Ulice L.A.

Fajn...*Kývne a dál jde mlčky vedle něho,když ani on nic neříká*Já bych v tom moc velký rozdíly neviděl,ale OK...jak chceš*Vydechne.Nechce se s ním dál hádat nebo ho provokovat.Toho už měl dneska dost.Vydechne a chvíli tu jeho ruku sleduje.Nakonec zvedne i tu svojí a stiskne mu jí*Všechno dobrý*Zvedne koutek a trochu se usměje.Poté ruku pustí a zase se zadívá před sebe.Nerad by do něčeho naboural nebo o něco zakopl a skončil zase na zemi*

*Přemýšlivě stáhne obočí a koukne na něj.* No tak co se týče nějakejch nedorozumění a podobně,máš štěstí,že máš Rose,která nijak extra nic neřeší... Já čekal,že ta věc z toho bistra bude průser... A ona to prostě vzala.... *Pokrčí rameny.* My jsme se na to konto zhádali jak psi a došlo to až k rozchodu... *Povzdychne si.* Takhle nějak jsem to myslel....Rose nevypadá jako někdo,kdo umí bejt dlouho naštvanej. *Dodá na vysvětlenou a chvíli ho sleduje,dokud nepřijme jeho ruku.Pousměje se a oddychne si.Zase se srovná po směru chůze a uvolní se trochu.Fakt nerad by o Damona jako o kámoše přišel.Koukne na hotel,co se objeví hned za rohem a pohledem střelí po Damonovi.* Tak a teď ta horší část.... *Podotkne.Je si jistej,že Lexi nespí a čeká na ně na oba s pánvičkou,aby je zrasila.*

Rose totiž pochopila,že mezi mnou a Lexi je to dávno minulost.To tebe to pořád žere.Nediv se pak,že ses kvůli tomu s Lexi zhádal a ona odešla.Kdo by chtěl být s přítelem,který pořád svou holku vidí s kámošem,i přesto že ví,jakou teď k sobě chovají nenávist.Kterou kvůli jiným lidem skrývají uvnitř sebe*Koukne na hotel,ke kterému se blíží*Bojíš se...??*zeptá se ho a kdyby to jen trochu šlo,zasmál by se tomu,ale vážně teď není nic moc vtipného*

*Pokýve nad jeho slovy hlavou.Má pravdu.Jenže on je prostě žárlivý a nedokáže to hodit jen tak za hlavu.Ví dobře,že mezi Damonem a Lexi k ničemu takovému nedojde a to nejen proto,že má Damon Rose,ale protože k sobě chovají antipatie,které skrývají kvůli nim,aby spolu mohli vycházet.Povzdychne si a koukne na ten hotel.* Omlouvám to tím,že je Rosie starší a rozumnější... Jsem rád,že to tak vzala a jste... emm... byli jste co se týče toho v pohodě. *Koukne na něj a když se ho pak zeptá,jestli se bojí,trochu ztěžka polkne.* Jo... *Přizná naprosto upřímně a koukne na hotel znovu.* A neříkej,že ty se v koutku duše nebojíš toho,co tě tam čeká.Když má Rose možná v hlavě ještě zaraženou součásku z mýho mobilu. *Zakousne se do tváře zevnitř a poškrábe se na temeni hlavy.Dojde až před hotel a zhluboka se nadechne.* Vítej doma,kámo. *Povzdychne si a vejde dovnitř.*

To je od tebe hezký,ale spí..*Pokrčí rameny a usměje se,když se ho chytí za paži.Zasměje se nad tím jejím hrubším hlasem a hlavně nad těmi slovy,co z ní vypadli*Jenomže já vážně nemám nic,co bych si přál*Zavrtí s úsměvem hlavou*Stačí mi fotka se Santou a Vánoce budou úžasný.Budu se moci chlubit,že mám fotku se Santou...*Pokusí se o vtip*Vážně Lexi...Já nic nechci.

