Mystic Grill

*Mávne jen rukou nad tím, když po něm zopakuje jeho poslední slovo. Usměje se potom co vidí její nesmělý pohled. Slyší jak se jí rychleji rozbušilo srdce. Koukne před sebe a křivě se usměje. Jak mile mu odpoví drze tak k ní otočí zase svůj pohled s jedním pozvednutým obočím.* No ani nevíš jaký Emmo... *Její drzost se mu docela líbí i když vlastně mohla by se chovat slušně ve společnosti. Zase ta její drzost.*To sice nejsi, ale mohla by ses tu ztratit a to by byla škoda. *Usměje se na ni svým takovým sladkým úsměvem. Lehce k ní taky kývne a upije ze své skleničky část whiskey. vidí jak se následně oklepala, když to do sebe celé hodila.* Možná by jsi to neměla do sebe tak rychle házet.. *Podotkne a v ruce si pohrává se svojí skleničkou. Objedná ji ještě další whiskey.*

*přimhouří na něj oči,když se na ní podívá s jedním vytaženým obočím.*Emmalyn....*podotkne drzým tónem a zvedne obočí,když řekne,že by byla škoda,kdyby se ztratila a na chvilku se zadívá na jeho rty,když se tak sladce usměje.*nevím,proč bych se měla ztrácet.od čeho mám pusu?*zaprská znovu přidrzle a trhne rameny.měla by se krotit s pitím,protože jí to rozvazuje jazyk.*aha a ty by ses možná měl míň starat.*prskne a koukne na dalšího panáka,co před ní přistane.zvedne ho do ruky a podívá se na Finna.vyloudí sladký úsměv a podívá se mu do očí se vzpurným výrazem plným vlčího odhodlání.otočí do sebe i tohohle panáka a zeširoka se usměje.*

Omlouvám se, Emmalyn.. *Slušně se omluví. Na rozdíl od ní se nechce chovat drze, má přeci jen nějaké vychování. Potom na něj zaprská další otázku přidrzle, tak nakrčí lehce čelo a objeví se mu uprostřed čela menší vráska.* No řekl bych že asi od toho, aby jsi mohla být na ostatní drzá... Jen pro informaci toto není bezpečné městečko, jak se zdá. *Řekne to neurčitým tónem.* Tak promiň že se starám, aby jsi hned nebyla na káry a někdo ti neublížil. *Pokrčí rameny. Potom co do sebe kopne i toho dalšího panáka whiskey, tak si jemně povzdychne. Nechápe proč je tak drzá a co jí on udělal.*

*usměje se a začervená,když jí nazve jejím celým jménem ve správném znění.sleduje tu jeho vrásku a neklidně se zavrtí na židli.možná to přepískla.kousne se do jazyku a provinile se na něj podívá po jeho slovech.*omlouvám se,občas dřív mluvím,než myslím.*skrčí provinile čelo a prohrábne si svoje dlouhé vlasy.*a co je tady tak nebezpečného?mám se bát upírů?*zasyčí poslední slovo tichounce,ale ví,že jí slyší.*nemám strach.(kruci,Emmo kdyby tě slyšel José,tak ti pleští)*znovu se zavrtí na židli a podívá se na něj.*nemusíš se starat,nic o mně nevíš.*špitne tichounce a sklopí pohled ke svým rukám,které složila do klína.slyšela to jeho povzdychnutí.*děkuju....

*Všimne si jak ji začervenají tváře. Lehce se usměje.* V pořádku neomlouvej se, je to tvoje věc jak mluvíš s okolím...*Uvidí ten její provinilý pohled a to jak neklidně se zavrtěla na židli, v hloubi duši ho to zahřeje, protože jí dostal k tomu aby se mu omluvila a ještě znervózněla. Potom co zmíní upíry, tak se mu na chvíli zastaví až krevní oběh. Nedává to na sobě však, ale znát. (Ví o upírech.. Ví i co jsem já zač?) Ta otázka mu pobíhá stále dokola hlavou.*Upíři ? *Nakrčí o něco více čelo a tím se rozhodne že bude dělat že on o upírech neví i když jím sám je.*No spíš je tu hodně zvířecích útoků a jen málo kdo z napadených lidí to přežije na to by sis měla dávat pozor. *Ví že to nejsou zvířecí útoky, ale upíří.*Tak fajn, nestarám se už dál. *Zvedne ruku v obraném gestu a pak dopije skleničku, objedná si ještě jednu whiskey. Neví za co mu děkuje, když mu skoro na všechno drze reagovala.*

