Dům Tom Avery

*Zatají se jí dech, když jí zbaví všeho oblečení a sklopí pohled, když jí pak přenáší do vany, snaží se si zakrývat prsa rukou. Sykne potichu, když jí zvedne tu nohu a koukne na něj. Skoro nedýchá, když jí začne umývat a pohledem radši provrtává hlavu. Snaží se mu usnadnit přístup do podpaží,tak nadzvedne ruce a stydlivě se usměje.* Známe se teprve pár hodin, pane doktore.... *Zašeptá se smíchem,ale jeho pohledu se pořád radši vyhýbá.Je ráda, že má tak dlouhé vlasy, že aniž by se musela snažit, zakrývají jí půlku těla.*

Promiň.. *Omluví se jí, když vidí jak sykla bolestí. Nechtěl, aby jí to bolelo. Jemně jí namydlí. Pak si vezme do ruky sprchu, pustí vodu a začne jí omývat. Rukou jí lehce přejíždí po těle a posílá bublinky z jeho těla dolů. Vlasy jí dá stranou a tím odhalí další část jejího těla.* Já vím, Slečno... *Zaculí se. Dělá mu to vážně obtíže jí umývat a udržet si odstup.*

Neomlouvej se... Nic jsi neudělal. *Usměje se na něj a když jí odhrne vlasy, přitáhne si ruce blíž k tělu.Zasměje se nad jeho odpovědí a podívá se na něj.* Už jsem umytá.... *Hlesne tichounce a pokusí se nadzvednout, aby s ní neměl tolik práce při vyndavání z vany.* Ještě si musím nějak vyčistit zoubky. *Řekne jako malá holčička a zamrká na něj.*

No bolelo tě to, protože jsem ti na to sáhl. *Ví že to bylo kvůli němu, to syknutí.vypne po chvíli umývání vodu.* Ano, slečno... *Usměje se. Na pračku dá osušku. Poté vezme Katie do náruče a posadí ji na tu osušku. Podá jí druhou osušku, aby se sama utřela do ní. Pak vedle ní dá to jeho tričko aby si ho oblékla.* Zuby si vyčistíš teď. *Mrkne na ni. Zajde k umyvadlu tam vezme nový kartáček, dá ji na něj pastu. Do kelímku napustí vodu a přejde za ni. Kelímek i kartáček jí předá jen co se osuší.*

Ne, bolelo mě to, protože to mám zlomený, ty ťunťo.... *Oponuje mu měkce a usměje se.Vezme si od něj osušku, když jí posadí na pračku a během toho, co jí připraví kartáček na vyčištění zubů se osuší. Navleče na sebe jeho tričko, přičemž rukávy má až k loktům a zasměje se tomu,jak na ní plandá. Vezme si od něj kartáček na vyčištění zubů a podá mu osušku. Začne si čistit zuby a nakonec si vypláchne pusu vodou. Podívá se na něj s plnou pusou té vody, jakože kam to má vyplivnout. Má co dělat aby se nezačala smát.*

Už jsem ťuňťa? *Zeptá se pobaveně. Vezme si od ní osušku přehodí jí přes věšák na osušky. Vezme jí z ruky kartáček.* Plivni to zpátky do kelímku. *Řekne ji potom co vidí jak tu vodu drží v puse a chce jí vyplivnout.* Vidíš to tričko máš dlouhé jako šaty. *Řekne potom co si jí prohlídne a usmívá se stále na ni. Počká na kelímek pak ho odnese společně s kartáčkem do umyvadla. Přejde nazpět ke Katie, vezme jí do náruče a přenese ji k do pokoje. Něžně jí položí do postele a přikryje ji peřinou.* Vidíš, skvěle jsme to zvládli. *Uculí se na ni.*

*Usměje se na něj poté, co vyplivne vodu zpátky do kelímku a když se k ní otočí zády, prohlídne si ho. Pak se ho znovu chytne, když jí přenáší a zasměje se nad přirovnáním trička k šatům.* Abych tu do něj bez toho pohybu za chvilku nenarostla. *Znovu se lehc zasměje a když jí položí do postele, usměje se na něj zářivě.* Zvládli... Jsi nejlepší pečovatel. *Zamrká na něj s úsměvem a zachumlá se pod peřinu, když jí přikryje.* Necháš mě tu samotnou? *Zeptá se ho tišše.*

