Nákupní centrum

*Když uviděla její tetování, zarazila se. Věděla, že to něco znamená, jen si za nic nemohla vzpomenout co.* Máš hezké tetování.

*Otočila se k ní, myš třmající v ruce. Modlila se, aby si fáze měsíce nespojila s vlkodlaky. Proč sii taky blbá nechala tetovat zrovna toto?* Děkuji, líbil se mi motiv. Nic víc. *Zalhala, dala myš zpět a přešla k pultu ke kase.* Potřebuješ tedy něco? *Zeptala se mile.

*Chvíli přemýšlela.* Nejspíš ne *A pak jí to trklo. Vlkodlak! Ona nesnáší vlkodlaky. Zamračila se na ni. Chytla ji za ruku a obtočila si jí, aby ji držela kolem krku. * Tak vlkodlak, jo?

*Zalapala po dechu. Rozničky se jí z překvapení roztáhly. Najednou jí pípla smska, ale to už ji Tatia držela pod krkem.* Já... Co... Ne... *Zachraptěla a chytl jí za zápěstí, aby trochu povolila silné sevření.* Já... Nevím... *Kolena se jí roztřásla, měla z ní strach a pomalu začala rudnout.*

*Uvolnila sevření, přitiskla jí ke zdi a dívala se na ni.* Takže ty nevíš, jestli jsi vlkodlak? Nebuď směšná. Kolik vás tu je?

*Lapala po dechu a nenacházela slova. Byla ale dost chytrá na to, aby i v téhle chvíli hrála. Najednnou se ocitla u zdi.* Nevím, o čem to mluvíš. *Zachraplala ještě a snažila se popadnout dech.* Já... Nevím.. *Opakovala stále dokola s hrůzou koukala na Tatiu. Hluboko uvnitř však dýmal plamen vlkodlačí nenávisti a rozzuřenosti.*

*Natočila hlavu na stranu a zamračila se na ni.* Gill, jestli si myslíš, že když budeš dělat holčičku, která neví o své minulosti nic, jestli si tím pomůžeš. Tak se sakra mýlíš! Buď mi hned řekneš, kolik vás tu je, nebo neodejdeš živá. *Usmála se na ni.*

*Roztřásla se, ale věděla, že Tatia to stejně ví. Věděla, že ještě chvilku a vybuchne.* Nech mě jít. Nic jsem ti neudělala, prosím.

Zajímá mě jen jedno: Kolik vás tu je? Odpověz a nechám tě jít. *Mrkla na ni.*

*Zavrtěla hlavou.* Já... nevím. Opravdu.. *Lhala, ale vypadala přesvědčivě.* Nevím, co je to... Jen se prostě probudím nahá... *Přerývaně dýchala. Nehodlala Olivera prozradit, i kdyby měla zemřít. Přitom se posunula pomalu od zdi.*

*Přitiskla jí zpátky ke zdi a zamračila se na ni.* Něco víš, je mi to jasný.

*Zavrtěla hlavou. Blížila se doba oběda, takže nikdo moc v obchoďáku nebyl, a ony byly ještě k tomu za rohem. Náhle jí ale zežloutly oči a ze všech svých sil Tatiu odstrčila. Běžela rychle mezi regály a směrem do skladu. Věděla, že před upírem nemá šanci. Její oči dostaly zpět modrou barvu a ještě stačila zavřít za sebou dveře skladu. Bohužel na nich byl visací zámek, který nemohla zamknout, takže se jen postavila za dveře a doufala, že upírka nebude mít náladu na to, je vykopnout.*

*Nahlas se zasmála, aby ji slyšela i za dveřma.* Doufám, že si nemyslíš, že se schováš před upírem za dveřma, že ne? *Došla ke dvěřím a silně do nich kopla, až se rozletěli. Sebrala ji ze ze mně a chytla pod krkem.* To se ti nepovedlo.

*Když jí Tatia zvedlla ze země, vytryskly jí slzy. Bobužel jí zvedla tak, že se už skoro nedotýkala špičkami bot země. Jen na ní koukala, držela její ruku obouma svýma, aby se neudusila a popadala dech.* Nech... Mě ... Nic nevím.... *Chraptěla.* Pros..ssím..

*Když jí viděla brečet, povolila stisknutí. Nikdy nebyla typ, který by byl schopný někoho zabít. Pustila ji, až prudce dopadla na zem.* Ještě se uvidíme. *Otočila se na potpatku a odešla.*

*Spadla na zem skladu a lapala po dechu. Ležela tam, slzy padaly na podlahu. Po chvilce ale vstala a otřela si obličej. Byla roztřesena a dobelhala se zpátky k prodavačskému pultu. Rychle vytáhla mobil a uviděla smsku od Olivera.* Proč... *Procedila mezi; zuby Hayley nesnášela. Rychle Oliverovi napsala.*

kód:


Ollie, napadl mě upír. Jsem v pořádku. Dávej na sebe pozor

*Napsala roztřeseně a uviděla, že do obchodu vstoupil zákazník. Necítila z něj nic, ale nejradši by to tu už zavřela. Pak pokračovala v práci, zmatená.*

*Po návštěvě Tatii byla ještě dlouho roztřesena. Netušila, proč chtěla vědět, kolik je tu vlkodlaků. Ona, Ollie, ta zpropadená Hayley, která se motala pořád okolo Jacksona, a ten jeden, kterého cítili tenkrát v baru. Naštěstí jí padla, takže uklidila zástěru a předala obchod její spolupracovnici, která přišla na odpolední. Předala jí klíče a spokojeně šla do jednoho stánku před obchoďákem. Koupila tam Oliverovi velké kuře a k tomu ostrou omáčku a vydala se směrem k nemocnici. Vytáhla telefon a odepsala Oliverovi.*

kód:

Neboj se, Ollie, přinesu ti překvápko. Za chvilku jsem doma.