*všimla si,jak se zarazil,když zmínila upíry a protočí drze oči,když dělá,že neví.*jasně,zvířecí útoky.*nakloní se těsně k jeho uchu.ví,že by se měla bát.mimo úplněk jsou pro ni nebezpeční,ale alkohol jí zbavil veškerého strachu.*evidetně je vás tu v tom případě víc,než je zdrávo.*špitne a znovu se spořádaně posadí.nechá si nalít perlivou vodu,aby se trochu zředil ten alkohol v ní a pohrává si se skleničkou od whiskey.*dám si pozor.*polkne a hodí po něm očkem.dá si nohu přes nohu a o trošku si stáhne svoje krátké šaty.*

*Pochopí z jejich slov, že ví co je on zač. Koukne na ni a chvíli si jí mlčky prohlíží.* No myslím že tvého druhu je tu naopak málo... *Řekne tajemně. Pochopil že je to vlčice jelikož poznala co je zač bez jakéhokoliv dotyku.*Určitě by ses líbila mému bratrovi.. *Podotkne a pozvedne koutky. Neřekne Klausovi o tom že zná vlčici nebo teda aspoň v nejbližší době mu to neřekne.* Tak je to správně.. *Kývne směrem k ní hlavou. Koukne na její odhalené nohy a očima jí přejede až ke koleni. Potom zvedne zrak k ní, aby to nevypadalo divně.*

*ztěžka polkne,když pozná,co je zač.*(opravdu to ví,nebo blafuje?)trpíte nedostatkem lidí?*pokouší se o blafování ona.vykulí oči,když promluví o bratrovi.*proč bratrovi?*nakrčí čelo a nechápavě se na něj podívá.*a proč se nad tím tak usmíváš?*přimhouří oči a následně zvedne obočí,když uvidí,jak sjíždí její nohy.vypije sklenici vody a seskočí z barovky.hodí na bar peníze a znovu se podívá na Finna s tím drzým výrazem.natáhne se pro bundu.*dík za varování.*zavrní sladce,udělá purle a chce kolem něj projít pryč z Grillu.*

Lidí je tu dost, ale pejsků tu je málo.. *Usměje se na ni. Ví že teď se snaží blafovat ona a nepřiznat hned barvu o tom co je zač, tak jako on před chvílí. Napije se ze skleničky a koukne na ni potom co vykulí oči.* Ale to je jedno. *Mávne nad tím rukou, nechce se bavit o Klausovi.* Neřeš to... *Odpoví ji na další její otázku. Lokne si znovu ze skleničky whiskey. Potom co pohodí peníze na bar a začne se zvedat ze stoličky, tak jí zastaví tím že jí chytne za ruku.* Proč tak brzy odcházíš? *Zeptá se jí s pohledem zabořeným do jejich očí.*

nejsem pejsek!!!*zasyčí nad tím oslovením naštvaně a když jí zastaví tím,že jí chytne za ruku,překvapeně zamrká s pohledem do jeho očí.*přece se někdo tak vznešený jako ty nebude zahazovat s pejskem.*zavrčí a zamračí se.pokusí se svojí ruku vymanit z jeho sevření,ale drží jí pevně.stále mu pevně opětuje pohled do očí a neuhýbá.nenechá se přece zastrašit.*

