Byt Sage Cohen

*Nad jejími slovy jen lhostejně mávne rukou a nic neříká. Nemyslí si totiž, že by Lexi měla něco, po čem by tak moc Sage toužila. Proto si to užívá. Nehledí na to, že Lexi ubližuje. Ani její výkřik ji nezastaví. Úsměv jí zmrzne, až když začne mluvit o lásce.* Vážně si myslíš, že mi jde o zamilovanost? Nebuď naivní. *Prohodí. Ztěžka polkne, ale zachovává si chladný výraz.* Mlč sakra! *Popojde k oknu a zadívá se ven. Párkrát se nadechne.* Ty o pravé lásce nemluv, když o tom nic nevíš. *Snaží se zůstávat klidná.*

*Pozoruje Sage a její reakci. Poslouchá její slova a zjistí že našla něco čím jí dokáže "obměkčit".* Tak o co ti jde, když to není ani zamilovanost ? *Koukne na ni s pozvednutým obočím. Všimne si jak nechce nic dávat najevo, ale slyší jak jí jinak začalo tlouct srdce.*Mám mlčet, tak mě odtud pust a už mě neuslyšíš. *Odfrkne si.* Nic o tom nevím ? To si myslíš? Pokud vidím tak jsi právě ty kdo nemá po boku žádného partnera, který by za tebe bojoval a miloval tě. *Sleduje ji jak stojí u okna a pak se porozhlédne po bytu.* Ani nevypadá že by tu s tebou někdo žil, jsi asi osamocená co ? *Řekne lhostejně. * Už se nedivím proč se tedy držíš u Damona. *Ušklíbne se nad zoufalstvím Sage.*

*Slova Lexi jsou pro ní jako ten nůž, kterým před chvíli Lexi bodla. Nebo ten železník ,který jí vpíchla do krku. Stále se drží, ale ví, že to jde čím dál hůř. Pochopila, že její blonďatá "kamarádka" našla její slabinu. Ale nechce jí pustit. Ne takhle a ne teď.* Ano, to je přesně to, co tě napadá. Zrzavá mrcha přece nemůže mít city. *Hlesne do ticha. Najednou se jí při těch slovech vracejí vzpomínky. Ty, kde byla s ním. S Finnem. Zase ten tlak, který jí nutí, aby se přestala hlídat. Ví, že má Lexi v mnoha těch jejich otravných slov, pravdu. Ale v některých se zase úplně mýlí. Jen ona dokázala tolik let milovat a neztrácet naději. Hledala ho a hledá pořád.* Nic o mě nevíš. *Řekne tišeji a z oka ji vyteče protivná slza. Kdyby Lexi tušila, jak moc jí tyhle slova ubližují.*

Neříkám že nemůžeš mít city. Ty je máš, protože kdyby jsi je neměla tak teď nebrečíš. *Koukne na ni k oknu i když jen na její záda.* Jen prostě jsi nenašla někoho kdo by s tebou pořád byl. *Dodá a pokrčí rameny.* Já už ho našla, ale teď mu někde ubližuje Damon a ty mě tu držíš abych mu nemohla pomoci. On to Damon stejně neocení. *Při myšlence na to že Damon teď Enzovi ubližuje jí zamrazí a je nehorázně moc naštvaná.* Taky ho jednou najdeš, ale věř mi Damon to nebude. *Ušklíbne se.* Ne to nevím, ale to ani ty o mě nic nevíš. *Pokrčí rameny.*

*Mírně sebou trhne. Nechtěla, aby jí Lexi viděla brečet. Otře si slzy, i když je to zbytečné.* Jmenuje se Finn. *Řekne do ticha zničeho nic. Má prostě potřebu to někomu říct. Když tak Lexi pak zabije, jí je to už jedno. Otočí se na ní, když Lexi mluví, že jí tu drží.* A teď můžeš zjistit, jaké to je být bez své lásky. Když nevíš kde je. Hledáš ho. Víc jak 900 let, dokážeš si to představit?? *Koukne na ní.* Jasně, že nedokážeš. *Pak se k ní ještě přiblíží.* Tak mě už nikdy nepoučuj, co je to pravá láska. *Řekne naštvaně, ale zároveň je v tom plno bolesti. Chvíli stojí a přemýšlí, ale pak jí prostě odpoutá.* Jestli to někdy někomu řekneš, tak si tě najdu a zabiju tě. Nebo toho tvého přítelíčka. A teď odtud zmiz! *Je jí jedno v jakém stavu je Lexi. Nechá, ať si poradí sama. Tohle se jí ještě nestalo, ale nemohla jinak.*

*Poslouchá co říká o tom Finnovi.* Jenže já ti Finna nevzala a ani jsem tě nedržela nikde svázanou aby jsi za ním nemohla jít. *Pokrčí rameny.* Ty za to trestáš mě i když v tomto jsem nevinná. *Dodá po chvíli. Sleduje ji jak se k ní přibližuje.* Já tě nepoučovala jen jsem ti ukazovala city své a i tvé, které teď nemáš komu dát. *Řekne lhostejně.Je překvapená že ji odpoutala. Promne si ruce.* Nejsem tak blbá jak si myslíš. *Odfrkne si a protočí oči. Pomalu se zvedne ze židle, je slabá.* Měj se, doufám že svoji lásku najdeš. *Řekne jí nakonec zmizí z jejího bytu pryč. Vůbec netuší kde to je. Chodí ulicemi. Potřebuje už krev, ale zvládne to i bez ní. Je odhodlaná zachránit Enza, rozhodne se jít kouknout do penzionu. Určitě tam nebudou, ale prostě to zkusí. *

*Po tom incidentu s Lexi byla na sebe naštvaná. Nechápala, jak mohla být tak slabá a takhle zranitelná, jen při pomyšlení na něj. Potřebovala se odreagovat. Zakousnout pár nevinných lidí, by jí možná mohlo udělat blaho. Pousměje se. Sundá ten kostým, co měla na sobě a zajde si hodit sprchu. Pak se obleče a vydá se do ulic.*