Dům Mikaelson

To ona nemůže vědět.Můžeš být někdo,o kom neví*Pokrčí rameny*Něco si vymysli.To snad umíš,ne?*Pozvedne obočí*Musíš být rychlejší,než on.Což si myslím,že nebude problém.Ty na to budeš připravená,on ani ona ne.Oni to nebudou vůbec čekat,takže v tom neuvidí žádný podraz*Usměje se a vyndá z kapsy mobil.V kontaktech najde Stefana a ukáže jí to*To je jeho číslo....

Bezva...díky...*Zamručí na to,že si to má vymyslet.*Jo to jo...*Řekne a pousměje se.Vytáhne si mobil z kapsy a namačká tam Stefanovo číslo.*Já opravdu nevím co mam říkat...co když se bude vyptávat na to co se děje nebo tak hmm? Klausi já neumim nic vymyslet teď hned z fleku...*zamračí se.*

Na něco určitě přijdeš.Pokud se na to necítíš tak to řekni rovnou a najdu si pro to někoho jiného.Nemám s tím problém,zlato*Vydechne.Mohl to tušit hned a někoho proto ovlivnit.Nějak by to určitě udělal i bez ní.*Tak volej...A ta dívka se jmenuje Elena*Řekne jí ještě jméno,aby věděla a nebylo to moc podezřelí*

*Uslyší že Anastasie ho volá.Rychle vyběhne ty schody.*Už běžím.*Zavolá.Rychle se dostane do koupelny odkud na něj volala Anastasie.*Co se ji stalo?*Zeptá se znepokojeně.Vezme Emmalyn do náruče a dojde s ní nazpět do pokoje.Kde ji zase uloží do postele a zakryje ji.Sáhne ji na ruku, aby zjistil její tlak.*

*Povzdychne si a kývne hlavou na to jméno.*Dobře...*řekne a vytočí číslo,přiloží si mobil k uchu a podívá se na Klause,doufá že jí to ten kluk zvedne.*

*Oddychne si,když se Maddox ozve a vzápětí ho uvidí.* vyběhla z pokoje na záchod.Zvracela.Myslím,že plod se začíná ozývat. *Podívá se na něj znepokojeně a nechá ho,aby vzal Emmu do náruče.Následuje ho do jejího pokoje a zavře za nimi dveře.Klaus nemusí být všeho,ačkoliv Maddox je jiného názoru.Sedne si k Emmě na postel a zadívá se na Maddoxe,když já měří tep na ruce.* Bude v pořádku? *Zvedne se starostí v očích obočí a pak shlédne dolů na Emmalyn.Soustředí se na ní a dostane se jí do hlavy.Tam jí projede myšlenky a když skončí,otevře oči a vydechne.* Ona stále nevěří tomu,že čeká Klausovo dítě.Vůbec neví,co se s ní děje.A já nemám tušení,co s ní budeme dělat.Co bude plod zač se ještě nedá zjistit. *Přiloží ruku na její břicho a zase zavře oči.Ruku odtrhne po pár vteřinách.* Jedno je jasné.Půjde po krvi.A jako první půjde po krvi Emmalyn. *Povzdychne si a prohrábne si vlasy.* Co když jí nedokážeme ochránit,Madde?Přece ji nenecháme umřít. *Zvedne k němu oči,ve kterých se jí zalesknou slzy.*

*Když to zvedne tak se podívá k zemi a pak hned zase na Klause.*Ahoj...*Pozdraví ho.*Tady je Elenina příbuzná...potřebuju s ní mluvit...*řekne naléhavě,aby tomu uvěřil.*

*Když slyší dívčí hlas,tak začne zase mluvit.* Ahoj Eleno.Nedávno sem se dozvěděla,že jsi má příbuzná a tak sem za tebou přijela,ale ty nejsi doma.Mohla bys přijet? Je to důležitý...*řekne Eleně stejně naléhavě,jako Stefanovi.*

*Přikyvuje na to co říká Anastasie.*Musí být v pořádku.*Koukne krátce na Anastasii a pak se zase podívá na Emmalyn.*Já nevím co budeme dělat.Prostě teď ji musíme udržet na živu a o dalších krocích si pak něco zjistíme a promyslíme.*Povzdychne si a pokrčí rameny.Nakrčí čelo nad dalšími slovy Anastasie.*To zvládneme Anastasie.Musíme to zvládnout.*Ujišťuje tím i sebe vlastně.Zvedne se k Aně, jak uvidí ty slzy. Obejme ji, aby se trochu uklidnila a pak ji pohlédne do očí.*Dokážeme ji ochránit.Věř tomu, Ano.Všechno bude v pořádku uvidíš.

