Vancouver

Já se nezapírám... *Řekne s úsměvem a ruce zvedne v obraném gestu před sebe.*Jo tobě a ano naplácám... *Zasměje se tomu jejímu "i když".*Co nejvíc to půjde a nezajímá mě že budeš křičet... *Usměje se tajemně. Všimne si jak se jí blýsklo v očích. Koukne kolem sebe, aby zjistil kolik tam je lidí.*

A to mi jako chceš naplácat tady mezi všemi lidmi?Děláš si prču? *Zasměje se tomu jeho pohledu okolo sebe a zvedne obočí.* Zapomeň! *Prskne a v tom se jí rozezvoní v kapse mobil.Stáhne si pomocí zubů rukavice a vyštrachá ho z kapsy.Sleduje chvilku neznámé číslo a přemýšlí,jestli jí nehledá Klaus.Letmo se mrkne na Toma a pokrčí rameny.Přijme hovor a trošku se jí sevře žaludek v očekávání.* Dellaney.... *Ohlasí se příjmením a pootočí se ke sjezdovce čelem.Překříží nohy a zakousne se nervózně do rtu.*

*Překvapeně zamrká,když se jí ozve nějaká doktorka a otočí se s tím šokovaným výrazem na Toma.Nechápe,proč jí shání něaká doktorka.Teprve když se zeptá na Erika,zastaví se jí krev v žilách.V tu chvíli může barvou svojí tváře konkurovat sněhu.Otevře pusu dokořán a kecne si do sněhu.* (Co je s Erikem?!) *Hned se jí v hlavě začnou rojit ty nejhorší myšlenky a vyhrknou jí slzy do očí.Ani nepřemýšlí nad tím co říká.* A-a-ano..Já...Co je mu?Je v pořádku?Co se stalo? *Vykoktá ze sebe překotně a chytne se za břicho.Úplně se jí stáhl žaludek.Panebože vždyť jen díky němu není mrtvá.Sundá si čepici z hlavy a prohrábne si vlasy.*

Cože jste ho...???? *Vyskočí v momentě na nohy a nevěřícně se dívá před sebe.Bůh ví,co ten magor zase prováděl.Jakmile se dozví,že ztratil hodně krve,jako první jí proběhne hlavou ta mrcha upírka bez emocí.Že by se mstila?* (KLAUS!!!!) *Hrkne v ní.Jestli Klaus zjistil,že Erik a ona jsou propojení,mohl by se mstít na něm.Měli spolu přece tu dohodu.Zaúpí bolestně a koukne se na Toma.Vánoce budou muset strávit doma.* Jak moc té krve ztratil a.... *Odmlčí se.Neví,jak by se jí zeptala,aby to nepřišlo podezřelé.* Víte z jakého důvodu?Jako... krvácení....ale... jak? *Prokousne si ret a vykřikne bolestí.* Do prdele práce!! *Zakleje a vyplivne krev z pusy.* Uhm...domů?Ale já... *Zarazí se.A pak jí to dojde.Bože ona si myslí,že spolu žijí.Pleskne se do čela,ale nic jí radši neříká.* Je vzhůru?Mohla bych s ním mluvit?Prosím.... *Hlesne tišše.*

Já jsem v pořádku,proboha... *Zamračí se do prostoru.* Zvíře,jasně,že zvíře...Svině pěkná. *Zamumlá pro sebe a čeká až se jí v telefonu ozve Erik.Zaslechne doktorku,co mu říká a znovu se pleskne do čela.Když konečně uslyší Erika,vydechne úlevou a znovu sebou praští do sněhu.* Eriku!!!!! *Vykřikne do dlaně.* Proboha můžeš mi říct co se stalo? Jak... Cos dělal ty blázne???