Vážně nic nechceš? Mohl by sis třeba přát králičí farmu...*Koukne na něj a zasměje se.* Fotku se Santou?*Zeptá se s údivem a začne se smát.* Tak to musíme najít tady pro tebe Santu..*Usměje se. Nebude problém tu sehnat Santu, protože bude na každém rohu a v obchoďáku bude mít svůj koutek.*Víš že ti něco určitě dám a taky víš jak střelený nápady já mám...*Zasměje se. Zahlédne kousek od nich už obchoďák, kde je lidi jak nasranejch a samej stánek s Vánočními věci.*

Ne*Zavrtí se smíchem hlavou.Pochopil,že si Lexi jen dělá s tou králičí farmou srandu*Počkej,ale ty jsi řekla,že si Santa*Koukne na ní s úsměvem a koukne na obchoďák před nimi a kolem ty stánky s věcma*Jo,je mi to jasný.Ty se nenecháš přesvědčit o tom,že vážně nic nechci*Vydechne a když se dostanou k těm stánkům,vezme z jednoho tu Santovskou čepici a nasadí jí Lexi na hlavu*sluší ti*Uchechtne se*

Jaká škoda, já bych ti králičí farmu zařídila.. *Zasměje se. Jen si ze Stefana tímto utahuje. nemyslí to vážně.*No to si piš že jsem.. *Přikývne s úsměvem.*Pravda... Nenechám.. *Zavrtí hlavou a nakrčí nos s úsměvem. Nechá si nasadit tu čepici Santy.* No děkuju... Ještě, ale moment nejsem kompletní Santa. *Zasměje se. Zapůjčí si i santovskej hábit a vousy. Když to na sebe navlíkne tak si ho dovede ke křesílku kde sedí Santa, ale ten tam momentálně není. Postaví se tam a vedle sebe Stefana. Nechá je vyfotit od toho chlápka, který tam na potkání fotí dětičky se Santou.* Hohouuuu... *Řekne hrubším hlasem potom co je vyfotí a rozesměje se. Vezme si od chlápka tu fotku jejich.* Tak Stefánku tuto fotečku dostaneš až pod stromečkem večer.. *Fotku si založí do kabelky a vrátí ten oblek zpátky. Čepku si však nechá.* Pokračujeme... *Chytne se ho zase za paži a vejde s ním do nakupáku.*

Jo*Kývne*ale já jí nepotřebuju*Usměje se*Tohle..*Chce jí říct,že to stačí,ale když si Lexi nasadí hábit a vousy,zasměje se od srdce.Odejde s ní k tomu křesílku a postaví se vedle ní.Nechá se s ní vyfotit a nepřestává se přitom usmívat.Nakonec je rád,že s ní někam šel a nevrátil se za Elenou*No vidíš a máš pro mě dárek*Pokrčí rameny*To bylo snadný..*Usměje se*Jo,pokračujeme..*Kývne a pokračuje s ní do obchodu,aby mohli konečně začít nakupovat nějaké ty dárky*

No dobře.. Králičí farma nebude... *Zasměje se.* Což mi připomíná, že máš u nás sváču schovanou... *Mrkne na něj s úsměvem. Nedávno se ty jeho krve napila a málem si ublinkla, musí mu nějakou nacpat, aby se to neopakovalo. Směje se se Stefanem společně.* To mám... *Usměje se. Nedá mu jen tu fotku, ještě si z něj trochu vystřelí a už ví dokonce čím. Kývne že to bylo snadný.* Máš už dárek pro Elenu? *Zeptá se ho zvědavě.*

Děkuju*Usměje se*Schovanou svačinu??*Pozvedne obočí.On sám se snažil jít se nakrmit vždy,když Elena ještě spala,takže už cestu do lesa zná tak,že by tam trefil i poslepu*Pro Elenu?Ne...Což je hlavní důvod,proč sem neměl nic proti nákupech.Aspoň mi pomůžeš něco vybrat*Vydechne*Ty jako holka a dobrá kamarádka mi pomůžeš víc,než prodavačka.Navíc znáš trochu Elenu,takže...*Pousměje se*Pomůžeš mi,že jo?*Zeptá se nakonec*

*Odejde do ulic s rukami v kapsách a přemýšlí,co by měl udělat,aby to mezi ním a Rose dal zase dohromady.Nesnáší takovýhle chvíle.Nejvíc však,když to způsobí on sám.Zastaví se u jedné z výloh,protože tam stojí dost lidí a všichni tam koukají a o něčem se baví.Do očí mu vpadne jeden kabátek,který by Rose mohl slušet.Úplně jí v tom vidí,jak jde po ulici.Vejde do toho obchodu a ten kabát koupí.Nechá ho dát do takové té krabice,co se do ní většinou dávají šaty a zaplatí.I s tou krabicí se vrátí zpátky do hotelu*

