Ulice, cesty a silnice

Ne slabost pro Stefana nemám...*Zasměje se od srdce.*Ačkoliv jste na chlup stejní,jde jen o vzhled a jediný,pro koho mám slabost jsi ty....*Mrkne na něj.*Dokázal...protože to není nic čarodějnickýho...ale s těma tkaničkama souhlasím...*Zakření se na něj pobaveně.Vzpomene si hned na svazování jeho tkaniček.*Ne za školu kvůli kouzlení nechodím...Za školu chodím kvůli svému neodolatelnému příteli...*Usměje se zeširoka.*Nemusíš se bát,Tomí....Nikdo z těch,které známe by ti neublížil...Za prvé vypadáš jako Stefan,takže si nikdo nemůže být jistý,jestli jsi nebo nejsi upír a za druhé se polovina z nich neživí na lidech.*Usměje se se zamrkáním.*Vůbec nejsi mimo.Však jsi můj partner...Máš za přítelkyni mocnou čarodějnici.*Zazubí se samolibě.*Ne,vážně... Jsem ráda,že jsi "normální".*Udělá uvozovky schválně nad tím slovem,načež se rozesměje.Úplně normální není a právě proto ho miluje.Překvapeně zamrká,když místo chodníku stojí na nohách a kouká Tomovi na prsa.Zvedne hlavu s nevinným úsměvem.*To řeknu,co se mnou je... Jsem hrozná nešika...*Zasměje se.Oklepe si ruce,kam se jí zadřely kamínky.Ani jí to nebolí.Flákla by si za to,jaký je třeštiprdlo.*Uuummm....Ano,pane.*Kývne s cukajícími koutky.Vezme si tašku přes rameno,se kterou jebla na zem,když hodila masku.*Trénuju do cirkusu...*Zasměje se znovu a jakmile se rozejde k domu,zakopne znovu,ale o tu tašku,která se jí zamotá mezi nohy.Udrží se ale na nohách a udělá menší piruetku.*Fíháááá viděls?*Otočí se na Toma se cmíchem.*Dávám pozor...*Zvážní naoko a nafoukne soustředěně tváře.Musí se bez úrazu dostat do domu,nebo jí Tom přetrhne sám od sebe.*

*Jde po ulici k obchodu,poslouchá ruch v ulicích a občas se podívá před sebe,aby do nikoho nenarazil,jinak docela usilovně přemýšlí nad školou a nad tim,jak bude muset být po škole,moc se mu nechce,protože na něj učitel zase nebude zrovna nejmilejší za to jak s nim mluvil,jen si povzdychne a zakroutí nad tim hlavou. Uvědomuje si,že to asi trochu přepískl,kousne se do spodního rtu,ale po chvilce ho uvolní ze sevření zubů. Jde docela pomalu,nikam nechvátá ,protože má celkem dost času.*

*Rozjede se s malým v kočárku po ulicích od Klausova domu směrem k parku.Musí využít toho,že je dnes venku hezky.Nechce pořád hnít doma.Jen doufá,že Klaus nebude vyšilovat,že mu ukradla malého pro sebe na pár chvilek.Prohrábne si vlasy,skloní se k Christianovi a ani se nijak extra nedívá okolo sebe.Možná by se měla setkat s Trevisem,dlouho se spolu nebavili.Ani mu neřekla,že je máma.Vyndá proto mobil z kapsy a najede na zprávy,že mu napíše.Alespoň konečně bude taky s někým jiným,než s Klausem.*

*Má vyplé emoce,protože s ní Kol skončil a to jí opravdu ranilo,nechtěla cítit tu známou bolest,proto to udělala.Jde ulicí,protože si shání nějakou potravu,prohlíží si všechny lidi kolem sebe a vybírá z nich.Všimne si nějakýho kluk...už ho někde viděla.* (No jasně ...to je ten kluk co tu byl s tou malou brunetkou,která mi ublížila...kdyby mi nezapla pomocí kouzel emoce ,tak bych netrpěla...)* pomyslí si a rozejde se za ním.*

*Když už má obchod v zorném poli,tak se jen sám pro sebe pousměje a podívá se kolem sebe,všimne si Nely,která k němu míří,nasucho polkne.Nevypadá moc přátelsky,opadne mu úsměv,zastaví se a jen ji sleduje.*

