Hotel L.A.

Damone tohle neříkej...Vůbec nevíš,o čem mluvíš.Prosím,nedělej to.Nedokážu být bez tebe...Prostě nemůžu...Bez tebe můj život nikdy nebude spokojený a nikdy bych si nikoho nenašla...Už teď mám pocit,že mě ta bolest roztrhá na kousky,tak nad tím ani neuvažuj...Pakliže mám být bez tebe,tak nebudu...Odjedu a .... *Narovná se a koukne na něj.Pak zavře oči a zavrtí hlavou.* ..nebudu.... *Dokončí větu.* Tady nejde o mě,Damone...Jde o tebe.O to,že ty se trápíš.Chceš být dobrý pro mě a pro Enza.Jenže Enzo chce,abys byl stroj na požírání lidí...Jen...Já nevím,jak ti mám říct,že takový klidně můžeš být,nepřestanu tě milovat,protože vím,jaký jsi.Vím,jaké máš srdce,Damone...já... *Polkne a prohrábne si vlasy.* ..když nebudu,zapomeneš... *Špitne,postaví se na nohy a rozejde se do jejich pokoje.*

Nezáleží na tom,co chce Enzo.Přeci sem říkal,že ho klidně nechám jít...já*Polkne*Rose*Šeptne její jméno,když zmizí z místnosti*Sakra!*Zavře klavír ne zrovna jemným způsobem a ruce položí na víko,jako by se chtěl pro něco natáhnout.Zadívá se na uzavřený klávesy a vzdychne.Takhle to přeci nemůže dopadnout.Nemůže jí nechat jen tak jít,jenom proto,že Enzo ho chce jinýho a Rose taky.Enzo s ním chce být,Rose s ním chce být.Po chvíli ruce sundá z víka a vezme do ruky svou bundu.Jak s ní pohne,ucítí tu linoucí se vůni Rose,jak jí měla na sobě.Přitiskne tu bundu ke svému obličeji a nasaje její vůni*

*Chvíli nasává její vůni a na moment i zapomene,že někam odchází.Když bundu zase odtáhne a uvědomí si,že mu Rose mizí ze života kvůli Enzovi.Vydechne a zavře oči.Tohle to nedá.Nemůže být tady a dělat,že je všechno v pořádku,že mu v posteli,ani ve skříni nic nechybí.Že je Rose prostě pryč,hlavně,že má Enza na kterýho se může spolehnout a může se dál bavit i bez Rose.Když nemá Rose,nebude mít ani jeho.Zvedne se od klavíru a odejde z té místnosti do sálu.Vrátí u recepce klíče a vytáhne z kapsy mobil*

kód:

Je konec....Rose se mnou končí a já končím s tebou.Nebudu tady a dělat,že se nic neděje.Sbohem,Enzo.

*Odešle zprávu a napíše i Rose*

kód:

Vážně mě to všechno mrzí.Měli jsme spolu být navěky.Vždycky tě budu milovat.

*Odešle to a nakonec vyťuká i Stefana*

kód:

Sbohem brácho.Možná zase za pár let...

*Odešle poslední zprávu a vypne mobil.S bundou v ruce odejde z hotelu někam do ulic.Nebude tam bez Rose.Najde si prostě něco jiného a bude sám.Je na samotu zvyklej,vstřebá to snad brzy.Nasadí si bundu,jelikož je venku zima a rozejde se tam,kam ho nohy nesou*

*Dostane se až k hotelu. rychle vyběhne schody až do jejich patra. Zastaví se u pokoje Damona a Rose a zabouchá na dveře.Chvíli čeká než někdo otevře, když se nic neděje, tak si prostě otevře sama. Vběhne do toho pokoje. Uvidí na posteli ten kufr.*Rose?! Damone?!*Zavolá v pokoji. Raději se ještě podívá do koupelny, kdyby tam někdo náhodou trucoval.Povzdychne si, když je nenajde.Opustí jejich pokoj a zabouchne za sebou dveře. neví kde by je mohla hledat.Seběhne dolu ze schodů a zastaví se na recepci.Popíše recepčnímu Damona i Rose a ten ji řekne že oba odešli. Ani mu nepoděkuje a rozběhne se ven před hotel. Zastaví se a zadýchaně koukne kolem sebe. Neví kam by měla jít. Možná by mohla zkusit letiště. Rozběhne se směrem na letiště a cestou kouká do všech uliček okolo kterých probíhá.*

*Doběhne se Stefanem do hotelu a vydýchává se chvilku mezi dveřmi.* Stefane,já chápu,že ty rány pro tebe musí být šílený.A omlouvám se,jak jsem ti piskala v tom klubu do uší....Já si to ani neuvědomila..... *Obejme ho a naposledy se podívá k nebi se zářícíma očima.* Pojď,jdeme do postele.... *Mrkne na něj,stiskne jeho ruku a přivolá jim výtah.Pak s ním nastoupí a vyjedou společně do jejich patra.*

