Ulice, cesty a silnice

No...nevim jestli jsem jí ublížil...rozhodně ne psychicky...to bych si nedovolil...stále jí miluju...jen jsem se jí poslední dobu co jsme byli spolu moc nevěnoval...*řekne a lehce sklopí hlavu.* No,tak napůl ano....*vydechne a porozhlédne se kolem .*To je mi líto Emm...*řekne.* Jo...je hezké ji mít jako kamarádku až na to,že se o mě stále stará a bojí se o mě...*usměje se při té myšlence.* Je to hezké,ale občas když vidí co dělam...*řekne a jen s úsměvem až mu jsou vidět mávne rukou.*Nemyslím si...a ani nechci...mé srdce patří jen jediné a tak to také zůstane...*řekne a zvedne k ní pohled.* I když už mě nemá tolik ráda...*řekne.*

*Podíde k nej bližšie* Aj ja ťa rád vidím. *zase sa usmeje a vyberie si jednu ruku z vrecka*Kde si sa vybrala?*pozrie sa na kľuče od domu, ktoré drží Beka v ruke* Chystáš sa niekde? *Podíde k nej ešte bližšie.*

*Přimhouří oči a založí si ruce na prsou.* Ještě aby jsi mě rád neviděl. *Ušklíbne se a potichu se uchechtne.* Vlastně jsem se vydala jen projít. Doma je nuda. *Pokrčí lehce rameny a znovu se rozhlédne kolem sebe.* A kde jsi byl ty? *Podezíravě ho sjede pohledem. Má takový pocit, že se ho na to ani nemusela ptát, protože odpověd zná.*

ach tak...No víš.když se dívce nevěnuješ,přijde si odstrčená a snadno získá pocit,že už jí na tobě nezáleží...Mrzí mě,žes o ní přišel...*Přimhouří a něj soucitně oči.*To je dobrý,nepotřebuju ničí lítost...Mám svého maličkého a jsem spokojená...Tedy.v rámci možností...*Povzdychne si trošku.Samozřejmě by jí mohlo být líp,kdyby i jí někdo miloval,ale to s cizí klukem opravdu řešit nebude.*Ajaj přiděláváš jí asi starosti podle tvého výrazu...*Usměje se na něj.Přimhouří oči po jeho dalších slovech a nakloní hlavu tázavě k rameni.*Proč myslíš,že už tě nemá tolik ráda??Řekla bych,že se pleteš,protože jinak by se o tebe nestarala.*Mrkne na něj.*Mmm možná bychom mohli někam popojít.Chtěla jsem vyrazit s Christianem na procházku...Musím mít trošku pohybu na čerstvém vzduchu,nebo se zblázním...A budu tlustá.*Zasměje se.*

*Zakroutí lehce hlavou.* Má přítele...ale co už...*pokrčí lehce rameny.* Nebudeme se o tom bavit...prosím...*řekne a povzdychne si.* Oh...no jasně...promiň...*řekne.* Můžu jít tedy s tebou? Jsem rád za každou společnost...*pousměje se a sleduje jak na to bude reagovat .Podívá se na Christiana a usměje se na něj,má děti rád .*

Ach,jistě...Nezlob se.Jsem zvědavá...Doma si moc nepokecám,víš jak...*Omluví se mu s úsměvem.*Přestane tedy jeho a jeho přítelkyni bývalou řešit.*No jasně,taky budu ráda za společnost...A Christianovi se asi taky líbíš...*Mrkne na Erika,když se na něj malý začne z kočárku smát jako sluníčko.*Tak jdeme...*Usměje se a rozjede se s kočárkem směrem k parku.*

Jestli chceš tak si o něčem můžeme povídat....*usměje se na ní.* Dobře tedy...*Podívá se na malýho a taky se na něj usměje zase tak aby se mu udělali ďolíčky.* Je opravdu roztomilej...kolik mu je? Smím-li se zeptat...*řekne a pak se s Emm pomalu rozejde k parku.Občas po oku koukne do kočárku i po Emmm.*

Ráda si popovídám...*Usměje se na něj mile.Zvedne k němu hlavu,když se znovu usmívá na Christiana s těmi svými ďolíčky a musí se nad tím lehce zasmát.Je to roztomilý klučina.*Je mu teprve týden...Vím,vypadá na mnohem víc,ale .... nějak rychle mi roste...*Vzdychne trošku.Jen doufá,že jí nedopěje během pár let,když během týdne vypadá na tři měsíce.Pohladí peřinku a pokračuje k parku.*Tak mi pověz něco o sobě.Říkal jsi,že se znáš s čaroději...To znamená,že jsi taky čaroděj?*Zeptá se ho zvědavě.*

*Přikývne na náznak,že on taky.*Teprve týden? No páni...*Je překvapený ,jen si ho prohlíží a po chvilce zvedne pohled k Emm,protože se ho na něco ptala.* Jop,jsem...*usměje se.* Ale tu upírku jsem nemohl nijak zastavit...ona ke mě šla a já si myslel,že mi chce třeba jen něco říct...*Řekne a povzdychne si.* Než jsme se nadál,tak mě chytila ,tak že sem se nemohl ani bránit a pak už jen vím,že jsem letěl a přistál kousek od tebe...Jsem čaroděj na nic...*Trochu se zasměje a promne si čelo.*

Jo....teprve týden..*Pousměje se nad jeho údivem.*Tak ještě,že jsme byli tady...Tedy hlavně Christian,já bych ti moc nepomohla...*Usměje se mírně.*Nejsi čaroděj na nic...V takové chvíle by se nemohl bránit nikdo...dobře to dopadlo,tak v pohodě,ne?*Šťouchne do něj jemně loktem a usměje se povzbudivě.Dotlačí kočárek až k parku.*Půjdeš se s námi projít tam?*Kývne k parku.Ráda by se posadila někam,kde voní příroda.Spala čtyři měsíce,pak porodila a od té doby nikde nebyla.Potřebuje nějak dobít energii.*

Jo,jsem rád,že jste tu byly...jinak bych možná už ani nebyl mezi živými...*pokrčí lehce rameny,ví že by to stejně všem bylo jedno a nikomu tu nechyběl,cítí takový ten divný vnitřní pocit osamění...nikoho nemá.* Jo ,jasně...*usměje se jen na oko,neusmíval by se,ale nechce Emmalyn zkazit náladu.* Jo ....rád...*Mrkne na ní a rozejde se i s nimi do parku,sleduje cesti kolem sebe.Nebyl tu už celkem dlouho.*

To ani neříkej...Byla by tě hrozná škoda,Eriku...Jsi milý kluk...*Pousměje se na něj.Sice ho nezná,ale působí tak na ní.*Prima,aspoň se nebudu nudit...*Usměje se na něj mile.Vjede s kočárkem do parku a chvilku projíždí po cestách.Až když se dostanou někam do prostředka,kývne k jedné z laviček a přistaví tam kočárek.Vyndá si Christiana na klín a posadí se spokojeně.*Aaaach,konečně venku....*Usměje se zeširoka.Na tohle se těšila.Mrkne s úsměvem na Erika,je ráda,že se potkali a ona se nemusí procházet sama.*