Les Mystic Falls

Ne neslyšel jsem o tobě. *Zavrtí hlavou.* Cože ? Mason je mrtví? *Řekne šokovaně a natlačí se mu slzy do očí.* Kdo ho zabil ? Jakou přeměnou procházím?*Zeptá se naštvaně. Když je úplněk tak by mohl toho dotyčného zabít. Koukne na tu ampulku. Pak se zamyslí nad jeho slovy a nakonec jí vypije. Začne zrychleně dýchat, lehne si na všechny čtyři. V puse mu vylezou tesáky a oči změní barvu na zlatavou. Zvedne hlavu ke Klausovi a zavrčí.*

Ano,Masona zabily protože se mstil...A to ty budeš moci taky*odpoví mu a usměje se,když si od něho vezme tu ampulku.Stoupne si a pozoruje tu přeměnu*To je ono*řekne,když uvidí ty jeho zlatavé oči*vítej mezi těmi,co mohou kousat kdy chtějí,aniž by museli čekat na úplněk...*poslední větu šeptne*

*Obličej se mu vrátí do normálu.*Kdo ho zabil ? *Zavrčí.* Kdykoliv a to se jako nebudu už nikdy muset za úplňku přeměňovat ? *Pozvedne obočí. byl by rád za to, protože ta bolest je ukrutná. Postaví se na nohy a koukne na Klause.*

Takový černovlasý kluk.Nosí černo bundu a kamarádí se s tou bývalou barmankou.Jestli jsi jí někdy viděl.Dřív krátkovlasá,teď už dlouhovlasá....Mason ho pokousal*usměje se*dřív..*dodá*Já jsem pak byl nucen zachránit mu život,ale přišel jsem si na své,takže toho rozhodně nelituji.Navíc,i když je pokoušeš,nějakou tu dobu trpí...Hodně,trpí....A to je podle mě úžasné,nemyslíš?*pozvedne obočí*A abych odpověděl na tvou druhou otázku*nadechne se*Ne,nebudeš se za úplňku přeměňovat.Teď se můžeš přeměnit kdy chceš a bezbolestně.Stačí ti jen oči a zuby..

Damon... *Procedí jeho jméno skrz zatnuté zuby. Odehnal mu už holku a teď mu zabil i strejdu.Dál poslouchá slova Klause.* Takže já můžu jakého upíra pokousat a on umře na vlkodlačí kousnutí, skvělé. *Usměje se tak nějak ďábelsky. V hlavě už začíná přemýšlet co udělá.* Tak to je úžasné, konečně nebudu prožívat tu bolest. Díky Klausi. *Řekne děkovně.* Teď už můžu odejít ?

Přesně tak,ty jim můžeš ublížit kdykoliv se ti zachce*usměje se*Nemysli si,že to bude úplně zadarmo.Budou dny,kdy budu potřebovat tvou pomoc,takže očekávám,že budeš spolupracovat..*Otočí se,aby k němu stál bokem a udělá krok dozadu,ve znamení,že může odejít*

Tak to je skvělá věc aspoň si na mě už nebude nikdo z nich vyskakovat. *Promne si ruce. Musí pomstít Masona.* V pohodě, budu spolupracovat. *Přikývne mu na to. Když mu uhne tak odejde ze sklepení a rozejde se z lesa pryč. Po cestě si však uvědomí co všechno absolvoval a tím mu dojde že je i upír. Ví co ještě musí dodělat, aby dokončil přeměnu.*

*Doběhla do lesa.Ví,že je úplňěk.Dojde do sklepa a připoutá se.Začne pociťovat zase tu bolest.Začne ječet bolestí ,protože se jí pomalu lámou kosti v tělě.*

*pomaly príde do lesa a rozhliadne sa okolo seba*no páni tu je ale krásne

*prechádza sa po lese má dobrú náladu*

*Pomalým krokem vejde do lesa a sejde po cestičce dolů. V dálce uvidí nějakého kluka tak se k němu přemístí.* Ahoj zlato, nekřič. *Poté se do něj zakousne a pije z něj.*

