Pokoj Damona a Rose

*Poslouchá Stefana s pusou dokořán a sotva stíhá lapat po dechu.Odkrví se jí hlava a podlomí nohy.* Uspal mě?Enza unesli?Stefane..... *Vydechne zbytek kyslíku z plic a chytí se postele,do které padne.* Jak dlouho jsem spala???? *Zajíkne se a pokusí se vstát,když Stefan prohledává pokoj a hledá Damona.Sevře se jí z toho srdce.Nemohl přece zmizet.Vrhknou jí slzy do očí,když si představí,že si Damon myslel,že je mrtvá.Postaví se rozejde se za Stefanem k balkónu.*

Jo,uspali tě a Enza unesli.Nejspíše za tím stál Klaus,ale to je teď nedůležitý...*Vydechne a dojde k balkónu*Řekněme tak 24 hodin,plus mínus.Nevím,kdy tě uspal,takže ti přesný čas neřeknu,ale tak nějak*Kývne a koukne se přes sklo na balkón.Když tam nikoho nevidí,otevře ho a vejde dovnitř.Hned zahlédne Damona a přiběhne k němu*Damone....*Sedne si do dřepu a koukne na něho*Damone,Rose je vzhůru....*Řeknu mu radostnou zprávu a čeká,co to s ním udělá.Nelíbí se mu vůbec to,jak se tváří a že nevnímá*

Já....Stefane... *Vzlykne a následuje ho.Vůbec to nechápe,všechno to na ní vychrlil tak rychle.Navíc má plnou hlavu Damona.Když slyší,že ho Stef oslovuje a běží za ním,rozejde se hned rychleji taky k němu.Klekne si vedle Stefana a vezme Damona za ruce.Hned jí skápne slza po tváři.* Zlato.... *Hlesne plačtivě.Přece to s ní nevzdal.*

*Když už se chystá zavřít oči.Někdo ho chytí za ruku.Neví,zda se mu to zdá nebo je to tak.Vypnout může kdykoliv a hned.Když už je rozmyšlený.Zamrká a koukne na Stefana a poté svůj pohled upře na Rose.Chvíli na ní zírá,jako by to byl všechno jenom pouhý sen,když se dostává ke svému vypínači.Nadechne se a řekne její jméno.Musí se ujistit,že je to ona a nejsou to jen nějaké halucinace*

*Koukne na Rose,když se k němu na tom balkóně přidá.Když uvidí jeho ruku,že se pohla,zvedne hlavu a koukne na Damona.Vydechne,když hne rukou a mrká.Už se o něho vážně bál.Když se ale nezvedá a jen kouká na Rose,koukne na ní taky a pak jen těká očima z jednoho na druhýho,aby viděl ty reakce a hlavně ten happy end*

*Bolí jí srdce z toho pohledu na Damona.Slzy se jí začnou kutálet po tvářích a chvíli trvá,než je schopná slova.* Damí nedělej to,prosím.....Nenechávej mě tady....Jsem tu.... *Stiskne jeho ruku a druhou ho pohladí po tváři.* Prosím..... *Zašeptá.*

Jsi jen halucinace,že jo.Oba jste.Něco jako podvědomí,který nechce,abych to udělal.....ale to ty mě tady necháváš.Zemřela si,ani netuším jak....*Vydechne.Nechce to udělat,ale odmítá být na světě sám a bez ní.Tolik to všechno bolí*

Ne,ne,ne,ne,ne...Damone prosím,poslouchej mě,dívej se na mě.Prosímtě. *Znovu jí steče několik slz po tváři.Sotva mluví,když má sevřené hrdlo.* Koukni se na mě.Jsem tady.Nezemřela jsem.Jen mě někdo uspal,aby to tak vypadalo. *Podívá se na Stefana tázavě,jestli to říká dobře.Sama to nechápe,co se tady dělo.* Damone prosím,vrať se mi.... *Položí mu obě dlaně na tváře a na chvilku se odmlčí,protože jinak by vzlykla nahlas.Donutí ho se jí podívat do očí.* Jsem tady.Doopravdy. *Zvedne se z kolen a políbí ho na rty.Musí to cítit.Nemůže o něj přijít.*