Tak z toho strach vážně nemám. *Zasměje se na Katie.* Tak to děkuji. *Děkovně přikývne.* No můžu tu s tebou být než usneš, pak budu vedle v pokoji. Takže bude stačit, když hlasitěji zavoláš a já přijdu. *Mrkne na ni.* Neboj se mě v noci budit, ano ? Nikam sama hlavně nechoď, dobře ? *Zeptá se ji, aby si byl jistý že je s tím srozuměna. Pak se na ni mile usměje.*

Prosímtě, neděkuj mi za všechno, když mně jsi to zakázal. *Zopakuje jeho vlastní slova a zaculí se na něj.* Budu ráda, když tu počkáš. Určitě se mi usne mnohem lépe. A s tím buzením.... Prostě počkám do rána. *Pokrčí lehce rameny a pousměje se na něj. Koukne mu do očí a šoupne se na posteli.* Čekám na tu pohádku... *Ukáže na volné místo vedle sebe na posteli, aby ho nenapadlo si sedat zase na židli u postele.*

Dobře, dobře.. Už teda děkovat nebudu. *Zaculí se na ni.* Dobře tak tu s tebou počkám, než usneš. *Mrkne na ni.* Ne ne, normálně mě křikem vzbudíš, jasný ?! *Řekne jí to spíše jako ultimátum.* Aha, já na ní zapomněl, vidíš to... *Pleskne se do čela, chce si sednout na židli, když však ukáže na volné místo na posteli tak si k ní lehne.* Bylo nebylo, jednoho dne jeden mladý muž zachraňoval životy, jako každý jiný den. Tento den byl však hodně vyjímečný, vpadla mu tam totiž taková krásná princeznička která si udělala bebí. Mladý muž jí ošetřil a postaral se o ní s velkou ochotou a láskou, každý den s ní trávil. Princeznička se však styděla. Často jí sedával u postele a povídal si s ní. Ona byla moc milá, krásná a mladá i když vlastně stydlivá. V noci vždy princezničku uspával, pokračováním této pohádky po celých šest týdnů... *Odvypráví jí část pohádky tichým hlasem.* To je prozatím konec pohádky, pokračování zítra. *Usměje se na ni. Dá ji letmou pusu na čelo.* Dobrou noc, Katie. *Popřeje ji šeptem, začne se už zvedat z postele, aby si přešel do té své, která je vedle v pokoji.*

Zapomněl? Csss... A nebudu tě budit. Potřebuješ se vyspat. *Usměje se na něj miloučce a když si k ní lehne na postel, opře mu hlavu o rameno a s úsměvem poslouchá tu pohádku. Začíná být příjemně unavená a zachumlá se víc do peřin.* Zítra pokračování? *Zamumlá s pootevřeným okem a usměje se, když jí dá pusu na čelo.* Dobrou, Tome... *Zašeptá a když se chce zvednout z postele, nadzvedne se do sedu a podívá se na něj. Ani neví proč a jak k tomu došlo, ale prostě se k němu nakloní a políbí ho zlehka na rty. Ucítí, jak se kolem nich zvedl vítr a prohnal se jí skrz vlasy. Oddálí se od něj a soustředí se na to, aby se uklidnila. Radši se vyhne Tomovu pohledu, aby na ní nemohl spustit a lehne si.*

Ne to je vážně v pořádku, když něco volej. *Přikáže jí to už, protože nechce aby tady v noci zkoušela chodit sama.* Ano zítra pokračování... *Přikývne s úsměvem.* Dobrou, Katie. *Usměje se na ni. Když ho políbí tak jí polibek také zlehka opětuje. Byl tím, ale docela šokován. Odejde z pokoje a přivře dveře za sebou. Přejde k sobě do ložnice v rychlosti se osprchuje. Je zmatený z toho jak ho Katie políbila. Lehne si do postele a zavře oči.*

