Dům Mikaelson

Ano,návštěvu*usměje se a koukne ke dveřím,od kterých odstoupil*Na to ti neodpovím,ale...*koukne zpět na ní*proč to nezjistíš sama*usměje se a pobídne jí rukou,ke dveřím*Pokud se tedy nebojíš...

*Zamračí se.Nelíbí se jí to co Klaus dělá.* Klausi...*Zavrčí.Pomalým krokem jde ke dveřím.Nedůvěřivě se na něj podívá.Projde okolo něj,stále ho sleduje.Rozejde se rychlým krokem,skoro během ke dveřím ven.Pamatuje si,kudy jí vlekl z obýváku do pokoje a z obýváku ven si to pamatuje.Oddychne si,když už vidí dveře ven.*

*Sleduje jí,jak prochází kolem něho a mizí z toho pokoje.Vyjde z toho pokoje,zavře za sebou dveře a rozejde se pomalu za ní.Sejde po schodech dolu a stále jí sleduje*Čekal bych,že už budeš z domu pryč*usměje se*Skoro bych si začal myslet,že se ti odsud nechce*Počká,než dojde ke dveřím a teprve potom se u.r před ní přemístí*Paměť máš dobrou,ale já tě pouštěl z pokoje,ne z domu..*usměje se*

*Když promluvil,tak zjistila,že je za ní.* Ani nevìš jak chce...*Ušklíbne se.Už se chtěla rozloučit,ale zase byl před ní.Převrátí očima.To jí naštvalo.Zežloutnou jí oči.*Pusť mně odsud...*Zavrčí.Ví,že to nejspíš nepomůže,protože Klaus se nebojí,ale zkusit to může.*

A proč bych to dělal??*usměje se*Něco jsem po tobě chtěl a tys mi to zatím nedala.Nevidím důvod proč bych tě odsud měl pustit.Odejdeš odsud a všechny začneš varovat,že po nich jdu*zavrtí hlavou*To nemůžu dovolit...

*Ušklíbne se a oči se jí změní zase zpět do původní barvy.*Jo jasně...nikoho neznám a tak bych varovala asi imaginární lidi...*Zakroutí hlavou a lehce se se plácne dlaní do čela.*Počkat...*Zhrozí se.*A co se mnou chceš teda dělat?*Docela se vylekala toho,že jí nepustí kuli tomu,že by varovala všechny okolo.*

Já si ničím nemůžu být jistý.Teď říkáš,že nikoho neznáš,ale já ti nevěřím,že nikoho neznáš*zavrtí hlavou a prohlédne si jí*Víš moc dobře,co chci dělat.To jediné,co teď můžu a čím jsem si jistý*usměje se a přejde k ní.Zadívá se jí do očí*Zapomeneš na to,co se stalo od doby,kdy jsme odešli z Grillu.Víš jen jak se jmenuji a co jsem zač..*ovlivní jí a poté odstoupí*

*Když jí začne ovlilvňovat,tak stojí jako přibitá.Má náremek.Nejraději by mu vlepila facku,ale rozhodla se ,že bude dělat ovlivňenou.Když mrkne tak se rozhlédne po místnosti a pak koukne na Klause.*Kde to jsem a jak jsem se sem dostala?*Zeptá se ho a zatváří se trochu přátelsky,aby to nepoznal.*

Jsi u mě doma a dostala ses sem pěšky.Přišla jsi*pokrčí rameny*ale řekl bych,že už jsi na odchodu*usměje se*povídali jsme si hezky,ale už je pozdě,takže....*otevře jí dveře*Zase někdy...

