Dům Mikaelson

*Jakmile cítí,že jí polibek opětuje,rozbuší se jí srdce jako splašené.Takže jí neodmítl.Otevře pomalu oči,když jí pohladí po tváři a oddálí se od jejích rtů a podívá se do očí Maddoxovi.Pohladí ho taky po tváři,ale pokračuje až do vlasů.Nemůže si nechat ujít tuhle příležitost,kdy se ho smí dotýkat.Zadívá se na jeho rty a zrychlí se jí dech.Oči jí znovu vystřelí k jeho očím.* Maddoxi... *Šeptne jeho jméno s výdechem.*

*Roztají se úplně jak se ho Anastasie dotkne.Takhle ho Klaus nesmí vidět.Nebylo by to obzvlášť dobré ne v této situaci.Vydechne, když slyší vycházet své jméno z jejich rtů.*Anastasie... *Odmlčí se.*Není dobré tady dělal toto. *Řekne tišeji, aby Klaus nic neslyšel náhodou.Nechce od něj dostávat otázky na Anastasie.Je z tohoto celý zmatený a otázky by zodpovídat nezvládl.*

Ou... Máš pravdu. *Uvědomí si okamžitě,že vedle nich leží Emmalyn a Klaus sem může každou chvíli přijít.Okamžitě stáhne svoje ruce ke svému tělu a provinile sklopí pohled.* Odpusť mi to. *Pípne omluvně a udělá pár kroků vzad od něj Zhluboka se nadechne a pomalu vydechuje nosem,aby se uklidnila.Pořád cítí,jak se jí z toho třesou nohy.Po očku se na Maddoxe podívá a kousne se do rtu.*

*Chytne ji ruce, které tak rychle stáhla podél těla.*Není co ti odpouštět nic špatného jsi neudělala.*Koukne na ni a v očích má náznak radosti a spokojenosti.Sleduje Anastasii, když odstoupila kousek od něj a jak vydechuje.Zachytí její pohled a mrkne na ni. Nechce,a by se Anastasie cítila nějak provinile, nemá k tomu žádný důvod.Líbilo se mu to.Tento okamžik.*

*Překvapeně zamrká,když jí chytne ty ruce a cítí z něj ty pozitivní emoce.Usměje se na něj zářivě a kývne na to,že nic neudělala.Začervená se,když na ní mrkne a klekne si k Emmalyn.Uspí jí tak,aby relaxovala a odpočívala.Musí nabrat hodně sil.Pak vyčaruje něco jako chůvičku,která jí upozorní na mobil,kdyby se vzbudila,aby nemuseli být u ní v pokoji.Zadívá se na Maddoxe s úsměvem.* Myslím,že bychom jí měli nechat odpočívat. *Zamrká na něj a rozejde se ke dveřím.*

*Vidí i to jak se začervená, to už se musí pousmát.Sleduje ji pak jak tvoří kouzlo na Emmalyn a následně tvoří něco co ji nahlásí že je Emmalyn vzhůru.Pousměje se, je rád že tu nemusí nocovat v křeslech.*Myslím si to samé. *Přikývne hlavou na slova Anastasie.Potichu otevře dveře.Nechá nejdříve opustit pokoj Anu a pak vyjde i on z pokoje.Potichu zase zavře a rozejde se ke schodům vedoucím k východu.*

*Usměje se na Maddoxe,když jí otevře dveře a kouskem těla se o něj otře,když kolem něj prochází.Oči jí okamžitě vylétnou k jeho očím a kousne se zevnitř do tváře.Vypochoduje z pokoje.* Zůastaneš tady s panem Mikaelsonem,nebooo..? *Pootočí se na Maddoxe,když zavře dveře a společně míří k východu.Tázavě zvedne obočí.*

*Když se o něj otře tělem tak trochu uhne, protože si nejdříve myslel že tam má málo místa na projití.Pak, ale pochopí že to kvůli tomu nebylo.*No půjdu ho informovat o stavu Emmalyn a pak pokud mě nebude potřebovat půjdu.*Rzejde se pomalu ze schodů dolů.*Ty půjdeš domů?*Optá se ji taktéž.*

Dobře... *Přikývne mu na to,co má v plánu a usměje se.* No...asi ano. Mám na tebe počkat před domem? Že bychom někam zašli,nebo tak něco? *Koukne na něj tajemně a usměje se.*

JO vlastně můžeš.Někam si zajdeme tedy.Stejně bych neměl doma sám co dělat.*Pokrčí rameny.Pod schody se rozejde směrem k obýváku.*Klausi?*Zvolá po cestě.Neví jestli nemá návštěvu.Nerad by ho totiž rušil při něčem důležitým.*

*Znovu kývne,teď už zase formálně na jeho slova.* Počkám tedy před domem... Maddoxi. *Řekne jeho jméno měkce a kývne k němu.Pak vyjde před dům a zhluboka se nadechne čerstvého vzduchu.Vůbec nechápe,jak mohla udělat takovou šílenost.Ale on jak to tak vypadá proti nebyl.Dokonce jí polibek oplatil.Má sto chutí vyskočit do výšky a zařvat si,ale neudělá to.Místo toho se zadívá na oblohu a zeširoka se usměje.Možná by se měla po tolika hodinách beze spánku vyspat,ale nemá na to teď ani pomyšlení.Nemůže se dočkat toho,až budou mít s Maddoxem soukromí.Jestli něco řekne,udělá.Cokoliv.Kousne se do rtu a usměje se pro sebe.*