Dobře... Dobře.Maddoxi ty přece vidíš její budoucnost.Co vidíš?Dokážeš vidět,jak na tom bude. *Polkne a snaží se uklidnit.Ví,že nesmí dělat scény.Prohrábne si vlasy a překvapeně zamrká,když jí Maddox obejme.Vyrazí jí to gesto natolik dech,že slzy jsou zapomenuty.Zadívá se do jeho očí,stále ještě omámená tím,jak jí objal a kývne na jeho slova.* Věřím tomu.... *Šeptne s pohledem do jeho očí a tentokrát obejme ona jeho.Schoulí se do jeho náruče,kde si připadá ta v bezpečí a najednou opravdu věří tomu,že všechno bude v pořádku.*

*Poslouchá,cítí,jak je udivená.Má strach,že to nevyjde.*Tvoje příbuzná...*Zopakuje.*Zítra už je pozdě...*Vydechne naléhavě.*Nemůžeme to řešit po telefonu...*Řekne jí,podívá se zase na Klause,vše říkala přesvědčivě,ale je trochu nervózní.Dá si prst k puse a přejede si prstem po hraně rtu,pohled zase sklopí k zemi a přešlápne na místě.*

Děkuju...*Poděkuje a když to zavěsí tak si dá mobil do kapsy.Podívá se na Klause a stáhne ruku od svého rtu.*Ta Elena zněla docela mile..i ten její přítel...*Řekne Klausovi.*A jak si slyšel,tak sem přijedou...*řekne mu.*

*Stál celou dobu kousek od Hayley a poslouchal její slova.To,jak přesvědčivě zní a že to zabralo.Usměje se spokojeně*Věděl jsem,že se na tebe mohu spolehnout a něco přeci jen vymyslíš.Za pár hodin budeš u jejího domu*Řekne jí adresu*uneseš jí a pak budeš čekat na mojí zprávu,že jí můžeš pustit....

*Je ráda,že je spokojený.Přikývne na adresu.*Co mam dělat teď?*Zeptá se ho.*No,ale byla sem trochu nervózní...bála jsem se,že neuvěří...*řekne a pokrčí trochu rameny.*

Máš pravdu vidím její budoucnost a nechci ti zatím říkat jak vypadá.*Nechce ji říci že ta budoucnost Emmalyn není moc slibná jak oba očekávají a hlavně Anastasie.*Tak je to správně.*Kývne hlavou.Přitiskne si ji k sobě,potom co ho Anastasie obejme.Vydechne do prázdna a na chvíli zavře oči.Přál by si, aby to všechno dopadlo dobře i když to tak zatím nevypadá což ho vůbec netěší.*

Teď si můžeš chvíli dělat,co chceš,ale buď u Eleny dřív,než tam budou oni.Takže pokud nemáš nic na práci,můžeš tam jít hned.Alespoň si to tam prohlédneš a zjistíš,co je nejblíž a kam jí pak uneseš.Vše je teď na tobě,lásko...*Pokrčí rameny a pak se rozejde ke dveřím domu,aby mohl jít dovnitř a Hayley dělat svou práci*

No,tak to fakt díky...*Ušklíbne se na jeho záda a pak se rozejde hledat dům i s příslušnou adresou.*

Proč..?Proč mi nechceš říct,jak vypadá?Maddoxi... *Zvedne k němu pohled a prosebně se mu podívá do očí.Z jeho objetí se ale nevyprošťuje.Opravdu se v něm cítí bezpečně.Jen doufá,že je takhle nenačape Klaus.Nechce,aby měl Maddox nějaké problémy.Položí si hlavu do jeho náruče a zavře taky oči.Chtěla by takhle zůstat.Přála by si,aby mohli Emmalyn zbavit veškerého trápení.To,jak Maddox odpověděl znamená jediné.Emma má pramalé šance na přežití a těm dvěma jde jen o dítě.Tiše vzlykne.*

