Dům Mikaelson

*Přesune se s ní u.r k domu,kde jí pustí.Chytne jí jen za ruku,aby měl jistotu,že mu neuteče a otevře dveře.Odtáhne jí dovnitř a zavře za nimi*Vítej v mém království*řekne s úsměvem a odvede jí do obýváku,kde si posadí do křesla*A být tebou,nesnažil bych se utéct.Bylo by to marné,jen by sis zbytečně zadělala na problémy...

*Než stačila něco udělat tak se ocitla u něj před domem.Pak í zase táhl dovnitř.* (Aha...milý...to jsi byl jen v baru.
) *Pomyslí si a sleduje ho.*Máš to tu pěkné...a pěknější by bylo,kdyby jsi mi nevyhrožoval...*ušklíbne se.*

Já nevím,ale podle mě na tom vůbec nezáleží*vydechne a sedne si před ní do dřepu.Ruce položí na opěradla křesla*Já mám čas,lásko.Můžeme tady být třeba týden,dokud to neřekneš...Já z tebe pravdu dostanu.

Já mam taky času docela dost...*Řekne a sleduje jak před ní klečí.*Ale to,že nevím ti stále opakovat nebudu...ještě lepší bude,když nebudu mluvit vůbec...*Usměje se.Pak zavře pusu,nahodí kamenou tvář,opře se a zkříží si ruce na prsou.Sleduje ho.Rozhodla se,že nebude mluvit.Začne docela nervozně poklepávat nohou.Nelíbí se jí,že před ní klečí,protože má krátký šaty.Takže jí klečí u holých nohou.*

Chceš si hrát?*pozvedne obočí*Dobrá*usměje se a postaví na nohy.Zamyslí se na chvíli,co by jí mohl udělat.Nechce jí moc ubližovat protože ví,že by mohla vykrvácet a pak by mu byla naprosto k ničemu*Jsem zvědavý,jak dlouho ti vydrží to nemluvení.Jednou budeš muset promluvit,zlato.

*Jen se usměje na jeho otázky.Stále vůbec,ale vůbec nic neříká.Na jeho poslední větu se jen tak provokativně usměje.Rozhodla se,že se nenechá vyprovokovat.Po chvilce zase nahodí kamenný pohled a zadívá se na zeď na druhé straně obýváku.*

Myslel jsem vážně to,že tady budeme sedět týden.Jen jsem zapomněl dodat,že ti nenabídnu nic k jídlu a pití.Bude to takový týrání ve stylu obyčejných lidí.Mrtvá bys mi byla k ničemu.Jediné,co ti nabídnu je postel.Jen tě upozorňuji,že odtamtud se nedostaneš,už vůbec.Dám si na tebe pozor.Dokud neřekneš pravdu,budeš tady....o hladu a bez pití*Usměje se nad jeho plánem*

*Má kamennou tvář i když se jí nelíbí co říká.Kuli Oliverovi to už přece jednou dokázala.Lhostejně pokrčí rameny a dá si nohu přes nohu.Dál hypnotizuje zeď.*

*Usměje se nad jejím chováním a posadí se do druhého křesla.Opře se o opěradlo a sleduje jí*Já nemám problém s tichou domácností.Jsem na to zvyklí,takže....*vydechne a jen jí sleduje.Více už neřekne.Rozhodl se hrát s ní tu hru *

*Jen pokrčí rameny nad tím co řekl.Když ztichne ,tak se usměje.Zajímalo by jí,jestli bude zticha,když se pokusí utéct.Ví,že jí to nevýjde,ale i tak to chce zkusit.Ponmalu se rozejde v obýváku ke dveřím.Mírně se usměje a pak zrychlí.Jde k dveřím ven.Pamatuje si,kudy jí tam táhl.*

*Usměje se nad tím,když vidí,že se pokouší utéct.Nechá jí chvíli jít a když mu zmizí z dohledu,napočítá do tří a pak se zvedne z křesla.U.r se přemístí před ní a založí ruce na hrudi.Zavrtí hlavou a ruce spustí podél těla.Chytne jí pevně za ruku a odtáhne jí zpátky.Je pevně rozhodnut,dělat to,co ona.Je si jistý,že to vydrží déle jak ona.Hlavně proto,že on je na to zvyklí a mluvit nepotřebuje.Hodí s ní do křesla a zadívá se na ní vážně*

*Když se před ní přemístí tak se zastaví a čeká jestli něco řekne.Když nic neříká tak se zamračí.Když jí chytí za ruku a táhne jí do obýváku tak jde pomaleji než on.Vypadá to ,jako by se vzpírala.Když s ní hodí do křesla tak se zamračí ještě víc.Má vlasy v obličeji,takže jí do něj není moc vidět.Zašklebí se na něj a zůstává tak.Čeká,až se zase posadí.*

*Zůstává stát kousek od křesla a opět založí ruce na hrudi.Nemá v plánu se za ní pořád honit a je mu jasné,že když se o to pokusila jednou,zkusí to znovu.Spustí ruce,nakloní se k ní a dá jí vlasy z obličeje.Když tak učiní,usměje se na ní a narovná se.Chce jí vidět do obličeje.Líbí se mu jak se tváří.*

*Když se k ní naklání,tak to vidí.Zamračí se a čeká co bude dál dělat.Nechává ho,aby jí dal vlasy z obličeje.Když se usměje,tak se podivý,že není naštvaný.Je naštvanáa tak se mračí,ale ne zas tolik.Má nutkání něco říct,ale odolá.Pořádně se posadí a založí ruce na prsou.Sleduje ho.*

