Dům Ammy Venus

*Když se jí Oliver se zájmem ptá na její nabídku, jen se tajuplne pousmeje, ale nic neríká. Jako by ani nic ríkat nemusela a on to vedel. Zasmeje se jeho poznámce.* Už ted se bojím! *Rekne hlasiteji, ješte než se ponorí do telefonování. Není to nic duležitého, takže to netrvá déle než pár minut. Mírne sebou trhne, když se Oliver najednou objeví. Pousmeje se.* Jiste. Me volají jenom milenci. *Odpoví mu vtipne a mezitím uklidí všechno, co mela poházené po posteli. Pak si sedne a vyznamne na nej koukne.*

*Se smíchem zavrtí hlavou.* Chci jeho jméno a adresu. *Uchechtne se a naznačí pěstní souboj.* Ale ne, teď vážně. Co se děje, něco důležitého? *Zeptá se jí a zvedne obočí. Když vidí její hypraktivitu při uklízení, zase se zasměje.* Teda, jsi fakt šílená. *Zasměje se.* Co ta sprcha, krásko? *Sedne si vedle ní na postel.*

*Zasmeje se.* To nemužu. Musím vás mít v záloze víc. *Dodá na oko vážne, ale má u toho pobaveny vyraz.* Ne nic, vážne vše celkem v pohode. Díky. *Pousmeje se na nej a tím se ho snaží uklidnit.* Šílená? No a to jsi nepoznal hned, než si me oslovil? Mela jsem te možná varovat. *Rekne a koukne na nej, když si vedle ní sedne.* No já jdu. *Zaculí se trochu koketne a zvedne se. Pomalu zamírí do koupelny.*

No dobře. *Usměje se když je podle Ammy všechno v pohodě a opře se rukama za zády. Sleduje její obličej a smích a nevnímá nic jiného.* Myslím, žes mě varovala, ale já nedbal. Naivka. *Protočí se smíchem oči a když se Amma zvedne a odchází do koupelny s tím koketním výrazem v očích, vyskočí na nohy a následuje jí. V koupelně se postaví těsně za ní, takže cítí vůni jejích vlasů.* Chceš pomoct s oblečením? *Zašeptá jí do vlasů a položí jí ruce na boky.*

*V tuhle chvíli je ráda, že to dál nerozmázavá a nenutí z ní dostat podrobnosti ohledne telefonátu. Pousmeje se na nej spokojene.* No vidíš. Vlastne vubec nevíš, co jsem zač. Varovala jsem te, že jsem sériová vražedkyne. A když už jsem te nalákala do domu, tak by ses mel bát. *Zaculí se ješte, než opustí ložnici. Cítí zase to príjemne mrazení a tep má zas zvyšeny.* A ty by jsi mi pomohl? *Zašeptá a otočí se k nemu čelem a políbí ho.*

*Odfrkne si za jejími zády.* To víš, že jo. Sériová vražedkyně. Tak určitěěě. *Uchechtne se a když se k němu Amma v koupelně otočí čelem a políbí ho, rázem je jasno.* Milerád. *Usměje se do pollibku a začne jí rozepínat knoflíčky u halenky.Pak jí přes ramena shodí na zem a začne jí stahovat sukni. Pořád jí ale nepřestává líbat.*

*Zasmeje se spolu s ním.* Ale byt tebou, tak se moc nesmeju. *Rekne už tak na pul mimo. Je umlčena polibky, takže prestává vnímat. Na chvilku se ale jako by vzpamatuje a na okamžik polibky preruši. Prohlídne si ho a pak sebe.* Tohle ale není fér, víš to? *Zaculí se a rukama mu zajde pod tričko, které z nej vzápetí sundá. Prejede rukama po jeho nahé hrudi a dostane se až k pásku kalhot.*

*Usmívá se jako neviňátko a když Amma přeruší polibky, zatváří se hrozně zklamaně. Vzápětí se ale zazubí a když mu přejede rukama po nahé hrudi, rozbuší se mu srdce jako o závod. Poté, co začne zápasit s páskem jeho kalhot, znovu jí začne líbat a přesune se s polibky na krk. Musí se kvůli tomu lehce sklonit, takže jí pohodlně vysvleče ze sukně a jedním pohybem ruky jí rozepne podprsenku a přejede jí rukama přes prsa.* Tohle už je fér? *Zašeptá omámeně mezi polibky na jejím krku.*

*Zase to mrazení. Cítí, jak se chveje po celém tele. Skoro zapomíná normálne dychat. Lehce zakloní hlavu, aby mel Oliver lepší prístup k jejímu krčku a hlasiteji vydechne díky jeho dotekum. Konečne se jí podarí rozepnout pásek jeho kalhot. Tentokrát se ona premystí svymi polibky na jeho krk a po chvíli kalhoty obratne stáhne.* Ted už je to skoro. *Rekne podobnym tónem hlasu, jako on. Začne couvat a Olivera si pritahovat k sobe. Celou tu dobu ho zase líbá. Jenže je tak moc omámená, že nevnímá, kam jde a je nucena se zastavit o stenu.*

