Dům Ammy Venus

*Koukne na něj šokovaně.* Počkej, nepůjdeš otevřít nahý, že ne? Já nevím, jak by se na to totiž sousedi tvářili. *Začne se smát. Nechá se teda bez řečí odnést do obývacího pokoje.* Jeeee, Frozen. Tu pohádku úplně miluju. *Koukne na televizi z dětskou radostí. Pak se pobaveně zasměje.* Bože, jsem blázen. Tvoje přítelkyně je bláááázen. *Směje se jak puberťačka a přitulí se k němu.*

Sousedi mi jsou u koncovky. *Zasměje se a pak se zadívá na televizi a na Ammu.* Tak jsem vybral dobře. *Zazubí se a pobaveně sleduje její reakci.* Je... Ale totální. *Přitulí si jí k sobě a zase se zachechtá.* Ale i proto jí miluju.

*Koukne z hraným šokem na Olivera.* Heeej, máš říct přece pravý opak. Že tvoje přítelkyně je dokonalá a chytrá a vůbec ji dneska nehráblo *Řekne a pak se zase začne smát, jako by si šlehla něčeho.* No a teď jsem jako uražená, protože si o mě myslíš, že jsem magor. Tssss, nic už nebude. *Vyplázne na něj jazyk. Ani neví proč, ale má chuť provokovat. Cítí se najednou zase dobře.*

*Zírá na ní jako na zjevení a cukají mu koutky.* Hele, co sis šňupla, když jsem vařil? Tomu se mi nechce ani věřit, že tohle je je tak. a Počkej..... Jak nic nebude?! *Vytřeeští na ní oči a skočí po ní.* Však ty uvidíš. *Začne jí něžně kousat do krku a ouška.*

*První nechápe a kouká na něj a pak se zase rozesměje.* No to víš, jsem si dala z tajných zásob. *Zaculí se.* No, slyšel jsi. *Trvá si na svém, ale nepřestává se provokativně usmívat. Pak vyjekne, když po ní Oliver skočí.* Heeej, tohle je podvod. To se nesmí. *Řekne, ale vůbec se nebrání, naopak.* Ty mě tu normálně obtěžuješ. *Zaculí se a jemně ho plácne po zadku.*

Ano, obtěžuju. No a? *Zeptá se drze a začne jí šimrat.* C s tím uděláš,hm?

*Koukne na něj.* Jak no a? Za tohle zaplatíš. *Pohrozí mu. Ale nestihne nic, protože se začne smát a trochu svíjet jako ještěrka.* No počkej. *Nějak se jí podaří vykroutit se, protože jí přece jen Oliver nedržel tak pevně. Přetočí se tak, že teď sedí ona na něm. Tak nějak provokativně ho sjede pohledem a usměje se.*

*Prohlíží si jí jak na něm sedí a hladí jí po stehnech.* Mmm...? Tak co uděláš, krásko? *Zazubí se.*

*Prohlédne si ho a nebezpečně se zasměje. Pak se skloní a zašeptá mu.* Bojíš se? *Pak ho políbí něžně na rty a pak ho provokujícími polibky začne zasypávat krk a pokračuje s nimi přes hruď až dolů. Pak se stejně vrací zpátky.*

*Zvedne obočí.* Tebe? *Zavrtí hlavou.* Jsi sladká. *Usměje se a sleduje její rty tančící po jeho hrudi. Přivře slastně oči.*

*Chvíli ho ještě hýčká a s něžností si užívá každý dotek i polibek, který mu věnuje. Pak se vrátí k jeho rtům a dlouze ho políbí.* To je můj způsob mučení. *Usměje se.*

Prosíííííím muč mě až do smrti. Zasměje se a něžně jí k sobě přivine, když ho políbí.* Miluju tě.

*Zasměje se.* To by se ti líbilo, ano? *Položí se na něj a přitulí se k němu.* Myslíš, že to takhle budeme mít už napořád?

Doufám v to, že ano. *Přivine si jí k sobě a zažere se do pohádky.* Heeeeej ty kameny jsou trolové!! *Vyhrkne se smíchem a mrkne na Ammu.* To je super.

*Jen se spokojeně usmívá. Zvedne hlavu a šokovaně se na něj koukne, když začne mluvit nesmysly.* Lásko? *Pak jí dojde, že mluví o pohádce a na krátko se koukne na televizi. Zasměje se.* Kdo by to byl řekl, že se ti pohádka zalíbí. A ta princezna jsem celá já. Ty vlasy, ty drzé řečičky. *Zaculí se a pak se k němu zase přitulí*

Nooooo to je pravda. *Zasměje se a prohrábne jí pár pramínků vlasů.* Moje princezna Anna. Nebojácná, drzá hrdinka. *Zazubí se a políbí jí na čelo.*

*Zaculí se.* Další zrzavá princezna. *Řekne nadšeně.* Hele, víš o tom, že se tu spolu koukáme na pohádky? To už je vážně trochu mimo. *Řekne pobaveně. Ale spíš to řekne jen tak. Lehne si tak, aby lépe na televizi viděla. Když pohádka pomalu končí, tak se najednou prostě rozpláče. Ani neví proč, ale je nějaká přecitlivělá. U pohádky se ještě nikdy nerozbrečela.*

S tebou snad i na telenovely. *Zachechtá se a pak s ní sleduje film až do konce. POhádka se mu moc líbila, ale když Amma začne zničehoni plakat, vytřeštěně na ní zírá.* Amm?! *Koukne na ní vyděšeně.* Řekl jsem něco špatně?

*Zatváří se hodně nesouhlasně.* Tak telenovely opravdu nemusím. Neměj strach. *Zasměje se. Když jí pak začnou téct slzy, tak sama nechápe. I když možná vlastně jo.* Ne, jen mě to dojalo. *Řekne hodně přecitlivěle.* Jsem blbá, brečím u pohádky. *Připadá si hloupě, ale prostě hormony dělají své.*

Aaaawwww,moje sladká holčička. *Usměje se a přitulí jí.* Nemáš náhodou to....Svoje dny? To prej holky bejvaj takový citlivý. *Zamrká na ní pobaveně.*

*Usměje se a trochu zčervená.* Nemůžu za to. *Pokrčí rameny. Pak se na něj trochu šokovaně koukne.* Ehm lásko. Kdybych měla svoje dny, tak to nejspíše poznáš. *Naráží hlavně na to, že se spolu před chvíli vyspali. Pak se rozesměje.* Ale docela si mě zaskočil, že se zeptal zrovna na to.

*Plácne se do čela a začne se neřízeně chechtat.* Fajn, dostala jsi mě. *Zahlásí se smíchem a vymění DVD v přehrávači za jinou pohádku.Vrátí se zpátky do ''pelechu''. Ty jsi éro. Fakt. *Směje se.*

*Začne se smát s ním.* Tak to se mi ještě nestalo. *Kroutí pobaveně hlavou.* Já? No dovol. *Políbí ho. Pak se koukne na televizi.* Tuhle pohádku taky miluju. Víš, že je to o New Orleans? *Mrkne na něj s úsměvem.*

*Udiveně se na ní dívá.* Vážně? To jsem netušil. *Zavrtí hlavou a kouká na pohádku.* ale ten žabák je skvělej. *Uchechtne se.*

*Kývne hlavou a pousměje se.* Jo, New Orleans. Vypadá to podle pohádky tak zajímavě. Ale na živo je to asi jiné, co? *Zasměje se.* Jo, to je princ. A musí dostat pusu od princezny, aby se proměnil zpátky. *Vysvětluje strašně důležitě a pak se sama sobě zasměje.*