Dům Tom Avery

*Ráno přijel do Mystic Falls, zabydlel se v jednom domě, který si tu koupil. Vybalování věcí mu zabralo celé dopoledne. Odpoledne měl už první službu v nemocnici, ještě před tím než odešel tak se naobědval. Oblékl si vhodné oblečení do nemocnice a pak odjel do nemocnice.*

Úplně totožný ? To není možný... *Zavrtí hlavou. Všimne si že se stydí, jen se nad tím pousměje.* Mě neobtěžujete. No já rodinu nemám. *Řekne klidně.* Žiji tu sám. *Dodá po chvíli.* Takže si vážně nemusíte dělat žádné starosti. *Usměje se. Zastaví u svého domu.* Tak jsme tady.. *Řekne a vystoupí z auta. Auto oběhne a otevře dveře u Katie, vezme jí do náruče a odnese jí do domu. Položí ji do postele v jednom z pokojů.* Doufám že se vám tu bude líbit. *Pousměje se.* Ehm, nemohli bychom si tykat ? *Zeptá se ji, po chvíli.*

Taky se mi to zdá nemožné, ale... Tak... *Ví, že dvojníci existují, ale to mu nemůže říct.* Je to tak prostě. *Pousměje se na něj a dál to nekomentuje.* Ach tak...Nezlobte se, já nevěděla... *Kousne se do jazyka.Radši drží pusu, dokud nejsou u jeho domu. Když jí vyndá z auta,chytne se ho zlehka kolem krku a prohlédne si dům.* Vypadá krásně. *Usměje se a když jí položí do jedné z postelí,v pokoji, zvedne k němu pohled.* Emm, doufám, že nebudu na obtíž. *Koukne na něj.* Jasně, mohli. Budu ráda. Jsem Katie. *Podá mu s úsměvem ruku.* Postavila bych se, ale nějaký zdravotník mi řekl, že nesmím.

No tak říká se že každý z nás má někde ve světě svého dvojníka. Tak na tom bude asi něco pravdy. *Pokrčí rameny a pousměje se na ni mile.* Ne v pořádku, neomlouvejte se. Nemáte se vlastně ani za co omlouvat. *Koukne na dům, když mu ho pochválí.* Děkuji... *Ze slušnosti poděkuje.* Nebudete a už se mě na to ani neptejte. *Mrkne na ni.* Skvěle, já jsem Tom. *Usměje se a podá ji ruku, jemně ji ju stiskne a mírně sní potřese.* No ten zdravotník měl totiž rozum.

Těší mě, Tome. *Usměje se na něj zeširoka, když jí potřese rukou.* Jo, vypadal jako profesionál. *Zasměje se zlehka a rozhlédne se po pokoji.Líbí se jí tady. Posune se na posteli kousek dozadu a sykne bolestí, když zavadí o tu nohu.* Bude to bolet ještě dlouho? Ještě jsem žádnou zlomeninu neměla. *Koukne na tu nohu a sundá si svetr z ramen.Znovu se jí zamotá hlava, ale zamaskuje to tím, že si prohrábne vlasy.*

Také mě těší. *Přikývne. Zasměje se tomu profesionálovi.* Musíš být opatrná a když budeš potřebovat se jen kousíček posunout tak řekni pomůžu ti. *Mrkne na ni.* Skočím ti pro léky na bolest, tak chvíli vydrž. *Seběhne dolu ze schodů, v kuchyni vezme sklenici vody a platíčko s prášky. Vrátí se nahoru za Katie.* Tady to je. *Usměje se podá jí vodu a jeden prášek proti bolesti jí vymáčkne do dlaně.* Jo zlomenina bolí dlouho. *Přikývne hlavou.* No všechno je jednou poprvé. *Usměje se a pokrčí rameny.*

Jasný, až budu potřebovat kousíček posunout, budu na tebe volat, abys mi pomohl. To je trapný. *Zasměje se a zavrtí hlavou.* Dobře, děkuju... *Usměje se na něj mile, když jí odběhne pro prášky na bolest a nastaví dlaň. Vezme si od něj skleničku a ten prášek zapije.* Bolí dlouho? Tak to bude ještě sranda....*Povzdychne si s úsměvem a setká se s jeho očima.* Jo..... Všechno je jednou poprvé.. *Pousměje se a sklopí pohled.Odloží skleničku na stolek vedle postele.* Jak se ti odvděčím za tu péči?

