Dům Mikaelson

*Usměje se na Stefana spokojeně,když v jeho očích nelze vidět ani špetku citu.Dostal tam,kam chtěl.Vyndá z kapsy mobil a konečně si přečte zprávu,kterou dostal od Hayley,ale zatím jí nečetl.Chtěl jí hned napsat,že už Elenu může pustit,ale když si přečetl,že jsou v hrobce,mobil uklidí a koukne na Stefana.Tam dole signál mít nebude,takže by bylo zbytečné,kdyby jí psal*Elena je s Hayley v hrobce..*Zadívá se mu znovu do očí*Jdi tam za nimi a povol jim,že mohou jít.Pak můžeš udělat trochu bordel ve městě..*rozkáže mu a pak už zmizí zpátky do svého domu*

*Poslouchá Klausovo slova a  když domluví,kývne,že souhlasí a koukne na něho,jak mizí do domu.Hned jak zmizí do domu,otočí hlavu a rozejde se od jeho domu.Jde chvíli normálně a pak se k hrobce přemístí u.r aby to měl rychle za sebou a mohl si dát krev.Má z té cesty docela hlad*

*Vstane ráno z postele.Dnes se cítí o něco lépe než včera.Nechce,aby kolem ní pořád někdo běhal.Chvilku sedí na posteli a pozoruje obrazy na stěnách.Už stihla zjistit,že Klaus je neobyčejný muž.Mimoděk se pousměje a když se postaví na slabší nohy,přejede si dlaní po mírně vyklenutém bříšku.To už jí Klaus taky stihl vysvělit.Vlastně jí to nepřijde nijak špatné.Oblíbila si ho za tu krátkou dobu.Obleče se do volných tepláků a bílého tílka,pod kterým jí bříško pěkně vystupuje.Sejde opatrně schody dolů do kuchyně. Ach ano,jak říkal Klaus-Buď na sebe opatrná,Emmalyn. Protočí přitom s úsměvem oči a dole v patře se rozhlédne.* Klausi?? *Zavolá jen tak,kdyby někde poblíž byl,aby o ní věděl.Dojde do kuchyně a začne si chystat čaj,protože má opravdu žízeň a nehodlá jen tak ležet.*

*Je u sebe v pokoji a kreslí obraz,aby se trochu zabavil,než se Emmalyn vzbudí.Když pak zaslechne ze zdola své jméno,odloží štětce a paletu.Otře si ruce a odejde ze svého pokoje.Zavře dveře a sejde dolu*Emmalyn?*Rozhlédne se kolem a pak se vydá za zvuky vycházející z kuchyně.Opře se o futra a ruce založí na hrudi*Potřebovala si něco??*Pozvedne obočí a následovně se usměje*

*Cukne sebou,když se Klaus ozve za jejími zády a skoro se opaří čajem.Otočí se na něj a hned se jí roztáhnou rty do laskavého úsměvu.Nakloní hlavu na stranu.* Ne,nepotřebovala.Mrzí mě,jestli jsem tě vyrušila.Jen jsem chtěla vědět,jestli tu někde jsi.Dáš si taky čaj?Nebo něco jiného,když už jsem v tom? *Cukne mírně obočím a když si přehraje svojí větu v hlavě,pobaveně jí zasvítí oči.Položí si dlaň na místo,kde vyloženě cítí rostoucí děťátko a sklopí k tomu výjevu oči.Pořád jí to přijde dost neuvěřitelné.* Myslím... *Špitne rozpačitě a zvedne ke Klausovi oči.* Myslím,že to bude kluk. *Usměje se a ztěžka se nadechne.Tohle těhotenství ji vysiluje a to trvá jen asi týden.*

Nevyrušila si mě*Zavrtí hlavou*Byl jsem u sebe a.....nudil se*Usměje se*Čaj si nedám,děkuji.Už jsem měl kávu...*Vydechne.Koukne na její ruku položenou na břiše a jakmile začne mluvit.Pohled zvedne a poslouchá jí.Usměje se zeširoka,když začne o chlapci*Podle čeho to poznáš?*Zajímá se hned.Byl by vážně rád,kdyby to byl chlapec,ale holčička mu také nevadí.Důležité je,že to bude jeho*

Nudil ses? *Pozvedne zvídavě obočí.Díky té jeho odmlce už po těch pár dnech pozná,že zakecává.taky ale ví,že co řekne,to má brát.Posadí se e stolu,protože jí znovu začne bolet v podbřišku a na chvilku zadrží dech.Nechce,aby se kolem ní zas vyrojili ti,co se o ní starají.Dokáže ty chvilkové bolesti přetrpět.* když prý čeká žena chlapečka,má mnohem větší chuť na slané,kyselé a na maso.Což mi připomíná,že bych si dala něco dobrého. *Zasměje se a nakrčí nos.Odhrne si ofinku z čela a znovu pár vteřin nedýchá,když jí dítě dělá neplechu v břiše.Ruka jí vystřelí k bříšku a pohladí ho,jako by chtěla to nenarozené tím dotekem uklidnit.* Taky je prý matce při očekávání chlapce mnohem víc zima.A jak vidíš... *Zvedne nohu v chundelaté,teplé ponožce.* Taky to nějak platí.A pak.... *Zvedne ukazováček a upije trošku teplého čaje.* Holčičky prý ubírají maminkám krásu... *Nakloní s úsměvem hlavu na stranu a pokrčí rameny.*