*Přitiskne jí stále líbajíc na rty a krk ke stěně a pohladí jí po zadečku, stáhne jí spodní prádlo a vysadí ji výš. Přimáčkne se na ní a se zrychleným dechem se tišše zasměje.* Já ti dám, že skoro. *Hlesne a zasype polibky každé místečko na které dosáhne. Nakonec se vrátí zpátky k jejím rtům a hladově ji políbí. Zmáčkne jí zadeček a otočí se se zastřeným pohledem ke sprchovému koutu.* Nechtěla ses sprchovat? *Špitne.*

*Polibky i doteky mu opetuje. Mezi tím, co jí stahuje prádlo, taky ho zbaví posledního kousku oblečení. Primáčkne se na nej a nohy obmotá kolem nej. Koukne na nej s chtíčem.* No skoro. Porád to není ono. *Rekne provokativne a když má príležitost, prisaje se na jeho krk, ktery pomaličku zasypává provokativními polibky. Pak se mírne odtáhne, když mluví o sprchování a jen se pousmeje.* Chci te... *Zašeptá a víc se na nej primáčkne.*

*Po její poslední větě už na nic nečeká. Usměje se do polibku a něžně se s ní propojí v jedno tělo. S vášní se s ní pomiluje, hladí jí ve vlasech a rukama klouže po těle a po společném dosažení vrcholu jí pomaličku postaví na zem. Přitiskne si jí a jeho hladové, nenasytné polibky se změní na něžné a láskyplné. Těžce oddechuje a na sekundu se od ní otočí, aby pustil vodu ve sprše a nastavil příjemnou teplotu. Pak Ammu s láskou vezme do náruče a postaví jí pod tekoucí vodu. Vleze si za ní a věnuje jí ještě jeden něžný polibek.* Pěkně jsi mi zamotala hlavu, krásko. *Usměje se když dostane dostatek vzduchu do plic a přestane se mu třást hlas.*

*Najednou upadne do toho sladkého nevedomí, kdy pro ní nic duležitejšího, než tohle, neexistuje. Užívá si tuhle nekonečnou společnou "chvíli". Občas jí unikne hlasitejší vzdech. Polibky ani doteky opravdu nešetrí. Když pak dojdou toho společného vrcholu a ona zase stojí pevne na zemi, spokojene se usmívá a snaží se nabrat dech. Musí se Olivera držet, protože se nejakou chvíli cítí jako omámená. Probudí se až když na ní padají kapky vody.* Já? Já jsem prece nic neudelala. *Úsmev mu opetuje a zustane na nej chvíli koukat. Potrebuje si uvedomit, co se to práve stalo.*

*Lehce se zasměje a vezme z držáku sprchový šampon.* Nééé, moje nevinná princezna. *Zazubí se a začne jí omývat sprchovým šamponem. Nakloní se k ní a dá jí pusu na nos.* Nejkrásnější princezna. *Usměje se a vymění sprcháč za šampon na vlasy, které jí taky umyje. Sám si vezme na umytí tekuté mýdlo a pořádně se vydrbe. Občas Ammu obejme a když jsou oba umytí a voňaví, vezme jí opatrně do náruče a vynese ze sprchy, vezme dva ručníky, jeden si omotá kolem pasu a do druhého zabalí Ammu.* To bylo místo pohádky na dobrou noc, abys věděla.

*Nevinne se zaculí.* Ty snad pochybuješ? *Rekne na oko vyčítave, ale na tvári má porád úsmev.* Jo a ješte k tomu jsem krásná? Abych se ti nezačala červenat. *Smeje se. Pak na chvíli nic neríká a nechává se hyčkat a rozmazlovat. Najednou si uvedomí, že tohle už dávno potrebovala. Občas mu venuje krátky polibek, aby s ním neztratila kontakt.* Tak tohle bylo mnohem lepší, než pohádka. No to víš, jsem velká holka, me už by asi pohádka neuspala. *Spokojene se na nej usmeje.*

*Prohlíží si jí jako nějakou bohyni, z koupelny jí do lložnice zase odnese v náruči. Položí ji na postel a usměje se na ní.* Mohu tě ještě něčím potěšit, sluníčko? *Usmívá se a sleduje její tvář a křivky.* Něco k pití, nebo k snědku? *Zazubí se a jemně jí kousne do nahého ramene.*

*Nejak se nebrání. Spíš je to pro ní nezvyklé.* Ty me teda rozmazluješ. U tebe se musí mít každá holka, jako v ráji. *Rekne nežneji a pousmeje se.* Myslím, že jsem stoprocentne spokojena. Ale ty jak koukám máš zase chute. *Usmívá se na nej. Rukou si protrepe mokré vlasy.*