Dobře,tak budu čekat na zprávu,kdy se mi ozve*Usměje se*U stromečku...no jo vlastně *uchechtne se* stromeček*Usměje se*Ten mi úplně vypadl z hlavy.Ještě,že si mi to připomněla.Kde to vůbec bude stát??Už je to vymyšlený?*Pozvedne obočí* Abych věděl,kam mám s Elenou přijít..*Položí jí pár otázek ohledně toho a dál s ní míří do hotelu,aby mohla jít za Enzem.Sám už se těší,až se vrátí k Eleně*

Doufám že se té zprávy dočkáš ještě v tomto století... *Zasměje se.* Ty jsi zapomněl na stromeček? Tak to je už špatný s tebou... *Ušklíbne se.*Zatím ještě nevím, ale měl by být v nějaký soukromý místnosti, jen pro nás... *Pokrčí rameny.* Já ti dám určitě včas vědět, to se neboj.. *Mrkne na něj a pousměje se. Koukne na cestu před nimi. V dálce už vidí rýsující se hotel.*

To se uvidí*Usměje se a pokrčí rameny nad tím,že zapomněl na stromeček*Dobře,tak na mě hlavně nezapomeň.Tohle bych si nerad nechal ujít.*Vydechne a nepřestává se usmívat.Taky v dáli vidí hotel*Hlavně,když to bude v soukromí místnosti.Nemám nic proti lidem okolo,ale bylo nás tam moc,řekl bych..*Měl by nejdřív přemýšlet,než něco řekne.Dost často musí rychle něco dodávat,aby nedošlo k nedorozumění*

Doufám že to bude dřív... *Zasměje se zeširoka.* Neboj se na toto určitě nezapomenu.. *Mrkne na něj s úsměvem na tváři.* Jo bude.. Teda musí to tak být.. Já a ostatní lidi u stromečku, tak to by teda nešlo chci tam mít jen své blízké... *Mrkne na něj s úsměvem. Pomalu a jistě dojdou k hotelu. Udržuje si stále úsměv na tváři.*

To já doufám taky,ale když se tak nestane,vadit mi to nebude*Usměje se*Dobře*Kývne s úsměvem*Já proti ním nic nemám,ale podle mě jich tam bude hodně a všichni by jsme se tam jenom cpali.V soukromí to bude lepší*Dojde s ní k hotelu a prohlédne si ho,jako by ho viděl prvně v životě*

Mmm... to je pravda,to jsme nějak nedořešili tenkrát. *Zkousne si ret a po slovech,že to přežije a čepici seženou někde venku s ním opustí výtah a posléze i hotel.Obejme ho kolem pasu jednou rukou,aby u něj byla blíž,ačkoliv má kabát a zima jí teď až taková nehrozí.Pořád si mohla vzít ale třeba legíny.Koukne na svoje nohy v těch šatech a usměje se nad tím.Vyrazí s ním do ulic a pootočí na něj hlavu.* Koukej,kam až jsme to z toho sklepení dopracovali. *Zasměje se a přitiskne se k němu blíž.Nasaje do sebe jeho báječnou vůni a spokojeně se usměje.* Miluju tě... *Zavrní s přimhouřenýma očima a pak sleduje radši cestu před sebou,aby se nenatáhla na sněhu.* Takže co bys viděl na modelkách,co nemám já? *Zeptá se ho zvědavě a zároveň trošku pobaveně.Opravdu by jí to zajímalo.Zajímalo jí to i tenkrát,ačkoliv to měla v hlavě trochu jiné věci.*

*Jen kývne na to,že modelky nedořešily a usměje se.Opustí s ní hotel.Když ho pak obejme kolem pasu.Obejme jí kolem krku a přitáhne si jí trochu blíž k sobě*Dotáhli jsme to hodně daleko*Usměje se*Kdo by to byl tenkrát řekl,že já budu někdy ženatý*Uchechtne se a políbí jí do vlasů*Taky tě miluju*Vydechne a taky se zadívá na cestu.Což se mu vyplatilo,neboť se díky tomu mohl zeširoka usmát nad její otázkou.Věděl,že to přijde*Hele....!*Zasměje se a koukne na ní*Právě jsem ti nahoře řekl,že jsi hotová modelka a teď se ptáš,co nemáš??*Pozvedne obočí a sleduje spíše jí,než cestu*

