Dům Mikaelson

*Ušklíbne se když uslyší Finna a rozejde se k oknu, zapře se rukama o parapet a pohlédne ven, docela rád by si dal někoho k jídlu. Promne si při tom bradu a dál se rozhlíží, když uslyší kroky otočí se a odstoupí od okna, krátce pohlédne na Finna protože nic víc nestačí udělat, když se i s ní připleskne na stěnu nepatrně po něm hodí ostrý, vyčítající pohled,jemně ho odstrčí ale schytá ránu do břicha která jej naprosto přišpendlí ke zdi, sykne bolestí ale v zápětí se ušklíbne.* Nic lepšího neumíš Finne? *Chytne rukama onen kus dřeva a rychlím škubnutím jej ze svého těla vytáhne, znovu sykne bolestí a dřevo odhodí na zem, spadne na kolena a zamračí se.* To ti nedaruju. *Zavolá za ním a u.r se postaví, svleče si roztrhlé tričko a hodí jej na křeslo vedle postele. Po té se sehne pro kůl a položí jej na parapet.* Mě se Finne neschováš. *Rozzuřeně ale potichu k němu promluví protože ví že  ho slyší díky tomu že je upír. Setře si hřbetem ruky pot z čela a otočí se k posteli, jednou rukou se zapře o madračku a sundá si boty které kopne pod postel, otočí se a lehce se nadechne, díky Finnovému útoku je ještě víc hladovější ale mnohem víc unavenější. Nakloní hlavu na stranu a u.r vleze do postele, přikryje se dekou a přivře oči, po dlouhém převalování a přemýšlení usne.*

*Pod nosem se zašklebí jeho vyhrožování. Svlékne si roztrhanou košili a složí ji na stolek, svlékne se i ze zbytku oblečení a převleče se do spacího. Lehne si do postele. Chvíli ještě naslouchá zvukům v domě a po chvíli usne.*

*Když Rose zastaví před tím domem,koukne na něho.Vydechne a zvedne ruku,že otevře dveře,když mu začne zvonit mobil.Vytáhne ho a koukne na Display.Už to,že volá Enzo se mu nelíbí.Přijme hovor*Enzo...?

*Vyleze z auta a čeká na Stefana, klepou se jí nohy a když Stefanovi začne zvonit mobil, sevře se jí žaludek, když slyší, že volá Enzo. Poplašeně ho sleduje. Má strach o Damona.*

Cože..??!On..*zavře oči a vydechne*fajn*polkne a otevře oči*máme se vrátit a pomoct vám ho najít??*Začíná si v duchu vyčítat,že tam nezůstal do doby,než se Enzo objevil*

*Slyší co Stefan říká a sedne si rychle zpátky za volant. Když Stefan odendá telefon od ucha, podívá se na něj.* Co je? Co se stalo? Jedeme někam??? *Koukne na něj a už je připravená nastartovat.*

*Odendá mobil od ucha.Na poslední větu už Enzovi radši nic neřekne.Koukne na Rose*Ne*zavrtí hlavou*všechno dobrý.Jdeme pro ten lék*pokusí se pousmát a vyleze z auta*

*Zamračí se a přimhouří na Stefana oči. Nijak to ale nekomentuje, vyleze z auta a nakráčí si to rovnou ke dveřím od Mikaelsonů. Zabuší na dveře a otočí se na Stefana.* Je aspoň v relativním pořádku? *Zamračí se, ale vypadá u toho spíš smutně.*

*Jde s ní k tomu domu a kývne,když se ho zeptá jestli je v pořádku*řekl bych,že jo...Enzo to zvládne*mírně se pousměje a koukne ke dveřím.Čeká,až někdo otevře dveře.Je z toho trochu nervózní*

Fajn... *Přikývne a přešlápne přede dveřmi, trošku si oddechla, když Stefanovi zapípala zpráva, tak se jí zase rozbušilo srdce. Znovu zabušila na dveře, tentokrát naléhavěji.*

*Vytáhne mobil,když mu začne zvonit.Přečte si zprávu a vydechne.Je rád,že je Damon zase doma a v bezpečí.Uklidí mobil do kapsy a koukne na dveře*

Dobré zprávy? *Zvedne obočí, když beze slova uklidí mobil do kapsy. Opře se zády o dveře a patou do nich kopne.* To je beznadějný, já ty dveře prostě rozrazím. *Rozčílí se a poodejde kousek od nich, že do nich naběhne.*

*Šel z lesa a rozhodl se zajít do domu.Podívat se,jak to tam vypadá a zda tam sídlí Kol,kterého před nedávnem potkal ve městě,když tudy projížděl.Zastaví se kousek od domu,když tam uvidí Stefana a Rose.Netuší,co tam chtějí a tak se rozhodne to zjistit.Znovu se rozejde a blíží se stále více k domu.Úsměv na tváři nechybí*