*Zadívá se na ní a poslouchá každé slovo,které řekne.Ani neví,co by měl říct.Je z toho celý zmatený*Uspal tě ten čaroděj*Vydechne a začne nad tím přemýšlet*Musím se vzbudit*Šeptne.Když ho potom Rose políbí,koukne na ní*Rose...*Šeptne její jméno a okamžitě jí obejme.Je tak rád,že je v pořádku*

*Jen bezeslov na to přikývne a mlčky směřuje k pokoji Damona a Rose s Enzem.Neví jestli má klepat nakonec klepne na dveře a následně hned otevře dveře bez čekání na pozvání dál.Stiskne ruku Enzovi, když ani u nich na pokoji nikoho nevidí.Všimne si pootevřených dveří na balkón rozejde se proto tam.Uvidí je tam všechny tři. Jen mlčí a sleduje to jak Damon Rose objímá.Koukne na Enza.Je ráda že Rose žije.*

*Přikývne pomalu na jeho první větu a sleduje ho napjatě.Tolik se bojí,že je pozdě.Skoro zaúpí,když řekne,že se musí vzbudit,ale potom,co se na ní koukne,osloví jí a obejme jí,úlevně vydechne a taky ho stiskne v objetí.* Jsem tady.... *Špitne mu do ucha a pohladí ho ve vlasech.Tohle bylo snad to nejhorší,co za celý upíří život zažila.Nadechne se jeho vůně a zavře oči,přičemž se znovu rozpláče.Tentokrát ale úlevou.Sice pořád nechápe,co se stalo,ale má jeho.To jí stačí.*

*Následuje mlčky Lexi se srdcem v krku,protože se vážně bojí toho,co je čeká.Ztěžka polkne,když je jejich pokoj prázdný a už teď nemá daleko k výbuchu.Cítí Lexin stisk ruky a pohladí jí palcem po hřbetu dlaně.Rozejde se tupě za ní tam,kam jde ona a když se mu naskytne pohled na objímající se živou Rose a Damona,najednou se mu zase zalijí oči slzami.Je nějakej přecitlivělej.Chytne beze slov Lexi kolem pasu a sleduje ten výjev před jejich očima.Přesně tenhle happy end všichni potřebovali.Chce se mu začít hystericky smát.*

*Stiskne pevně víčka a vydechne.Je tak rád,že je Rose v pořádku a nezemřela doopravdy.Kdyby tak opravdu bylo,vypl by.Nemohl by už bez ní být s emocema a myslet na ní každou chvíli.Nedokázal by žít život s takovou bolestí.Ani si nevšímá,že tam za nimi přišel Enzo s Lexi.Nejvíc se teď soustředí na Rose*

*Pousměje se trochu,když Damon konečně pochopí,že nejsou jeho halucinace,ale jsou reálný.Bál se,že to Damon vzdá a prostě vypne.Už nechce toho protivního bráchu.Chce Damona takovýho,jako je teď.Stoupne si a obejde Damona a Rose.Postaví se kousek od Lexi a Enza a také ty dva jen mlčky sleduje.

*Ani ona nevnímá,že tam za nimi přijde někdo další.Pevně Damona objímá,jako by ho právě tohle mělo udržet u ní.Neskutečně se jí ulevilo,že to stihli dřiv,než vypl,protože se nedokáže představit,jak by ho pak dostali zpátky.Malinko se od něj oddálí,pohladí ho po tvářích a opře si svoje čelo o jeho s tím,že má svoje oči stále zavřené.Až po nějaké době je otevře,aby viděla,že je to opravdu on a že jí opravdu cítí.*

*Je ráda že to takhle dobře dopadlo a ti dva se objímají a Damon neudělal žádnou šílenost. Obejme Enza kolem trupu, když jí vezme kolem pasu. Chvíli na ně ještě kouká.Pak koukne na Stefana, který od těch dvou přistoupil k nim a pozvedne na něj koutky.Musel taky si prožít peklo tím že se mu Rose nebudila a ještě jak to oznámil Damonovi.Chtěla by se smát a odlehčit celou tu situaci, ale nezasměje se.Nechce to zase nějak pokazit-chvíli těch dvou.Nejraději by šla na pokoj dala si sprchu a prospala celý den, protože ten minulý den byl docela vyčerpávající.*