*Když Tom odejde z pokoje, položí se na záda a dívá se do stropu. Je z toho polibku taky zmatená. Párkrát zamrká a vydechne do prázdna. Všimne si, že Tom nechal pootevřené dveře. Zavře oči a soustředí se na energii okolo sebe. Musí se uklidnit, protože když byla naposledy takhle rozrušená, rozbila sklo v oknech. Zachumlá se do peřin a natočí se na bok. Natáhne se k hrnečku s čajem a upije. Pak se položí nazpátek do postele. Měla by se Tomovi omluvit. Kousne se do rtu. Zavolala by na něj, ale zase ho sem nechce zbytečně honit. A aby mu posílala omluvu přes zdi, to by taky nemusel rozchodit. Sedne si na posteli a natáhne se po mobilu. Koukne se, kolik je hodin a zaposlouchá se,jestli uslyší Toma vedle v pokoji. Pokusí se postavit a přejít k Tomovi do pokoje. Když se s tichým posykáváním konečně dostane z pokoje, najde Tomovu ložnici a zaklepe na dveře.Opře se o ně zády a snaží se si kouzlem povolit tu bolest.* Uuuhmm.. Tome? Chtěla jsem se ti jen omluvit. *Řekne polohlasem přes dveře.*

*Leží v posteli a se zavřenými oči přemýšlí. Pak zaslechne klepání na dveře a promluvení Katie. Ihned vyskočí do postele.* Katie, proč jsi na mě nezavolala ? Co jsem ti říkal o tom říkal ? *Otevře dveře a najednou má Katie na rukách.* Ty jsi trdlo nemohla ses opřít o zeď. Nemusel jsem tě přeci chytit. *Koukne na ní trošku vyčítavě, ale nevadí mu že jí má zase v náruči.* Odnesu tě do postele. *Mrkne na ni a v náruči jí donese až do postele kde jí něžně položí a přikryje. Přisedne si k ní na postel.* Už víckrát sama nestoupej, rozumíš ? *Koukne jí do očí.* Za co ses mi vůbec šla omluvit ? *Zeptá se zájmem.*

Já jsem tě nechtěla honit hned k sobě, když jsi sotva odešel... *Řekne ještě přes ty dveře a vzápětí už letí Tomovi do náruče. Polkne, když jí chytí a omluvně se na něj podívá.* Já, nečekala, že otevřeš... Ale chytil jsi mě. *Pousměje se a když jí znovu vezme, odnese do postele a přikryje.* Rozumím, nezlob se, chtěla jsem to zvládnout sama. *Podívá se mu taky do očí a kousne se do rtu.* Za tu pusu... *Zašeptá potichu a sklopí pohled k peřině.* Nechtěla jsem tě naštvat, nebo já nevím co... Víš? *Zvedne k němu provinile pohled a zase se mu podívá do očí. Lehce se pousměje.*

to jsi měla normálně zavolat. *Zavrtí hlavou nad tím.* No čekala jsi že si snad s tebou budu povídat přes dveře, když jsi ještě navíc nemohoucí ? *Zvedne pobaveně obočí.* Naštěstí jsem tě chytil, ano.. *Usměje se na ni.*Nezlobím se. Chápu tě, ale sama už to víckrát nezkoušej, dobře ?! *Pohladí ji jemně dlaní po tváři.* Za ní se přeci nemusíš omlouvat. Nenaštvala jsi mě ani nic jiného. *Pousměje se na ni.* Vlastně jo zmátla jsi mě a to je celé.Já to, ale nějak přežiju. *Mrkne na ni s úsměvem na tváři.*

Dobře...Nebudu. *Usměje se, když jí pohladí po tváři a přivře oči.* Zmátla? *Zvedne obočí a pousměje se. Nechápe, proč ho zmátla, zmátla sama sebe,to ano.Ale proč jeho, to nechápe. Zalehne do postele a podívá se na něj.* Prostě jsem se ti chtěla omluvit, abych něco nepokazila,nebo.... *Odmlčí se a hledá vhodná slova. Znovu se kousne do rtu a koukne Tomovi do očí.* Já nevím... Prostě se omlouvám... *Usměje se na něj jako panenka a pokrčí rameny.* Jdi klidně spát... Ať si odpočineš. Měl jsi dneska posilovny až dost. *Pohladí ho zlehka po paži.*

Ano zmátla.. No nebuď tak překvapená... Prostě jsem to nečekal. *Pokrčí rameny a úsměv má stále na tváři.* Tak v pořádku nic jsi nepokazila. *Uklidní ji hned.* Neomlouvej se, když nemáš za co. *Mrkne na ni.* V pořádku, počkám než usneš. Nejsi těžká takže v pohodě. *Uculí se. Přejede jí dlaní po tváři a pak tam zůstane sedět. Počká než usne.*

