Areál Univerzity

*Podívá se na Damona,jde jako na zavolanou*Nevím o čem nebo o kom mluvíte*zavrtí hlavou*Nikoho tady nemám*rozejde se pomalu ke stěně*A i kdybych tu někoho měl.Mohu vás ujistit,že ta dívka,co tu byla nedávno tu není*mluví na něho a blíží se k té stěně.Zastaví se až u páčky,která je na stěně a hned jí dá dolu,čímž spustí rozprašovač obsahující sporýš*

Takže mi chcete říct,že tady nikdo není a já jsem tady zcela zbytečně??*pozvedne obočí.Necítí se moc ohroženě tím,že stojí stále blízko dveří,aby mohl kdykoliv zmizet.Když se do ovzduší dostane sporýš,začne kašlat a pomalu slábnout*vy ha...*nedořekne to a padne na zem do bezvědomí*

Já bych neřekl,že zbytečně..řekne,když už Damon leží na zemi v bezvědomí.Dá páčku zase nahoru a přejde ke stolu,kde vezme tu injekční stříkačku.Píchne to Damonovi do těla a v tom uslyší,že mu zvoní mobil.Prohledá ho a vytáhne ten mobil z kapsy.Odloží stříkačku na stůl a přijme hovor.Zatím,než volající něco řekne,chytne Damona za bundu a začne ho tahat po zemi,neboť je na něho těžký a sám ho jednou rukou neunese*

*Poslouchá,co říká volající a musí se nad tím usmát.Přijde mu opravdu hezké,jak se mají všichni rádi a tak*Za chvíli si budu moci napsat seznam,jak mě všichni nazývají.Zlato,lásko,hledám tě,chybíš mi,je mi smutno*začne tam vyjmenovávat pár slov a Damona zatím pustí a nechá ležet na zemi*Taky mu bude určitě smutno.Ještě něco mu mám vyřídit??

Jen jsem přijal hovor,aby jste nevolala zbytečně.Váš přítel teď odpočívá,nezvedl by vám to*usměje se*vyřídím*kývne a oddálí mobil od ucha,když Rose zavěsí.Dá mobil zpátky do kapsy Damonovi bundy a chytne ho za ruce.Odtáhne ho z laboratoře a pomalu ho odtamtud táhne po chodbě ven.Když potká nějakého kluka,poprosí ho o pomoc.Vymyslí si,že je to jeho kamarád a že ztratil vědomí-Ten kluk mu samozřejmě s Damonem pomůže*

*Vrátí se do laboratoře a začne balit věci,které potřebuje na zkoumání Damona.Ví,že se musí rychle sbalit a zmizet,kvůli té,co vzkázala tomu klukovi,že si pro něho přijede.Rychle sbalí ty nejdůležitější věci a zmizí odtamtud.Zamkne za sebou a přemístí se do svého domu*

*Dojede šílenou rychlostí do Whitmoru a hned zaparkuje v areálu Univerzity.Koukne po Jess a pokrčí rameny.* Pro něj všechno. *Zopakuje a přivystupování z auta spadne na koleno.* Do prdele! *Zakleje a když jí sluníčko popálí na tváři, zasyčí bolestí.Rychle si natáhne šálu pod oči a stáhne klobouk.Klíčky od auta si strčí za lem rukavice a vběhne do budovy.* Laboratoř..... laboratoř...... *Mumlá pro sebe, stáhne si šálu z obličeje a hledá místnost, kde je napsáno laboratoř. K její smůle sem byla donesená ''mrtvá'' takže jí to chvíli trvá.Když konečně najde ty správné dveře,pokusí se je otevřít.* Krucinál... *Zakleje znovu a zamračí se, když narazí do zamknutých dveří.* Je pryč.... *Sundá si klobouk a prohrábne si vlasy.Opře se o dveře zády a přemýšlí, co teď. Rozhlédne se po chodbě a když tam nikdo není, prostě v sobě najde zbytek síly a rozkopne ty dveře nohou.Vejde dovnitř.*

*Vyleze z auta potom co skončí ta její rychlá a zběsilá jízda. Rychle přejde k ní, když padne na zem.Chce jí pomoci, ale to ona se stihne už dávno vyhrabat na nohy sama. Rozeběhne se za ní do budovy.* Do háje... Kde toho parchanta budeme hledat ? *Zamračí se trochu. Jakmile rozkopne ty dveře tak jen čumí. Pak za ní vejde dovnitř. Porozhlédne se po celé té laboratoři. Damona nevidí ani na jednom z lůžek.* Damon tu není.. Musíme zkusit cely..