Není to trapný. Je to jen pro tvoje zdraví a aby jsi netrpěla. *Pousměje se.* Ano dlouho, hlavně když to srůstá, ale neboj se nebude tě to tolik bolet. Budu ti podávat prášky proti bolesti. *Mrkne na ni. Přitáhne si židli od stolku blíž k posteli a sedne si na ni.* Nijak, to je v pořádku rád pomáhám lidem. *Koukne jí do očí s úsměvem na rtech.* Nepotřebuješ něco ? Nemáš hlad ? *Zeptá se jí rychle, chce aby měla tu nejlepší péči.*

Nechci a nebudu tě nijak honit. Navíc musíš chodit do práce. Nějak se snad zvládnu obsloužit sama ne? *Pousměje se na něj, když si přitáhne židli blíž k posteli a zase se trošku posune na posteli, ale opatrně, aby nezavadila o tu nohu.* Jsi hrozně hodný, takhle si k sobě bereš všechny pacienty? *Pozdvedne lehce obočí a podívá se na něj. Vzápětí zavrtí hlavou a znovu se usměje.* Ne, hlad vážně nemám, děkuju...A vodu tu mám, kdybych měla žízeň. *Vezme si hned do ruky skleničku a trošku se napije.* Bydlíš tu dlouho? Myslím v Mystic Falls.

Ne já nebudu chodit do práce budu tu s tebou, protože potřebuješ celodenní péči. Ne sama se obsluhovat nebudeš. *Zavrtí nesouhlasně hlavou.* Ne neberu, ale vím že ty by jsi určitě v nemocnici nechtěla být a žiješ sama... *Pokrčí rameny.*Kdyby jsi měla hlad nebo cokoliv jiného tak mi řekni. *Usměje se na ni mile.* No vlastně dnes jsem se sem nastěhoval. *Mírně se ušklíbne.* Ty tu bydlíš už od narození nebo jsi se sem taky přistěhovala ? *Potřeboval by někoho kdo to tu trochu zná, aby mu ukázal město.*

To kvůli mně nebudeš chodit do práce? Já bych to ale opravdu nějak zvládla sama. *Nechce m způsobovat nějaké problémy.* Ne, v nemocnici opravdu být nechci a .... jo... vlastně sama. *Znovu se kousne do jazyka. Pořád se o to téma otírají.* V pohodě, řeknu si... Nechci tě honit, tak klid a uvolni se. *Zasměje se a opře si záda do polštářů za sebou. Mile se na něj usměje a cítí, jak se kolem ní začíná tvořit vír. Rychle si strhne poletující vlasy a zavře na sekundu oči, aby se uklidnila.* Ne, bohužel, jsem tu asi půl roku... Ale můžu ti to tady ukázat... Město mám celkem projité a co neznám, poznáme společně. *Koukne na něj s úsměvem.*

No tak aspoň se já stihnu pořádně zabydlet. Takhle bych chodil pořád do práce a domů bych chodil akorát spát. *Pousměje se mile na Katie.* Takže ti vlastně děkuju. *Mrkne na ni.* No tak vidíš. Doma by jsi určitě byla bez jídla, pití a ani na záchod by ses nedostala. *Věří tomu že by to tak bylo.*  No chci, aby ty ses cítila v pohodě. Takže mě klidně hoň. *Usměje se na ni. Nenápadně si jí celou prohlédne.* No tak to by bylo skvělé, kdyby jsi mi tu ukázala nějaké místa. *Přikývne, je rád že to zná.* No takže za šest týdnů si uděláme procházku městem, souhlasíš ? *Pozvedne lehce jedno obočí a nepřestává na ni koukat.*

No nemáš zač... Já budu děkovat příštích šest týdnů tobě. *Usměje se na něj.* Já myslím, že bych doma byla do týdne mrtvá. *Zasměje se tomu, ale je to tak. Vyschla by na dehydrataci a nebo by se někde rozbila, až by se snažila dojít si na záchod.* Počkej... Budeš mě nosit i na záchod? A jak se budu sprchovat? A nemám tady žádné oblečení, takže ti tu budu do týdne pěkně smrdět. *Pousměje se.* Myslím, že se tady budu cítit super i bez toho, abych tě musela honit. *Koukne na něj a zase ucítí v břiše motýlky. Začervená se a rychle sklopí pohled. Cítí ten lehký vánek z jejího nitra. Měla se líp učit ovládání se.* Souhlasím... budu moc ráda. *Usměje se na něj zeširoka a vytvoří se jí ďolíčky.*