Eriku... Ty pitomče.... *Oddychne si.* Ty nevíš jak se jim máš bránit?? *Rozčílí se na něj a hned se zase uklidní rychle.Nechce ho rozrušovat.* Jsi fakt magor... Úplnej..... *Posteskne si,ale je šťastná,že je v pořádku.Úlevně se pousměje na Toma,že je všechno v pořádku.* Přivedeš mě do hrobu,Dixone. *Pohrozí Erikovi na dálku.*

*Naštvaně našpulí rty,když slyší jeho slova,ačkoliv to on nemůže vidět.Založí si ruku,kterou nedrží telefon vbok,jako by stála před ním a zhluboka se nadechne.* Jsi normální?!?Eriku koukni,jestli mě chceš nasrat,tak ti gratuluju,právě se ti to povedlo.A ty velice dobře víš,jak to chodí,když jsem vytočená,tak nepokoušej štěstí,že jsi ode mě daleko nebo ti sešlu ty nejhorší noční můry v dějinách tvé existence! *Zpucuje ho naštvaně a prohrábne si vlasy.* Jsi jednou nohou v hrobě? Opravdu? Nechtěj abych tam na tebe nalítla a strčila ti tam i tu druhou nohu.Vážně mě neštvi. *Založí si tu ruku,kterou měla vbok na hrudi a vydechne.* Vážně,Dixone... Přestaň dělat blbosti,buď tak hodný,ano? *Svraští obočí.Ví,že jí nevidí,ale nemůže si pomoct.*

*Vzdychne nad jeho slovy a zavrtí hlavou.* (Furt tak paličatej.) Eriku.... *Povzdychne si s jeho jménem na rtech a promne si oči.* Proč říkáš,že realita je noční můra?Co se děje? *Stáhne obočí tak,že se jí opravdu na čele udělá vráska a hned co to řekne si to uvědomí.* Takže ty prostě chceš abych byla ošklivá a vrásčitá... no ty jsi teda dobrák,to ti povím. *Zaprská a protočí oči.* Nedráždi mě... *Zavrčí,ale usměje se.Dělá si z ní prču.* Hej!!! *Okřikne ho,když jí chytne za slovo a chce strkat i druhou nohu do hrobu.* To víš,že jo,abys mě chodil strašit viď?To by se ti hodilo.Měla bych tě furt za zadkem. *Zasměje se té představě,ale hned zase zvážní.* A teď vážně Eriku....Přestaň dělat blbosti.Protože zabít si tě můžu klidně sama.Jasný? *Zakření se,ačkoliv jí nevidí,ale v jejím hlase je to dobře rozpoznatelné.Uslyší nepatrné syknutí a znovu se jí udělá vráska na čele.* Hej...Všechno ok?

*Po jeho slovech nakloní hlavu k rameni.Vážně jí to připadá,jakoby stála přímo před ním.Přimhouří oči,když si povzdychne a mírně se pousměje nad tím,že by strašil ty,kdo by jí chtěli ublížit.Vzpomene si na to,jak jí věznil Klaus a zavrčí.* To si nejsem tak jistá. *Zamumlá.* (Vzhledem k tomu,že s tím,kdo by mi chtěl ubližovat máš nějakou úmluvu.) *Pomyslí si a mimoděk sykne bolestí,když si vzpomene jak jí Klaus rval za vlasy po místnosti.* Debil... *Uleví si omylem nahlas a hned by si za to práskla jednu po hubě.Koukne se na Toma a pousměje se.* Zkus se tomu zasmát a pocítíš můj hněv... *Prskne a zamračí se.* Eriku.... *Řekne už o poznání smutněji.Zahraje mu na city a udělá,že pláče.Výhoda je,že jí nevidí.Její divadýlko přeruší až jeho syčení a nějaké cinknutí.* Co tam děláš? *Vyhrkne až vyděšeně a zamračí se.Vůbec se jí nelíbí,že je bez dozoru,ten blázen.* Ne nejsi v pořádku a mně vážně dost mrzí,že mi nechceš říct,co se děje. *Uslyší odlepování náplasti a jeho znechucení.Mimoděk se nad tím taky ušklíbne,jako by tu hnusnou věc viděla taky.Oklepe se a stáhne rty do úzké čárky.* Jsi pokousanej hodně? *Zamumlá sotva slyšítelně.*