Sakra!!! *Vykřikne, když Jessica za jejími zády řekne to,co jí běželo v hlavě.Převrátí jedno lůžko a koukne se na ní.* Fajn, jdeme do cel.... ale víš co? *Koukne na ní a vypadá vážně rozčíleně. Vezme nějakou tašku a do ní naháže veškerý obsah ledničky a toho, co má ten pitomeček na stole. Přřibalí injekční stříkačky a krevní konzervy.* Až ho najdu, bude plakat. *Procedí mezi zuby a převrátí stůl. Chce se jí brečet.Polkne slzy, kousne se do rtu a koukne na Jessicu.* Takže cely. *Pronese plačtivě a rychle kolem ní prosviští s tou taškou v ruce.Na chodbě se opře o zeď.Hned jak nabere dech, vydá se do cel.*

*Zastaví se s ním u laboratoře.* No to si piš že tě budu hlídat a zkus nějakej podraz a budeš mít ze života peklo... *Zavrčí na něj nabroušeně. Strčího před sebou do laboratoře kde to vypadá jak po vloupačce.* Pust se do toho.. *Podá mu ten jeho diktafon.*

*Chvíli jen stojí a vzpamatovává se z toho,co se právě stalo.Když vejde s s pomocí Jessici do laboratoře,rozhlédne se*Mám hádat,čí je to práce?*zeptá se jí a hned se rozejde do lednice,kde měl různé pomůcky,které by taky mohli být použity jako protilátka.Když jí otevře a zjistí,že tam nenechali nic,lednici zavře*To jsem zvědav,jestli jí najdu,když se tady teď skoro vůbec nevyznám*rozejde se od lednice a posbírá různé věci kolem,které si naskládá na stůl.Potom si přehraje diktafón a posle toho vytvoří ten vir.Hned na to,začne postupně zkoušet různé látky,které by to "zabily"*

Myslím že to by byla zbytečná otázka. *Pokrčí jen rameny. Pozoruje Wese, jak kouká do lednice.* Radím ti aby jsi jí co nejdříve našel.. *Zase se určitě jen vymlouvá. Kouká na něj jak poslouchá diktafon a začne něco vytvářet.* Jak dlouho to bude ještě trvat ? *Zeptá se trochu netrpělivě.*

Já nevím,to nezáleží na mě.Vir jsem vytvářel přes měsíc.Nejsem si zcela jistý tím,že protilátku dokážu vytvořit do hodiny,ani do dvou.Je toho hodně co musím udělat,abych něco takového vytvořil.Věda není umění...Kdy si určíš.Za hodinu bude obraz hotový a on do té doby hotový je.*Mluví s Jessicou a přitom se neochotně věnuje vytváření protilátky*

*Poslouchá ty výmluvné řečičky Wese.* Doporučuju ti, aby to netrvalo měsíce. *Zamračí se na něj a přejde za ním kde připravuje tu proti látku.* Víš jak mě baví hrát třeba šipkovaná... *Řekne mu s poloúsměvem.* Takže makej a neremcej... *Zašklebí se na něj.*

Všiml jsem si,že je to Vaše oblíbená hra,ale já se Vás nebojím.Protože kdyby jste tak udělala,já bych pak nemusel být schopen dodělat tu proti látku a nevím jestli by to pro Vás byla dobrá zpráva.*Ví,že by si s ní neměl tak zahrávat,ale musí využít toho,že má něco navrch a že mu teď ublížit nemůže*

No to máš pravdu... Teď ti sice neublížím, ale kdo ví co udělám potom... *Řekne mu tajemně.* Takže jak jsi na tom ? *Zeptá se ho znovu. Už jí nebaví se s ním vybavovat a vůbec s ním být v jedné místnosti. Koukne na nějaké věci co má na stole rozházené.*