Pravda to nejsi, akorát za úplňku jím jsi.. *Pokrčí rameny. Nevadí mu co je zač ani nemá v plánu jí nějak ublížit. Pozvedne obočí, když zavrčí další slova a taky její poslední.* nemyslel jsem to tak, tak se uklidni a sedni si nazpět. *Hlavou kývne lehce ke stoličce, která stojí za Emmou. Nepouští ji ze sevření své ruky.*Emmalyn... *Osloví ji takovým něžnějším hlasem.*

*ještě víc se zamračí,když zmíní úplněk a střelí pohledem po lidech okolo.poslouchá jeho další slova a podrážděně se podívá na stoličku za sebou.vidí jeho pohled a to,jak k té stoličce kývl.odrkne si.znovu překvapeně zamžiká,když jí osloví ještě s tím něžnějším podbarvením jeho hlasu a z nějakého důvodu mu neodporuje.posadí se na stoličku a podívá se na něj.*tak mi řekni,proč ses zmiňoval o svém bratrovi.*zvedne obočí a přehodí si bundu zase přes opěradlo.*

*Sleduje její reakci a to jak se mračí najedou ještě více. Vevnitř se zase zasměje, když si sedne Emma nazpět na stoličku. Pustí její ruku, věděl že ten tón na ni zabere a ještě to když jí osloví celým jménem.* Protože můj bratr má velice rád lidi tvého druhu... *Řekne jen a více se k tomu nevyjadřuje. Nechce jí zasvěcovat do toho co jeho bratříček dělá s vlkodlaky.*

*přemýšlivě stáhne obočí,takže se jí udělá mezi obočím vráska ve tvaru "V".nechá si donést džus a zvědavě se na Finna podívá.*a...jak je má rád?*polkne a její hlas,ačkoliv se snaží zní ustrašeně.možná se nevědomky právě namočila do pěkného průšvihu.při slově "rád" se zachvěje a s ní i její hlas.snaží se ale strach na sobě nedat znát.*

*koukne na tu její vrásku co se jí objeví mezi obočím. Viděl jak se zachvěla a slyšel její chvějící se hlas. (Má strach..) Proběhne mu tato myšlenka hlavou.* No neměj strach nezabíjí je.... Má je prostě rád.. Víš můj bratr je napůl jako já a na půl jako ty... takže má kladný vztah i k tvému druhu... *Vysvětlí jí to takhle a je na sebe docela i hrdej že to tak zvládl.*

*vykulí na něj oči a pootevře pusu údivem.*aah...aahaaa.. *Rozšírí se jí oči a zapomene mrkat.*to taky jde?být to i ono?jéžíš,to musí být naprd.*uleví si a hned si dá ruku před pusu.zase mluvila dřív,než to promyslela.hodí po Finnovi omluvně očima a radši se napije džusu.*už jsem říkala,že se nebojím.*pokusí se znovu získat nadhled a být pevná v kramflecích.*

*Vidí jak pomalu pootevírá pusu údivem.* Jo jde.. No až tak naprd to asi není jelikož je můj bratr vlastně nesmrtelný a hodně silný.. *Pousměje se na ni, když po něm střelí omluvně očima.* No teď jsi zrovna nevypadala moc klidná a poznám to, když se bojíš a to to ani nemusíš dávat nijak najevo.... *Dá hlavu mírně na stranu a sleduje ji. Stále ale slyší její srdce jak jinak tepe než předtím.*

*chápavě pokýve hlavou.*tak to se tvůj brácha má dobře...*pokrčí rameny a střelí po něm očima.*poznáš?jak to poznáš?*zamračí se a znovu jí poskočí srdce,takže změní rytmus.*možná mě trošku děsíš.*přizná a cukne pohledem,když jí pořád tak sleduje.nechápe,proč si jí tu tak drží a co s ní má v plánu a to jí znervózňuje.po očku se na něj podívá a zkousne si ret.prohrábne si vlasy a snaží se působit lhostejně.napije se džusu a upře pohled do baru.*

