Dům Mikaelson

Pokud zemřu já,se mnou zemřou všichni,který jsem stvořil já a ti,co byli mnou stvoření.Což znamená,že se mnou můžou zemřít třeba dvě třetiny upírů.Pro někoho by to byla úleva,ale ke mě mohou patřit tvý přátelé,nebo dokonce ty...*Usměje se*

*Dojde ke Klausovu domu a je jí krok od kroku mizerněji.Jestliže Katie vězní někdo jiný,mohla by si pěkně naběhnout.Podívá se znovu na zprávu,ale ne na fotku,protože jí vhání slzy do očí a odhodlaně se podívá na dům před sebou.Kousne se do rtu a dojde ke dveřím.Zaklepe na dveře a čeká na pana Všemocného.Nemá ani na to,aby se ošklíbala,bojí se o Katie.*

*Polkne,když Lexi řekne,že Mikael běhá po Mystic Falls*Pustila jsi ho??!*křikne.Na to,jak se dá zneškodnit jí neodpoví.Zvedne se z křesla,když uslyší klepání.Dojde ke dveřím a otevře je.Ustoupí,když uvidí,že přišla Rose.Počká,až vejde dovnitř a pak zavře*Omlouvám se,mám návštěvu,musím končit.Není slušné nechat návštěvu čekat*Řekne a sleduje přitom Rose,aby nešla někam,kam nemá*

*Polkne,když uslyší křik zevnitř a chce utéct.Vzápětí ale Klaus otevře dveře.Při pohledu na něj se jí udělá zle a vstoupí dovnitř,když jí ustoupí ode dveří.Vrhne po něm kradmý pohled,potom co se s někým loučí a nazve jí "návštěvou" a přimhouří oči.* Nezdržím se dlouho.Chci Katie.Hned. *Řekne mu a snaží se nedat znát,jak se celá chvěje.*

Správně,neměla by čekat*Usměje se*Co kdybys na to přišla sama.Není to tak těžký,když víš,jak zničit mě*Už se chystal hovor ukončit,když slyšel jak Lexi říká Roseino jméno*Chceš s ní mluvit?Naposledy slyšet její hlas??*řekne spokojeně a nepřestává Rose sledovat.Na Katie jí neodpoví*

*Pozná Lexin výkřik a udělá krok dozadu.Když si ještě Klaus přisadí polkne ztěžka a znovu udělá další krok dozadu.Očima přelétne místnost,kam by se dalo prchnout.Zavrtí hlavou.Musí dostat Katie do bezpečí.Bezděčně točí snubním prstýnkem na prstě a sleduje Klause.Přemýšlí nad tím,jakto,že Lexi ví,jak zničit Klause a nic neřekla.*

Správně*Usměje se a sleduje Rose.Její rozhlížení se mu moc nezdá.I když ví,co je zač,teď má šanci něco udělat*Co chci?*Pozvedne obočí a rozbije nejbližší nábytek.Dřevo bodne Rose do zad pod lopatky*Pomstu,lásko.Nemysli si,že nevím o Tylerovi a Oliverovi.Jsem si na stoprocent jistý,že je to práce někoho z vás...

*Už sebou chce mrsknout a schovat se,když rozbije nábytek,ale nestihne to.Křikne bolestí,jakmile jí vrazí dřevo pod lopatky.Podlomí se jí nohy a těžce se nadechne.Zkousne si oba rty,aby neúpěla nahlas.Takže už o těch dvou ví.* Klausi...jen pusť Katie...už jí neubližuj... *Vydechne a opře si ruku o stehno,aby se neskácela na zem.Udrží se na nohách,ale po chvilce klesne na kolena.*

Ona si zabila ty,jistě*Usměje se.Moc jí to nevěří.Když se pak do mobilu ozve i Enzo s tím,že ho zabil on,uchechtne se nad tím*Je mi jedno,kdo z vás to udělal.Rose je nejblíže a tak bude pomsta.Mě je opravdu jedno,kdo to udělal nebo neudělal*Vydechne.Zlomí další kus dřeva a bodne ho Rose do ramene*Tohle bych mohl dělat celý den...*Řekne pro sebe nahlas*

Lexi ne.... Oli....Olivera...jsem zabila já....Ten hajzl mě napadl v Grillu... *Vydechuje ztěžka a drží se za stehna,zatímco klečí.Znovu vykřikne,když jí bodne dřevo do ramene.* Jen...chci abys pustil Katie.... *Zasténá bolestí a snaží se dýchat.*

Nabízíš se jako dobrovolník*Usměje se*Je hezké,jak jsou najednou viníci všichni*Uchechtne se,když uslyší Enza,jak se,rozhodl,že do MF jedou oba*Já jí tak snadno nepustím*Chytne jí za vršek oblečení a postaví jí na nohy.I přes bolest,kterou ona musí při pohybu cítit,jí odvede po schodech nahoru do prázdného pokoje,kam s ní hodí*Za chvíli se vrátím,zlato*řekne a odejde z místnosti.Zamkne dveře a vrátí se dolu,kdyby náhodou chtěl zase přijít někdo z jeho rodiny*Slyšela jsi?Odjíždíte*Usměje se ze široka pro sebe*

