Dům Gilbert

*usměje se a přitulí se k němu.* Jo, půjdeme tam spolu. To bude zase problémů..*vydechne a zašklebí se, hlavu si opře o jeho rameno.*

*Obejme jí jednou rukou,když se k němu přitulí a usměje se*Proč problémů?Všechno se dá nějak vyřešit.Teda.....doufám*usměje se*

Protože to je škola, vždy jsou problémy..*zasměje se.* Ale jo zvládneme to..*pousměje se a natáhne se k němu, něžně ho políbí a pohladí po tváři s úsměvem.*

Vždy nejsou problémy*zavrtí s úsměvem hlavou*Já vím o čem mluvím,takže je šance,že to v pořádku*opětuje jí polibek a usměje se,když ho pohladí po tváři*A podle mě,je ta šance velká...*dodá.Nepřestává se usmívat*

No tak když myslíš..*pousměje se a kouká na něho.* Miluju tě..víš to?*usmívá se sladce.*

Jo*kývne*A já miluju tebe*usmívá se.Ani díky ní nevnímá,kolik je hodin a jak rychle ten čas utíká*

*už je další den. Tak proto Elena poklidně spí, objímá Stefana a klidně oddechuje.*

*Spí vedle Eleny a také spokojeně oddechuje.Když otevře oči,podívá se na Elenu a usměje se.Opatrně se dostane z jejího objetí a vstane z postele.Oblékne se do půlky těla a vyjde z pokoje.Celou dobu dává pozor,aby Elenu nevzbudil.Sejde schody dolu a odejde do kuchyně.Připraví kávu a poté odejde ke své bundě.Vyndá mobil z kapsy a podívá se,jestli mu někdo nenapsal.Přečte si zprávu od Enza,ale neodepíše,protože vidí,že zpráva je ze včerejška.Vyjede z té zprávy a položí mobil na linku.Jakmile se podívá na displayi kolik je hodin,uvidí i datum.Plácne se dlaní do čela a hned si mobil vezme zase do ruky.Najede na zprávy a napíše Lexi zprávu*

kód:

Ahoj Lexi,omlouvám se,že jsem ti nenapsal zprávu k narozeninám.Ušlo mi to,kolikátého je.Slibuju,že jen co bude čas,vynahradím ti to.Tak dodatečně všechno nejlepší.

*odešle Lexi zprávu a odloží mobil.Cítí se trochu blbě,že na to zapomněl.Odnese na stůl hrnek s kávou,potom najde papírek a propisku.Napíše Eleně na papírek vzkaz*

kód:

Dobré ráno.Odešel jsem domu pro věci.Sejdeme se ve škole.Miluju tě,Stefan

*odloží to na stůl k hrnku s kávou a oblékne si tričko a bundu.Odejde z Eleny domu a zamíří do Penziónu*

*Sedí doma na posteli. Měla docela dost rušný den. Byla běhat, pak měla nějakou práci a nakonec nějaký to poklízení doma.. sedí u okna a píše si do deníku*

*tak samozřejmě když uvidí že jí volá Stefan rozbuší se jí srdce... uculí se, nadechne se a zvedne ho* Ahoj Stefane.*usměje se sladce, je to slyšet i v tónu hlasu*

Já.. Dost osamoceně.*vydechne a lehne si, koukne směrem k oknu..* Chybíš mi. Co ty? Jak se máš?*ve městě je až nějaký zvláštní podivný klid*

Ach Stefane.*v jejím hlase je opět slyšet náznak úsměvu* ...tak bych chtěla aby jsi byl se mnou. Tady.. tam.. to je jedno.*cítila se ale zrazená.. proč? Protože jí nic neřekl a jen tak prostě zmizel, ale nedokáže se na něj zlobit*

*usměje se spokojeně* Dobře. Jen ty a já. Relax. Žádné problémy. Máš nějaký nápad kam by jsi rád jel? *uculí se, přehodí si mobil do druhé ruky přiloží si ho k uchu, stoupne si, poslouchá ho a jde dolů do kuchyně*

*zasměje se* Stefane..*řekne s nadšením v hlase* Chtěla bych procestovat celý svět. S tebou. A uvažuju kde začít..

Dobře.*zasměje se* Nejprve projedeme USA. Připravím mapu a označím místa kam bych chtěla, a až přijedeš ty, označíš místa kam by jsi chtěl ty! Platí?*uculí se*

*zasměje se spokojeně* Dobře. Taky to můžeme udělat tak, že nějakou dobu budeme pryč, pak zase na chvilku přijedeme.. a za nějakou dobu zase odjedeme.. jen aby jsme se ujistili že všechno a všichni budou v pořádku.*usměje se* I když sama nemám nic proti cestování.. napořád.

*Nadechne se, vůbec jí to nedošlo...* Stefane. Chtěla bych s tebou být opravdu NAPOŘÁD. Ve tvém napořád. Ale myslím že tohle je téma který by jsme neměli probírat po telefonu.

Věř mi že nad tím přemýšlím hodně dlouho. A.. asi mi z toho brzy praskne hlava. Ale jedno vím jistě. Miluji tě, napořád a nechci o tebe přijít. Nikdy. A jeden život se zdá jako směšně krátká doba.*Pronese na jeden nádech.*

Rozumím ti Stefane já.. Nevím jak bych ti to jen mohla dokázat. Myslím to vážně. Uvědomuju si všechny následky co to skýtá.*Vydechne tiše.* Ty.. jsi moje všechno. Nemůžu žít ve strachu že tě jedou ztratím..

*Usměje se.* Dobře. Opravdu se těším až přijede pátky ke mě.

*Zasměje se.* Určitě budeš víc než překvapený. Řekni.. jaké místo máš nejraději? Na celém světě?

*Je slyšet uvolněný smích.* To je to nejkrásnější co mi kdy kdo řekl.

*Telefon zvedne téměř okamžitě* Ano?*Asi má telefon přitisklej mezi uchem a ramenem a vaří.. večeři..*

*Zasměje se.* Jako vždycky máš ty nejlepší plány. Jeremy dodělej večeři!*Zavolá na něj.. odstaví jídlo z plotny a jde nahoru.* A jak se máš Lexi?*řekne když cupitá nahoru po schodech, v pokoji si začne balit*

Moc mi chybí.. víš.. ráda bych i s tebou o něčem promluvila. Včera jsme mluvili o.. NAVŽDY. Začalo to tím že spolu chceme procestovat svět.*řekne a balí si věci do kufru* No a.. tak nějak došlo na to. Říkal že mě nebude přemlouvat, že vidí že jsem pevně rozhodnutá. Jsi první která ví že bych chtěla přeměnu.. teda mimo Stefana.