Dům Lorenza

*Pousměje se na Lexi.Jeho oči hrozně posmutněly.čekal od mučení Damona alespon to,že by se mu ulevilo.Zdá se,že ho ale zklamalo.Všechno.Doufal,že si to s Damonem vysvětlí,vyříkají,že není taková svině,za kterou ho považuje.Odpoutá ho od stropu,v řetězech ho vytáhne před dům a hodí s ním na zem.* Příště se mi raději vyhni,Damone Salvatore. *Odfrkl si a zabouchl dveře.Neměl strach,že by si teď Damon něco dovolil.Neměl sílu.Došel do sklepa za Lexi,řetězy hodil na zem a znovu se pousmál.* Slíbil jsem ti ten drink. *Odejde s ní do salonku,kde oboum nalije sklenici toho nejlepšího bourbonu.* Tak na zdraví.

*Když ho Enzo odvlekl ven,kde ho hodil na zem a zavřel dveře,zůstal tam chvíli ležet.Po chvíli se pomalu pokusil zvednout ze země,ale moc mu to nešlo,potřebuje krev a to co nejdřív.Když se mu povede dostat do sedu,klekne si a pomocí rukou se pokusí postavit na nohy.Když už,už se zdá,že se na ty nohy postaví,podlomí se mu kolena a znovu skončí na zemi.Když se tam stane,nadechne se a pokusí se o to znovu.Chce se odtamtud dostat dřív,než ho někdo uvidí*

*Zrovna procházela kolem Enzova domu a litovala,že si u Lockwoodů nechala auto.Najednou jí zrak padl na ležícího Damona.Nejdřív si myslela,že je to bezdomovec,doběhla k němu a v těch krásných,dlouhých,bílých šatech si k němu klekla.* Proboha,jste v pořádku? *Promluvila na něj vyplašeným tonem,sáhla mu na mokré vlasy,nezdálo se jí,že by pršelo a popálil jí sporýš.* A jéje...Někoho jsi asi rozčílil.Pojd,pomůžu ti. *Usměje se na něj a pomůže mu dostat se na nohy.Posledními zbytkami sil ho podpírá.* Jsem Rose.... *Představí se pro formu a rozejde se k ní do domu.*

*Párkrát se pokusil o to dostat se na nohy,ale nakonec to vzdal,neměl na to,ne hned.Když k němu přišla dívka,už se chtěl začít radovat,že se bude mít do koho zakousnout.Hned ho ta radost přešla,protože mu sáhla na vlasy a věděla,co je zač.S její pomocí se dostane na nohy*Damon...jsem..Damon*řekne jí své jméno a jde s ní tam,kam ho vede.Normálně by nic od nikoho nechtěl,ale momentálně byl za Rose rád*

*Koukne na Enza když se vrátí za ní do sklepa, pak s ním odejde do salonku. Kde si sedne do křesla.Vezme si od něj skleničku.*Na zdraví... *Zopakuje, pozvedne skleničku a napije se.Vrtá jí hlavou ta Maggie, třeba to byla jeho holka a Damon mu jí zabil. Viděla na vlastní oči jak Enzo úplně změnil když zmínil její jméno. *

*Všimne si jejího pohledu při popíjení.* Vrtá ti hlavou Maggie. Že? *Povzdychne si.* Maggie byla součástí mého pobytu ve Whitmoru.Studovala chování ''augustiánských upírů''. Tak jsme byli nazýváni. *Odmlčí se a napije se ze skleničky s bourbonem.* Docela dlouho vysedávala u mé cely. Povídali jsme si. Byla to krásná, chytrá dívka. Tenkrát mezi námi začalo něco vznikat. Maggie mi chtěla pomoct, chtěla se stát upírem. Ale já nechtěl. Nechtěl jsem pro ní tohle. Nebo tamto. *Ukázal ke vchodovým dveřím am vyhodil Damona.* Chápeš? *Oči mu zase trochu změkly.* Vzal jsem její náramek se sporýšem a ovlivnil ji, aby na mě zapomněla a odešla z Whitmoru pryč. Abych ji ochránil. A pak přišel Damon. *Podívá se na ní s takovým zvláštním pohledem. Opře se o opěradlo gauče.* Damon o Maggie neví nic. Myslí si, že prostě jednoho dne nepřišla. Že odešla.