*Sykne,ale ovládne se,když jí vytáhne na nohy za oblečení a vláčí jí do patra do pokoje.Křikne v momentě,kdy s ní hodí.* V klidu,nechvátej... *Hlesne bolestně a zůstane ležet po jeho slovech na zemi.Pokusí se ze sebe vytáhnout alespoň dřevo z ramene,ale nemá na to.Bolí jí to.Damon jí zabije,jestli to neudělá Klaus.*

*Přijde domů po nějaké době. Je tam dole docela ticho, proto tišeji projde nahoru do patra. Otevře potichu dveře od pokoje kde ležela Katie. Uvidí ji ležet v posteli. Opatrně a potichu jí vezme a zamotá do peřiny. Otevře okno a up. rychlostí zmizí i s Katie pryč z domu. Je mu jedno že se za toto třeba dostane do rakve na další pár stovek let, ale opravdu nemá rád toto ubližování.*

*Když Lexi ukončí hovor,uklidí mobil do kapsy a rozejde se nahoru do patra.Vejde nejprve do pokoje,kde drží Katie s tím,že jí řekne o Rose.Zarazí se,když jí tam nikde neuvidí.Ona sama by odsud nezmizela,ví,že by to schytal její Tom*Finne!!!!*Zařve naštvaně na celej barák a je mu jedno,že je tam Rose.Párkrát se nadechne a vydechne,aby se uklidnil a z pokoje Katie zmizí rovnou k Rose.Odemkne dveře a vejde dovnitř*Jsem tady,zlato*Usměje se a zase jí chytne za vršek oblečení.Odtáhne jí do křesla a posadí tam*Abys měla pohodlí*Chvíli jí tak sleduje a pak ho něco napadne.Odejde z pokoje,seběhne dolu a hned se vrátí.Sedne si k ní do dřepu a zadívá se jí do očí*Vezmeš si tohle*Podá jí nůž*A budeš se řezat do ruky,pořád dokola*Ovlivní jí*Dokud neřeknu stop..*Dodá ještě a pak si stoupne*

*Po celou dobu,co je v té místnosti sama,se snaží o normální dýchání,což jí vzhledem ke kusu dřeva mezi lopatkami jde opravdu těžko.Zatají se jí dech,když uslyší Klause řvát a polkne nasucho.Tohle pro ní vůbec nevypadá dobře.Podívá se na něj v momentě,kdy vstoupí a promluví na ní.* Říkala jsem....že....nemusíš.....chvátat *Dostane ze sebe ztěŽí a zasténá,jakmile jí zase zvedne a posadí do křesla.Křikne bolestí,protože se jí kus dřeva,co jí ččouhá ze zad pohne v hrudi a zavře oči.* Velmi pozorné od Původního....hybrida... *Zasyčí bolestí,protože se jí dřevo pohne při nádechu.Podívá se na něj,když zmizí z pokoje a roznrká meZitím slzy.* Chtěla bych.... vidět...Katie...prosím...pusť jí.... *Vezme si od něj poslušně nůž a znovu se jí zaliji oči slzami.Třesou se jí ruce,ale dělá přesně to,co jí nakázal.Začne se řezat do ruky.S každým dalším zářezem zasyčí a kousne se do rtu.* Nebylo....by.. *Odmlčí se,když jí selže hlas a zvedne k němu oči,zatímco se rytmicky řeže do ruky.* jednodušší....to skončit? *Dopoví větu vysíleně.*

Bylo by to jednoduší.Měla bys to všechno rychle za sebou a já bych pak jen opodál pozoroval,jak všichni oplakávají tvůj hrob*Usměje se*ale bylo by to všechno až moc jednoduchý.Byla by to pro tebe úleva a to já nemohu dovolit.Pochop,neodpustil bych si,kdybych ti nedal ještě pár hodin života.*Mluví na ní a sleduje její ruce.Všimne si prstýnku na její ruce*ale....kdo je ten nešťastník?*Přejde k ní a vezme na moment její ruku.Sundá jí z prstu ten prstýnek a prohlédne si ho*

Klausi..... *Vydechne jeho jméno těžce a dál se řeže.* Jasně....bylo....by...to.. *Nedořekne co chtěla a zasténá bolestí.Pootevře pusu,když si všimne prstýnku.* Klausi ne....prosím....ne.... *Tentokrát slzy neudrží a na moment nezvládne žádný pohyb,když jí sunda prsten z ruky.* Vrať mi ho....prosííím.... *Vzlykne a má pocit,jako by jí vyrval srdce.Ta vzpomínka na Damona a na to,že už ho nikdy neuvidí jí bolí víc,než cokoliv jiného.Skloní hlavu a rozpláče se.*