Dobře... Jen jsem se chtěla ujistit. Taky jsem to nečekala... *Pokrčí rameny a usměje se.* Nemusíš čekat, nechci, abys zbytečně ponocoval, jen kvůli nějaký šílený pacientce. *Pousměje se a když jí znovu přejede dlaní po tváři, přivře oči a zachumlá se do té peřiny. Nechá oči zavřené a přisune se k němu blíž, aby neměla pocit, že je tu sama. Položí mu ruku na jeho a za pár chvil už pravidelně oddechuje.*

Už jsi se ujistila, tak hlavně už nikam nechoď sama. *Řekne jí vážně a zároveň prosebně.* Já počkám. Nejsi šílená pacientka. Jsi roztomilá pacientka. *Trošku jí ještě polichotí. Chce se mu docela spát, protože po té cestě a práci byl unavený. Viděl že Katie už usnula chtěl se zvednout, ale nějak to už nedokázal a padnul vedle Katie. Hned spal.*

*Než usnula, zaslechla Tomovu lichotku, která jí při usnutí vykouzlila úsměv na tváři. S tím samým úsměvem se druhý den ráno probudí a když ospale zamžourá okolo sebe, všimne si Toma vedle sebe. Musí se usmát tomu, jak u ní odpadl. Opatrně nadzvedne peřinu a přikryje ho. Má hroznou žízeň a zase cítí tu bolest, ale nechce za žádnou cenu Toma budit.Zachumlá se tedy těsně u něj a zachumlá i jeho a pokusí se ještě na chvíli usnout.*

*Ráno se probudí, když otevře oči všimne si Katie. Porozhlédne se po pokoji a zjistí že u ní usnul. Opatrně se dostane od ní z postele. Je z toho zmatený zase. Zabalí pořádně do peřiny Katie. Vezme tácek co byl na nočním stolku a seběhne s ním do kuchyně. V kuchyni udělá Katie čaj a na snídani jí udělá vafle. Vráti se za Katie do pokoje.* Dobré ráno, Katie.. *Řekne mile a tác se snídaní jí dá zase na noční stolek.*

*Jelikož znovu usnula, neslyšela Toma vstávat a vzbudil jí až jeho hlas. Zvedne se do sedu a líně se protáhne. Zamžourá na něj rozespale a usměje se.* Dobré ráno, Tome. *Popřeje mu měkce a koukne se na noční stolek.* Jůůů vafle? Nerozmazluješ mě moc? *Podívá se na něj s úsměvem a posadí se na posteli. Posune se kousek výš, aby se opřela do polštářů.* Jak jsi se vyspal? *Zamrká na něj roztomile, zatím mu neříká, že ví, že spal u ní.*

*Usměje se na ni, když vidí jak mžourá. Přijde mu to roztomilé.* Ne nerozmazluji, je to normální snídaně. *pokrčí jen rameny s úsměvem na rtech.* Omlouvám se že jsem tu spal, nějak jsem tu vytuhl. No jinak jsem se, ale vyspal krásně. Jak ty ? *Koukne na ni omluvným pohledem. Určitě se kvůli němu pořádně nevyspala, protože byla utiskovaná. Ohne se pro tác se snídaní a podá ho Katie.* Zatím se nasnídej a já se zajdu obléknout. *Mrkne na ni. Odejde z pokoje a vejde k sobě do ložnice. Oblékne si tepláky a tričko. V koupelně si opláchne obličej a vyčistí zuby. Vlasy si prohrábne rukou a vrátí se nazpět za Katie. Sedne si tam u ní na židli co si tam dal včera k její posteli.*

*Musí se usmát nad tím, jak se jí omlouvá.* Nemáš se proč omlouvat. Jsem ráda, že jsem tu nespala sama. Vyspala jsem se taky krásně. *Znovu se usměje a prohrábne si vlasy,která si pak přehodí přes rameno a vezme si od něj tác se snídaní. Položí si ho na nohy a prohlédne si ho od hlavy až k patě.* Dobře... Já si nechám to tvoje tričko. *Zasměje se lehce a napije se čaje. Pak si vezme na vidličku vafli ukousne si z ní. Zavře oči, jak si jí vychutnává a podívá se na Toma,když se vrátí oblečený.* A ty ses nasnídal? *Zvedne jemně obočí a usměje se, natáhne se s vidličkou, na které má vafli a podá mu jí, aby si vzal od ní.*