*Byl v lese a nabíral si z přírody sílu,najednou kolem sebe viděl prosvištět upíra.Pomalu se tím směrem vydal a uviděl upírku,která saje z nějakýho kluka.* To se nedělá...*Řekne a kouzlem jí začne způsobovat obrovskou migrénu.*

*Najednou jí začne příšerně bolet hlava. Pustí ho a chytí se za hlavu, obličej zkřiví bolestí.*

*Spokojeně se usměje.Přestane ze způsobováním migrény a sleduje jí.*Tohle se nevinným lidem nedělá...*Zopakuje jí.Je ve střehu,kdyby na něj chtěla zaútočit.Schválně se přiblble usmívá.Možná chce,aby mu něco udělala.Je zníčený z kopaček od Katie.Id té doby se jen přetvařuje.Hrozně ho to stále bolí.Být upír tak by si vypl emoce.Ale bohužel je jen čaroděj a nemůže to udělat.Zase ten pocit..osamělost.Příjde mu ,jako by ten čas vůbec neubíhal.Bez Katie si příjde ,jako nula.Ona byla jeho srdce.Teď je jeho srdce roztrhané na milion malinkých koušíčků.*

*sundá si ruce z hlavy a ostražitě se rozhlédne kolem. Uvidí nějakého kluka/chlapa a prohlédne si ho.* Tebe jsem tu eště neviděla. Kdo jsi? Kdybys nevypadal tak chutně, tak už bys yl dávno mrtvý.

Klidně si posluž...*Usměje se a zvedne ruce do úrovně ramenou.*Em...*Rozhodl se,že si bude hrát.*Jsem kluk...*Řekne.Zadívá se na ní.Každá žena v něm vyvolává zpomínky na Katie.Nedokázal by jí ublížit.Už z toho blázní.Moc mu chybí.On jí tak miloval,ale ona se na něj vykašlala.*(Jak mohla?)*Ptá se sám sebe v myšlenkách.*(Možná jsem dělal něco špatně...)*Pomyslí si a podívá se nachvíli do země.*Kdo jsi ty? *Zeptá se jí.*

*Ušklíbne se a zvedne obočí.* Proč mi připadá jako by ses chtěl nechat zabít? *Prohlédne si ho a přemýšlí nad tím.* Já jsem žena. Očividně. *Pobaveně se usměje.*

Možná ti to nepřipadá...*pokrčí lehce rameny.*Věděl jsem ,že řekneš to samé...*Převrátí očima.Humor...Toho Katie mněla vždycky dost.Jen se lehce usměje,když si na to vzpomene,ale pak nahodí kamenej výraz,aby nebyl smutný.Nemůže na ní přestat myslet.Byla pro něj něco jako bohyně.Kdyby jen mohl ,tak by jí dal vše na co by si vzpomněla.Nechal by se zabít,aby jí ochránil.*(Asi jsem pro ní nebyl dost dobrý...)*Pomyslí si a sklopí hlavu.Vypadá to spíše,že se podíval na zem.Po chvilce jí zvedne a očima prolétne okolí.Nakonec zůstane pohledem na Rebece.Už není tak ostražitý.Kdyby na něj zaútočila,tak než se vzpamatuje,tak by byl mrtvý.*

*Vykročí směrem k němu a přitom si ho pozorně prohlíží. Něco jí na něm připadá zajímavé, ale nemůže přijít na to co. Zamračí se, když si uvědomí nad čím přemýšlí. Dojde k němu a pomalu ho obejde. Nakloní se k němu a pošeptá mu do ucha.* Řekni mi jednu věc. Proč to děláš? Proč chceš abych tě zabila?

