Whitmore dům

Jop,nechal mi tvůj prstýnek v Grillu*kývne*Rose,já jsem to viděl.Položil jsme klíče a ty jsi byla pohotově na nohou*polkne*Proč...??*koukne na ní a pozvedne obočí*Protože ještě před měsícem a možná kousek,mě nenáviděl*vydechne*A monstrum protože je to pravda.Podívej se na mě.Musím mít svázaný nohy,abych náhodou někoho nevysál.Stačí trocha krve a já se můžu zbláznit proto,abych tu krev dostal...A to jsem Enzovi psal,jak je ten den dokonalý*zavrtí hlavou a zadívá se před sebe*Jestli je tohle dokonalý den,tak asi nechci vědět,jak vypadá ten normální nebo špatný....

*Smutně se na něj podívá a vydechne.Poslouchá ho a sleduje přitom svoje ruce.* Nejsi monstrum.Dokázal ses ovládnout a vydržet, dokud jsem nebyla z dosahu. *Podívá se na něj.* A Enzo to ví. A já to vím taky. Bude to dobrý, přísahám. *Stoupne si a přejde k němu.* Mrzí mě to... Bylo to dokonalý... A bude. *Klekne si před něj a natáhne ruku k jeho nohám. Zlehka ho po ní pohladí. Nechce mu hned strkat svojí ruku před obličej.* Mimochodem si nemyslím, že by tě nenáviděl... Měl vztek.... *Pokrčí rameny.*

Rose,přiznej si,že monstrum jsem.Ty jsi mě neviděla,když jsem dostal svou první krev.Enzo to ví,protože mě neviděl takhle....a jsem za to docela rád*polkne a koukne na ní,když k němu přijde*Ty tomu věříš?*pozvedne obočí*Ten blb ze mě udělal monstrum.Pochybuju,že bude dělat všechno proto,aby tu protilátku vytvořil a já jí mohl dostat*zavrtí hlavou a vydechne*Nebylo to proto,že měl vztek.Myslím vážně,že mě nenáviděl.A měl k tomu důvod....

Nepřiznám si něco, co není pravda. *Zamračí se krátce a podívá se mu do očí.* Věřím.... A ty věř mně. *Odváží se se k němu natáhnout víc a pohladí ho po tváři.Vezme ho za ruku a vtiskne mu polibek na hřbet jeho ruky.* Věříš mi? *Podívá se na něj vážně.* Damone, teď už to tak není. Jste nejlepší kámoši. To špatný co se mezi vámi stalo je pryč. Nemá smysl se v tom dál nimrat a myslet na to. *Zalijí se jí oči slzami.Tak hrozně ráda by mu pomohla.Udělala něco, jenže je tak bezmocná.* Bude to dobrý.... *Zopakuje šeptem a stiskne mu ruku.*

Věřím ti a rád bych ti věřil i tohle,ale..*zavrtí hlavou*Já se v tom nenimrám.Já jen říkám,co by,kdyby..*pokrčí rameny*ale fajn,máš pravdu.Nemá smysl na to myslet*kývne a zadívá se na ní.Když uvidí ty oči zalitý slzama,sklopí hlavu*Bude to dobrý,proto máš oči plný slz*řekne se sklopenou hlavou*ale neboj.Já se s tím smířím...A možná se s tím naučím i žít..*snaží se být pozitivní*

Neexistuje žádný ''ale''.... *Odsekne mu možná až příliš příkře.Hned se za to pleskne a svěsí ramena.* Slzy v očích mám z jinýho důvodu. Vím, že to bude dobrý. Nebudeš se muset s ničím smiřovat a nebudeš se muset učit s tím žít, rozumíš mi?? *Otře si oči a narovná se.* Všechno bude jako předtím. Jen ....co doktor Maxfiedl namíchá protilátku. *Polkne a pustí jeho ruku.* Je mi to líto a vím, že za to zase můžu já. Prostě mě to mrzí. *Povzdychne si a sedne si vedle něj.Už se ho nebojí.* Zvládnem to.

No..pak už by se mi Lexi vyhýbala obloukem úplně.Možná by to bylo k něčemu dobrý..*pokrčí rameny*Které se jen tak nedočkám,protože to bude pořád prodlužovat a prodlužovat.Proč by mi měl dát protilátku,když už se dostal k tomu,aby vytvořil to,co ze mě dělá monstrum.Byla by to největší blbost,kterou by udělal*zavrtí hlavou a koukne na né,když si sedne vedle něho*Nemůžeš za to ty....Ani nevím,jak tě něco takového napadlo.

Dočkáš se jí. *Koukne na něj.* Proč? Protože jsem hodná holka.... A protože teď má jak vir, tak protilátku. Mysli Damone. Vyzkoušel si na tobě, že to funguje. Díky protilátce zjistí, že se ''to'' dá i ''zabít''. *Udělá prsty dvakrát uvozovky a opře si unaveně hlavu o zeď za sebou.* Může si sem pak nechat nahnat tolik upírů, že nebude vědět, co s nima. Mě taky přitáhl chlápek až z Mystic Falls..... *Vysvětlí mu.* A já byla hodná.... Moc hodná. Jen jsem podpálila školu, ale to mi nikdo nedokáže. *Usměje se a podívá se na něj s úsměvem.Opře si hlavu o jeho rameno.* Můžu... Neříkej, žes mě nehledal.