Krom tebe myslíš?Krom tebe je debil ještě Klaus...jen jsem si na něco vzpomněla..... Nic mi není.....Ale ty mě štveš.... *Zamračí se a zakousne si ret.* Eriku... Krucinál ...Úplně tě vidím pochodovat po pokoji,koukej zalezt do postele!!!!! *Zvýší hlas,až se po ní lidé okolo překvapeně otáčí.* Achjo..... *Zaúpí po jeho dalších slovech.Znovu jí to dává za vinu.Přikryje si oči dlaní.* Mrzí mě to....A jestli to děláš kvůli mně,tak mě to mrzí ještě víc. *Vydechne do telefonu.* Eriku jsou Vánoce....Zkus se chovat jako normální člověk a ne jako idiot.... Já za tebou přijdu,ok? *Svraští obočí a povzdychne si.* Sakra,padej do tý postele!!!!! *Vytočí se,když zaslechne zvuk "padajícího mobilu a on se jí hned ozve.* Kašlu na to..... *Zavrčí a pohladí Toma po paži,aby na ní počkal.* Dixone,jestli se okamžitě nepoložíš a nebudeš spolupracovat,tak tě uškrtím! *Sykne na něj a sedne si ke stromu do tureckého sedu.Málokdo jí tady teď uvidí.Dá si mobil na hlasitý odposlech do klína,zavře oči a zatímco si bere sílu ze stromu,mumlá pro sebe kouzlo,kterým na dálku léčí Erika.Díky stromu před ní vydrží dlouho,než se jí spustí pramínek krve z nosu.Kouzlo během několika minut dokončí a zadívá se před sebe.* Už dobrý?...Nesmím kouzlit....Poslední větší kouzlo mě skoro zabilo Eriku...Upadla jsem do kómatu a našel mě Klaus.Tom mi zakázal kouzla,tak mě nenuť abych dělala nějaké větší.Jako třeba "nakopat prdel Dixonovi na dálku "...Jasný?

Klidně ti mezi nimi naplácám, nemám s tím problém.. *Zasměje se a mrkne na ni. Potom co vytahuje mobil tak jí sleduje. Poslouchá hovor a přestává se mu to líbit. Když pak vidí jak se Katie spustila krev a že kouzlila, tak se zamračí. Vytrhne jí z ruky mobil.* Přestaň otravovat Katie, nebo ti nakopu prdel ty hajzle... *Křikne do mobilu a pak ukončí hovor. Vytáhne kapesníček a utře Katie krev. Stále se ještě mračí.* Už s ním nikdy nemluv, je to blbec a já nedovolím aby se ti něco kvůli němu stalo.. Ať otravuje život někomu jinému.. *Řekne to vážně. Podá Katie její mobil.*Měla by sis odpočinout.. *Podotkne.* Jdeme do hotelu.. *Vezme její i svoje prkno a Katie za ruku. Pomalu se s ní rozejde k hotelu.*

*Překvapeně zamrká na Toma a otevře pusu,když jí vezme ten telefon z ruku.Polkne po jeho slovech.* Tome,já..... *Nedořekne to a zalijí se jí oči slzami.* Zapomněl jsi,že díky němu jsem naživu? *Kousne se do rtu a sklopí oči,když jí stírá krev zpod nosu.Vidí,jak se mračí,tak radši nic dalšího neříká a zvedne se hned po něm.Strčí si mobil do kapsy a pár slz jí steče po tvářích.Ani neodporuje,potom co jí řekne,že si má odpočinout a chytne se jeho ruky,zatímco ho mlčky následuje do hotelu.* Promiň.... *Hlesne plačtivě.*