*Pak rychle začal ťukat Ammě.*

kód:

Ahoj, za chvilku jsem u nemocnice. Gray (Ta, co tě chtěla hodit do řeky).

*Usmála se. Vzala to zkratkou přes nějakou uličku, ve které uviděla docela mladé tři kluky. Poklidně prošla kolem nich, ale náhle ucítila ten závan. Závan upírů. Lehce sebou trhla, ale pokračovala kolem nich. Najednou jí ale jeden chytil a podíval se jí do očí.* Ty jsi pěkná, stůj a nakloň krk. *Pokusil se jí ovlivnit, ale ona jen ucukla a rozběhla se od nich pryč. Další... tohle město je prokleté, myslela si, ale náhle byl před ní a chytil jí za vlasy. Druzí dva jí chytli tak, aby se nemohla ani hnout.* Ale, ale... kdopak tu bere sporýš? *Ušklíbl se a vrazil jí facku. Bohužel Gillian lehounce natrhl spodní ret, ale to stačilo, aby se ukázala krev. Ranka se ihned zahojila. Upíři se na sebe zaraženě koukl, a ten hlavní opět promluvil.* Takže v tom žádná květinka není, někdo nám strká ocas, kam nemá... *Pro Gillian to byly nesmysly, byla k smrti vystrašena.* ...Vemte tu fenu, vezmeme jí k lordovi. *Zavelel, jeden upír si jipřehodil přes záda a upíří rychlostí zmizeli.*

*Když přijedou k nákupnímu středisku a Rose zastaví, tak vystoupí z auta. Počká na Rose.* Jsme tady a živí. *Zavtipkuje o její jízdě. *

*Když dorazí na místo,vystoupí hned za Masonem a zavrtí nad jeho poznámkou se smíchem hlavou.* No dovol.Máš snad něco proti mému řidičskému umění? *Založí si ruce na prsou a našpulí trucovitě rty.* Jsem královna silnic. *Zasměje se pak a vezme Masona za ruku.* Tak pojď ať se na ten váš ples dostaneme ještě dnes. *Táhne ho do nejbližšího obchodu se společenským oblečením a zamíří k šatům.Vybere si dlouhé,bílé,splývavé šaty na ramínka s výkrojem na zádech,který sahá těsně nad její zadeček.V pase má zepředu zlatý řetízek a obuje si k nim zlaté sandálky bez podpatku.Všechno si rovnou obleče a jde se ukázat Masonovi.* Tak co ty na to?

Ne vůbec nic proti němu nemám. *Pokroutí hlavou a ruce zvedne v obraném gestu.* Jsi krásná královna silnic. *Usměje se a pohladí jí po tváři. Vezme Rose za ruku a nechá se dotáhnout do obchodu. Mezitím co si Rose zkouší šaty tak se dívá na nějaké další v regálu. Pak se otočí na Rose když se zeptá na jeho názor. Koukne na ni a pootevře pusu.* Wauuu, jsi nádherná. *Dostane po chvíli ze sebe.*

*zasměje se* Dobře...když myslíš..*řekne ,proplete si s nim prsty a jde mu po boku*

Jaký alkohol máš nejradši? Mám to nechat na tobě? Nebo to můžu nechat na sobě? *zeptá se jí když vlezou do obchodáku s potravinami*

Nechám to na tobě co nakoupíš..*usměje se na něj ,po očku ho sleduje ho*

Fajn. Aspoň mám jistotu, že to budu pít.. *vejdou spolu do obchoďáku. Míří přímo k alkoholickým nápojům. Chvíli se rozkoukává, ale pak vezme tohle --> .. jde k pokladně, ovlivní prodavačku na kterou se přitom pousměje, protože byla mladá a krásná. Vyjde s Nelou z obchodu a směřují k jeho domu* Doufám, že ti tohle chutná? *ukáže jí flašku Jacka Dannielse*

*Když dorazí do nákupního centra, nakoupí nejdřív potraviny, nakoupí pět velkých tašek jídla a pití a nějaké hygienické potřeby. Všechno naloží do auta a vydá se ještě do obchodu pro miminka. Rozněžněle si prohlíží miminkovské dupačky a různé dudlíky. Nakonec koupí sadu sladkých dudlíků a pro Ammu obrovského plyšového medvěda, naloží to do auta taky a vydá se směrem domů. Cestou se staví pro tři pizzy, kdyby měli návštěvu pořád doma a pokračuje.*