Les Mystic Falls

*Ještě pořád se nebyla schopná uklidnit, i když jí Erik říkal, ať se nadechne.Chtěla mu vyškubnout ruku,ale než to stihla, ucítila meziprostor a otevřela oči.Když kolem sebe vidí les, vyškubne Erikovi ruku a zavrčí na něj.Nevšímá si toho, v jakém je stavu a zamračí se.* Co teda chceš?? *Přimhouří oči.* A kde je Tom??? *Zvedne se kolem ní vítr a nadzvedne jí vlasy.Je opravdu naštvaná.*

Nejdřív potřebuju,aby jsi se uklidnila...*Řekne.Koukne na ní.Vidí jí chvilkama rozmazaně.* Promluvíme si...bez lží...upřímně...Chci vědět ,jak na tom jsme...*Kývne hlavou.Udělá k ní krok.* Dýchej zhluboka...*Řekne klidně.Sjede jí pohledem od nohou až k hlavě a čeká,jestli se uklidní.* Co se týče Toma...šel k autu a odjel...nejspíš jel domů...jel tim samym směrem,kterým přijel...*Chce ji ujistit,že je Tom v pořádku.*

*Naštvaně zavrčí, když k ní udělá krok a couvne.Nemá náladu na to se uklidňovat.Obzvlášť po tom, co jí řekl, že chce vědět jak na tom jsou.Přimhouří oči a nahrbí se.* Nevím, co ode mě chceš slyšet... *Zasyčí a stále cítí vlající vlasy.Jako by znovu měla přijít tlaková vlna směrem od ní.Zamračí se a zhluboka se nadechne.Vydechne nosem a narovná se.Vítr kolem ní se utišší a zalapá po dechu.Tom odjel.....Nechce s ní mít nic společného.Svěsí trochu ramena a zatřese se jí brada.* Nikdy jsem ti nelhala. A nemám to v plánu ani teď. Nemůžu ti říct, že jsi mi ukradený, ale miluju Toma. Tohle jsi chtěl slyšet? *Přimhouří oči a znovu ucítí zesílený tlukot srdce.* A pravděpodobně jsem o něj přišla. *Řekne třesoucím se hlasem a zvedne se okolo ní listí.Začíná jí pálit hrudník, takže se za něj chytí dlaní a snaží se svojí bolest směrovat do jiných emocí, než je smutek.Nechce plakat.*

*Viděl ,jak se jí zatřese brada.Když jí řekne ,jak je to tak trochu přihmouří oči.*Když miluješ Toma...proč se staráš?Proč ,když sem si dal ruku na srdce jsi byla hned u mně?*Zeptá se jí.*Katie..chtěl jsem mluvit upřímně..takže nejspíš pár věcí vynechám...nechci ti ublížit...*Zakroutí hlavou,ale jen malinko.*Ne...ššš....*Znovu k ní přistoupí a podívá se na to,jak zase začíná foukat vítr.*Nepřišla si o něj..nejspíš toho na něj bylo moc...je přece jen člověk...*Říká klidně.Udělá k ní ještě krok,aby byl blíž.*Nevěděl jsem co všechno v tobě je...ale jediné co vím...*Podívá se na kolem ní.*...je,že potřebuješ někoho,kdo ti pomůže se mírnit...máš obrovsou moc...*Špitne.*Takhle zachvíli někomu ublížíš,jestli se jí nenaučíš kontrolovat...*Vzpomene si na svou čarodějnickou kamarádku,kterou ta moc pohltila,ale to Katie raději nikdy neřekl.*