Ty rány se dají přežít*Usměje se*A v tom klubu si nebyla jediná,kdo pískal,takže se za to neomlouvej.Užívala sis,bavila se a to je hlavní*Obejme jí a znovu se usměje*Jo..jdeme*Kývne a ruku v ruce s ní odejde k výtahu.Počká,než přijede a pak společně s Elenou nastoupí.V patře s ní vystoupí a hned se rozejde ke dveřím jejich pokoje*

Když já byla tak unešená z Rose a Damona,že jsem ani nepřemýšlela a chtěla jsem je nějak podpořit... Viděla jsem,jak se tváříš...A já zrovna vedle tvých uší... *Udělá na něj provinilý smutný ksichtík a pohladí ho po tváři.Rozejde se s ním ruku v ruce k pokoji a po cestě vyklouzne z bot.* Ach to je úlevaaa... *Oddychne si slastně a zeširoka se na Stefana usměje.* Jak na Nový rok.... *Mrkne na něj a zamává s jejich spojenýma rukama ve vzduchu.Dojde k jejich pokoji a opře se vedle futer o zeď zády.Počká,až Stefan otevře a pak s ním vklouzne dovnitř.*

Ty ho nenecháš spát??*Pozvedne pobaveně obočí.Když přijede výtah,nastoupí do něho hned po Lexi a opře se o stěnu,než dojedou dolu*Já myslím,že ne.Navíc pořád spí...A kdoví.Možná bude mít štěstí a bude spát dlouho.Takže beze mě dlouho nebude*Usměje se.Když pak přijedou dolu,vystoupí a rozejde se s ní do jídelny*

No, občas ho spát nenechám...*Zatváří se zcela nevině a pak se zasměje.*No tak pokud bude mít tolik štěstí tak se jí stýskat ani nestihne, pravda...*Přitaká a usměje se. Dole vystoupí se Stefanem z toho výtahu a rozejde se s ním k té jídelně.* Pořád ještě chce být Elena tím čím jsme my ?*Zeptá se ho trochu tišeji.*

Emm...*Dá si ruce do kapes a pokračuje do jídelny*Já nevím,nebavily jsme se o tom už delší dobu.Zatím se o tom ani nezměnila,takže jí to nejspíše přešlo*Usměje se*Snad ses nerozhodla,že bys jí v tom pomohla...*Dojde s ní do jídelny a hned se rozejde k nejbližšímu volnému stolu.Ruce z kapes zase vyndá*

*Koukne na Stefana.*Tak to je dobře že jí to přešlo...*Usměje se.V jídelně se se Stefanem usadí k prvnímu volnému stolu na, který narazí.*Ne nerozhodla jsem se pro toto a neboj se názor svůj na to ani nezměním... Toto není život pro ni...*Zavrtí lehce hlavou a úsměv ji zůstává na tváři.*

Jo,taky bych řekl..*Usměje se a usadí se s ní k volnému stolu*Jsem stejného názoru.Tohle není život pro Elenu*Kývne.Když pak za nimi přijde číšník,objedná si kafe a koukne na Lexi,čímž jí dá znamení,že si může vybrat ona.Moc chuť na jídlo nemá.Šlo mu hlavně o kávu a tu dostane*

*Na jeho první slova jen přikývne s úsměvem.Elenu jako upírku si představit nedokáže. Hlavně kvůli tomu jak všechno tak prožívá s každým.*Aspoň že se v tom shodneme...*Usměje se.Koukne na číšníka, který k nim přijde. Objedná si potom co ji Stefan dá znamení. Nechá si donést pouze čokoládový muffin.Koukne na Stefana potom co číšník odejde.*

*Usměje se a vyprovodí číšníka pohledem.Potom se znovu koukne na Lexi*Jen Muffin??Čekal bych,že si dáš něco většího...nebo ty muffiny aspoň tři.Tohodle se moc nenajíš*Vydechne s úsměvem a položí spojené ruce na stůl*Kdy vůbec bude svatba?Odkládáte to na určitý měsíc?Nebo si to rozmyslel?*Pozvedne obočí a uchechtne se*

Já ani moc hlad nemám takže je to jen tak na chuť...*Usměje se a lehce pokrčí rameny. Jak zmíní svatbu tak pozvedne obočí překvapením že se na to ptá.*Já nevím kdy bude...My o svatbě vůbec spolu nemluvili...Možná že rozmyslel... Třeba zjistil že to byl unáhlený krok...Kdo ví...*Pokrčí rameny s širokým úsměvem. Koukne na číšníka, který před ně postaví to co si objednali. Poděkuje mu mile.*

Aha*Přikývne s úsměvem na to,že to má jen na chuť*Nemluvily jste o tom??*Pozvedne obočí*Tomu se mi nechce věřit...A ty nejsi ta,co se ho zeptá,viď*Usměje se a koukne na číšníka.Převezme si od něho šálek kávy a stejně jako Lexi,i on poděkuje*