*Na tváři se jí objeví lehký úšklebek,dojde k němu,zastaví se těsně před ním.* Neviděli jsme se náhodou?*Zeptá se ho,nečeká na to až odpoví,obličej se jí změní v upíří,nikoho kolem nich nevidí a je jí to i jedno kdyby je viděli.*Mám takový pocit,že mi tvá přítelkyně velmi ublížila...*Řekne až skoro do stracena.*Myslím si,že mi něco dlužíš...neboj se vezmu si to v jiné podobě...*Řekne,chytí si ho ,tak aby nemohl nic udělat a zakousne se mu do krku,cítí jak se snaží bránit a tak ho ještě víc zmáčkne,saje z něj krev až necítí,že se mu podlamují nohy.Pustí ho,chytí ho za krk a hodí ho na druhou stranu ulice.* Doufám,že si z toho vemeš ponaučení a příště už nic takového neuděláš...*Řekne,olízne si rty a upíří obličej jí zmizí,pomalu se za ním rozejde.*

*Zatočí s kočárkm do ulice,kde zahlédne upírku,co ubližuje nějakému klukovi.Zamračí se a neví rychle,co má dělat.Nemůže tu nechat Christiana.Jak tak přemýšlí,doletí najednou Erik až k ní.Koukne rychle poté upírce a klekne si k Erikovi.Strčí si pramen vlasů za ucho.*Jsi v pořádku???*Zatřese s ním zlehka.Christian vycítí nebezpečí,vytvoří kolem sebe štít a začne Nele způsobovat migrénu.Zcela spontánně.*

*Jen znovu nasucho polkne,jen se zamračí.Už chce něco říct,ale najednou ho chytí tak,že se nemůže ani hnout ,zmatkuje a tak neví co má dělat.Po chvilce se mu začínají podlamovat nohy,než stačí něco zbystřit ,tak letí.Ocitne se na zemi u nějaké dívky s kočárkem.Má trochu zpomalené reflexy,vzala si od něj moc krve.Dá si ruku zezadu na hlavu,protože se bouchnul tim jak spadl na zem.Podívá se na dívku a zamrká.* Já...uhm...jo...*řekne trochu nepřítomně a pomalu se posadí,rozhlídne se a všimne si,že Nela jde zase k nim,lehce přivře oči,bolí ho hlava.*Měla by jsi utéct,aby ti ta bláznivá ženská neublížila...*Řekne a pokyne lehce hlavou k Nele.*

*Přemýšlí co by mu tak ještě mohla na oplátku udělat,ale najednou ucítí bolest.Chytí se za hlavu a pevně stiskne víčka k sobě,zamračí se a trochu se předkloní.*Ahhh...*Vyjde jí z úst.Myslí si,že jí to dělá Erik.*Za to zaplatíš...čaroději ...*Zasyčí směrem k Erikovi.*

*Oddychne si,když Erik promluví a začne se posazovat.*Potřebuješ nějak pomoct?Pojď pomůžu ti na nohy....*Podepře ho pod ramenem a začne mu pomáhat vstát.Přitom koukne k Nele,jak k ní pokyne hlavou.Uvidí,že se jí něco děje a podívá se na Christiana v kočárku.Má přesně ten výraz,kdy kouzlí.*V pořádku,mám sebou anděla strážného...Pojď sem...*Stáhne ho k sobě k blízkosti kočárku,aby se dostali pod štít kolem malého.Ten začne Nele způsobovat vaření krve v žilách a stejně jako Katie jí znovu donutí cítit všechny bolesti a utrpení lidí na světě.Aniž by se nějak vysiloval si tak pro srandičku kouzlí,aby ochránil Emmu před hrozbou.*

Já...jsem...v pořádku...*řekne po chvilkách,má trochu zponalené vnímání,jen nad tim lehce zakroutí hlavou.* Děkuju...*Poděkuje a vstane s její pomocí.Když ho k sobě stáhne,tak se jen lehce a děkovně pousměje a podûvá se na Nelu.* To děláš ty? Nebo..? *Koukne na kočárek na malého.* Ta upírka se jen mstí za něco co jsem neudělal...ale jsem rád,že jsem to schytal já a ne má kámoška.mm*vysvětlí,aby věděla proč je na něj Nela taková.*

*Ucítí náhlé horko,teče jí kapka potu po čele,cítí se velmi divně,nakonec spadne do kolen a začne křičet a brečet,dlaněmi si schová obličej a vzlyká do nich.Cítí se opravdu příšerně.Zapla zase emoce,protože se to nedalo vydržet.*

*Sleduje střídavě Nelu a Christiana,aby se mu něco nestalo.Nakonec ho vezme do náruče,když ta upírka padne na kolena se vzlykáním a konejší ho,aby přestal kouzlit.*Šššš...šš..no tak...Už je to dobré,nikdo nám neublíží...*Zašeptá malému do vlásků a kolébá ho v náručí.*Ne já to nedělám...To dělá můj nejdražší drobeček....*Pousměje se na Erika.*Tvoje zranění...*Koukne na něj starostlivě.*Musíme tě vzít do nemocnice...Pojď s námi...*Skloní se,že Christiana uloží,ale ten natáhne ručičku k Erikovi.Zmateně se na něj podívá a stoupne si k Erikovi tak,aby na něj Christian dosáhl.Sevře ve své maličké dlani jeho tričko a usměje se na něj jako na kámoše svým miminkovským,bezzubým úsměvem.Vmžiku ho vyléčí.*Tak a to by stačilo miláčku...Stačí,že si hraješ doma...*Zabručí na malého a hned ho položí do kočárku.Kdyby jí viděl Klaus tak jí nakope zadek.Povdzychne si,přikryje prcka a koukne na Erika.*Všechno dobrý?Tamta už ti neublíží...

