Les Mystic Falls

*Zastaví se,když uslyší křupnutí větvičky a následovně křik.Otočí hlavu a koukne na ní.Jakmile jí uvidí na zemi,rozeběhne se za ní*jste v pořádku??*přiběhne k ní a klekne si*

*Je ráda,když k ní běží,nemá žádný náznak úsměvu,nic,nesmí se nechat prozradit* Já nevím...*Trochu zasyčí,aby si myslel ,že jí to bolí,koukne do kabelky jako by něco hledala,vezme injekci ale má stále ruce v kabelce,sundá takový to víčko z jehli a rychle jí vytáhne,píchne mu to do krku ,zmáčkne to aby se do něj dostal sporýš a čeká co se stane,může být buď na sporýš zvyklí a nebo ho uspí*

*Vezme do ruky tu její nohu,jako,že zjistí jestli to má zlomený,že by jí odnesl do nemocnice.Když to prohlížel,nijak nevnímal to,co dělá v tý kabelce.Když najednou ucítil tlak na krku,koukl na ní a pak si to uvědomil*proč?*stihl ze sebe dostat pouhé slovo a upadl do bezvědomí*

Promiň ,ale opravdu potřebuju tvou krev..využívám jí jen v dobrém...*Řekne dřív než stačí usnout,potom si z kabelky vytáhne nožík a tu lahvičku a uzáverem,odšroubuju jí,posadí ho ke stromu,vezme jeho ruku a nařízne jí,nechá do lahvičky téct jeho krev.Když je lahvička plná tak jí zašroubuje a dá si jí do tašky,nožík si utře o kapesníčky,a schová si ho do kabelky,klekne si vedle ,popojde od něj dál aby se podívala jestli na zemi něco nenechala,stoupne do díry,která nebyla vidět,vyvrkne si kotník* Ahhh..*zasyčí bolestí,podívá se na něj,začne jí pomalu natékat,nezbývá jí nic jiného než čekat na Stefana než se probudí, i tak chtěla čekat,zůstane tak kde je a sundá si botu,dá si nohu na tu botu a shrne si ponožku do půlky chodidla,prohmatává si to*Argh...vyvrknutej kotník...*Řekne si sama pro sebe a stále si ho prohlíží*

*Po dlouhé době se konečně probudí.Otevře oči a první koho uvidí je Meredith a její nateklá noha*proč jste to udělala?*zeptá se jí znovu,i když už mu na to Meredith jednou odpověděla.Kdyby mohl,tak se zvedne a odejde,ale nemůže*

Omlouvám se..ale opravdu potřebuju upíří krev..*Řekne,nandá si ponožku a obuje si botu,vstane a jde k němu,kulhá a při každym kroku na tu nohu sykne,potom si k němu klekne*Neodmlouvej...musíš se posilnit..nedovolila bych to jinému upírovi ale věřim tomu ,že ty když se z toho dostaneš tak mi neublížíš...protože jsi mi chtěl už jednou pomoct...*Kývne hlavou,natáhne k němu ruku*Vím ,že piješ zvířečí krev..ale mněl by jsi aspoň trochu..nebo snad chceš abych ti tu po lese scháněla zvířecí? *Zeptá se ho*

*Koukne na ní,když k němu přikulhá a sedne si vedle něho.Polkne a zavrtí hlavou,když mu nabídne svou ruku*Ne...*vydechne*zvíře asi nechytíte,ale...Já se z vás nemůžu napít*odvrátí hlavu od její ruky*nejde to*zavře oči a polkne,při myšlence,co by se mohlo stát,kdyby se napil*

Dobře...*Stáhne ruku k tělu*Piješ někdy lidskou krev? protože jestli ne tak se omlouvám...nevěděla jsem to...nejspíš tu budeš ještě dlouho...*Povzdychne si,koukne na nohu,potřebuje si ten kotník vyléčit nějak,ale do nemocnice nedojde,vytáhne z kabelky injekci,pak tu flaštičku,natáhne do injekce malé množství jeho krve a pak si to píchne do ruky,trochu sykne,zase to vše schová a čeká až se jí kotník zahojí*

Ne,já..*polkne*lidskou krev nepiju*vydechne a koukne na í co dělá.Moc dobře věděl,že si píchla jeho krev.Do toho se vůbec nechtěl zamotat.Lituje toho,že za ní šel,ale už s tím nic neudělá*já vím,že tady budu dlouho..*kývne*

Opravdu se ti za to omlouvám...mmm*Koukne na něho,chtěla by znát jeho jméno*I to s tou krví..promiň ale opravdu jí potřebuju...pro pacienty..nerada tohle dělám ,ale vím ,že upíří se z toho dostanou...*Pokýve hlavou*

Stefan..*řekne jí své jméno a vydechne*Já..už jsem říkal,že to chápe,ale*polkne*má to své nevýhody.Jestli se mu něco stane a zemře.Bude z něho upír a pak tady bude víc upírů než lidí a...To určitě nikdo nechce..