Ano, vrtá.*Přikývne. Poslouchá celé Enzovo vyprávění o Maggie.* Chápu. *Kývne.* Damon je blbec, on o ničem neví a dělá nejchytřejšího. To znám. *Pousměje se.* Je pěkný co jsi pro ní udělal. *Koukne na Enza.* Viděl jsi jí ještě někdy ? *Zeptá se.*

*Usměje se na ní a pohladí jí po ruce.* Jsi skvělá. Nedokážu si to vysvětlit. *Pousměje se a pak zavrtí hlavou.* Neviděl.Snažil jsem se jí najít. Víš... Dneska už by byla stará, opravdu stará, chtěl jsem jí vzít na kávu. Dát si ''rande''. Jen abych jí poděkoval. To díky ní jsem Whitmore přežil. Damon je hlupák. *Procedí poslední větu mezi zuby.*

Ale... *Řekne jen na to že je skvělá. Pousměje se.* Chápu tě. *Přikývne.* Tak já ti jí klidně pomohu najít, jestli chceš, aby sis s ní mohl to "rande " dát a měl by jsi to už vyřešené. *Usměje se na něj mile.*

*Vděčně na ní mrkne a znova se pousměje.* Jsi moc hodná, Lexi. Ani nevím, kde bych jí měl hledat. *Pokrčí rameny.* Jestli je ještě živá. *Podívá se na ní.* To je jedno.... Užila sis odplatu?

*Usměje se na něj.*No třeba se porozhlédnout v okolí Whitmore. *Navrhne.* Ale pochopím když už se tam nebudeš chtít nikdy podívat. *Dodá rychle, když jí dojde že ho znovu posílá na místo kde mu ubližovali.* Zajedu tam klidně sama. *Nabídne se.* Budu doufat že živá je. *Mrkne na něj.* Jo docela jo, jak ty ? *Zeptá se s úsměvem na rtech.*

*Pokrčí rameny a zavrtí hlavou.*Nemusíš to dělat, Lexi. Už jsem se asi smířil s tím, že jí neuvidím. Nepoděkuju. *Pousměje se.* Ty a sama? Lexi, to ti nemůžu dovolit. Co když tam pořád jsou? *Zamračí se.* Jo.... užil... Ale čekal jsem víc.

Enzo naděje umírá jako poslední, třeba jí ještě stihneš poděkovat. *Mrkne na něj.* Mě neznají a určitě nemají žádný detektor na upíry, aby ho poznali na první pohled. *Koukne mu do očí.* Neulevilo se ti ? *Zeptá se.*

*Nedůvěřivě se na ní podívá.* Nemáš tušení, co všechno dokážou. *Zase se zamračí.* No...Popravdě ani moc ne. Myslel jsem, že ho zlomím. Že ho donutím být lepším. *Opětuje jí pohled do očí.*

Vážně můžeš být v klidu, já se o sebe dokážu postarat a neboj se nebudu je tam vyhledávat. *Mrkne na něj. Pohladí ho po ruce.* On se zlomit jen tak nedá. Už jsem to zkoušela tenkrát v NY. *Při vzpomínce na NY pokroutí jen hlavou.*

Jak myslíš... Lexi. *Pousměje se a odhrne jí pramínek vlasů z čela.Když ho pohladí po ruce, podívá se jí do očí.* Nebuď smutná. *Pohladí jí palcem po tváři a přiblíží svůj obličej k jejímu.*

Bude to v pohodě, Enzo.*Kouká mu též do očí. Pousměje se na něj.*

*Nakloní se k ní, vezme její obličej do dlaní a lehce se dotkne jejích rtů svými.Zavře oči a vnímá tlukot jejího srdce.* Bude to v pohodě. *Zopakuje po ní když se odtáhne a pousměje se.*

*Když si vezme její obličej do dlaní tak zavře oči a když se dotne jejich rtů srdce se jí více rozbuší. Koune mu pak do očí, když zopakuje její slova.* Přesně tak. *Kývne a pak ho krátce ale vášnivě políbí.*

*Po jejím vášnivém polibku usoudí, že ho za tu pusu nezmlátí a jelikož cítil její zrychlený tep, prudce jí obejme a dlouze, vášnivě jí políbí, přičemž jí položí na gauč. Odloží skleničku, kterou držela.*

*Jen se pousměje když jí položí na gauč. Polibek mu opětuje. Pak si ho přitáhne k sobě a pokračuje i nadále v polibcích, jednou rukou mu zajede do vlasů a druhou má na jeho zádech.*

*Bloudí jí rukama po těle a nepřestává jí líbat, sjede s polibky na krk, vezme ji do náruče a u.r. se s ní přesune do ložnice na jeho letiště.Tam jí začne svlékat.*

*Užívá si toho když jí líbá na krku. Sundá mu sako a pak mu roztrhne košili, že se knoflíčky rozletí po celém pokoji. Koukne na něj omluvným pohledem. Pak dál pokračuje v polibcích. Rukami mu jezdí po holé hrudi.*

*Usměje se když mu rozerve košili a na oplátku jí rozškubne šaty vejpůl, odhodí je někam do prostoru a usměje se stejně omluvně jako ona předtím.Pak jí povalí na záda a během sundavání spodního prádla jí zasypává polibky po celém těle.*

*Zamračí se když jí roztrhne šaty vejpůl, ale hned se zase usměje. Polibky mu oplácí a užívá si každý jeho dotyk. Rozepne mu kalhoty od saka a stáhne mu je společně i s boxerkama. Přitáhne si ho blíž k sobě a dál ho vášnivě líbá.*