Dům Mikaelson

*Zaslechne schodiště a vydá se k němu, nejdřív uslyší Kola a ušklíbne se, vzápětí je i uvidí a pousměje se zlehka na Elijaha.* I ty buď zdráv, bratře. *Kývne způsobně hlavou a očima přelétne na Kola.* Kole... *Znovu lehce kývne na pozdrav.* To je setkání. *Udržuje si stále kamenný výraz ve tváři až na lehkce zvednutý koutek.*

*Ušklíbl se a pokrčil rameny.* Taky tě zdravím Elijahu. *S ironii ve tváři obešel svého bratra a postavil se vedle něj. Pousmál se a když uslyšel dálší kroky pozvedl obočí a sledoval kdo příjde. Po té co se před němi objevil Finn uchechtl se.* Myslel jsem že budeš následovat matku když jsi pořád s ní Finne. *Povýšeně se na něj podíval a ruce znovu založil na prsou.* Jaké to překvapení bratře. *Pověděl s jistou ironii v hlase protože Finna nikdy neměl rád právě kvůli tomu že vždy opovrhoval svým druhem a pokaždé se snažil objetovat aby našel klid a nemusel procházet věčnou hanbou.*

*Přeměří si Kola přimhouřenýma očima a taky si založí ruce na prsou.* Jak víš, že matka tady někde není? *Zvedne koutek v náznaku úsměvu.* Už tě přestalo bavit jezdit po světě a hrát si na krvavou bestii, která využívá ženy? *Zvedne lehce obočí a spustí ruce podél těla.Dál už nemá potřebu mluvit. Na jeho vkus řekl až moc.*

Zda se hodláte opět haštrkovat, tak beze mne. *Poví jim s neutrálním výrazem ve tváři, jako vždy a přejede pohledem po obličejích obou těchto jehou dvou bratrů. Avšak, po zdrží se očima na tváři Finna, při vyslovené otázce jen pozvedne obočí, které poté hned zase 'spadne' dolů.* Matka plánuje příjezd?

*Probodne Finna ostrým pohledem.* Kde jsi jí nechal Finne? *Popýchne ho a povýšeně se na něj podívá.* Nikde jsem naší matku neviděl. *Nakrčí čelo a zamračí se.* Víš, Finne. *Polkne a rozejde se k němu.* Tvůj problém je... *Postaví se před něj a dloubne mu do ramena.* že jsi pořád upjatý. *Otočí hlavu k Elijahovi a letmo se mu podívá do očí. Po té se narovná a udělá krok v zad.* Nepleť si mě s Klausem, nezabíjím každého který nesplní má očekávání. *Pokrčí rameny a prohrábne si vlasy.*

Dočkejte času.... *Podotkne a vydá se pomalým krokem do kuchyně. Ví, že matka dorazí. Cítí to. Je to jako spojení mezi ním a jí. Pousměje se zlehka a v salónku si nalije decentně bourbon do sklenice. Smoči ve sklenici rty a otočí se k Elijahovi a Kolovi.* Jinak se s nikým nehandrkuji a tobě Kole... Nemám co říct. Jsem upjatý, ale taky ctím nějaké zásady. Nejsem jako nějaký rebel. *Podotkne znechuceně a opět usrkne ze sklenice, kterou odloží.* Když mě omluvíte, zabral bych si nějaký pokoj.

*Protočí panenkama nad svým bratrem a rozejde se za ním.* Oblíbený synáček který nemá rád svůj druh. *Nakloní hlavu na věnuje Finnovi dálší ostrý pohled.* Měl bych ti připomenout bratře že jsi stejný jako my. *Pozvedne obočí a zastaví se u gauče.* Nemáš matku poblíž proto jsi tak nesnesitelný *Posadí se na kraj onoho gauče a ruce si položí na kolena.*

*Podívá se na Kola se shovívavým úsměvem.* Pleteš se. Nejsem stejný jako vy. *Podívá se na Elijaha. Jeho by samozřejmě vynechal. Nikdy se nechoval jako vrah. Svým způsobem si ho vážil za jeho moudrost a rozvážnost. Sjede pohledem zpátky na Kola.* Já totiž nezabíjím. *Sykne tišše a přimhouří oči.* Stýská se ti po matce? *Podívá se mu bez výrazu do očí.* Všichni se dočkáte.