To věř, že má... *Přikývne na její slova. Klaus se měl vždycky nejlíp, no skoro vždycky. Upře na ní pohled, když se opět změní její tep srdce.* Tvé srdce to prozrazuje, Emmalyn.. *Řekne se sametovým hlasem.* Já tě děsím? Čím ? *Zeptá se zvědavě. Nespouští z ní pohled i když ona kouká před sebe do baru. Bez uhnutí pohledu se napije a objedná si další skleničku Whiskey.*

*její srdce udělá kotrmelec poté,co vysloví její jméno tím přízvukem.zalape po dechu a rychle se napije.*vynikající sluch...*polkne a cítí na sobě jeho pohled.znervózňuje jí.*já nevím...bojím se,co máš v plánu...*pokrčí lehce rameny a krátce se na něj podívá.obmotá si pramen vlasů kolem ukazováčku.je to její zlozvyk z dob,kdy jí šikanovali.nervózně podupává nohou a znovu se zadívá před sebe.teď už si nemůže na nic hrát,čte v ní.povdychne si.pořád na sobě cítí jeho pohled a chce se jí na něj zakřičet,aby prostě udělal co chce a netrápil jí.*

*Slyšel všechno i to jak zalapala po dechu nad tím však pozvedl lehce jedno obočí.* Ano.. *Kývne na ten sluch a lehce pozvedne i koutky.* Myslíš že mám něco v plánu ? Jak jsi na to přišla ? *Zeptá se jí opět tak zvědavě. Slyší že je znervózněna, usměje se zase v hloubi sebe. Usměje se pak na ni, jak vidí to pohrávání s pramenem vlasů a podupávání netrpělivě nohou. Nakloní se kousek k ní* Uklidni se.. *Šeptne o něco tišeji a medově.*

tak já nevím...to běžně zastavuješ cizí holky v baru a zveš je na drink a rozebíráš co jsou zač a varuješ je před tímhle městem??*shrne to všechno,zatímco trhne rameny a podívá se na něj.ustrne v tu chvíli,když se k ní nakloní a přejede jí mráz po zádech z jeho hlasu.*(a jak se mám asi uklidnit?!!)*semkne rty do tenké linie a odtáhne se od něj kousíček.*myslím,že jsem dostatečně klidná...*polkne nervózně a začne si pohrávat s propletenými prsty v klíně.bojí se na něj podívat.*

*Zavrtí hlavou nad jejími slovy.*Ne to vážně běžně nedělám.. *Vidí jak následně trhla rameny, když se objevil u jejího ouška svými rty. Zase se v hloubi usmál. Slyší stále jiný tep jejího srdce, není tak klidný jako na začátku.*No ani bych neřekl.. *Dodá šeptem.* Kvůli mě ani nemusíš být nervózní... *Usměje se mile. Odtáhne se zase od ní a napije se ze skleničky. Miluje to jak ví o všech jejich stavech.*

*zvedne obočí se zvědavým pohledem upřeným na něj.*no tak vidíš,proto jsem nervózní.protože nevím,čím jsem si zasloužila tvojí pozornost.*hlesne a jeho šepot jí projede celým tělem.pootočí na něj hlavu a prohlédne si ho zblízka.*lepší být nervózní,než drzá,ne?*zase zvedne obočí a sleduje ho,jak se odtahuje a pije ze skleničky.polkne a neklidně si poposedne.neví,jak se má v jeho společnosti chovat a co si má myslet,když je pořád tak záhadný.znovu po něm hodí očkem a napije se džusu.je frustrující,jak z něj musí všechno páčit.povzdychne si a vlasy jí padnou přes tvář,když skloní hlavu k rukám.*

No tak třeba tvojí krásou... *Pokrčí rameny s úsměvem. Zabodne zase do ní svůj pohled v očích není vidět ani špetka zla.* Jo to máš pravdu.. *Kývne na její slova souhlasně. Docela se mu líbí, prohlíží si jí stále a hlavně, když skloní hlavu ke svým rukám co má složené v klíně. Natáhne k ní ruku a vlasy jí odhrne z tváře, aby jí do ní viděl. Jeho dotek je však jemnej a zároveň něžnej. Poměří si jí pohledem, jediné co je chybí ještě aby se začala červenat.*