No nemusíš mi děkovat, to je v pohodě. Dělám to rád. *Mrkne na ni.* No i tak by jsi vydržela dlouho... *Usměje se.* No na záchod tě vždy donesu a sprchu vyřešíme jak v nemocnici. *Pokrčí rameny.* Prostě tě budu umývat. *Dodá a koukne na ni, jak na to bude reagovat.* Já ti nějaké to tričko půjčím. *Koukne jí do očí s úsměvem na rtech.* Nebo pokud chceš tak zajdu k robě domů a vezmu ti nějaké tvoje oblečení. *Nabídne se jí.* No budu rád , když se tu budeš cítit super. *Všimne si jak se Katie začervenala, musel se nad tím usmát.* I já budu rád. *Usměje se mile, koukne na její sádru.* Nedala by sis čaj nebo kávu ? Nebo nechceš se prospat. *Rád by pro ní něco udělal.*

Budeš mě umývat?? *Vykulí na něj oči a zamrká řasama. Zčervená ještě o hodně víc než předtím.* No to bude sranda.. *Usměje se.* A ještě ti budu nosit trička. Ke mně domů nemusíš chodit... Nějak to zvládneme tady společně. *Pousměje se a pořád se červená. Nechce si přiznávat, že se jí Tom líbí. Hlavně jeho povaha.* Možná bych si čaj dala... *Pousměje se na něj a strčí si vlasy za ucho. Znovu se posune na posteli.* Ale jen když si dáš se mnou. *Mrkne na něj roztomile a spustí zdravou nohu z postele.* Spát se mi teď nechce. *Zavrtí hlavou a natáhne k němu ruku.* Můžu ti pomoct. *Koukne mu do očí a usměje se.*

Jo budu, tak přeci tě nenechám špinavou, ne ?! *Pozvedne obočí, opět se musí zasmát tomu jak ještě více zčervenala.* Tak dobře. Skočím ti zatím pro nějaké to tričko, abych na ně nezapomněl. *Na chvíli odejde k sobě do ložnice, která je hned vedle pokoje Katie. Vytáhne ze skříně bílé tričko s krátkým rukávem a vrátí se zase za Katie. Tričko položí na stolek.* Tričko tu je a čaj ti zajdu také udělat. Jo jo dám si s tebou. Ne nemůžeš mi pomoci, počkej tu. *Mrkne na ni s úsměvem a zmizne do kuchyně. Udělá jí a sobě ananasový čaj, dá ho na tácek společně s cukrem a přidá k tomu bebé sušenky. Vrátí se nahoru za Katie. Tácek s čajem a sušenkama položí vedle ní na postel, aby se proto nemusela natahovat. Vezme si svůj hrneček s čajem a sedne si zpět na židli.* Měla by ses pak trochu prospat, aby sis odpočinula. *Koukne jí s úsměvem na rtech do očí.*

Tome, nemusíš kolem mě tolik běhat. *Zasměje se, ale není to nic platné,počká, než přiběhne zpátky se svým tričkem a když ho položí na stolek,usměje se na něj.* Děkuju... *Koukne na něj a nadechne se, že zaprotestuje, ale v tu chvíli už je Tom zase pryč. Zavrtí se smíchem hlavou a vezme si do rukou jeho tričko. Přivoní k němu a když zaslechne kroky zpátky, rychle ho hodí vedle sebe na postel. zase zčervená a plácne se zlehka do čela. Usměje se na něj, když vedle ní položí tácek s čajem a sušenkami.* Páni... Voní to úžasně.. To je ananas? *Vezme šálek s čajem do dlaní a přivoní k němu. Koukne na něj s úsměvem a přimhouří oči, takže ho sleduje přes řasy.* Myslíš, že usnu jen tak? *Zvedne lehce jedno obočí a usměje se zase tak, že se jí vytvoří ďolíčky ve tvářích. Upije čaje a vychutnává si jeho chuť.*