*O něco zvedne ruku a poposune rukáv saka, aby se podíval na své hodinky, načež se podíval na ty dva.*Je mi líto, bratři, že vaše sbližování budu muset tak náhle opustit. Avšak, uvidíme se snad zítra ráno. Přeji Vám oboum dobrou noc. *Bratrsky se na ně pousměje, načež kolem obou dvou projde a míří si to ke dveřím, ze kterých výjde. U.R. se přesune do Gilbertovic domu, kde už byl několikrát pozván.*

Jistě Finne, ty trpíš hlady protože máš odpor k naší přirozenosti. *Ušklíbne se a podívá se na Elijaha.* Pozdravuj Klause Elijahu. *S výsměchem se mu podívá do obličeje a poté svůj pohled upře na Finna.* Naše matka je přesně to co mi chybělo. *Uchechtne se a nakrčí čelo při čemž otevře pusu jako kdyby chtěl ještě něco říct ale rozmyslí si to a polkne.*

*Jeho poznámku ohledně hladu nechá bez komentáře a nasucho polkne.* Dobrou, bratře. *Pokyne Elijahovi hlavou a sleduje ho chvíli, jak odchází. Pak si dá ruce do kapec a vrátí se očima ke Kolovi. Sjede ho od hlavy po paty a zpátky a jemně se ušklíbne.* Matka bude zajisté ráda, až jí řekneš, jak ti chyběla. *Pousměje se.* Ještě máš nějakou vtipnou poznámku v rukávě, nebo ses vyčerpal, když jsi zase sklapl? *Rozšíří oči a zvedne obočí.*

*Zcela se zamyslí a proto Finna ignoruje, po chvíli zamrká a zvedne se z Gauče.* Už se na ní těším. *Promne si bradu a letmo přejede pohledem po Finnovi.* Pořád mám co říct Bratře. *Pousměje se a rozejde se ke stolku s alkoholem, bez váhání sáhne po láhvi s whiskey a otočí hlavu k němu.*Dáš si sklenku Finne? *Vřele se pousměje a odšroubuje vrh oné láhve.* Potřebuješ se uvolnit. *Přišoupne k sobě křišťálovou sklenici a nalije si do ní onu drahou tekutinu.*

*Jen mu přikývne a sleduje ho, kam má namířeno, když se ho zeptá na skleničku, zvedne obočí a lehce přikývne.* Dám si. Děkuji. *Zvedne koutek a sleduje ho jak nalévá alkohol.* Myslím, že jsem uvolněný dost. Mimochodem.... Rebekah je tu taky? *Podívá se na něj a obhlédne pokoj. Nikoho dalšího v domě neslyší.* A Niklaus? *Vysloví jeho jméno stejne pohrdavě, jako by to udělal jejich otec.*

*Pousměje se a natáhne ruku k nové, čisté sklenici. Uchopí jí lehce do ruky a nalije do ní onu tekutinu.* Rebeka? je v pokoji. *Otočí se k Finnovi a ušklíbne se.* Klause jsem neviděl. *Pokrčí rameny a rozejde se k k němu.* Jistě zase skončíš s dýkou v hrudi když tě uvidí, stále hrozí dýkami. *Natáhne ruku a podá mu skleničku.* Mimochodem. *nadechne se a otočí se zpátky k barovému stolečku.* Pořád za tebou běhá Sage jako pes? *Uchechtne se a rozejde se zpátky k alkoholu. Sáhne po své skleničce a i sní se vrátí ke gauči, usadí se na něj a nohu přehodí přes druhou.*