Asi proto, že mi nejsi ukradený Eriku. Pomohl jsi mi, když jsem nevěděla co se se mnou děje a zasvětil mě do magie. Pomohl jsi mi to tady zvládnout a dneska jsi mi zachránil život... Prostě tě mám ráda, ale můj přítel je teď Tom a toho miluju... *Sevře se jí hrdlo a zhluboka nadechne.* Nebo alespoň doteď můj přítel byl. Eriku.... Měl jsi možnost být se mnou a promrhal jsi jí. *Rozhodí rukama a chytí se za srdce, ve kterém jí píchá.* Ani netušíš, kolik toho už zažil. Tohle na něj stěží mohlo být moc.... Má mě dost. *Vytrysknou jí slzy z očí a zavrtí hlavou. * Nikoho nepotřebuju!! *Zvedne hlas a stiskne pevně víčka.Listí okolo ní vyletí do vzduchu a když dopadne,utišší se vítr a ona se pevně podívá Erikovi do očí.* Umím se kontrolovat.Sbohem.... *Řekne klidně.Přistoupí k němu a položí mu dlaň na spánek.Políbí ho na čelo a kus od jeho čela zamumlá formulku, kterou ho uzdraví.Vydechne,zavře oči a pak se pomocí kouzla přesune někam pryč.*

*Dojede k lesu, kde zaparkuje a vyskočí z auta. Klíčky schová do kapsy a vydá se na lov. Bohužel stále nenaráží na nic jiného, než veverky a zajíce. Oklepe se hnusem, ale jednoho většího zajíce Stefanovi chytí a za uši se s ním u.r. přemístí k autu.Skočí do auta a na klíně ho odveze zpátky do Penzionu, ještě živýho. Páč neví,jak Stefan tyhle zvířátka má rád.*

*Jen tak jí odevzdaně sleduje.Píchá ho v srdci,když slyší to proklatý jméno začínající na T. Sleduje,jak zase pláče.* Ne..už neplač...*Povzdychne si a pak ,když se Katie uklidní,tak si oddychne.Cítí,jak ho Katie uzdravila.Chce jí ještě něco říct,ale ona zmizí.Natáhne ruku na místo kde byla a skápne mu slza.Utře si jí a jde pryč.*

*Dojde do lesa dostatečně hluboko,aby jí nevyrušil někdo z lidí,hodí tašku na nějakou mýtinku,na které se zastaví a povzdychne si.Jestli se jí teď kouzlo vymkne,neví,jak jí někdo dokáže najít.Kousne se do rtu a rozpustí si vlasy.Sundá si sáčko a zůstane jen v bílém tričku.Odváže si šátek z krku a rozprostře ho doprostřed.Rozloží dokola svíčky a s tlukoucím srdcem se usadí doprostřed kruhu.Má opravdu strach,protože když se naposledy dostala Klausovi do hlavy,skončila v bezvědomí.Zhluboka se nadechne a nejdřív provede kouzlo,kterým načerpá energii z přírody.Vlasy jí přitom volně poletují kolem těla.Po chvilce ustane a otevře oči.Cítí se silná.Podívá se po svíčkách a ty se hned zapálí.Trošku jí to překvapí,že stačí tak málo.Vyzkouší pohybování předměty a pohledem odhodí pár kamenů,které má na dohled.* (To není špatný,Dellaney...) *Pousměje se sama pro sebe.Ví,že všechno tohle umí díky Erikovi.Prohrábne si vlasy a smutně se zatváří,když si vzpomene jak od něj odešla.Promne si oči a zavře oči.Přes kouzelnou formulku se pokusí znovu napojit do Klausovy hlavy přes vzpomínku,kdy tam byla naposledy.Když ucítí spojení,začne se jí dělat divně mdlo.Zamotá se jí hlava a cítí,že jí teče krev z nosu.Nechce přestat,aby to zrušila,takže pokračuje,aby bylo spojení silnější.Začíná jí svírat celý hrudník a cítí,že jí dochází kyslík.Musí vydržet.Musí to udělat pro Rose a Lexi.Pocítí pevné spojení a chytí se toho.Předkloní se,protože jí berou neskutečné křeče do břicha.Najde v Klausově hlavě vzpomínky na jeho otce,Mikaela.Na vlastní kůži pocítí jeho strach.Zrychlí se jí dech a začne jí píchat pod srdcem.* Néééééééé!!!!!!!!! *Zakřičí s bolestí.Uvidí Mikaela v rakvi a hrobce.Poslední obrázek,než se sesype.Kolem ní se při přerušení spojení znovu utvoří tlaková vlna a projede komplet celým MF jako několikasekundový hurikán,který smete všechno,co mu přijde do cesty.Zůstane klečet na šátku uprostřed lesa a po tvářích se jí koulí slzy.Krev má po celé puse a bradě,takže si kompletně zamazala bílé tričko.Roztřesenýma rukama se natáhne pro batoh a rychle si do notesu zapíše zápisky ohledně Mikaela.Nemůže přestat plakat a třást se nad obrazy v Klausově hlavě.Pokusí se posbírat na nohy,ale je slabounká.Chytne se za břicho,ve kterém jí neskutečně píchá a zavzlyká.Potřebuje pokračovat.*