Ne nezapomněl, ale když budeš kvůli němu kouzlit tak zase umřeš, kvůli němu. *Zamračí se trochu více. Nechce si to ani představit že by o Katie přišel. Mlčky s ní jde k hotelu. Stále má zamračený výraz,* Neomlouvej se může za to všechno on. *Odpoví ji na její omluvu.* Nevím co tě pořád otravuje... *Vyplivne ty slova naštvaně.*

Neumřu... *Odsekne mu nakvašeně a dál ho následuje.* Já jsem s ním chtěla mluvit.Volala mi doktorka,že je v nemocnici v bezvědomí.Myslela si,že jsem jeho přítelkyně....Musí mě mít v mobilu uloženou ještě nějak....No.... *Kradmo se na Toma koukne a radši ani nepokračuje dál.Myslí si,že mu to dojde samo.Povzdychne si a když dojdou do hotelu,vezme si svoje prkno do ruky a počká,až jim přijede výtah.Pak do něj společně a Tomem nastoupí a vyjede do jejich patra.*

Ne vůbec by jsi neumřela, kdyby jsi zase čarovala. Hned ti teče krev a slyšel jsem co jsi říkala... *Zaprská zpátky. Když zmíní tu přítelkyni, tak nechápe jak s ním někdy Katie mohla být.* Jenže jeho přítelkyní už nejsi dlouho a možná by měli prvně volat jeho rodině než tobě.. *Na Katie se ani nepodívá. V hotelu nastoupí s ní do výtahu a pak s ní vejde do jejich pokoje. Postaví prkno ke dveřím a Katie pustí. Svlékne ze sebe to teplé oblečení. Sundá si i tričko a přejde do koupelny.*

Netekla mi hned! *Zvýší hlas.Jedná s ní jako s dítětem.Vejde s ním do pokoje a zarazí se.Nechápavě se na něj podívá a otevře pusu dokořán.* Tak za prvé....On nemá rodinu.... A za druhé....Ty bys byl radši,kdyby v takových chvílích někdo volal spíš našim než tobě?? *Zamračí se a sleduje ho,jak jde do koupelny.Povzdychne si,švihne s prknem a naštvaně se svléká z kombinézy.Zůstane jen ve spodním prádle a hodí všechno na zem.*

Ne jen chvíli po tom, že jo ?! *Zavrtí hlavou, nehodlá s ní o tomto více debatovat. Viděl to co viděl a to mu stačilo. Vyleze do dveří koupelny.* Tak to jsem nevěděl omlouvám se. Já jsem, ale tvůj stálý přítel, ale ty už jeho nejsi. Navíc mě by vědět ani dávat nemuseli protože v té nemocnici dělám. Asi ti na něm stále záleží, takže je to zbytečné řešit. *Zavrtí hlavou. Svlékne se a vleze si do sprchy.*

Jasně Tome....Jasně....Zas máš pravdu..... Jako vždy.... *Otočí se k němu,když se objeví ve dveřích a mírně kývne na tu omluvu.Když ale zase pindá a dorazí jí poslední větou,chvilku zírá na místo,kde stál a zalape po dechu.* Zachránil.....mi.....ŽIVOT!!!!!!!! *S posledním slovem,které vykřikne se kolem ní vytvoří tlaková vlna a pokoj vypadá jako po vybuchnutí bomby,Rychle se obleče a zmizí z pokoje.Nechce Tomovi takhle rozčilená ublížit.Ještě nikdy se takhle nepohádali.Oblečená do -> uteče ven z hotelu a před ním se rozpláče.*

*Katie už neodpovídá, stejně to nemá cenu. Akorát by se ještě více pohádali a to nechce. Osprchuje se. Obmotá s kolem pasu ručník a vyjde z koupelny. Zamračí se když vidí ten bordel v pokoji a po Katie ani památky. Najde si mobil a napíše ji zprávu.*

kód:

Kde jsi, Katie? T.

*Odešle zprávu a mobil položí na noční stolek. Pak se oblékne do tepláků. Začne to tam pomalu uklízet.*

*Vytáhne si z kapsy u bundy mobil a přečte si zprávu.Znovu jí zabolí u srdce a spustí se jí vodopád slz.*

kód:

Venku....dost daleko.K.

