Dům Mikaelson

S dobrou náladou máš pravdu.Zdá se,že se ti zlepšila,i když jsem ani nestihl postřehnout,čím se tvá nálada zlepšila*Usměje se*To si měl,ale hlavní je,že sem tvou důvěru získal.Počkal jsem si,ale dočkal jsem se...

To ano dočkal si se a já doufám že budu nad tvými plány a úskoky jenom koukat jak jsou promyšlené a jak využíváš své lidi

Pokud se bojíš,že tě do toho zatáhnu,nemusíš se bát.Mé plány se tobě zcela vyhnou,to ti mohu slíbit*Usměje se*Budeš se jen dívat a obdivovat mé vymyšlené plány...

Dobře, těším se jak tě budu z dálky sledovat a snad se přitom i trochu bavit. Tvé plány jsou vždy skvělé že se kolikrát divím jak to že tohle celé město nepatří tobě *usměje se*

Neříkám,že bych nebyl rád,kdyby mi to město patřilo,ale mě stačí to,že ze mě mají všichni nadpřirození respekt.Stačí slyšet mé jméno a všichni jsou ode mne dál*Usměje se*

Všichni? Všichni ne, tvá rodina není nikdy od tebe dál *usměje se*

Tak teď si mě pobavil*usměje se*Mluvíš tady o sobě,ale ty nejsi celá rodina.Já je vlastně chápu a nebudu z toho dělat drama.Je to jejich věc.

Tak to sem rád že sem tě pobavil *usměje se* Vím že nejsem celá tvoje rodina a i když je chápeš měli by k tobě mít o trochu lepší postoj než mají teď. *dojde ke grillu a vejde dovnitř. Rozhlédne se a posadí se do rohu místnosti. Objedná si láhev Whiskey*

*Přinese jí domů a odnese jí do jednoho pokoje.Položí jí na postel a vezme do ruky její batoh.Vysype ho a prozkoumá,co všechno tam má,podle čeho by mohl zjistit kdo ta dívka je.Projde pár jejích věcí a ten zápisník projede rychle,nechce se mu to číst.Když ale dojde na poslední stránku,všimne si jména který ho zarazí.Otevře tu stránku a přečte si všechny ty poznámky.Vzteky tu stránku vytrhne a zmuchlá.Zápisník hodí na postel a vyjde z pokoje.Ta holka mu má co vysvětlovat.Odejde dolu do sálu a ten papírek hodí ho krbu.Nalije si skleničku whiskey a hned jí vypije.Tak hezký měl den a takhle se mu pokazil.Už se těší až se ta dívka vzbudí,teď už rozhodně v MF nuda nebude*

*Po nějaké chvíli se trochu probere.Nejdřív zahýbe prsty a pak pootevře oči.Cítí se dobitá a slabá.Rozhlédne se kolem sebe.Nepoznává nic,ale leží v posteli.Nadzvedne se trošku na lokti a všimne si svého vysypaného batohu.Natáhne se pro něj a žuchne z postele na bok.* Áááh,do kelu. *Zakleje ochraptěle a obličej se jí zkřiví.Sáhne si pod nos,kde je ještě trocha krve nezaschlé a chytne se za hlavu,která jí bolí jao střep.Pokusí se sesbírat svoje věci do batohu.Hledá svůj zápisník a najde ho za sebou na posteli.Rychle po něm sahne a zjistí,že stránka o Klausovi je vytržená.Ztuhne jí krev v žilách.* (Ale ne,ale ne,ale ne....) *Pomodlí se v duchu.Doufá,,že se to nedostalo do rukou právě jemu.*

*Jakmile zaslechne ze shora nějaké pohyby a následovně i pád,odloží skleničku na stůl a rozejde se pomalým krokem nahoru.Ví,že mu snadno neuteče.Rozhodně ne potom v jakém jí našel stavu.Otevře dveře od jejího pokoje a vejde dovnitř,hned dveře zavře a opře se o ně*Zdravím,lásko*Usměje se*Myslel jsem,že budeš spát déle,ale když už jsi vzhůru,mám pár otázek.Asi víš které mám na mysli*Hádá podle toho,že má v ruce svůj zápisník,ze kterého vytrhl list o Mikaelovi*