*Trošku se prodýchá,než se znovu napojí na Klause a Mikaela v jeho hlavě.Potřebuje podržet poslední vzpomínku na něj,aby zjistila,kde leží jeho tělo.Má pocit,že z ní odchází život.Sedne si na paty a ignoruje tu bolest,kterou jí způsobuje další magie.Znovu se napojí na Klause a z něj přejde plynule na Mikaela,rozblikají se jí za víčky obrázky a konečně i místo,kde je hrobka,ve které je Mikael uložen.Vysíleně sebou plácne na záda a začne kašlat krev.Rychle se otočí na bok a sáhne po mobilu,aby Lexi hned napsala.*

kód:

Hřbitov v Charlotte...hrobka...v rakvi je Mikael zavřený...víc nem

*Ani nedopíše SMSku,odešle jí a upadne do kómatu.*

*Pár dní byl pořád doma nebo někde lítal,ani neměl moc čas zajímat se o své hybridy ani o Erika.Rozhodl se projít do lesa a trochu si po tom všem pročistit hlavu a popřemýšlet nad nějakými plány.Zdá se mu,že je v MF nějak moc dlouho klid,což se mu moc nezamlouvá.Jakmile zahlédne Katie rozejde se k ní a sedne si do dřepu.Podle těch svíček a té krve hned poznal,co je zač.Usměje se nad tím*Zdravím*Promluví na ní a čeká,že mu odpoví.Když se po chvíli ani nepohne,zvedne se a klekne si k ní úplně.Obličej si přetočí na sebe a zadívá se na ní.Poté se rozhlédne,jestli kolem nikdo nejde a když je si jist,že nikdo poblíž není,popadne její batoh a jí do náruče.Zmizí s ní k sobě domů,má s ní určité plány*

*Poté,co se dostatečně nasytí,rozhodne se pro procházku a tak zamíří do lesa,kde má jistotu,že bude mít klid.Jen tak někdo sem nechodí a nečeká,že zrovna teď tam někdo bude.Proto se prochází z rukami za záda a užívá si chvilku klidu a soukromí,které už v domě moc nemá,díky jeho podařené rodině*

*Svižným behom mieri do lesa,ktorý sa jej hneď podaril nájsť. Našťastie. Poobzerá sa okolo seba po celkom tmavom lese a beží ďalej pomedzi stromy,pričom moc nesleduje okolie. Zrazu ju len zastaví prudký náraz,čo ju posunie trochu dozadu.*Ou,prepáčte. Nevidela som vás. Moja chyba.*Zdvihne hlavu k nejakému neznámemu mužovi a obranne zdvihne ruky. Mala by dávať asi väčší pozor. Ale nečakala,že tu niekto bude. Síce to si možno hovorí aj on.*

*Koukne na Saru,když do něho narazí.Asi se s tím soukromím zmýlil.Lidé tady jsou.*Nic se nestalo*Usměje se*Jen by jste si příště měla dávat pozor.Nemusela by jste dobře dopadnout.Někteří jsou tu vážně zlý..*Samozřejmě,že myslí sebe,ale tu dívku tady nikdy neviděl a cítí z ní,co je zač.Mohl by mít dalšího hybrida a to se mu hodí*