Jo*kývne*všechno je v pořádku*vydechne a pousměje se,když chce ty dveře rozrazit.Sám má taky tu chuť ty dveře rozrazit.Když zaslechne kroky blížící se k ním,otočí hlavu a polkne*

*je tak rozčilená, že kroky ani nezaslechne, takže se jen otočí po směru pohledu Stefana. Krev se jí zastaví a zůstane na Klause překvapeně koukat. Na jednu stranu se jí uleví, na druhou stranu se pořád obává toho, že jí prostě sejme.* Klausi.... *Nadechne se.*

*Dojde k nim a zastaví se.Koukne z jednoho na druhého*To je překvapení*usměje se*Nečekal bych,že se tady ukážete.Hlavně ty*koukne na Rose*ne*usměje se na ní*musíš mít opravdu velký důvod,poč tu být.

*Koukne na něj, když přijde až k nim a otočí se krátce na Stefana.* Já... *Polkne a zadívá se do země.* Potřebuju tvojí pomoc. *Zvedne k němu odhodlaný pohled.* A udělám cokoliv.Zab mě,jestli chceš... Ale prosím. Jestli bych mohla mít poslední přání. Pomoz mi... Nám. *Otočí se zase na sekundu na Stefana.*

Klaus..*vydechne a koukne na Rose.Poslouchá co říká a po jejích slovech kývne*potřebujeme tvojí pomoc a..i já jsem připrav proto udělat cokoliv

*Brzo ráno ho probudí zpěv ptáků a ranní paprsky které sahají až k jeho posteli, protáhne se a u.r vyleze z postele. Udělá krok vpřed a sehne se pro boty které včera večer kopl pod postel, uchopí je do ruky a položí je před sebe. Znovu se sehne a obuje se, po té se postaví a pomocí svého sluchu se zaposlouchá zda je Finn vzhůru aby mu mohl vytmavit včerejší roztržku. Když uslyší svého druhého bratra a neznámé hlasy okolo ušklíbne se a zavrtí nad tím hlavou. Promne si bradu a rozejde se k šatníku, otevře dveře a bez váhání sáhne po novém hnědém tričku, uchopí jej do ruky a obleče si ho. Dveře od šatníku nechá otevřené a u.r se přemístí do kuchyně.*

Den už nemůže být lepší*usměje se a koukne na Stefana*A oba jste přišli kvůli jedné věci?*koukne na Rose*Poslední přání?*pozvedne obočí a chytne jí pod krkem.Přemístí se s ní ke zdi*Tak mluv...*koukne jí vážně do očí*

*Z ničeho nic se objevila v obýváku. Měla na sobě ještě to staré oblečení. Dívala se okolo sebe a cítila se divně.* Fine? *Usmívala se a nedočkavě čekala, jestli se jí její syn ozve.*

Jo,oba jsme přišli proti,aby jsi mi..*nedořekne to,protože Klaus přirazí Rose ke zdi.Polkne a sleduje ho.Nechce,aby Rose zemřela,takže je připraven,kdykoliv zaútočit.Mění jeho bratra*

*Přikývne a než stačí pokračovat v řeči, je přitlačená na zdi domu. Snaží se si prsty udělat prostor na dýchání.* Vím... že jsi teď hybrid, Klausi. Damona pokousal vlkodlak a když nedostane tvojí krev, umře. *Do očí se jí nahrnou slzy, ale pořád upřeně sleduje ty jeho.* Prosím..... *Pár slz jí vyteče.* Zachraň ho. *Špitne už skoro bez dechu.*

*Přejde přes celou kuchyň až k ledniče, otevře jí a sáhne po krevním sáčku,udělá krok vzad a lednici zase zavře. Natěšeně se rozejde i s jídlem do salónku, když uslyší zmámí hlas upustí onen krevní sáček. Celou dobu si myslel že si Finn dělá srandu ale sám se přesvědčil že se matka opět vrátila.* Matko.. *Vyhrkne ze sebe její jméno a párkrát zamrká.Sehne se pro krevní sáček a u.r se přemístí k ní. Dlouze se na ní podívá ale dálší hlásku ze sebe nevydá.*

*Vzbudí ho nějaký humbuk okolo domu. Oblékne se do čisté, bílé košile a společenských kalhot a obuje si lakýrky. Vyjde opatrně z pokoje, kdyby na něj někde číhal Kol a zaslechne matčin hlas.Zarazí se a rychlým krokem zamíří do obýváku.* Matko??? *Zamlží se mu oči a hned k ní poklekne a políbí jí ruku.* Věděl jsem, že přijdeš.