*Když Hayley odešla,vrátil se zpátky do domu a odešel zpět do obýváku.Nalil si skleničku whiskey a sedl si do křesla ve kterém se krátce zamyslel.Jeho přemýšlení během pár minut vyrušil Maddoxovo hlas.Odloží skleničku na stůl a zvedne se z křesla*Vše v pořádku??*Optá se hned.Neví,zda se něco nestalo Emmalyn nebo tak.*

Dobře.*Kývne souhlasně hlavou směrem k Anastasii.Dojde do obýváku, kde najde Klause.*Ne ne nic se ji nestalo je v pořádku. Je uspaná takže by měla spát dlouho. Až se vzbudí tak se zastavím buď já nebo Anastasie a zkontrolujeme stav Emmalyn.Nemusíš si dělat starosti.Můžeš si užívat večera.*Pozvedne jeden koutek, potom co ho informuje o stavu Emmalyn.*A já i Anastasie by jsme už odešli, pokud tedy něco od jednoho z nás nepotřebuješ?*Zvedne tázavě jedno obočí.*

To rád slyším*Kývne a poslouchá ho dál*Skvělé.Takže se nevzbudí třeba za půl hodiny...*Usměje se.To se mu opravdu hodí*Jistě..běžte.Já od vás momentálně nic nepotřebuji a Emmalyn zdá se taky ne...*Pokrčí rameny*Své máte hotové,tak proč se neprojít...*Vydechne*

Ne ne to se určitě nevzbudí tak brzy. *Zavrtí mírně hlavou.*Dobře, děkuji Klausi.Takže zatím se měj a kdyby něco budu na telefonu.*Rozloučí se s ním a pomalu se rozejde pryč z domu.Vyjde z domu a koukne na Anastasii.*Můžeme jít?*Zeptá se ji.*

*Otočí se na Maddoxe,když vyjde ze dveří a pousměje se.* Ano,můžeme... Kam půjdeme? *Zvedne tázavě obočí a přitáhne si sáčko blíž k tělu.Pomalým krokem se vydá od Klausova domu do ulic a po očku na Maddoxe mrkne.Neví,jestli je moc troufalé ho zvát k sobě domů.Prohrábne si vlasy,které jí vlají ve větru přes obličej a nafoukne přemýšlivě jednu tvář.*

*Přijde ke Klausovo domu a rozejde se ke dveřím.Když ho to kousek od dveří zastaví a dál nepustí,najde na zemi nějaký kamínek a hodí mu to na dveře.Je připravený klidně i řvát,jen,aby dostal Elenu zpátky.Vůbec nechápe,co zrovna od ní Klaus chce.Nikdy mu nic neudělala*

Dobře Maddoxi*Kývne*Zatím*Rozloučí se s ním a zase se usadí se skleničkou v ruce.Když po pár minutách někdo hodí kamínek do dveří,vydechne a odloží skleničku na stůl.Opět se postaví a odejde ke dveřím.Otevře je a koukne na Stefana*Stefane..*Pozdraví ho s úsměvem na rtech.Věděl,že to vyjde a on přijde*

*Koukne na Klause,když konečně vyjde z domu*Klausi...*Pozdraví ho a nadechne se.Chvíli mlčí a přemýšlí jak začít*Kde je,Elena.Vím,že za jejím únosem stojíš ty.Jen nechápu,proč zrovna ona.Nikdy ti nic neudělala.Skoro o tobě neví.Nikdy o tobě neřekla křivý slovo.Je nevinná....Nech ji jít,Klausi.

*Stojí u dveří a usmívá se nad Stefanovo slovy*Nedochází ti to?*Pozvedne pobaveně obočí*Měl jsem tady Katie a přes ní dostal Rose.Dostal jsem Enza a chyběl mi kousek,abych zabil Damona.Teď jsem nechal unést Elenu....*Rozpřáhne ruce s pozvednutým obočím a úsměvem na rtech.Čeká,kdy ho Stefan doplní*

*Pootevře pusu a na moment se mu zastaví dech*Chceš mě..*Polkne a udělá krok dozadu*Promiň,Klausi,ale já nemůžu sloužit...Najdu si Elenu jinak.Někde jinde..Já...na něco přijdu*Kývne a otočí se k odchodu.Netuší sice jak jí najde,ale na něco přijde*

*Usměje se zeširoka,když Stefanovi dojde,proč to všechno udělal.Jakmile se otočí,že půjde Elenu najít někam jinám.U.r se před něho přemístí*Nikam nepůjdeš*Zavrtí hlavou*Přestaň být ten slušnák,co jde za Elenou a vypni to...*Řekne mu zatím slušně a normálně*

*Zastaví se a koukne na Klause,když se předním objeví*Ne..!*Odstrčí ho od sebe a obejde ho.Rozejde se zase pryč*Nesloužím a dlouho nebudu,nikdy!*Křikne ještě a rychlejším krokem jde pryč od Klausovo domu,jako by mu to mělo nějak pomoci*

*Udělá krok dozadu,když ho Stefan odstrčí a uchechtne se nad tím.Otočí hlavu a koukne na něho.Chvíli ho nechá jít a pak se před něho znovu přemístí u.r. Tentokrát už ale není milej.Chytne ho za ramena a zadívá se mu do očí*Vypni to!!*Zařve na něho a ruce z ramen sundá.*

*Vydechne s úlevou,když ho Klaus nenásleduje.Kámen na srdce se mu hned však vrátí,neboť předním Klaus opět stojí.Jak si mohl myslet,že by ho nechal jen tak jít.Pootevře pusu a zavře oči,když ho Klaus ovlivní,aby vypl.Po pár vteřinách oči otevře a je na něm vidět jeho city zmizeli.Kouká na Klause beze slov*