napojí tu krev hadičkou,jako by měla kapačku.Nebude jí tu krev nutit vypít,když to může udělat takhle jednodušeji.Tak i tak se do ní ta krev dostane.Pak už jen bude stačit,zlomit jí vaz a jeho výzkum může začít v plném rozsahu.Doufá jen,že tentokrát už ho v tom nikdo nezastaví.Chtěl by alespoň stihnout vidět,jak tělo funguje,když se chce přeměnit v upíra,ale nemůže,protože nemá lidskou krev*

*Po nějaké době pootevře zlehka oči a zamžourá do stropního světla nad sebou,které jí nepříjemně pálí do zorniček.Pokusí se zvednout,ale jen sebou škubne a zjistí,že je připoutaná.Zmateně zamžiká očima a rozkouká se.Cítí bolest v jedné ruce,kde má kapačku a bolí jí hlava od té rány,kterou si dala o stůl.*Halo???*Zavolá kolem sebe.Podívá se na to,co jí teče do žíly a vypadá to,jako obyčejná transfúze.*Proboha,co se to....*Zamumlá si pro sebe zmateně a znovu se pokusí pomlet.*

*Koukne na Elenu,když zaslechne,že už mluví.Zavrtí hlavou nad tím,jak se snaží dostat se odtamtud*To se ti nepovede.Zkoušíš to zbytečně*Promluví k ní a teprve poté přistoupí k lehátku,tak,aby ho viděla.Teď už se nemusí tak snažit,aby byl milý a působil důvěryhodně*Vím,že tohle není vhodné chování,ale je to nutné.Prospěje to důležité věci..*Je to sice jen pro něho,ale nemůže jí to říct celé.Mohla by to někomu říct,až by jí pustil a to nemůže dopustit*

*Stáhne zamyšleně obočí,když se za ní ozve hlas,který jí přijde známý,ale ne tak úplně.Překvapeně zamrká,když se objeví profesor Maxfield.*Profesore??Ale proč...?Co se stalo?Proč jsem....*Vůbec jí v tu chvíli nejde na rozum,jak mohl tak otočit.*Já...*Polkne a zatřese lehce hlavou.*Já tomu vůbec nerozumím.*Povzdychne si a koukne na svoje připoutané tělo.*

Opravdu se omlouvám,že jsem to musel udělat takhle,ale dobrovolně by do toho nikdo nešel.Nemám na výběr*Pokrčí trochu rameny a koukne na to,kolik ještě chybí krve*Není třeba tomu nějak rozumět nebo se snažit to pochopit.Jen se tvé tělo za pár minut bude chtít proměnit v upíra a my mu to dáme až na poslední chvíli.Věř mi,zabít tě nechci.Jen chci vidět,jak se tělo chová,když nemá to,co chce...