Nejsem na tom vůbec dobře,protože se mě ptáte skoro každých pět minut.A tak lehké to není,abych to měl do deseti minut hotové.To bych musel být kouzelník a to opravdu nejsem..*Na její první dvě věty neodpoví*

*Přemístí se k laboratořím a zastaví se za dveřmi.Vejde dovnitř.Nevypadá naštvaně, vypadá spíš zničeně.* Sorry, že ruším... *Omluví se hned ve dveřích a pohladí Jessicu po rameni.* Damon se drží. *Kývne na ní a řekne to tak potichu, že to Wes slyšet nemohl.* Doktore,můžu Vám nějak pomoct s tím,aby to šlo rychleji? *Stoupne si k němu a podívá se na stůl.*

No možná by jsi mohl pochopit že tu protilátku už chci, abych nemusela poslouchat ty tvoje řečičky a vůbec trávit s tebou svůj čas. *Ofrkne si, unavuje jí to tam s ním. Koukne na Rose, když se tam objeví.* Neomlouvej se... *Zavrtí hlavou na Rose. Přikývne jí na toho Damona, je ráda že je v pohodě. Koukne pak na doktůrka a Rose zároveň.*

Nikdo už Vás nenutí,aby jste tu se mnou byla*koukne na Rose,když tam za nimi přijde.Další strážce a někdo,kdo ho bude popohánět*Vy mi asi moc nepomůžete.Teda,pokud mi nedokážete,že se v tomhle všem vyznáte.

*Potlačí ušklíbnutí směrem k Wesovi a usměje se.* Můžu to zkusit.Víc hlav víc ví.... *Podívá se na něj a vyhrne si rukávy.* Doufám,že mě nepodrazíte.... *Hlesne a podívá se,co má na stole.Na pár sklíček nanese látku s virem a ke každému zkusí nakapat jiné látky,aby zjistila,jak spolu reagují.Mrkne po Jess a usměje se znovu.* Tak jak mi to jde? *Zvedne obočí směrem k Wesovi.Už by potřebovala,aby se všechno pohlo,protože jí z tohohle za chvíli hrábne.* Doktore....Nezdržujte to....Prosím..... *Skloní se k těm sklíčkům.*

*Protočí oči nad jeho slovy.*Jo nutí mě nedůvěra k tobě.... *Zavrtí hlavou. Pousměje se na Rose. Sleduje jak tam taky něco testuje a tak. Pak koukne na Wese, když mu položí Rose otázku.* Doktůrek rád zdržuje... *Zavrčí trochu a pak se tam kouká dál po nějakých papírech a Wese ignoruje.*

Nevím proč,ale mám pocit,že to nepřežiju ani tak,ani tak..*pokrčí rameny*na začátečníka dobrý,jen by Jste mohla ty látky více míchat*poučí jí a pak teprve začne znovu zkoušet látky a vytvářet protilátku.Ne,že by z toho byl nějak nadšený,ale stejně by to musel udělat*

Přežijete.... Máte moje slovo. *Odpoví Wesovi a střelí očima kolem sebe.* No tak dobrý je za tři, pokud vím, to není tak zlý. *Usměje se zeširoka a vezme si do ruky nějakou tyčinku, se kterou začne míchat látky do sebe.Když jí jedna začne zběsile reagovat, uhne prudce hlavou.* Tak tahle je hodně nasraná.... *Odfoukne si a podívá se na Jess.* Musíme mít trpělivost. *Mrkne na ní a pousměje se.Pak se znovu koukne na Wese.* Co tahle? *Ukáže na jedno reagující sklíčko a zvedne obočí.* Doktore, nic se Vám nestane.Ani nikomu z Vašich blízkých.Ne z naší strany. *Olízne si dva prsty v přísaze.*

To si piš že to nepřežiješ... *Zamručí si to spíše pro sebe. Zvedne překvapeně pohled k Rose, když řekne že to přežije, ale nijak to nekomentuje.* Jo já vím, Rose. *Povzdychne si a přikývne hlavou. Pak si sedne na židli a čte si tam nějaké zápisky.*