*Když vidí,že má opravdu výdrž a jen tak na něho nepromluví,vydechne.Chytne jí za ruku,postaví jí na nohy a odvede do jednoho z pokojů,kde je okno spíše na ozdobu,než na otvírání,takže je v klidu.Nebojí se,že by třeba utekla.Beze slov odejde z pokoje,zavře dveře a zamkne,aby mu neutekla ani tak.Sejde schody dolů,odejde do obýváku a nalije si whiskey.SE skleničkou si sedne do křesla a spokojeně se usměje*

*Když jí zase táhne někam pryč,tak nad tim převrátí očima.Když jí zavře a dokonce i zamkne v pokoji tak se zamračí.Rozhlédne se po pokoji.Lehce se usměje a jde k lampě.Vezme jí do ruky a třískne s ní do zdi.Jde ke střepům a klekne si.Jeden zvedne a vstoupne si.Nechce zůstat v pokoji.Střepem si přejede po dlani.Sykne bolestí.Na ruce má krvavý šrám.Upustí střep na zem a vezme si jeden čistý do druhé ruky.Schová ho pod postel a pak jde k rozbité lampě.Stojí u ní.Zdravou rukou si chytne tu,na který se pořezala a trochu máčkne,aby jí z rány teklo víc krve.Kouká se na svou ruku.*

*Pomalu dopije whiskey a poslouchá,co tam Hayley vyvádí za bordel.Jakmile ucítí krev,odloží skleničku na stůl a zvedne se z křesla.Vyběhne po schodech nahoru a přijde k jejímu pokoje.Odemkne dveře a vejde dovnitř.Zavře za sebou a zadívá se na ní.Prohlédne si jí.Když si všimne,že je pořezaná na ruce,vydechne*zbytečně si ubližuješ,ale tímhle mě nedostaneš.Já tě odsud nepustím.Můžeš se klidně i zabít,když chceš*pokrčí rameny.Odmítá už s ní hrát tu hru*

*Usměje se.*Ale dostala jsem tě do pokoje...*Řekne.Nebaví jí už mlčet.*Nechci tu být zamčená v pokoji...*Řekne a zamračí se na něj.*Neříkal jsi,že mrtvá ti budu k ničemu?*Zeptá se ho a prohrábne si vlasy.*Teď buď tak hodný a pusť mně odsud...*Ironicky se usměje.*

Řekl jsem to,ale to neznamená,že tě budu poslouchat na slovo,jen aby sis neublížila*usměje se*Pokud se zabiješ,tak se zabiješ.Já s tím nic neudělám.Pouštět tě odsud rozhodně nebudu.To by byla větší chyba,než tě nechat zemřít....

*Dojde s Oliverem k domu a koukne na něj.Je jak beránek.Uchechtne se nad tím.Beránek jde na popravu.Zabouchá silně na dveře.*

*Pootočí hlavu do strany,když zaslechne klepání na dveře*návštěva*řekne pro sebe nahlas a koukne na Hayley*Musim jít otevřít,počkej tady na mě*šeptne a vyjde z pokoje.Zamkne jí a odejde dolu.Přejde ke dveřím a otevře je.Koukne na Enza a pak na Ollieho.Nechápe,co tam ty dva dělají*mohu vám pomoci?*pozvedne obočí.S pozdravem se neunavuje*

*Když Klaus konečně otevře dveře,nohou už nervozně poklepává o práh.Koukne na něj a zvedne obočí.* Můžeš.....Lexi pokousal tvůj poskok....Vedu ti vlka na přeměnu,nebo na co chceš,když mi dáš krev na její vyléčení. *Odpoví taky bez pozdravu.Ví,že se Ollie ani nehne,ačkoliv to slyší.* Co ty na to?Vyměním  život za život.Co jsem slyšel,má někde smečku. *Přimhouří na Klause oči a natáhne ruku s PETlahví.*

*Poslouchá Enzo,co říká a usměje se nad jeho obchodem.Líbí se mu,co Enzo vymyslel*Život za život?*pozvedne s úsměvem obočí*To beru.Tvůj nápad se mi opravdu líbí.Nikdy bych neřekl,že s ním někdo přijde*vydechne a koukne na Ollieho.Potom pohled střelí na Pet lahev,kterou mu Enzo podává.Kousne se do zápěstí,dá ruku nad petku,ruku dá v pěst,aby teklo krve více a nechá tam něco nakapat.Když už se mu to zdá dost,oddálí ruku a dá jí podél těla.Čeká,až mu Enzo předá Ollieho*

*Samolibě se usměje,když Klaus bez vytáček přistoupí na dohodu.Počká až nakape krev do PET lahve a podívá se na něj.* Nejsem amatér. *Odpoví mu a otočí se k Oliverovi.* Odteď nebudeš následovat mě a můžeš mluvit.Jsi jeho. *Ukáže na Klause a znovu Olivera ovlivní.* Užij si ho. *Mávne s úšklebkem na Klause.* Budu od tebe Rose pozdravovat. *Nahne se k Olliemu a u.r.zmizí k sobě domů.*

*Dojde s Enzem mlčky k domu.Vyčkává,co se bude dít a když slyší,co Enzo tomu chlapovi říká,vytřeští oči.Nemůže na to ale nic říct.Tak tam stojí ve stylu ''mouchy snězte si mě'' a teprve když ho Enzo ''osvobodí'' a předá Klausovi,zavrčí.* Tohle si vyřídíme....Rose se to dozví! *Houkne za ním a podívá se na Klause.Jelikož ted patří jemu,nemůže se vzdálit.* Dostanu boudičku? *Ušklíbne se.*