Dům Olivera

*Dorazí domů v rozmrzelé náladě. Ani se nechodí dívat do sklepa, jak na tom Rose je,protože je mu z toho na nic. Má sto chutí jí doopravdy zabít, ale ví, že to nedokáže. Na to má v sobě málo alkoholu a nenávisti vůči ní. Sedne si za stůl v kuchyni a položí hlavu do dlaní. Neví, co bude dělat, ale musí něco vymyslet. Hodí Rosein mobil na stůl před sebe a zapne ho.Chvíli sleduje její společnou fotku s Damonem na tapetě a polkne. Dojde si nalít alkohol do skleničky. Sedne si zpátky a zakloní hlavu, takže se dívá do stropu. Vydechne a narovná hlavu. Nakope do sebe tři panáky za sebou.*

*Když k němu začnou doléhat výčitky ze všech stran a prolínají se v nich hlasy Gillian a Jacksona, zvedne se ze židle a převrátí stůl.Vezme Rosein mobil ze země, vypne ho a dojde za ní.Když vidí, že je mimo, jen se ušklíbne. Přejde k ní, zvedne jí hlavu za vlasy a zalomí jí špičku kolíku v břiše.Dá jí mobil do kabelky, kterou jí přehodí přes rameno a odpoutá jí z těch řetězů.Je mu na nic ze sebe i z ní.Ze všech.Vytáhne jí ze sklepa a obmotá jí ksicht šálou, pak jí prostě vyhodí ven.*

*Zašklebí se bolestí, když v ní zalomí ten kolík, jinak nic moc nevnímá.Až v momentě,kdy jí začne pálit sluníčko, ze sebe vydá něco jak skřek a rychle se schová do stínu, jak jí to jen bolest povolí. Pokusí se vzpamatovat.Nedochází jí, co se děje.Podívá se na svoje ruce a na tu šálu. Oliver jí pustil. Pokusí se si sundat kabelku z ramene, aby našla mobil, ale díky kolíku v břiše není schopná pohybu.Cítí jak se jí otřel o srdce a zůstane chvíli bez hnutí ležet.* Bože..... *Hlesne když nabere dech.Nemůže tady takhle umřít.Vzepře se bolesti a shodí tu kabelku z ramene.Odplazí se kousek dál,ale moc daleko to nezvládne, upadne do bezvědomí, díkybohu stále ve stínu,kam sluneční paprsky nedopadnou.*

*Z bezvědomí jí probere nějaký kluk, co s ní zatřese, odežene ho od sebe.Zapne mobil a chce hned volat Damonovi. Než ale najede na jeho číslo, začne volat někdo jí. Hned to zvedne.* Haló? *Zachraptí do sluchátka a rozkašle se. Doufá jen, že to bude někdo, kdo jí bude moct dostat odtud pryč, protože tohle tady dlouho nedá.Potřebuje dát vědět Damonovi a potřebuje svůj denní prsten.*

Jess.... *Vydechne úlevně a pokusí se zvednout na lokti.* Ne, nejsem já... Jsem.... *Rozhlédne se kolem sebe.* Jess, nemůžu chodit a nemůžu na sluníčko. *Snaží se mluvit srozumitelně, ale dělá jí to problém,musí dělat čím dál delší pauzy.* Potřebuju....Abys pro mě došla, nebo sežeň Damona, nebo já.....nevím. *Vydechne a snahu o zvednutí se vzdá.Popíše Jessice to, kde je a zavře oči.Už to dýl nedá.*

*Když jí Jess slíbí, že jí najde, s úlevou pustí telefon z ruky. Kousek od sebe po chvíli uslyší kroky.* Jess??? Jsem tady. *Zavolá ze stínu jak nejvíc může a vzápětí se rozkašle.Ten kolik v břiše jí opravdu neskutečně omezuje.Vezme telefon do ruky a chytne kabelku za poutko.* Za tím.... *Podívá se na nějaký kontejner, za kterým je.* Něčím.... *Vydechne a položí se na záda.Už nemůže.*

*Uslyší hlas Rose ihned se za ním rozeběhne, když vidí v jaké stavu je tak se až lekne a dá si ruku na pusu. Klekne si pak k Rose.* Ano Rose jsem to já... *Řekne jí mile. Prohlédne si její tělo, vidí ten zakrvácený svetr a pak si všimne i té nehojící se rány. Pořádně na to koukne vidí že tam má dřevo, ví že jí ho musí dostat ven.* Rose, musím ti vytáhnout to dřevo z těla, takže to teď bude bolet, ale zvládneš to... *Oznámí jí i když neví jestli jí ještě dobře vnímá. Nadechne se, rukou sáhne rychle Rose do břicha a v rychlosti vytáhne ten kus dřeva, který byl opravdu obrovský. Odhodí ho vedle sebe a koukne jak se jí rána hojí.* Promiň za u bolest, ale už bude líp... *Koukne na ní starostlivě.* A teď půjdeme domů, dobře?

Jess.... *Zasípe.Jen jí přikývne na to,že jí vytáhne kolík z břicha a zatne zuby.Vykřikne, když jí strčí ruku do žaludku a zatmí se jí před očima.Položí se na záda, když je venku.* V pohodě, dobrý.... Jsem ok... *Vydechne chraplavě.* Musíme... Musíme pryč odtud. *Zvedne se pomalu na lokty.* Nemůžu na sluníčko, nemám prsten.... *Oznámí Jessice a drží se za pomalu se hojící ránu v břiše.* Musím... Zavolat Damonovi.....

*Je ráda že jí je o trošku líp.* Jo, já tě odnesu. *Oznámí ji mile.* Nevolej mu, nějak tě zahalím, aby na tebe slunce nemohlo a pak se přesuneme do penzionu za Damonem, dobře? *Sundá si šálu co má kolem krku.* Tak mu nevolej, za chvíli jsme u něj. *Mrkne na ni. Zamotá ji šálou obličej pak jí vezme do náruče i s její kabelkou a up. rychlostí se s ní přesune dovnitř do penzionu.*

*Má výčitky kvůli tomu, co udělal Rose. Nechtěl jí nijak ublížit. Nechápe, co do něj vjelo. SMSka mu přijde v momentě, kdy popíjí vodku ve vaně.Přečte si jí a pozvedne obočí.Každopádně se diví, že Rose nevymýšlí pomstu. Zavrtí hlavou nad tím, jak je hodná a klikne na odpověď.*

kód:

Ahoj Jessico. To ti řekla Rose správně. Za parťáka při pomstě budu rád. Sejdeme se zítra v 11 v parku, ano? Zatím, hezký večer. Oliver P.S.: Kdybys mluvila s Rose,řekni jí, že mě mrzí, co jsem jí udělal.

*Odepíše Jessice a zavře oči.Odloží mobil a doleje do sebe zbytek flašky. Pak vyleze z vany a odejde do postele.*