*Stojí na místě jako přibitý,když ho obchází,je mu to jedno.Když se k němu nakloní tak dál nehnutě stojí.*Nechci ,aby jsi mně zabila..no popravdě...bylo by mi to možná i jedno..dostal jsem kopačky od holky...ani nevím jak dlouho to je ,ale připadá mi to jako roky...bolí mně to...ona si teď někde trajdá se svým novým přítelem...*Ušklíbne se.*Miloval jsem jí víc než cokoliv na světe...klidně bych za ní i dýchal..ale asi se jí to zdálo málo...*Pokrčí rameny.*Popravdě...každá dívka,kterou vidím mi jí něčím připomene...vždycky,když si vzpomenu..šleh...jako by mi někdo několikrát vrazil nůž do srdce...*Řekne.Cítí píchnutí v srdci.*Nevím jestli má cenu bez ní žít...*Pokrčí lhostejně rameny.*Jsem bez ní neúplný...ona byla ta část,která mně naplňovala...je dokonalá...tak jsem jí miloval...vlastně miluju....*Vybaví si jí před očima.*Jsem bez ní nula...je to jako bych byl zavřený v uzavřeném prostoru a pomalu mi docházel vzduch...Nevím ,jak douho bez ní dokážu být...*Zamumlá.*Vlastně ti závidim,že jsi upír...já být upír,tak jsem bez emocí...*Řekne a otočí na ní hlavu,aby se na ní podíval.*

*Překvapeně se narovná a celou dobu co si vylívá srdce tak jen stojí. Když skončí a podívá se na ní tak zamrká a hledí mu do tváře.* Takže je v tom ženská. Myslela jsem si to. *Řekne když se vzpamatuje a pozorně sleduje jeho obličej.* víš, nevěřím, že to říkám, ale je mi tě líto. Možná si myslíš, že nám upírům se nic takového stát nemůže, ale něco ti řeknu. Může. Chápu jak se cítíš teda aspoň si to myslím. Taky jsem jednou zažila něco podobného. *Povzdechne si a zavzpomíná.* Kdysi dávno jsem se do někeho zamilovala. Bylo to v Chicagu jednoho krásného večera. Byli jsme s bratrem na slavnosti a já jsem ho tam potkala. Ztrávili jsme spolu celý večer. Rozuměl si s mým bratrem a to už je co říct, protože můj bratr je strašnej. Na konci večera se ale něco přihodilo. Náš otec nás našel. Celou dobu jsme před ním utíkali, protože nás chtěl zabít a tehdy se mu povedlo nás najít. Museli jsme s bratrem utéct, ale já nechtěla. chtěla jsem zůstat s ním. Nebavilo mě už utíkat. Bratr si ale stál za svým. Řekl mi, že může utéct s námi. Odešla jsem tedy ven, ale oni se zdrželi. Bratr ho ovlivnil, aby na mě zapomněl. Nechtěl aby mu někdo přebral sestru. *Ušklíbne se nad tím.* Venku mi poté řekl, že si to rozmyslel a že s námi nechtěl odejít.Pak jsme museli z Chicaga zmizet a já ho pak dlouhá léta neviděla. *Povzdechne si.* A teĎ? Teď jsem ho konečně potkala, ale nepoznává mě a navíc se zamiloval do někoho jiného.

*Překvapeně zamrká. Nechápe, že mu to řekla.* (Vždyť ho ani neznám) *Pomyslí si a zakroutí hlavou*

*Kývne hlavou.*Tak to jsmutné...Jak jsem řekl...byl jsem schopný pro ní udělat cokoliv...zlomila mi srdce,které se rozlétlo na milion malinkých kousíčků...bolí to...*Sklopí hlavu a zavře oči.*Hrozně moc mi chybí...Dal bych cokoliv,aby se vrátila...Ale,když mně nemiluje,tak asi nebude...*Smutně si povzdychne.Pak zvedne hlavu*Jak se jmenuješ?*Zeptá se jí.*Jsem Erik...*Představí se jí a otočí se k ní celým tělem.*

*Je překvapená obratem v konverzaci.* Rebekah Mikaelson. *Usměje se.* A nezáviď mi. Nechceš být upírem. Já jím také nechtěla být. chtěla jsem si najít muže, vdát se, mít rodinu a pak zemřít přirozenou smrtí. Ale není to možné. Už ne. Nezahazuj jen tak svůj život kvůli nějaké holce.

Ale ta holka pro mně byla vším...byla pro mně jako vzduch ,který sem dýchal...teď? Nemohu dýchat...*Řekne.V očích mu jde vidět smutek.*Člověk není dobré být...I když to má pár výhod...upírství ,ale taky...*Kývne hlavou.*Tak moc mi chybí...*Zašeptá.Ví ,že se opakuje,ale cítí to tak a blázní z toho,že s ní nemůže být,že je v náručí jiného může...*