*Cítí všechny ty emoce.Stále vzlyká,nejde jí to zastavit.Postaví se a upíří rychlostí zmizí pryč z dohledu tich čarodějů.Nechce nic cíti protože jí bolí hlavně to jak Kol ji opustil..*

*Sleduje Emmalyn,jak kolébá malého,pak se zase podívá na Nelu ,která v okamžiku zmizí někam pryč.Oddychne si.*Ahh...šikovný...*uzná a podívá se zase na Emmalyn.*Ne,to je v pořádku...*řekne přesvědčivě.Sleduje jak ho ukládá,pak ale zmateně nakrčí obočí ,když se k němu Emmalyn s Christianem přiblíží,tak blízko,jen čeká co se bude dít dál.Pousměje se,když ho malý chytí za tričko.Když se na něj usměje,tak se usměje úplně,až se mu udělají ďolíčky,příjde mu to roztomilé a tak malého pozoruje.Nechápe co tim Emm myslí,přejede si po krku po ráně,ale ta tam není,pochopí to.* Děkuju...*Vydechne k Emm a kočárku.*Jo...v pořádku...*řekne a pak jen povzdychne.* Nejsem si jist,že to neudělá znovu...*řekne tišeji a zvedne pohled k Emm.* Moc děkuju...ale mohlo se vám něco stát...*Řekne tak nějak starostlivě.* Ta upírka byla nebezpečná...mohla ublížit tobě nebo malému...*Řekne.Opravdu by si neodpustil kdyby se jim něco stalo,protože si to měla vyřídit jen s ním.*

*Doma už jí to nebavilo, proto se rozhodla jít si vyhledat zábavu ven. Zajímalo by jí, kde pobíhají její bratři. Dalo by se i říct, že jí chybí, protože je dlouho neviděla.
Vyjde ven z jejich domu do celkem teplého počasí. Jaro jako roční období patřilo vždy mezi její oblíbené. Všechno tak hezky vzkvétalo a vonělo... Prohrábne si své blonďaté vlasy a zkrátka se vydá nějakým směrem. Mystic Falls zná velmi dobře, ale i přesto neví, kam přesně má teď namířeno.*

*Už ho prestalo baviť túlať sa len tak po vonku tak si povedal, že sa zájde pozrieť do ich domu, možno bude doma niekto do koho môže podripnuť. Ešte stále premýšľa o Nele, ktorú už dlho nevidel. Chcel by vedieť ako sa jej darí, strašne mu chýba.Keď je už blízko domu uvidí Rebeku ako práve vychádza z domu.Zastaví sa, dá si ruky do vrecka a len sa usmeje*

*Usměje se mile na Erika,když vidí ten jeho sladký úsměv s ďolíčky.*Mně neděkuj,já takovéhle věci neumím...To tady Christian...*Zasměje se zlehka a láskyplně pohladí peřinku,kterou ho přikryla.*On si prostě kouzlí jak se mu zamane.Občas přijdu do pokoje a všechno v něm lítá,protože nad sebou tvoří větrný vír...Zbláznila bych se strachy,co kdyby na něj něco spadlo,ale on to zase všechno pošle na svoje místo....Tyhle věci nechápu...*Zavrtí se smíchem hlavou.Pátravě se na Erika zadívá.*Nebezpečná jak pro koho...Možná pro tebe,ale mně by nenechal ublížit malý a jemu by neublížila už vůbec... Dokáže se bránit....*Pokrčí rameny.Stále se o něj bojí,jako by to bylo úplně obyčejné miminko.*Spěchal jsi někam?