No popravdě kdo by tenkrát řekl,že vůbec budeme spolu.Ještě ke všemu manželé. *Zasměje se nad tím a přivře oči po polibku do vlasů.Je nejšťastnější bytostí na světě.Právě teď.S ním.Jeho smích a zvolání jí donutí se zasmát a otočit na něj hlavu s nevinným pohledem.Díky jeho dalším slovům se hryzne do rtu se širokým úsměvem a zamrká na něj.* A jo vlastně... *Plácne se do čela volnou rukou a se smíchem ho políbí,aniž by se zastavovala.* Tak ne,co nemám...To jsem se špatně zeptala... Spíš tedaa,jak jsi to tenkrát myslel... Protože pak přišlo....Ty víš co... *Sklopí oči k nohám a usadí se jí na tváři takový výraz blaženosti,že by nejradši padla obličejem do závěje,aby ho zchladila.* No tak... *Zvedne hlavu a stále s tím výrazem,který se snaží ignorovat se na něj podívá.*

Přesně.Kdyby mi tenkrát někdo řekl,že se s tebou ožením.Vysměju se mu do obličeje a pošlu ho na léčení*Usměje se.Nadechne se,že jí něco řekne,ale když pak pokračuje,nechá jí domluvit*Měla jsi na sobě svetr....velkej*Oklepe se*Sorry,ale to by si na sebe modelka nevzala...a za druhé*Vydechne*Chodila si s tím psem.Podle mě má modelka navíc,než na něco tak otravnýho*Zašklebí se při vzpomínce na Masona*

Heej!! *Zvolá pohoršeně,ale musí se smát tomu,jak to popsal i s léčením.* To jsi si snad nemohl myslet,že by ses mě jen tak zbavil. *Pokračuje se smíchem a zavrtí hlavou.* Damone... *Vydechne se smíchem,když se oklepe nad tím svetrem i s tím dodatkem.Přikryje si oči dlaní,aby uklidnila smích.* Ten svetr.... *Vydá ze sebe,ale musí se pořád smát.Obzvlášť když si vzpomene,jak se mu bránil,když ho na něj navlíkala.Smích jí přemůže a tak ze sebe nějakou chvíli nedokáže vydat žádnou reakci na jeho slova.Ani na Masona.Když se konečně vydýchá,zvedne hlavu a podívá se k nebi.* Okej... Okej máš pravdu.... *Dostane ze sebe,když se uklidní a koukne na něj.* A teď už jsem modelka,protože mám tebe a ten svetr nenosím,hm? *Nakloní hlavu k rameni a pobaveně ho sleduje.On jí prostě dostane pokaždé něčím jiným.* A mimochodem... i přesto všechno jsi mě tenkrát políbil.... *Přivře s úsměvem oči při té vzpomínce a zvědavost jí z očí přímo sálá.* A pak mě svedl... *Dodá a už jí znovu cukají koutky.*

Já si nemyslel,že se tě jenom tak zbavím,ale to pořád není důvod k tušení,že si tě vezmu*Usměje se a sleduje jí,jak se pořád směje*Dalo by se to tak říct,ještě řekni,že ti to chybí*vydechne*Když nenosíš ten svetr,jsi modelka.Hlavně teď v tom kabátku*Usměje se zeširoka*Možná jsem z tebe tu modelku udělat chtěl,napadlo tě to??*Pozvedne s úsměvem obočí*Byla jsi tak přesvědčená o tom,že jsi modelka....*Pokrčí zlehka rameny*

Ne to je pravda...Ale k tušení,že se mnou zůstaneš navždy a amen,by mohlo... *Usměje se na něj rozpustile a zadívá se na něj skrz řasy.* Ne nechybí....Ani trošičku.... *Odpoví mu a zavrtí hlavou.Kousne se do rtu a stáhne obočí.Přemýšlí,jestli si z ní pořád utahuje,nebo to myslí vážně.* No hlavně v tom kabátku... *Zasměje se,pustí se jeho pasu a pár kroky ho předejde.Otočí se k němu čelem,takže jde pozadu a nakloní hlavu k rameni.* Chtěl jsi ze mě udělat modelku? Co tě k tomu vedlo? *Zeptá se ho s vzrůstající zvědavostí v hlase i očích.*

Jop,to by mohlo*Kývne s úsměvem*To jsem rád,že ti nechybí...*Vydechne a hned se usměje.Ten kabátek už víc nekomentuje a sleduje jí,jak se o pár kroků oddálí*Co mě k tomu vedlo?*Pozvedne obočí*No já nevím,našlo by se hodně věcí*Usměje se*Jen po mě nechtěj,abych to tady všechno vyjmenoval....*Dá si ruce do kapes,aby mu bylo teplo aspoň na ně,protože je docela chladno*