*Bez dechu se zadívá na dveře od pokoje,ve kterém je,když se otevřou a hrkne v ní,když uvidí toho,komu se hrabe v hlavě.Ztěžka polkne a otřese se.* Dobrý... Já... omlouvám se,nevím jak bych Vám mohla pomoci. *Zašeptá vystrašeně a vytáhne se na nohy,když se zapře o postel.Určitě má vtek jako prasejestli viděl její poznámky.Střelí pohledem k batohu a k oknu.Mohla by vyskočit.* (Jo a zlomit si vaz ty magorko.) *Okřikne jí její podvědomí a tak se znovu podívá na Klause.* Měla....měla bych jít domů,budou o mě mít starost. *Prohrábne si vlasy.Hledá pohledem svojí bundu a šátek,ale nikde je nevidí.Jen bílé tričko celé od krve.Proboha musí vypadat jako magor.*

Sotva ses tu zdržela už bys chtěla odejít??*Pozvedne obočí a hned se usměje*To není možné.Jsem si jist,že se ráda zdržíš.*Vydechne s úsměvem*Já jsem si jist,že víš s čím mi můžeš pomoci.Stačí ti doufám jméno Mikael*Založí ruce na hrudi a čeká na vysvětlení.Když Katie začne zvonit mobil,u.r se k ní přemístí a popadne její mobil dřív,než to stihne ona sama.Koukne se na display a usměje se.Přijme hovor a s úsměvem sleduje Katie,aby mu neutekla.Nic Lexi neřekne,neboť čeká s čím začne ona*

Ráda?? *Zvedne jedno obočí a zavrtí hlavou.* Mám jiné místa,kde bych momentálně byla mnohem radši,to mi věřte,takže se nezlobte.Děkuji za pomoc,pravděpodobně bych tam umrzla. *Udělá pukrle s drzým výrazem ve tváři a zamračí se.* Pane,netuším o čem mluvíte. *Hrkne v ní při slově Mikael.Je jí jasné,že tu stránku vyškubl on.Zkousne si ret a podívá se mu pevně do očí.* Hledám jistého Mikaela Mikaelsona... Ale nejsem si jistá,že vám do toho něco je. *Našpulí drze pusu a když uslyší svojí vyzváněcí melodii,střelí pohledem po mobilu a po Klausovi.Zalape po dechu,když přijme hovor s tím úsměvem a falešně se na něj usměje taky.Přemýšlí,jak se od něj dostat.Neví,kdo jí volá a jestli má upozornit někoho,že u telefonu není ona.Nakopne se tedy do postele vší silou.* Ááááááúúúúúúúúúúú!! *Zaúpí,takže ten kdo jí volá jí uslyší zdálky a ne od telefonu.*

*Zavrtí s úsměvem hlavou,když Lexi řekne,že si spletla číslo a zavěsí.Dá mobil od ucha,ale nechá si ho prozatím v ruce*smůla*řekne po jejím pokusu,ublížit si*Hledáš jistého Mikaela Mikaelsona,jsi ve spojení s Lexi a myslíš,že ti skočím na nějaké tvé výmluvy o tom,že nemáš tušení co po tobě chci?*Pozvedne obočí*Řekni a popravdě,že ty ho hledáš pro ní?*Nakloní hlavu mírně do strany a čeká na její odpověď*

*Oddychne si,když hovor mezi někým a Klausem neproběhl a tře si bolavou nohu.* Lexi je moje kamarádka,to tak většinou bývá.Nejsem tu dlouho,hledala jsem přátele... *Přimhouří na něj oči s drzým výrazem.* A Mikaela hledám protože to má být otec nejstarších upírů v dějinách.Zajímám se o to...Víte? *Vymyslí zfleku a vlastně ani nelže.Usměje se na něj sladce a vtom začne zase zvonit její mobil.* Dovolíte? *Natáhne k němu ruku.*

To je zajímavá historka,škoda,že ti jí nevěřím*Usměje se*Mikael je někdo,koho rozhodně nechce nikdo najít,to mi můžeš věřit,lásko*Šeptne a koukne na zvonící mobil*Obzvlášť,když se přátelíš s upíry*Dodá a koukne na ní.Potom zvedne telefon a podívá se na display*Tobě pořád někdo volá,ale varuju tě.Jak řekneš něco,co nemáš,nedopadne to pro tebe dobře*Řekne varovně a přijme Tomovi hovor.Okamžitě to dá na hlasitý odposlech*