Tu? Zlí ľudia?*Zavrtí hlavou a mierne sa zasmeje. Nepozná Mystic Falls až tak dobre,ale príde jej to ako dosť pokojné mesto. Možno až nudné,ale čo narobí.*Viem sa o seba postarať. Ale ďakujem za radu.*Žmurkne naňho a pozrie sa smerom ďalej do lesa. Bez slova sa už len rozbehne ďalej.*

*Usměje se a otočí na ní hlavu.Nakonec se otočí celým tělem a rozběhne se za ní.Nemůže jí nechat jen tak zmizet bez toho,aby zjistil,jak se jmenuje a zbytek podrobností*Můžete mi věřit,lidi tady jsou zlý.Vím o tom své a dívka jako Vy se jim jen těžko ubrání....*Zastaví se*Věříte na nadpřirozeno*Zeptá se jí a doufá,že se zastaví.Nechce za ní pořád běhat*

*Hneď ako beží preč,počuje za sebou jeho kroky. Zastaví sa,keď jej začne niečo rozprávať a otočí sa naňho.*Nemali by ste ma tak podceňovať.*Stisne pery pevne k sebe a pristúpi pár krokov bližšie k nemu. Nad jeho otázkou len mierne zvraští obočie.*Videla som nejaké filmy. O upíroch,čarodejkách a podobne. Príde mi to dosť nereálne.*Milo sa naňho pousmeje a pokrčí plecami. Vie,že nemal na mysli toto,ale nevie akú odpoveď čakal.*Ani sa nepoznáme a pýtate sa ma na takéto veci? Neviem čo si mám o vás myslieť.

Proč Vám to přijde nereálné?Vy by jste nechtěla být třeba..upír?*Pozvedne obočí*Já jen,že jsem slyšel,že tady běhají nějací zvířata,pořád nějaká vražda.Co kdyby to nebyla puma,ale třeba vlkodlak.*Usměje se*Takže....Proto Vám radím,aby jste si dávala pozor.Ty zvířata,když se tu objeví,tak neví,kdy přestat ty lidi vraždit a dívka jako Vy...*Prohlédne si jí a větu nedopoví*

A prečo by mi to malo pripadať reálne?*Odpovie mu na otázku otázkou.*Nie,vážne by som nechcela byť upír.*Rýchlo pokrúti hlavou. Veď len zabíjajú,pijú krv. Nechápe načo niečo také existuje. Síce ona sama je vlkodlak,ale to je niečo úplne iné. Počúva ďalej jeho slová a pritom ho sleduje.*Nechápem,čo týmto sledujete. Týmito rečami.*Radšej si od neho drží nejaký ten odstup. Len pre istotu. Predsa len ho nepozná a potom,čo jej tu teraz rozpráva.*Podceňujete takto každú ženu? Alebo zato môže môj mladistvý vzhľad?*Nadvihne jedno obočie a pritom má aj dosť naštvaný výraz. Nemá rada,keď jej niekto naznačuje alebo hovorí,že je slabá. To môže povedať len niekto,kto ju nepozná.*

Možná proto,že to reálný je.Už dlouho se jich lidé snaží zbavit,aby jim neotravovali život a nekrmily se z nich*Pokrčí rameny.Ví,že mu to stejně neuvěří,ale nebojí se jí ukázat fakt.Poznal,že ona sama není obyčejná a kdyby se náhodou něco stalo,byla by i proti sobě,jako vlkodlak*Já se vlastně moc s ženami nebavím.Většinou se hádám se svou rodinou.Pokaždé se jim něco nelíbí.Niklausi tohle,Niklausi tam..*zarazí se*Já jsem se Vám vlastně nepředstavil*řekne s úsměvem*Jsem Niklaus,ale všichni mi říkají Klaus*Podá jí ruku a čeká,že se dozví i její jméno*