To má tedy pořádnou moc...*řekne a zadívá se s úsměvem na Christiana.* Je roztomilý...*řekne stále s ďolíčky.* No páni...to bych se tedy asi taky bál...ale tak nejspíš ví co dělá a myslim si,že když se chránil před tou upírkou,tak že by se ochránil i před padající hračkou...*Řekne Emm.* Tak to máš veliké štěstí,že máš u sebe takové ochránce...*pousměje se a pohladí malého po hřbetu ručičky.* Ne,nespěchal...jen jsem se šel do obchodu pro pití,ale už mě to nějak přešlo...*řekne a pak si vzpomene ,že se ještě nepředstavil,ani neměl kdy.* Jsem hlupák ..omlouvám se...nepředstavil jsem se ..*vydechne.* Jsem Erik...*pozvedne ruku.*

Má..Ani nevím,kde k ní přišel...Nějak mi to nikdo nevysvětlil...*Povzdychne si a promne si mezi prsty pramínek vlasů.S úsměvem sleduje,jak se Erik usmívá na Christiana.*Je to můj největší poklad...*Usměje se láskyplně znovu na malého a mrkne na Erika,jak ho hladí po ručičce.Sama nad tím s úsměvem nakrčí nos.*Ano,já vím,že by se ochránil,ale víš co...*Pokrčí rameny.*Jsem jeho máma,budu se o něj bát vždycky...*Usměje se.*Štěstí mám..*Kývne s úsměvem.Je super konečně být venku a bavit se s někým jiným.*Ohh vidíš to..Nejsi hlupák,bylo to trošku zmatené sekání...Já jsem Emmalyn...*Usměje se na něj a chytne mu ruku,kterou lehounce stiskne a potřese s ní.*Zkráceně Emma.

*Když tak vychází z toho domu, tak se rozhlíží kolem sebe jestli náhodou neuvidí třeba někoho známého. A taky se tak stane. Kousek od sebe si všimne svého milovaného bratra Kola, který asi právě mířil domů. Zastaví se a založí si ruce na prsou.* Ahoj bratříčku. *Nakloní hlavu mírně na stranu a prohlédne si ho.*

A asi ještě dlouho nevysvětlí...*zasměje se.* Můžu se zeptat kdo je otcem? Znám se mezi čaroději a tak ho možná poznám...*usměje se.* Tomu věřím...Mě se zřejmě nepodaří mít dítě,protože jsem svou životní lásku dá se říct promrhal...*povzdychne si.*Já to chápu...Taky bych se asi bál...*řekne a jen lehce pokrčí rameny,odstoupí kousek od kočárku.* Jo to opravdu bylo...*trochu se zasměje.Stiskne její ruku a trochu s ní zatřese,usměje se,znovu se mu udělají ďolíčky.* Hezké jméno...*řekne.*

No on mi to nevysvětlí určitě...*Ukáže pobaveně na Christana.*Uhhmm..Jeho otec není čaroděj...Nevíme,jak se to stalo,že Christian kouzlí,ale je to tak...*Pousměje se.Nesmí o Klausovi mluvit,podle Maddoxe a Anastasie má mlčet,aby neohrozila rodinu.Tolik by chtěla vidět Trevise.*Nejsme úplně tradiční rodina.Nebýt dítěte,ani se s otcem nevídáme.*Usměje se na Erika,aby se jí dál na Klause neptal.*Promrhal jsi svojí životní lásku?Ale no tak...Jsi mlaďounký,určitě ještě nějakou najdeš.*Pousměje se na něj milounce.Když s představují,znovu se zeširoka usměje nad těmi jeho ďolíčky.*Krásně se směješ...*Oplatí mu hned lichotku.Na to,že jí lidé chválí jméno,nebo jsou jím překvapeni je zvyklá.*

Aha...*Pokýve hlavou.*  To je docela smutné...*řekne ,když se Emma zmíní o tom,že by se s otcem nevídala ,kdyby neměla dítě.* Ne...tomu nevěřim...měl jsem pár holek ale jen jednu z nich jsem miloval opravdu nadevše...akorát jsem to pěkně posral *zamručí a zakroutí nad tim hlavou.*Ale jsem hrozně rád za to,že se se mnou aspoň normálně baví...*řekne.*Oh...děkuju...*poděkuje a upřímně se pousměje.*

Mmh zvykla jsem si...Nemám štěstí na muže...*Usměje se na Erika.*Jen tohle je můj miláček...*Koukne znovu láskyplně na Christiana a lehce pohupuje s kočárkem,aby jen tak nestáli.*Ou posral??Ublížil jsi jí?*Zvedne tázavě obočí.*Alespoň jsi o ní nepřišel úplně...Mně můj jediný vážný vztah skončil tím,že můj přtel spadl z útesu...Nepřežil...*Zavrtí lehce hlavou a posmutní díky té vzpomínce.Což vycítí Christian a začne natahovat na pláč.*Musím si hlídat emoce...*Usměje se hned a houpe s kočárkem víc,aby ho ukonejšila.*Vidíš,zůstali jste přáteli...To je hezké.*Mrkne na Erika s úsměvem.*Kolik ti může být,maximálně dvacet...Neboj se,přijde dívka,která ti učaruje stejně jako tato,ne-li víc.*Krátce se zasměje tomu,jak jí poděkuje.*Za takové věci se neděkuje,Eriku...