Pokud to vůbec "zabít" chce.Já takovýhle lidi znám a věř mi.Dělají všechno proto,aby všeho mohli zneužít a ne proti tomu něco dělat.To by ten doktor musel mít opravdu velký strach z upírů*polkne*Na co by hledal další,když má kolem sebe rovnou tři*koukne se zase před sebe*Jenom si podpálila školu*přikývne a pousměje se*Hledal,ale to pořád není důvod,proč by tohle měla být tvá vina..

Vůbec mi nevěříš... *Zamračí se krátce.* Mohla jsem ho nechat trpět se vzteklinou, ebolou a žloutenkou. Vyléčila jsem ho a vyléčila jsem ho i po tom, co mi ho Jessica přistrčila k puse, abych se z něj napila. Mohl by.... Udělat něco na oplátku. *Pokrčí rameny.Tomuhle nikdy nerozuměl ani Trevor.Tomu, jak všem slepě věřila a myslela si, že je každý jako ona.Podívá se na něj a když se pousměje, pohladí ho po ruce.* Menší táborák nikomu neublíží. *Pokrčí s úsměvem rameny.* Ale ano, je to důvod. Kdybych totiž nebyla hloupá, opět. A nevběhla Oliverovi do náruče, aby mohl... *Polkne.* Hledat Enza přes vydírání tebe, nejsi tady. A neříkej, že ano. Měla jsem ti říct, že mi psal a co mi psal. Mohli jsme být v pohodě. Mohla jsem u tebe mít svoje věci a dál jsme se mohli válet v posteli s mléčným koktejlem a nedělat si z ničeho hlavu. *Vysype ze sebe skoro jedním dechem a položí si tvář do dlaní.* Tak... A teď mi znovu řekni, že to není moje vina. *Podívá se na něj, zadívá se mu do očí a zvedne obočí.*

Mohl by udělat něco na oplátku,ale ta šance,že to udělá je hodně minimální.Já nechci zpochybňovat tvojí důvěru,ale...*zavrtí hlavou na místo dalších slov.Na táborák víc neřekne*Není to tvoje vina*zopakuje znovu ty čtyři slova,které chtěla slyšet.Nechce jí zrovna teď vysvětlovat,že její vina to není,protože on si usmyslil,že pod Oliverovo,chci na Enzovi dělat pokusy,je skryto místo,kde Rose drží.On si myslel,že je Rose zavřená v celách a znovu na ní dělá ten doktor pokusy.On nejdřív konal a pak teprve myslel*

*Koukne na něj, když nedořekne větu, ale když místo toho, aby pokračoval zavrtí hlavou,přikývne.Chápe to.Zadívá se na protější stěnu.* Je. *Řekne jen a je jí jedno,co si myslí on. Je přesvědčená, že mohla Olivera ignorovat, nebo mohla udělat hodně věcí jinak. Tak, aby to nedopadlo takhle. Zamračí se a kousne se do rtu. Podívá se na Damona a políbí ho.* Možná bych na něj měla dohlídnout.... *Špitne, když se odtáhne.Rozbušilo se jí přitom srdce strachy.*

*Nechá se od ní políbit,ale polibek jí neopětuje.Bojí se,že by to došlo dál a pak by to pro ně nedopadlo dobře.Vydechne,když uslyší,jak se Rose rozbušilo srdce*Jop,asi bys měla.Kdyby tam byli nějaké problémy..*souhlasí s ní.Chce,aby tam s ním byla,ale nechce jí ublížit a ty požadavky v jeho momentální situaci dohromady nejdou.Takže hned souhlasí,když dá návrh na něco,co znamená její odchod a jeho samota*

*Smutně sklopí oči, když jí polibek neopětuje.Ví moc dobře proč.Pohladí ho po tváři a zvedne se na nohy.* Nemyslím si, že bude dělat problémy... Věřím mu. *Hlesne a rozhodí rukama.* Jsem taková.. *Skloní se k němu a políbí ho na čelo.* Vydrž tu, vrátím se. *Zašeptá mu do vlasů a pak zmizí z místnosti.Zavře za sebou dveře a opře se o ně zády.Pak se natáhne po kabelce a zmizí u.r. do laboratoří zkontrolovat Wese a Jessicu.*

Ty možná jo,já moc ne*zavrtí hlavou.Pousměje se,když ho políbí na čelo*pokusím se*Zadívá se na ní,jak odchází pryč a když se zavřou dveře,vydechne.Otočí hlavu a sklopí jí.Zadívá se na své ruce a začne si pohrávat se svými prsty,aby mu to čekání trochu uteklo.Když ho to přestane bavit,narovná hlavu a opře se o zeď.Zakloní jí trochu a zadívá se do stropu.Když mu pak přijde zpráva,vyndá mobil z kapsy a koukne,kdo mu píše.Přečte si zprávu od Enza a vydechne.Zprávu vypne,uklidí mobil do kapsy a nic Enzovi neodepíše.Vlastně ani neví co by mu odepsal.Znovu se zadívá do stropu,už ho to tam pomalu přestává bavit

*Sedí tam a stále čeká,až někdo přijde.Když se pořád nikdo nevrací a jeho to tam přestává bavit.Zvedne se a rozejde ke dveřím.Když udělá krok,spadne na zem a vydechne.Naštvaně si sedne a strhne ze sebe ty řetězy.Potom se zvedne,vezme tu tašku s krví a popadne klíče.Odejde z toho domu,nasedne do auta a odjede do MF*