Už jsem ti říkal že to dělám rád, Katie. *Usměje se na ni mile.* Prosím tě neděkuj mi pořád. *Nebaví ho stále odpovídat že mu nemusí děkovat a přijde mu to už trapný jak mu děkuje za každou blbinu. * Ano ananas, já to ovoce miluju. *Přikývne s úsměvem a trochu se napije z hrnečku.* No mohu ti přečíst pohádku a nebo ti dát prášky na uklidnění, aby jsi usnula lehce. Je na tobě co si vybereš. *Zaculí se na ni.*

Budu se snažit neděkovat pořád. *Pokrčí zlehka rameny a usměje se na něj.* Taky ananas miluju. Ten čaj je úžasnej. *Upije znovu a přivře oči, jak si vychutnává jeho chuť.* Ta pohádka na dobrou noc zní o něco lépe než prášky.... *Podívá se na něj a něco jí nutí, pořád se na něj usmívat.* To už je tolik hodin, že je čas na spaní? Nějak to s tebou letí... *Podotkne a šoupne se ke kraji postele.* Uuuhhmm... Nebudu si čistit zuby? *Svraští obočí a odloží hrneček na tácek.*

Super.. *Kývne hlavou a usměje se na ni mile.* Tak to jsem trefil správně, jakou příchuť čaje ti udělat a ještě se dozvím že máme rádi stejnou věc. *Usměje se a oči má taky rozzářený.* Tak dobře řeknu ti nějakou pohádku i když jí budu muset vymýšlet za pochodu, ale zvládnu to. *Mrkne na ni.* No už je něco málo po osmé hodině a jelikož že ty jsi měla takovýto úraz tak by sis měl odpočinout. Jo čas s tebou mi také utíká strašně rychle. *Řekne jemně tu poslední větu a úsměv na rtech mu nechybí.* Budeš si čistit zuby a ještě tě půjdu umýt. *Řekne jakoby doktorsky.*

Takže až budu schopná pohybu, zvu tě na ananasový pohár. Umím ten nejlepší na světě a nechci se chlubit. *Pousměje se na něj mile.* Pohádky vymyšlený za pochodu bývají nejlepší, nemůžu se dočkat. *Zamrká na něj a pokýve hlavou.* Dobře, budeme odpočívat... *Usměje se a znovu se napije čaje, odhodí si vlasy z čela.Po jeho poslední větě se jí rychleji roztluče srdce a nahrne červeň do tváří. Sklopí pohled a odkašle si jemně.* Ano, pane doktore. *Zasalutuje mu se smíchem a pokusí se zvednout z postele, aby jí do té koupelny fakt nemusel odnášet.*

Dobře tedy, domluveno. Mm, tak to se těším ještě více. *Usměje se na ni, tak že jí ukáže až zuby.* No snad mě napadne nějaká krásná pohádka. *Mrkne na ni. Už má něco málo vymyšleného.* Hlavně ty budeš odpočívat. *Přikývne. Když se zase začervená tak se usměje.* Já tě odnesu, ty to ani nezkoušej. *Zavrtí hlavou. Stoupne hned ze židle a hrneček odloží na tác. Tričko položí Katie na bříško a vezme jí do náruče.* Tak jdeme.. *Usměje se, přejde s ní až do koupelny, tam jí posadí na pračku a začne jí sundávat oblečení, samozřejmě že se chová jako kdyby byl ve službě.*

Taky se těším. *Podotkne jemně a usměje se nad tou pohádkou.* Super... To se mi bude krásně odpočívat. *Zamrká na něj a když jí položí tričko na bříško, koukne mu do očí, když jí vezme do náruče. Nechá se odnést do koupelny a když jí začne sundavat oblečení, sleduje ho. Zacukají jí koutky, jak se chová profesionálně. Začervená se, když se dostane až ke spodnímu prádlu a podívá se mu do očí.*

V to doufám. *Usměje se. Vysvlékne jí úplně do naha. Neprohlíží si jí moc, snaží se i nadále chovat jako profesionál. Jde mu to sice z těží, ale zatím to zvládá. Vezme jí do náruče posadí ji do vany. Nohu, kterou má v sádře jí opatrně zvedne a položí nahoru na okraj vany, aby se jí nenamočila. Pustí teplejší vodu a namočí jí celé tělo. Poté vezme sprchový gel a naleje si ho na žínku. Jemně jí začal umývat tělo.*