Areál Univerzity

Ale já...*Znovu zmateně zamrká nad jeho omluvami.Chová se jako hulvát a pak se omlouvá.Lehce sebou škubne.*Prosím pusťte mě...*Špitne prosebně.Nevěřícně pootevře rty po jeho slovech,když jí řekne,co se s ní bude dít.Proměnit v...*Proměnit v upíra?!? Proboha to nemyslite vážně...To nemůžete...Prosím....*Zalesknou se jí slzy v očích a tentokrát sebou pomele v poutech o něco víc.Musí co nejdál od tohohle šílence.Nechce být upír.Není na to připravená.Ona nemůže být upír.*To ne,prosím....*Zašeptá prosebně a přivře oči,do kterých se jí tlačí slzy čím dál silněji.*

Ano,myslím to vážně*Kývne*Co bych to byl za Laboranta,kdybych uprostřed výzkumu všechno odložil,uklidil a nechal to být*Zavrtí lehce hlavou*Je mi líto,ale nemohu Vás pustit*Vydechne a koukne na tu krev.Vytáhne jí to z žíly a koukne na ní*Je to pro dobrou věc*Zopakuje a chytne jí za hlavu.Škobne jí z hlavou a zlomí tak vaz.Uklidí zatím zbytek té krve,co si nechal pro horší chvíle a posadí se na židli.Napíše pár slov do papírů a nezapomene si to poznamenat i do diktafonu*

Prosím...Prosím,já nemůžu být upír...*Zavrtí lehce hlavou.Zdá se jí to jako zlý sen.Těžce polkne a sykne bolestí,když jí vytáhne hadičku s krevní konzervou z ruky.Ví,jak probíhá přeměna.Zadívá se na něj,když se k ní blíží a jen vrtí hlavou.*To si nalháváte...To není...Prosím...Nedělejte to...*Zavře pevně oči,když je až u ní a v duchu se modlí o zázrak.Nesmí přece umřít.Nemůže být upír.Cítí jen trhnutí a zlomení svého vazu,načež se sesune "mrtvá" na lehátko.*

*Nic jí na ty její slova a prosby neodpovídá.Když se sesune na lehátku,vydechne spokojeně.Teď už má to,co chtěl.Jen počkat,než se vzbudí a může začít jeho výzkum.Odejde si zatím uvařit kafe a poté ho vypije.Nebojí se ani jejího přítele.Bude lehké se ho zbavit.Když ona je člověk,on musí být taky.Udělá si tam ještě nějaké své povinnosti,než ona se vzbudí.Má čas*

*Probudí se prudkým nadechnutím a otevře oči.Cítí,jak má zatuhlý krk,díky zlomenému vazu.Lehce pohne hlavou ze strany na stranu,když jí dojde,co se stalo.Okamžitě sebou začne mlet na lehátku.*Ne ne ne ne ne ne ne ne!!!!!!!*Začne vykřikovat.Jestliže jí zlomil vaz a ona je živá.Je upír.To ale ona nemůže být.Stefan jí sjede jako malou holku,že se nechala chytit.*Pomozte mi,prosím!!!*Zakřičí.Ten psychodoktoprofesor to přece nemohl udělat.Musí existovat jiné vysvětlení.*

*Přijde k lehátku,když se Elena probudí a začne křičet*Je to marný,tady nikdo není.Jsem tu jenom já a já ti moc nepomůžu.Navíc,už ti vlastně nikdo nepomůže.I kdyby tě dostali odsud*Pousměje se.Zdá se,že vždy dostane to,co chce.Má štěstí na tajná přání.Dostává řesně to,co zrovna potřebuje,jako nějaký zázrak*Takže být tebou,nekřičím.Jen se zbytečně unavuješ...

*Přestane sebou škubat,když znovu přide Wes k jejímu lehátku.*Proč...Co jste mi to udělal?A proč?Co jsem vám udělala?*Polkne těžce.NEchápe to.Neví,proč ona.Zamele sebou.Musí se dostat ke Stefanovi.Třeba ještě existuje šanxe,že by z ní nebyl upír.*Já chci pryč,prosím...Musím domů...*Zalže mu trochu.Samozřejmě myslí L.A. jako domov.Bojí se toho,co si pro ní ten magor vymyslel.Navíc neví,kolik času už uplynulo,co se Stefanovi neozvala,bude strachy bez sebe.*