*Pohladí Lexi po zádech  pousměje se na Stefana,když se k nim přidá.Kývne k těm dvěma,když vidí,že pro ně právě okolní svět neexistuje a zahřeje ho u srdce,ten výjev.Vůbec se Damonovi nediví,choval by se úplně stejně.Jestli by měl koule na to,za Lexi přijet,aby jí viděl,že je nebo není mrtvá.V tomhle před Damonem smeká.Když je tam tak vidí,nejradši by za nima šel a pořádně je oba objal,ale prostě nemá srdce na to,aby jim tuhle chvilku kazil.* Nenecháme je? *Špitne sotva slyšitelně ke Stefovi a Lexi.*

*Když se od něho oddálí a opře si čelo o jeho.Zadívá se na ní a přemýšlí,jak si mohl myslet,že je jeho halucinace.Jakmile pak Rose otevře oči,zadívá se jí do nich a pousměje se.Neumí si představit,že by teď byl bez emocí a všechno by mu bylo jedno,když Rose žije a všechno je tak,jak by mělo být.Teď už jí nikdy neopustí.Byla by to největší chyba,kterou by mohl udělat*

*Pousměje se na Lexi a pak už jen sleduje ty dva.Když pak Enzo navrhne,že je nechají,jen kývne.Stejně jsou tam teď jen na ozdobu,když ty dva nevnímají okolí.Vydechne a pak už vejde do pokoje.Stejně potřebuje trochu oddych, po tom všem.

*Opětuje mu pohled do očí a když se Damon pousměje,rozšíří se jí úsměv taky.Teď už má stoprocentní jistotu,že je s ní.* Ty blázne... *Vydechne a ani známka toho,že by si všimla toho,že Stefan od nich zmizel a že tam s nimi kdokoliv stál.Právě teď pro ní existuje jen on a nikdo jiný.Sjede mu palcem po hraně čelisti a pošimrá ho na nose eskymáckou pusou.* Tak moc tě miluju.... *Vydechne ty slova a pak Damona dlouze políbí.*

*Koukne zase na Enza, když skoro neslyšitelně promluví.*Jo..*Řekne tiše a ještě na to souhlasně přikývne.Koukne i na Stefana, který taky souhlasí. Otočí se a v tichosti se vytratí přes pokoj až ven na chodbu.Všechno perfektně dopadlo a za to je nejvíce ráda.Počká venku na chodbě ještě na Stefana.Nechce odejít bez rozloučení.*

*Pousměje se na Stefa znovu a odebere se potichu z balkónu do pokoje a odtud na chodbu.Kývne na Stefa,ať je následuje a přes rameno se ohlédne na Damona a Rose.Usměje se nad tím obrázkem a když všichni stojí na chodbě,obejme Lexi a chytne Stefana za rameno.* Sorry za ty nervy.Neměli jsme tušení,že by mohl Rose něco takovýho udělat.Jsi v pohodě? *Zeptá se ho starostlivě.Neumí si představit,že by byl na jeho místě a musel Damonovi volat tuhle zprávu on.*

*Usměje se na ní,po tom,co ho nazve bláznem.Když mu dá eskymáckou pusu,opětuje jí.Tohle by mu vážně chybělo*A já miluju tebe*Šeptne a znovu se usměje.I dlouhý polibek jí s radostí opětuje.Myslet si,že je Rose mrtvá,bylo pro něho velký peklo,který už nikdy nechce za žádnou cenu zažít*

Vyděsil jsi mě...Myslela jsem,že jsem o tebe přišla... *Zašeptá s přivřenýma očima a pak se podívá do očí jemu a pousměje se.* Co bych si bez tebe počala? *Pohladí ho po rameni a zvedne se.Ani teď nemá myšlenky na to,že jim zmizel Stefan.Je ráda,že je Damon zase při smyslech.* Pojď do tepla,je tu hrozná zima. *Otřese se a svírá jeho dlaň ve své.Odmítá ho v příštích několika hodinách kamkoliv pouštět.Nehne se od něj na krok.*

To samé jsem si myslel já,když ses nechtěla vzbudit.Když z tebou nehla ani krev...Bylo to zlý*Vydechne*Já nevím*Pokrčí rameny.Chtěl říct,že by si našla jinýho a měla s ním třeba lepší život jak s ním,ale nahlas to říct nedokáže*Mě je docela teplo,ale fajn.Jdeme dovnitř*Kývne a zvedne se.Potom se s ní přemístí z toho balkónu do pokoje.Kde není o moc lépe,když byl balkón tak dlouho otevřený,ale rozhodně je tam tepleji,než na tom balkóně*