*Odepíše mu,strčí mobil do kapsy a vydá se pryč od hotelu.Cítí,jak jí mráz štípe na mokrých tvářích,tak se je snaží otírat,ale stejně se za nimi řinou další a další.Strčí si ruce do kapes a kouká se pod nohy,aby si nerozbila pusu.Párkrát popotahne a zadívá se před sebe.On prostě nikdy nepřestane žárlit.Úplně bezdůvodně.A to,jak se k ní chová jako by byla dítě jí taky vytáčí.*

*Přečte si zprávu co mu přišla. Zavře na chvíli pevně oči.*

kód:

Katie, vrať se, prosím...

*Odešle zprávu. Povzdychne si a sedne si na postel. Hlavu si složí do dlaní. Nechtěl, aby to bylo takhle. nějaký zasraný Erik se jim míchá do života a bourá to mezi nimi. Nedovolí mu, aby mu Katie vzal, je jeho jenom jeho. Nejraději by ho zrušil. Má strach o Katie. Bůhví co jí zase napadne a kde zůstane trčet.*

*Když uslyší další příchozí zprávu,dojde až na konec pěšinky,která je udržovaná.Podívá se na ceduli "Vstup na vlastní nebezpečí " a "Pozor,hrozí lavina." a zavrtí nad tím hlavou.Utře si tváře i nos a přečte ai zprávu.Znovu koukne na ty cedule.*

kód:

Nevěříš mi.

*Odešle mu prostou zprávu,mobil zapne do kapsy a vyráží do kopečku před sebou.Potřebuje dokázat sama sobě,že není slabá a není dítě.Vůbec nepřemýšlí nad tím,že by se jí mohlo něco stát.*

*Koukne na mobil. Zavrtí hlavou nad tou zprávou.*

kód:

Tak to není, Katie. Já ti věřím...

*Odešle zprávu. Zajede si rukami do vlasů a zatahá si za ně silně že by si je snad dokázal i vyrvat v tu chvíli. Zrovna dneska se museli pohádat. Zavrtí nad tím vším hlavou. Přejde k oknu a vejde na balkón. Je tam docela velká zima. Přejede si rukami po holých pažích, aby si je zahřál.*

*Další zprávu už přes zesilující vítr neslyší.Otočí se po několika lidech,co na ní hulákají přes tlampač,takže to slyší celé širé okolí,aby se vrátila a jen zavrtí hlavou.* (To určitě....) *Ušklíbne se a pokračuje do toho kopce dál.Když se dostane mimo lidi,sedne si na jeden z pařezů a zadívá se před sebe.Mají být Vánoce a ona se s Tomem pohádá tak,jako za celou dou jejich vztahu nikdy.Chvilku pláče do dlaní a pak vytáhne mobil.Najde SMSku od Toma a povzdychne si.*

kód:

Ne,nevěříš.Myslíš,že ti lžu.Že chci Erika zpátky a myslíš,že jsem dítě.Tak sleduj

.*Vyfotí sráz pod sebou a připojí k SMSce fotku.Tu Tomovi odešle a v tom uslyší za zády nějaké burácení,jako by se blížila bouře,ale nebe je bez mráčku.*

*Slyší oznámení venku před lavinama. Zaleze zpátky do pokoje protože se o dost ochladilo a vítr zesílil. Přečte si zprávu od Katie a koukne na tu fotku. Na moment se mu z toho zastaví srdce a div to tam s ním nejebne o zem.*

kód:

Katie okamžitě se vrať! Teď zrovna se jako dítě chováš! Jestli nepřijdeš maximálně do 15 minut, jdu tě hledat! T.

*Vyťuká rychle zprávu a odešle ji ju. Pochoduje po pokoji. Toto od ní teda zrovna dospělé není. Nejraději by proskočil zdí.*