*Koukne na Anastasii po jejich otázkách.V očích má náznak smutku.*Protože si ji nejsem tak úplně jistý.Nechci dělat ukvapené závěry prostě. *Trhne lehce rameny. Pohladí ji po vlasech, jak si o jeho hruď opře hlavu.Slyší to vzlyknutí.*Bude to dobrý, hlavně neplakej.Není proč plakat.*Promluví k ni o něco tišeji.*

Já ti věřím,Madde... Opravdu.A věřím,že jí společně dokážeme ochránit.Bude to dobré... *Zašeptá poslední slova a chvilku se nechá konejšit v jeho náruči.To,jak jí pohladil po vlasech má na ní blahodárné účinky.Celá se jakoby uvolní a zvedne k němu hlavu.* Už nebudu... Děkuju. *Pohladí ho po tváři a druhou rukou si setře slzy.Nikdy se na něj takhle zblízka nedívala,takže si ten pohled užívá.Nevzpomíná si,že by si někoho takhle blízko k tělu pustil.*

Přesně jak říkáš, dokážeme ji ochránit. Přežije ona i to dítě.*Mrkne na ni.Přežitím Emmalyn si není tak jistý, ale to dítě stoprocentně přežije.*Neděkuj mi, nemáš za co.*Zavrtí zlehka hlavou.Sklopí pohled k její ruce, kterou mu přejíždí po tváři.Vydechne, nikdy u sebe tak blízko Anastasii neměl a ani se ho nikdy nedotýkala.Je to pro něj jako něco nového.*

*Přikývne na jeho konejšení.Opravdu už věří tomu,že to společně dokážou.Udělá pro to všechno.Zadívá se na něj,když sklopí oči k její ruce a přejede mu palcem po lícní kosti.* Děkuju ti za to,že jsi. *Špitne v náhlém návalu emocí,které jí zmítají a pak se odhodlá k něčemu,co by jí ani ve snu nenapadlo,ačkoliv se jí Maddox líbí už dlouho,předlouho.Postaví se na špičky a zlehka mu přiloží své rty na jeho.Chtěla by ho políbit víc,ale nechce ho přiliš šokovat.*

*Jak mu přejede po lícní kosti tak vydechne.Její dotyk je tak jemný a příjemný.Hlavu nakloní trochu na stranu, když mu děkuje.*Jsem rád za to že jsi ty, tady a se mnou momentálně.*Pozvedne lehce koutky.Moc na toto nikdy nebyl nikdy nedokázal si domluvit s žádnou holkou opravdové rande ani když sebevíce chtěl.měl vždy obavy že se nějak ztrapní nebo tak něco.Jak se dotkne jeho rtů tak se z něj stane něco jako ledovec.Nedokáže se prostě pohnout ani o milimetr.Nečekal to, je zaskočen, ale příjemně zaskočen.Jen na Anastasii zůstane koukat.*

Myslím,že moje místo je právě tady a s tebou. *Zadívá se mu upřímně do očí a když tak zmrzne v pohybu a dívá se na ní potom,co ho políbila,sklopí pohled.* Omlouvám se,Maddoxi.Já musela. *Hlesne,dokonce trochu ochraptěle a omluvně se na něj podívá.Podívá se na jeho rty a tak moc by chtěla znovu.Ten pocit jeho rtů na jejích byl pro ní elektrizující.Mezi čarodějkami se tradovalo něco o osudových rtech.Zdá se,že zrovna narazila na své.Oči jí vylétnou k Maddovým očím a v jejích se odrazí čistá náklonnost.Stáhne si ho k sobě zprudka,protože se nechce natahovat na špičky a doopravdy ho políbí.Do toho jednoho polibku dá přesně ty city,které v ní tenhle chlap probudil.*

*Trochu se oklepe potom jak na něj Anastasie promluví. Vidí ten její omluvný pohled. Nechce, aby se mu omlouvala.*Neomlouvej se mi,Ano.*Položí ruku na Aninu tvář a pak ji donutí aby k němu zvedla pohled. Byl to úžasný pocit cítit Anastasii tak blízko u sebe. Nechá se od ní stahnout k ní.Jak ho políbí tak nejdříve jen stojí jak blbec, ale nakonec ji polibek opětuje. Cítí co k němu ona cítí z toho polibku. Pohladí ji po tváři a kousek se odtáhne od jejich rtů.*