*Zasměje se a stáhne Ammě ručník.* Takhle je to lepší. *Zamrká na ní a sundá si i svůj. Přikryje je dekou a začne se s ní něžně mazlit. Zasypává její tělo polibky a hladí jí.* K princezně se musím chovat jako k princezně. *Šeptá mezi polibky po jejím těle a pak se jí podívá zastřeným pohledem do očí.* To jen když se zamiluju. *Přizná pak jako v tranzu a ani si to vyznání neuvědomuje, dál pokračuje s polibky na jejím bříšku.*

*Sleduje, co se Oliver chystá udelat.* Heeeej, že se nestydíš. *Okrikne ho na oko se smíchem a položí se a Olivera si stáhne skoro na sebe.* Abych si na to nezvykla, to by ses me pak jen težko zbavoval. *Vysouká ze sebe mezi mámivymi polibky a doteky. Zase cítí, jak se ji z toho vzrušení točí hlava. Dává taky patrične najevo, jak moc se jí to líbí. Skoro by až zase prestala vnímat, když uslyší jeho priznání. Sekne se a ztežka polkne. Chvíli premyšlí, než neco rekne.* Zamiluješ? *Zeptá se potichu.*

Nechci se tě zbavit. *Usměje se do pár polibků.Ve chvíli, kdy i jemu dojde jeho vyznání. Zasekne se a přesune se k ní nahoru. Odhrne jí vlasy z čela a dá jí na něj pusu.* Možná poblázněnej bude lepší výraz. Ale nemá to k tomu daleko. *Usměje se. Mluví tišše a něžně. Dá jí pusu na klíční kost.*

*Krátce se zasmeje.* Zatím. Ale počkej až poznáš mou temnou stránku. *Zaculí se.* Poblázneny... Mám si neco vyčítat? *Trochu si oddechne, protože jí to prvotní vyznání mírne zaskočilo. Ale na sobe to nedává znát. Zamyslí se a když se jí naskytne šance, pretočí se tak, že leží ona na nem.* Možná jsem te uhranula a ted jsi v mojí moci. *Rekne s úsmevem a políbí ho.*

Temnou stránku? *Zamumlá a trochu se zarazí. Jestli se Amma dozví, co je zač, vykope ho na ulici klidně nahého.* Ale prosímtě. Nevyčítej si nic. Já jsem se pobláznil dobrovolně. *Zazubí se.* Uuhhhm, tak uhranula. *Zamručel spokojeně, když na něm tak ležela, prohraboval jí vlasy a hladil po zádech. Tisknul jí na sebe.* Jsem ti zcela oddán, má paní. *Zavtipkuje a prodlouží její polibek.*

*Trochu zvedave se na nej koukne. Zdá se jí, jako by Oliver byl z její poznámky o temné stránce zaskočeny.* Neboj, jsem celkem normální. Až na to, že trpím asi hyperaktivitou a mám divnou rodinu. *Uklidní ho, protože si myslí, že to zaskočení je díky ní a usmeje se na nej.* Stejne je to zvláštní. Já bych se do sebe nikdy nepobláznila. Ikdyž... *Koukne na sebe.* Jsem celkem kus. *Rekne a nakonec se musí zasmát.* To bych neríkala. Tak bych si s tebou mohla delat, co chci. *Zašeptá a začne mu oplácet nežnosti.*

*Nervózně se uchechtne.* Jsem taky celkem normální. Až na tu rodinu. *Zamumlá a pak jí přitaká.* To teda jsi kus. *Zasměje se, ale smích se mu zadrhne v krku.* Amm.... musím ti něco říct. *Podívá se na ní s vážným výrazem a posadí se.* Možná nejsem tak úplně normální. *Odmlčí se a žmoulá cípek peřiny. Zhluboka se nadechne.* Jsem...Vlkodlak. *Hlesne skoro neslyšně a podívá se Ammě do očí.*

*Smeje se.* Dekuji, noooo. *Zatvárí se strašne namyšlene a pak se zase rozesmeje. Jenže najednou jako by se zmenila atmosféra. Zvedne se a posadí se vedle nej a dekou se zakryje.* A sakra, takhle to vždycky začíná. *Zvážní.* Co se deje, Olivere? *Pobídne ho, aby pokračoval. Začíná mít trochu strach.* Kdo je v dnešním svete normální. *Rekne tak ze zvyku a pak poslouchá dál. Když pak zaslechne pro ní tolik nepochopitelné slovo, zustane na nej zírat. Nejprve se nucenne zasmeje.* Fajn, dobry vtip. *Jenže, když vidí Oliveruv vážny vyraz, teprve začne vyšilovat.* Počkej, to myslíš vážne? Chceš mi ríct, že se meníš na nejaké zvíre nebo co to je?! *Hned se jí vybaví scéna z filmu Underworld a prijde jí to naprosto divné.* A to, co se odehrálo v koupelne, mel byt snad nejaky pokus?!! *Začne víc a víc zvyšovat hlas. Pripadá si strašne podvedená. A navíc nedokáže téhle absurdite uverit.*