Neudělala jste mi nic,ale sebrat si na výzkum nějakého studenta by bylo moc podezřelé.Navíc by ho někdo slyšel.Vy jste přišla,když už byli všichni pryč.Využil jsem toho.Nešlo to jinak*vysvětlí jí to,na co se ho ptala*Půjdete,ale ne hned.Podle mých informací máte několik hodin,než vaše tělo začne slábnout,protože nedostane krev....Já potřebuju dojít,až ke konci.Pak vás dám krev a pustím vás...*Vyzradí jí svůj plán*

Ale já...Já jsem vám věřila...*Semkne rty a zavrtí hlavou.Polyká slzy,její naivita je zhoubná.*To...TO není fér...*Zavrtí hlavou nad tím jeho plánem...*Nechci,abyste mi dal krev...Nechte mě zemřít....Já nechci být upír....*Povzdychne si.Ví,jak těžké je to pro Stefana.Nezvládla by to určitě.*

*Na to,že mu věřila,nic neřekne.Ví o tom moc dobře.Vydechne nad tím,že to není fér.Ani k tomuhle nic neřekne*Já Vás nezabiju.To by byla vražda a já nikoho nevraždím.Já nezabíjím ani upíry,tak proč bych měl Vás...*Zavrtí lehce hlavou*ale není čeho se bát.Nebudete se krmit z lidí.Takovou hloupost bych neudělal.Existuje lék,díky kterému se budete krmit na upírech.Nebude to tak hrozné a pomůžete lidem...

Já nechci,nemůžu být upír...*Zopakuje znovu neštastně.Zatřese hlavou a jakmile jí přejde největší šum v uších z jejího rozčilení,začne vnímat všechny zvuky z okolí.Mouchu uvězněnou v zářivce,kapání kohoutku.Auto venku před budovou.Začíná jí z toho třeštit hlava.A nejhorší zvuk ze všeho je zvuk Wesova tepu.Jeho bijící srdce.Zrychlí se jí dech.*Ach můj bože...*Zašeptá pro sebe.Má neskutečný hlad.*To ne...*Začíná vidět rudě,když jí chvilkově proběhne žilkování pod očima.*Ne prosím!!*Zatřese rychle hlavou.Musí tomu odolat.Třeba pak proměna neproběhne.*Na upírech?!?!Nee!!*Vyrazí jí dech.Ohrozila by tak všechny,se kterými doteď byla,nehledě na Caroline a Vic.Musí tomu zabránit.*

*O tom zda může nebo nemůže být upír,už se s ní více nebaví.Přijde mu už zbytečný jí pořád přesvědčovat a opakovat jí ta samá slova.Zadívá se na její hrudník,který se začal z  ničeho nic zvedat o dost častěji,než bývá normální.*Ano,na upírech*Kývne a nepřestává sledovat její tělo.Vyndá z kapsy světýlko a posvítí jí s tím do očí.Poté vyndá diktafon a řekne do něj vše,co si potřebuje zaznamenat.Když to všechno zaznamená,uklidí diktafon do kapsy a vezme do ruky tu jehlu,co jí píchl předtím do žíly,aby do ní dostal tu krev.Píchne se do prstu a sleduje její reakce.Potřebuje opravdu každý detail proměny*

*Jen cukne hlavou,když jí svítí do očí,hrozně jí to pálí.Křikne.Jeho hlas se jí zařezává do uší.Chce se jí vyškubnout u těch pout,ale nejde to.Jakmile ucítí krev,okamžitě se jí změní obličej.Není schopná slova,myslí jen na vůni krve,která jí k sobě láká.Po chvilce odezní nejhorší záchvat hladu,tak se jí obličej znovu promění zpátky.Rozpláče se.Teď už nemá šanci.*

*Přijede před Areál a vystoupí z taxíku.Vytáhne mobil a znovu zkusí Eleně zavolat.Když to pořád nezvedá,mobil uklidí a rozhlédne se kolem sebe.Vůbec neví,kde co je a kde by mohla Elena být.Vejde proto do školy a rozejde se pomalu po chodbě.Po pár krocích začne cítit krev.Hned z toho znervózní.Rozeběhne se proto za pachem té krve a zastaví se před dveřma vedoucí do Laboratoře.Zaposlouchá se do toho,co se tam děje.Zjistí tak,že Elena tam není sama.Nadechne se a po výdechu vklouzne dovnitř.Zadívá se na Elenu a hned na doktora.U.r se k němu přemístí a hodí s ním o to lehátko ve smyslu ho jen na pár chvil dostat do bezvědomí.Jenže jeho vztek na něho byl mnohem větší a tak s ním hodil víc,než by měl a zlomil mu tak vaz.Koukne potom na Elenu a vydechne*Jsi v pořádku?*Zeptá se jí hned a povolí ty pouta*