K čemu ti bude.Stejně už ho nebudeš potřebovat *Usměje se*A myslím si,že bude hezký,když na tebe budou mít památku*Strčí ten prstýnek do kapsy*Není to sice nic moc,ale počítá se to*Sleduje jí s úsměvem,jak brečí a je mu to jedno.Vlastně se nad tím baví,protože je to něco,co ho těší*

*Nezmůže se na slovo,když jí prstýnek nevrátí a strčí si ho do kapsy.Odevzdaně se řeže do ruky a už ani nesyčí bolestí.Bolest způsobená fyzicky není nic proti tomu,co prožívá uvnitř.Zvedne k němu oči a zadrží slzy,řinoucí se z jejích očí.* Shnij v pekle,Klausi.... *Vydechne skrz zaťaté zuby a na moment do něj zabodne nenávistný pohled.Pak hlavu zase sklopí a při hlubokém nádechu se jí dřevo otře o srdce,takže ustrne v pohybu.Už by chtěla umřít.Chtěla by to mít za sebou.* (Možná,když bych se prudce opřela do opěradla.) *Ohlédne se za rameno,jestli to zvládne.*

*Usměje se nad tím,co mu řekla*Myslíš,že se tam někdy dostanu?Jsem v podstatě nesmrtelný*Vydechne*Neposílej mě někam,kam se nedostanu.Raději se řezej a modli se,aby Lexi stihla přijet dřív,než bude po tobě.Však víš,jistě ráda uslyší tvůj poslední nádech a vzlyk*Usměje se zeširoka*Tak buď hodná holka a pokračuj ve své práci.Pořád máš moc síly...

Na každého jednou dojde... *Procedí skrz zuby a už ani nemá sílu mluvit.Má stažené hrdlo bolestí,co jí spaluje uvnitř.Polkne a když začne o Lexi,zavrtí mírně hlavou.Zvedne k němu oči,nikoliv hlavu a vztyčí na ruce,do které se řeže prostředníček.* Můj názor... *Vydechne a prudce se opře do opěradla.Mine těsně,ale zakřičí,protože si dřevo zarazí víc do hrudníku.Pořád se řeže do ruky,která se jí už ani nehojí.Začíná být dost malátná.*

Ach,chceš se zabít sama a dobrovolně.Tak to jsem nečekal.Pomohl bych ti to dřevo dát víš,abys měla větší šance a já to měl bez práce,ale...*Usměje se.Na ten vztyčený prostředníček nic neříká*To by nebyla taková zábava.Sledovat tě,jak se řežeš a pokoušíš se zabít,abys nemusela,je opravdu zábavné.Dlouho jsem nebyl svědkem něčeho takového.Pořád mě jenom překvapuješ,lásko...

*Zvedne vysíleně hlavu a podívá se na něj skrz řasy.* Jako bys nevěděl... *Zadýchá se tak,že musí udělat pauzu.* ..že pro tebe cokoliv,abych... *Pokusí se nadechnout.* ...ti ušetřila...práci. *Vydechne a vykouzlí sladký,falešný úsměv.* Radši být mrtvá hned,než muset koukat na.... *Opět pauza,když jí dojde dech.* ..tebe.... *Dořekne a odtáhne se s obličejem zkřiveným bolestí od opěradla.Musí dát větší ránu do zad.*

Tak prosím,pokoušej se dál,ale za chvíli to dřevo budeš mít spíše skrz na skrz než v srdci.Věř mi,zlato.Na to máš to dřevo moc dole*Usměje se*Jen si zbytečně ubližuješ víc a víc.Možná bys měla přemýšlet nad tím,že toho prostě necháš a vzdáš to.Podle mě ti řezání ruky stačí.S tvým úsilím akorát rychle ztratíš vědomí a budeš vysílená úplně.Měla by ses uklidnit,dělat to,co máš a nedělat nic navíc.Já chápu,že dívat se na mě tě nebaví,ale budeš si muset zvykat.Jistě tady spolu ještě nějakou dobu budeme...

*Opře se unaveně do opěradla pomalu a dál se mechanickými pohyby řeže do ruky.Zvedne pohled ke Klausovi a zvedne jedno obočí.* Myslím.... *Vydechne a mlčí.Cítí to dřevo v rameni při každém pohybu.* že už takhle...to bolí... mohl.....bys....držet tu....svojí....psí....tlamu....? *Vyplivne ze sebe a musí si odpočinout po tom slovním projevu.Zavře oči a nadechne se.* a nevyhrožuj mi....že....bys se mnou...chtěl....trávit víc...času... *Zamumlá a podívá se na něj skrz přimhouřené oči.* ...ještě si....mě oblíbíš...a co pak? *Ušklíbne se ironicky.Její hlas slábne s každým dalším slovem.Vysiluje jí to.Měla by se na to vykašlat a nereagovat na jeho kecy.*