*Ušklíbne se. Klaus a jeho dýky.* Jistě nebudu jediný, koho se pokusí zavřít zpátky do rakve. *Usměje se ironicky a vezme si od Kola sklenku s whiskey.* Díky. *Hlesne a zpozorní, napřímí se když z Kola vypadne jeho ''mimochodem'' a přimhouří oči. Využije svojí u.r., ačkoliv všechno spojené s upírstvím z duše nenávidí a skloní se nad něj. Opře si dlaně za jeho zády.* O Sage jsem díky Niklausovi přišel a nikdy.... NIKDY... za mnou neběhala jako pejsek. *Zasyčí mu zblízka do obličeje, naskočí mu žíla na spánku. Pak se narovná a upraví si košili a prohrábne vlasy.* Nikdy se nenaučíš jednat se ženami. *Pronese pohrdavě.*

*Nakrčí čelo a ušklíbne se.* Mě má Klaus rád. *Pozvedne obočí když k němu Finn přistoupí.* Uznej to Finne, běhala za tebou jako pes. *Vysměje se mu takřka do obličeje. Po té přitáhne skleničku k ústům a napije se.* Ženy jsou stejné, na jednu noc ovšem dobré. *Prohlásí hrdě a skleničku odloží vedle sebe na menší stolík který slouží jako odkládadlo pro Elijahove deníky nebo knihy.*

Klaus má rád sebe. Ty jsi jen jeho hračička. Stejně jako všichni. *Ošklíbne se.* Lituji tě, že nemáš šanci z tohoto vyrůst. *Pronese a dojde si pro svůj kufr.* Sage a já jsme byli pár. Miloval jsem jí a ona mě. To je velký rozdíl. *Odkašle si a vydá se po schodech vyhledat nějaký pokoj.*

*Po té co Finn domluví, ušklíbne se a u.r se zvedne.* Ale,ale.. kampak Finne? snad už se semnou nenudíš. *Pronese vážně.* Pokud hledáš vhodný pokoj kde by jsi usadil své prosté já vem si pokoj Klause. Jistě bude potěšen až svého bratra uvidí ve svém pokoji. *Uchechtne se a vydá se za ní. U schodu se zastaví a opře se rukou o zábradlí.* Ach ano Sage, asi jí najdu a urvu jí tu její hlavu. *Podívá se směrem k bratrovi a dlouze se usměje.*

*Přivře oči a spolkne odpověď, kterou Kolovi chtěl říct na jeho poznámku o nudě. Pokračuje dál a když se před ním zastaví na schodech, povzdychne si.* Když ho máš tak rád, Kole. Vezmi si jeho pokoj ty. Můžeš se k němu při spaní tulit. *Ušklíbne se. Jeho poslední věta ho rozběsní. Na spáncích mu vyběhnou žíly a chytne Kola pod krkem.* Nemluv o ní! *Zasyčí a mrští s Kolem přes halu.Aniž by se otočil, vyběhne schody i s kufrem. Je si vědom, že mu to Kol nedaruje. Upraví si košili a opět nasadí klidný výraz.*

*Ušklíbne se při jeho poznámce, něco takového by od Finna nečekal.* Páni, ty máš smysl pro humor? rychle se učíš. *Rýpne si do něj a udělá krok vpřed, stoupne si na první schod a znovu se podívá na svého bratra. Než se nadá je u něj Finn.* Pán se zlobí *Zachropní a znovu se mu vysměje do obličeje, nadechne se protože chce něco říct ale už to nestihne neboť dopadne na zem. U.r se zvedne a narovná se.* Finne, Finne, po tomhle její hlavu zabalím a pošlu ti jí poštou. *Zařve směrem k němu a u.r stojí u něj. Podívá se mu dlouze a pronikavě do očí a po té ho chytne za košili a u.r ho odhodí.* Je neslušnÉ strkat do mladších sourozenců. *Narovná se a otočí se k odchodu, projde přes prah pokoje a zamíří zpátky do salónku vychutnat si zbylou whiskey která teplá na odkládácím stolku.*