*Kývne hlavou.*Měj se...*Řekne a výjde ze dveří.Jde směrem domů.Když je dál od domu ,tak si trochu oddychne a pokračuje dál.*

*Když Hayley odejde,zavře za ní dveře a s úsměvem se vydá do svého pokoje.Je rád,že má konečně víc jak jednoho hybrida ve městě.Trochu se obával,že Tylerovi taky někdo něco udělá a jemu zase nezůstane nikdo.V pokoji se vysvlékne,umyje a zaleze do postele ve které během pár minut usne*

*Ráno se vzbudí,vyleze z postele a oblékne se.Vyjde z pokoje,seběhne schody dolů a zaposlouchá se.Rodinu už v domě dlouho neslyšel.Jako by od něho všichni utekli a zase ho opustily.Odejde z úsměvem z domu.Kousek od domu si chytí dívku ze které se nakrmí.Když se nasytí,ovlivní jí a rozejde se někam do ulic na procházku*

*Dojde k domu Klause a zlehka zaklepe na dveře. Opře se tam o rám dveří a čeká než mu přijde otevřít. Už se těší až se mu s tím vším pochlubí.*

*Není tak dlouho,co se vrátil z procházky a už mu někdo klepe na dveře.Usměje se a odejde ke dveřím.Otevře je a koukne na Tylera stojícího u jeho domu*Nečekal bych,že se vrátíš sám a dobrovolně.Čím vděčím za tvou návštěvu?*Optá se a ustoupí od dveří,aby mohl vstoupit do domu*

*Odlepí se od dveří, když slyší kroky.*Já nevím, prostě jsem neměl kam jít... *Pokrčí rameny.* Rád bych si s tebou jen tak promluvil, pokud to nebude tedy problém... *Koune na něj a zvedne jeden koutek v úsměv.*

Nebude to problém,pojd dál*Usměje se a pobídne mu rukou,aby vešel dovnitř a nestál před domem*

Tak super.. *Pousměje se. Vejde dovnitř do domu, když ho tam Klaus pozval. Trochu se kolem sebe porozhlédne.* No, nejdřív bych se tě chtěl zeptat za jak dlouho zemře upír, když ho kousne hybrid ? *Nezmiňuje jména žádné, stejně té blondýny jméno nezná. Otočí se k němu.*

Je to stejné,jako když upíra kousne vlkodlak.Neříkej mi,že jsi o tom nikdy nic neslyšel*Usměje se a zavře dveře*

O tomto ano, ale říkal jsem si jestli to není třeba u hybrida rychlejší. Což by bylo fajn.. *Pokrčí rameny.* Už bych aspoň měl jistotu že jsem se dokázal z části pomstít. *Dodá a tajemně se usměje.*

Bohužel ne,ale o to víc ten upír trpí*Usměje se*Já být na tvém místě,těšil bych se z toho.Je to dobrý pocit,když trpí a pak zemře...

To je dobře ona si zaslouží trpět. *Usměje se.* Jo moc mě to těší. Chtěl by vidět její mrtvé tělo. Víš jak, abych měl fakt jistotu že na mě odněkud nevystartuje... *Zasměje se na Klause.* Jak ty jsi trávil den ? Zabil jsi někoho pro potěšení ? *Pozvedne s úsměvem obočí.*

Ale pochybuji o tom,že by ti tělo někdo ukázal.*usměje se a vydechne*Já??Ne,nezabil jsem nikoho,ale našel jsem si dalšího člověka,který je na mé straně.Už mám i čaroděje,skvělí den.

No taky si nemyslím že mi ho ukážou, ale co věřím že umírá... *Usměje se. Poslouchá Klause co říká dál.* K čemu potřebuješ čaroděje ? *Nakrčí čelo.*

Momentálně na nic,ale nikdy nevíš,kdy se bude čaroděj hodit*usměje se*Takový kouzla jsou k nezaplacení*Nadechne se*Hlavně,pokud mi někdo vyhlásí válku.I když vlastně,když budou vědět,že mám při sobě tolik osob.Netroufnou si na válku a já budu mít klid...

Takže čaroděj na horší časy, chápu.. *Kývne hlavou.*Mnou si můžeš být jistý, budu taky stát při tobě, Klausi. *Řekne vážně.* a není to nejen za to že jsi mě zbavil bolesti, je to protože i chci pomoci. *Dodá. Je mu vlastně vděčný až do smrti za to co pro něj udělal.*