*Slyší Stefana ještě předtím,než se u ní objeví,ačkoliv jí pořád nejde na rozum jak.*Stefane!!*Křikne když se u.r. přemístí k nim a konečně ho uvidí.Sleduje,jak odhodil doktora a ona narozdíl od Stefana to prasknutí vazu zaznamenala.Taky pořád cítí krev,o to víc,že krvácí z hlavy,do které se při pádu uhodil.*Ne,ne ne... Ne nejsem v pořádku...*Opakuje a znovu se jí zrychlí dech díky té krvi.Když jí Stefan povolí pouta,drží se křečovitě lehátka,aby po Wesovi nevystartovala a nevysála ho.Má strašný hlad.Pod očima se jí znovu objeví žilkování a objevují se špičáky.*Stefane,zastav to...*Vzlykne.*

*Koukne na Elenu a ty její oči,včetně zrychleného dechu*Ne..*šeptne a koukne na toho doktora.I on ví,že doktora,aniž by chtěl,zabil,ale strach o Elenu je mnohem větší.*Neboj,pomůžu ti*Vezme jí do náručí a zmizí s ní z té Laboratoře.Vynese jí ven a zamíří s ní do toho taxíku,ve kterém přijel.Udělal dobře,že ho donutil čekat.Dostane jí do taxíku a sedne si s ní dozadu,aby jí hlídal při její touze po té krvi.Oznámí tomu taxíkáři adresu jejich penziónu*Teď mě poslouchej..Zavři oči a mysli na něco hezkého,dobře?Vím,že je to hodně těžký,ale musíš to zkusit...

*Když ustoupí její chuť na tu krev,opět si to zaznamená do diktafonu,který hned potom uklidí.Už se chystal ten prst ošetřit,když tam vtrhnul nějaký kluk.Hned ho napadlo,že to bude ten její přítel a tak so ho chtěl zbavit,jenže ho překvapil tím,že použil tu rychlost (upír) stihl si pomyslte jen v duchu a pak ucítil,jen škubnutí.Jeho tělo padlo bezvládně na zem,bez známen života*

Já nechci..Stefane,prosím...*Zaštká a chytne se ho,když jí vezme do náručí.Cítí každý jeho pohyb a každý jeho nádech.Chytne se volnou rukou za ucho,aby to trošku ztlumila.Nasedne s ním do taxíku a pevně se chytne sedačky.Slyší tlukot srdce taxikáře a opravdu má co dělat.Podívá se na Stefana,když na ní začne mluvit.*nezvládnu to...Já to nedokážu...*Zavrtí mírně hlavou.Každopádně ho poslechne,stiskne pevně víčka a myslí na jejich společné Vánoce.Na jejich seznámení.Na to,jak jí vzal na vyhlídku do okolí MF.Ne,že by jí to nějak extra pomáhalo.,stále dýchá zrychleně a cítí krev všude okolo sebe.Předkloní se a chytne se za hlavu.*Panebože prosím,panebože.....*Modlí se polohlasně.*

*Sleduje pořád Elenu,kdyby něco,aby jí mohl zastavit.Vydechne,když se předkloní a začne prosit.Nikdy jí takhle nechtěl vidět.Nechtěl pro ní tohle.Neměl jí tam pouštět samotnou.Měl jet s ní a doprovodit jí.Chodí s ní skoro všude,aby byla v bezpečí.Jednou to neudělala a teď toho bude litovat celý život.Každý den*pššt*Utiší jí a natiskne jí na sebe.Kdyby existovalo něco,jak zabránit její proměně nebo smrti,udělal by to,ať by to stálo cokoliv,ale bohužel pro něho nic takového není*Za chvíli budeme doma..*šeptne a koukne z okýnka,jak dlouho to ještě bude trvat*

Stefane,já nemůžu...Nemůžu,prosím....*Zavzlyká,když jí k sobě přitiskne.Nedokáže být upír.Nechce být upír.Nemůže pít z lidí a ubližovat.*Ach prosím...Zastav to....*Zašeptá.Pevně stiskne jeho ruku.Cestu z okýnka není schopná sledovat.Pevně se drží Stefana a snaží se vyhnat z hlavy všechny myšlenky na krev,což jí jde těžko.Slyší stále,jak taxikář dýchá a hlavně slyší a cítí jeho krev.*Stefane,ta krev....To on...Slyším ho..Cítím jí...*Špitne sotva slyšitelně.*