Samozrejme. Ako poviete.*Prikývne s vážnou tvárou. Keď jej tu rozpráva takéto veci,asi o tom niečo vie. Možno aj niečo o nej. No ona dobrovoľne nič nepovie,ani nenaznačí. Nechce sa prezradiť pred úplne cudzím človekom.*Vidieť,že ste taký typ.*Kývne hlavou zo strany na stranu a prehliadne si ho. No ako nejaký rodinný typ jej veľmi nepríde. Možno preto aj tie hádky.*Sara.*Povie po chvíli váhania a podá mu ruku. Rýchlo ju,ale stiahne späť k telu a prehrabne si vlasy.*Takže už mi môžte povedať,čo týmto sledujete? Tým,že mi tu rozprávate o upíroch a podobných veciach? Nech už môžem ísť.*Vlastne nemusí ani čakať na jeho vysvetlenie,ale celkom ju to aj zaujíma.*

Sara*Přikývne a také stáhne ruku k tělu*Pěkné jméno*Pochválí jí*Říkám pravdu,jen Vás varuji před upíry tady z města...Můžu Vám nabídnout svou pomoc.Mě se místní i okolní upíři bojí*Usměje se*Takže pokud by Jste měla zájem,stačí se pár lidí zeptat na Klause a on už Vás ke mě někdo zavede.Jsem tady ve městě dost známý...*Musí si jí nějak ohlídat,aby se jí nic nestalo.Přišel by tak o příležitost mít hybrida.Jedna vlkodlačí slečna už po městě běhá,ale jen tak jednoduché s nalezením to nebude*

Ďakujem.*Povie neurčito,keďže nevie,či sa hodí ďakovať za meno. Nechá to tak a venuje sa radšej tomu čo hovorí ďalej. Takže niečo určite vie. Sú tu upíri. S tými nemá absolútne žiadne skúsenosti. Nikdy žiadneho upíra nestretla. Teda aspoň čo ona vie.*Nepotrebujem vašu pomoc. Vystačím si sama.*Prikývne. Pomoc od nejakého cudzinca? Veď vie sotva jeho meno,ktoré jej ale utkvelo v pamäti. Niklaus. Na také meno sa asi ani nedá zabudnúť.*A taktiež namyslený.*Dodá nahlas k tomu,čo povedal. Vyzerá to,že má vysoké sebavedomie. Ešte si o sebe povie aj že je známy.*

No dobrá,je to Vaše volba*Pokrčí rameny*ale až Vás napadne nějaký upír,bude už pozdě myslet na to,že Jste mohla mít někoho,kdo by Vás ochránil...*Usměje se a zavrtí hlavou nad tím,že je namyšlený,i když na tom možná něco bude*Nevěříte mi...*Vydechne*Já Vás nutit nebudu,nenabízím se dvakrát...Vlastně,kdyby jste mě znala více,věděla by jste,že i má první nabídka byla velké gesto.Málo kdy nabízím někomu ochranu.*Hodí rukama do stran a zase je hned vrátí k tělu*Vaše chyba...

A ako presne by ste ma ochránili? Keby ma niekto napadol,povedala by som "Klaus" a on by sa zľakol a utiekol? Pribehli by ste mi na pomoc? Alebo by som dostala od vás bodyguarada?*Zatvári sa veľmi nadšene a rozžiaria sa jej oči. Je veľmi pravdepodobné,že by sa stalo niečo z vecí,ktoré vymenovala.*Nájdite si niekoho iného,koho budete ochraňovať.*Dá mu dobrú radu a milo sa usmeje.*Jasné.*Iba krátko odpovie nato čo povedal a nato,že je to jej chyba.*Už sme skončili? Radšej sa vrátim k tomu behu.*Doširoka sa naňho usmeje a chystá sa k odchodu.*Rada som vás spoznala.*Povie mierne ironicky,otočí sa a beží preč. Radšej čo najďalej od neho.*

*Namyšlená,jen tak na něco neskočí a nenechá se zlákat něčím,co jí může opravdu pomoct.To se mu hodí,něco takového přesně potřebuje.Pokrčí s úsměvem rameny,když mu řekne,aby si našel na ochranu někoho jiného*Ano,skončily jsme*Kývne*Já Vás taky.Snad jsme se neviděli naposledy*Usměje se mile.Chvíli jí sleduje,jak mizí pryč a když se mu vytratí z očí,rozejde se hlouběji do lesa.Potřebuje přemýšlet,tu holku musí dostat.*