*Zasměje se nad jeho pozvednutým obočím.* Ne nemluvili...*Zavrtí trochu hlavou s úsměvem.*Věř tomu... Možné je všechno, do hlavy mu nevidím...*Pokrčí rameny a usměje se.*To máš pravdu, nezeptám se... *Ušklíbne se lehce a pak se zasměje. Udloubne si kousek z muffinu.*

To je pravda,do hlavy mu nevidíš*Uchechtne se.Ví moc dobře,že to dokáže*Tak to jsem vážně zvědavej,kdy na tu svatbu dojde...Aby ses jí nedočkala až třeba za tři roky*Usměje se a upije trochu kávy*Měla by ses ho na to zeptat,až bude příležitost.Aby z toho nakonec nevyšlo,že zase on čeká na tebe...

A dívat se mu tam nehodlám...*Zavrtí a vzpomene si na to, když to udělala poprvé a taky naposled. Hned ty vzpomínky zažene a na Stefana se usměje.*No a třeba na ni nedojde vůbec nikdy...*Usměje se zeširoka.*Když já nevím jestli se ho na to dokážu zeptat.. Víš jak odmítnutí by nebylo zrovna příjemné...*Pokrčí rameny a úsměv ji ze rtů nemizí.*No já si myslím že, kdyby chtěl tu svatbu, tak to prostě řekne sám a nečekal by na moje optání...*Usměje se. Koukne na něj omluvným pohledem, když ji přijde zpráva. Přečte si ji a usměje se nad tím kdo ji to píše.*

kód:

Drahá krásná neznámá...Večer si nechám volný jen a jen pro tebe. Už se na tebe těším... -L

*Odešle zprávu Rose a mobil zase schová.Pak koukne na Stefana a už ho zase plně vnímá.*

To sem ti ani nechtěl navrhovat*Zavrtí s úsměvem hlavou*Chápu...Kdyby tě odmítnul,bylo by to horší,než když se o tom nebavíte vůbec,ale když o tom nebudete mluvit ani jeden....Stane se to,jak jsi říkala.Žádná svatba nebude*Usměje se a kývne,když jí přijde zpráva.Napije se zatím kávy.Když potom dopíše,nadechne se,že začne mluvit,ale v tom přijde zpráva i jemu*Promiň*Omluví se tentokrát on a vezme do ruky svůj mobil.Přečte si zprávu od Damona a pozvedne nad tím lehce obočí.Nic mu na to nenapíše a mobil hned uklidí*

Já vím že ne, ale prostě jsem to musela taky zavrhnout.*Pokrčí rameny s úsměvem na rtech.*Já vím že by to mohlo dopadnout takhle, ale vážně nemám na to odvahu se zeptat...Zeptala bych se na cokoliv jiného, ale toto nedám..*Zavrtí hlavou a zasměje se. Nikdy se na takovou to věc neptala.Jak se taky omluví. Tak se rozesměje.*V pořádku.. *Řekne se smíchem. Pak se na chvíli zamyslí.Ďoube u toho zatím muffin.*

Jo,abych nad tím náhodou nepřemýšlel*Usměje se*Já ti rozumím,Lexi.Je to tvá volba,nemůžu ti do toho mluvit.Jen....mě to tak napadlo,ale když je to takhle*Kývne*Chápu to...*Vydechne.Po uklizení mobilu si vezme do rukou zase hrnek*

Tak nějak...*Přikývne se smíchem na jeho slova.*V pořádku, klidně mi do toho mluv nevadí mi to... Třeba někdy časem se zeptám..Za rok.. dva... deset let... *Pokrčí rameny se smíchem.Na toto odvahu nikdy asi mít nebude, přemáhají ji totiž obavy z odmítnutí. Je ráda že ji Stefan chápe.* Všechno v pořádku?*Zeptá se zájmem.*

Jo....až jeden z vás ztratí zájem,tak se o tom začnete bavit*Usměje se a napije se znovu kávy.Kývne na její otázku*Jo...všechno v pořádku.To byl jen Damon.Zase něco vymýšlí a potřebuje mě k tomu*Zavrtí hlavou*Jsem vážně zvědavý,co zase vymyslel...

Jo i to je možné...Je to těžký se na něco takového ptát, když se ani nebavíš o tématu tomu podobným..*Pokrčí rameny a nepřestává se usínat. Cítí že dnešek bude skvělej, ale taky zná to že se to během sekundy může podělat.*Damon? Hraje si na tajemného a chce pomoci? Taky dobrý...*Zasměje se. Dodlube muffin pak po chvíli.* Musíš jít za ním hned ? Klidně už půjdeme jestli musíš, ať nemáš u brášky malér...*Zasměje se zeširoka na Stefana.*