Máš jen plnou pusu řečí a když dojde na činy, schováš se za Klausovu ''sukni''. *Ošklíbne se, když se za ním u.r. přemístí. Jak ho odhodí, dopadne na podlahu a hned se začne sbírat s úsměvem ze země.* A to říkáš ty mně? *Zavolá za ním, když odejde znovu do salónku. Je rozčilený, ale snaží se to rozdýchat. Nakonec si ohrne rukávy u košile, za rovná je a sejde za ním dolů do salónku.* Nemáš tu Klause, tak do mě jen strčíš, jako někde na pískovišti a utíkáš? *Zvedne obočí.* Možná bych měl ušetřit rodičům práci a jednoho z nás odstranit hned. *Přimhouří oči, u.r. ho srazí na zem, obličejem k zemi a klekne si na něj.* Nepotkal jsi tady někde kolík z bílého dubu?

*Cestou si natáhne tričko a dál pokračuje v chůzi, sejde schody a zavrtí nad Finnovou poznámkou hlavou. Než se stačí otočit nebo zareaovat leží na zemi.* Jsi ubohý Finne. *Zamumlá do země skoro neslyšitelně a snaží se z jeho spáru vymanit, škubne sebou ale marně. Při jeho stupidní otázce se uchechtne.* Běhá po domě, nebo počkat? možná ho má Rebeka ale ta tě nesnáší stejně jako já. *Silou sebou škubne a tím ze sebe Finna setřásne.* Nebo dřív odstraním já tebe. *Zamračí se a zvedne se.* Klause nepotřebuji. *Podívá se mu do očí a pousměje se.* Neschovámám se za Klausem tak jako ty za naší matkou. *Promne si bradu a sehne se k němu.* Jsi ubožák Finne. *Zašeptá těsne u jeho obličeje a pak se zase narovná a bez váhání se rozejde do salónku.*

*Po tom co ho setřese by mu nejradši jednu vrazil. Udrží se ale do doby, než od něj odchází, jak leží na zemi, sahne mu po noze a šubne s ním, takže sebou Kol opět práskne na zem.* Jediný ubožák jsi tu ty. *Zavrčí a dá mu pohlavek. Vstane, upraví se a dojde do salónku.*

*Namyšleně pokračuje dál ale v tom upadne díky Finna na zem, praští sebou na podlahu a zamračí se.* To ti vrátím Fi *Nedořekne to protože dostane pohlavek jako malé dítě, u.r se zvedne a rozejde se za ním.* Možná jsi starší ale já jsem rychlejší. *Rozhlédne se po místnosti a u.r se přesune k dřevěné židličce. Popadne jí do ruky a zlomí jí nohu, onu nohu předělá do druhé ruky a Rozbitou židličku odhodí na zem. Kůl si prohlédne a pousměje se* Ideální. *Zamručí si pro sebe a u.r před Finnem. Zlostně se mu podívá do očí a kůl mu bodne těsně pod srdce.* Přístě si pamatuj, drahý bratře že semnou si nemáš zahrávat. *Ušklíbne se a otočí se ke stolečku s nedopitou whiskey, sehne se pro ní a dopije obsah. Prázdnou skleničku hodí do stěny a u.r zmizí ve svém pokoji. Zavře za sebou dveře a upířím sluchem se zaposlouchá, je zvědav na dálší Finnuv krok.*

*Věděl, že ho Kola rozčílí, ale že na něj vezme kůl nepředpokládal, vydechne, když ho do něj zarazí a potlačí výkřik.* Ty..... *Zasyčí. Nestihne nic doříct, protože Kol zmizí ve svém pokoji.Ztěžka vydýchává a vytáhne ze sebe kůl. Podívá se na svojí zničenou košili a ušklíbne se. Vystoupá schody nahoru a po sluchu najde Kolův pokoj, za kterým ho slyší funět.* Kolíčku..... *Pousměje se a rozrazí dveře. U.r. ho chytí pod krkem a přemístí se s ním ke zdi. Protočí oči, protože u.r. prostě nenáviděl. Ulomí nohu od stolu a přišpendlí ho ke zdi jednou ranou do břicha.* Dobrou noc.... Hošánku. *Zmizí u.r. pro svůj kufr a do volného pokoje, kde se usadí na postel.*