*Zamračí se nad jeho slovy a odfrkne si.* Drahý pane Mikaelsone.... *Vyplivne jeho příjmení pohrdavě.* Mrzí mě,že zpochybňujete moje slova.Věřte čemu chcete. *Rozhodí rukama s nevinným úsměvem.* Ráda bych se s ním viděla,opravdu.Nejsem upírka. *Zamračí se a když přijme hovor s jeho dalšími slovy,protočí oči.Koukne se,kdo volá.* Tome,děje se něco? *Ozve se hned.*

Ty upírka nejsi,ale tvý přátelé ano.Víš,já jim potom nepůjdu na pohřeb*Usměje se.Snaží se být klidný a vyrovnaný i když uvnitř něho to všechno bublá a hoří vzteky,že našli něco,čím můžou zabít.Poslouchá,co říká Tom a protočí nad tím pobaveně oči*

Nebude třeba jim chodit na pohřeb....Buďte bez obav. *Usměje se zeširoka falešně a usměje se nad tím,jak jí Tom odpoví.Šlehne pohledem po Klausovi a zamračí se nad tím,jak protočil oči.Nejradši by ho kopla pod koleno.Prozatím se spokojí s tím,že sevře pěst a donutí ho si kleknout,protože mu podlomí nohy.Sladce se ušklíbne.* To nestojí za řeč, zlato... Taky mi chybíš. *Pousměje se a sleduje Klause.* Buď v práci opatrný a odpoledne se uvidíme,ano? *Rozloučí se s ním a kývne na Klause,ať ukončí hovor dřív,než se Tom začne vyptávat.*

To si myslíš ty,zlato*Po jejím sevření si klekne na zem a trochu se nad tím zašklebí.Měl si jí víc pojistit.Ukončí jejich hovor a mobil strčí do kapsy.Potom si stoupne a zadívá se na ní s přimhouřenýma očima.Je v jeho očích vidět už ta zlost*Takže ty si chceš hrát??*Pozvedne obočí*Ty asi opravdu netušíš,co jsem zač,že ne??*Koukne na ní vážně*Ze mě si nepřítele udělat nechceš....

*Jeho naštvaného výrazu v očích se nebojí.Neohroženě se na něj podívá a ignoruje bušící spánky,migrénu jako prase a bolest v celém těle.Natáhne se pro mobil.* Nechci si hrát.Chci jít domů.Musím si napsat úkoly. *Odsekne mu drze a zamračí se.* Netuším,na co se mě ptáte.Vím,že jste jeden ze sourozenců Mikaelsonů.Podle vizáže.... *Prohlédne si ho od hlavy po paty a ušklíbne se.* ...hezounek Kol nebudete.Díky způsobům ani vždy slušný Elijah nebudete a jelikož nepláčete pro maminku,ani Finn nebudete.Prosím,opravte mě,jestli se mýlím. *Sladce se usměje.* Mám čest s obávaným Klausem Mikaelsonem? *POdívá se mu přímo do očí a zvedne obočí.*

Ano,uhodla jste to správně.Máte tu čest s Klausem Mikaelsonem.S tím s kterého si nikdo nechce udělat nepřítele,protože toho pak pekelně lituje a nejhorší je,že už to pak nemůže vrátit zpátky*Usměje se.Její úkoly a nataženou ruku ignoruje.Úkoly mu přijdou jen jako výmluva a mobil má jako pojistku,aby odtamtud jen tak neutekla.Kdyby se o to přeci pokusila,najde si toho Toma a ukáže Katie,že z něho si opravdu nikdo nechce dělat nepřítele*

*Nataženou ruku si i s druhou založí na hrudi a zamračí se.* No... Těší mě,pane. *Vynutí ze sebe nejzářivější úsměv a ohne se s bolestným syknutím pro batoh.* Smím už odejít,nebo...? *Zvedne obočí a sjede ho pohledem.* Slyšel jste,mám přítele...To by asi nefungovalo. *Ušklíbne se drze a pak se sladce usměje.* Řekla jsem vám,proč mě zajímal váš otec.Nebudu se dál nikým z vaší rodiny zabývat.

Víš,lásko,mě je jedno jestli máš přítele nebo jsi sama*Usměje se*Nikdy jsem se o takový věci nezajímal.Řekla jsi mi o Mikaelovi málo.Nechápu proč tě tak zajímá.Je původní jako já a celá moje rodina.Zatím to tak vypadá,že už vám tady nestačíme.Věř mi,zlato...Nechceš ho najít a vzbudit ho.Pak se všichni mohli odstěhovat pryč.Teda,ti co by zmizet stihli..