Stefane...já..dávam na to pozor...nepouštim ty lidi z němocnice díl než po 24 hodinách..nepotřebuju aby tu byly přemnožení upíři..nic proti tobě...jen to prosím nikomu neříkej co dělám..vyhodili by mně z práce..*Povzdychne si*Nemněj strach..nebudou z nich upíři..*Mrkne na něj a lehce se usměje,zapomněla na svůj koník,podívá se na něj a zjistí ,že je už uzdravený*

Já taky nechci,aby z každého druhého byl upír.Proto taky odmítám dávat vám svou krev.Ne,že bych nechtěl pomáhat,ale tohle nejde*zavrtí hlavou*I když na ty lidi dáváte pozor.....

Sakra Stefane to mi nevěříš? prosím tykej mi...*řekne a pak si povzdychne*JE u nich vždycky sestřička nebo já...hlídam si své zákazníky..za celou tu dobu co jsem dávala upíří krev nemocným tak se nikdo z nich nestal upírem...*Řekne vážně*

Nevím,jestli ti můžu věřit*koukne na ní*Nevím sice,že by se tu v nejbližší době objevilo nějak moc upírů,ale vždycky se může stát něco,čemu nezabráníš...Nikdy si nemůžeš být jistá,že tam zůstanou dokud jim ta krev nevyprchá z těla..

*Povzdychne si*Můžeš mi věřit...Věř mi,že vím ,kdy je můžu pustit z nemocnice...*Řekne*Nejsem tak blbá abych je pouštěla s upíří krví v oběhu...*Koukne kolem a pak na něj*Prosím zkus mi věřit...*Lehce se na něj usměje*

Dobře*kývne*věřím ti*pousměje se*ale*polkne*neznamená to,že tě v tom budu nějak podporovat.Je hezký,že jim pomáháš,ale ne všechno se musí řešit krví..

Stefane já vím...ale pochop mně...nechci aby mi pod rukama umírali lidi..víš jak je ještě těžší říct tim jejim příbuzným,že zemřel?*Zeptá se* Vždycky se chci na místě zabít,než abych jim to musela říkat...*Povzdychne si*Proto se snažím používat upíří krev tam kde vím ,že je to vážné...*Pokýve hlavou,koukne do země*

Já to chápu...Vím,jaké to je,když někomu někdo zemře pod rukami*vydechne*nemusíš mi to tady popisovat.I když oznamovat to příbuzným...je možná o něco horší..

Přesně tak..potřebovala bych krev..upíří krev..nevíš o někom kdo by mi ji mohl dávat? Ty mi jí dávat určitě nebudeš jak tě poslouchám...*Povzdychne si a koukne na něj*

Nevím o nikom,kdo by ti jí mohl dávat.Teda,ne dobrovolně*pousměje se*nikdo to nebude dělat dobrovolně....je to šílený.I když to myslíš dobře..

*Podívá se na něj,má v očích naději,koukne mu do očí,chce aby to viděl,chce ,aby jí dával krev on* Moc prosím..udělam vše co budeš chtít..a jestli se některý z nich stane upírem tak ho vlastnoručně zabiju i kdybych při tommněla umřít...Stefane moc prosím...*Stále mu kouká do očí *

Já nic nechci*zavrtí hlavou*Já..*vydechne a taky se jí zadívá do očí*rozmyslím si to a uvidíme.Neřeknu ti to teď hned,ale..když si to rozmyslím,najdu tě..

*Lehce se usměje* Moc děkuju jen za to ,že nad tim popřemýšlíš...*Řekne*Nejčastěji mně najdeš v nemocnici...*Řekne a zase se usměje*

Dobře*kývne a pousměje se*tak tě budu hledat v nemocnici...*vydechne*