Ano....nudil sem se*Kývne s úsměvem a poslouchá její slova.*Jistě....Máš hodně důkazů na to,že to bude chlapeček,ale abys pak nebyla zklamaná,když to nakonec bude i přes tvé důkazy,holčička..*Usměje se na ní a odejde si sednout ke stolu naproti ní,aby tam jen tak nestál a nepozoroval jí,jak kdyby to bylo to nejvzácnější,co má.Tedy,nechce to dávat najevo*

*Zamrká na něj překvapeně a rozpačitě,když si sedne naproti ní s těmi slovy a mírně pokrčí rameny.* Nebudu zklamaná,kdyby to byla holčička.Bude to moje děťátko. *Pousměje se a láskyplně se podívá na svoje bříško.* Ale myslela jsem,že bys byl radši za kluka.Pokračovatel rodu. *Zasměje se lehce a hned se zakousne do rtu.* Mmmm...Klausi. *Zvedne k němu nejistý pohled.* Anastasia říkala,že mi to dítě může ublížit. *Přimhouří oči a v tom se dítě ozve.Neví,co se stalo,ale přepadne jí ukrutná bolest v břiše,až se musí rychle odsunout a předklonit s rukou na břiše.*

Ano,já budu radši,když to bude kluk..*Kývne s úsměvem*Ano,mě to taky říkala.To dítě,co v sobě...*Nestihne to doříct a vidí jí,jak se předklání s rukou na břiše.Úsměv mu okamžitě zmrzne*Emmalyn...*šeptne její jméno a zvedne se od stolu.Obejde ho a pootevře pusu.Neví,co by měl dělat*Zavolám Anastasii.Pomůže ti..*Oznámí jí a začne v kapse hledat mobil*

*Ten způsob,jakým vyslovuje její jméno v plném znění jí prostě vždycky dostane,nehledě na fakt,že jí její dítě právě mučí zevnitř.* Klausi ne...Já nechci zase spát. *Vzdychne a zaúpí bolestí.Opravdu Anastasii potřebuje.Ztěžka se nadechne a pokusí se narovnat.* Počkám na ní v pokoji.... *Špitne bolestně a pokusí se dostat na nohy.Tak hezké ráno s Klausem měla.Chtěla by konečně klid.*

Možná ani nebudeš muset*Vyndá z kapsy mobil.Najede na zprávy a začne tam něco mačkat,když v tom se Emmalyn začne pokoušet dostat na nohy*Neměla by ses tak namáhat*Oznámí jí a vydechne.Nikdy si nemyslel ani nedoufal,že se někdy bude starat o těhotnou dívku,která bude čekat právě jeho dítě.Vezme jí do náruče a u.r se s ní přemístí do jejího pokoje,kde jí položí na postel a nacvaká zprávu pro Anastasii*

kód:

Potřebuju pomoc.Hned!S Emmalyn je něco špatně...

*Odešle zprávu a koukne na Emmalyn,jak na tom je*

Ale já se přece nenam.... *Nestihne doříct co chtěla a je u Klause v náruči.Bohužel si to teď ani nestihne užít,protože jí ukrutně bolí břicho a navíc Klaus použije svojí rychlost.Pískne bolestí srz zaťatou čelist a stočí se do klubíčka hned,jak leží v posteli.* Myslíš... *Vydechne ve chvíli,kdy jí nemučí křeč.* ...myslíš,že umřu? *Lehne si na záda s rukou na břiše a modlí se v duchu,aby dítě v ní usnulo a nechalo jí být.Chvilku se dívá na strop a až potom stočí pohled na Klause,přičemž ho přistihne,jak na ní kouká.*

Ne...*Zavrtí hlavou*Neumřeš..*Vydechne.Nemůže přeci nic takového dopustit*Anastasie ti pomůže...*Řekne s jistotou a posadí se za ní postel,aby hí mohl zatím hlídat,kdyby se jí přitížilo.Nemá sice tušení,co by měl v horším případě dělat,ale něco by určitě udělal.Nenechá jí umřít.Nepřežila by ona a ani to dítě*

*Doběhne rychle ke Klausovu domu.Usměje se nad tím,jak funguje její bublina proti nezvaným hostům.Přesně cítí,jak skrz ní prochází.Vejde do domu a zabouchne za sebou dveře.Docela se bojí toho,co s Emmalyn je.Ví,jak byla předešlý den spokojená,když se jí k večeru udělalo lépe.Mluvila s ní o Klausovi.Sundá ze sebe kabát a pověsí ho na věšák na chodbě.* Klausi??? *Zavolá do prostoru.*

*Vydechne s další křečí,která jí přemůže a stáhne se do toho samého klubka.Natáhne ke Klausovi ruku.Potřebuje se ho držet.Takže jakmile se za ní posadí,vzhlédne k němu a chytí se jeho dlaně.Silněji jí stiskne a křikne bolestí,protože má pocit,že se jí dítě právě snaží prokousat břichem.Cítí a vidí,jak jí modrá pokožka.Přichází o krev.* Ana dokáže zachránit dítě... *Šeptne vysíleně.Čím dál víc je přesvědčená,že ona nepřežije.*

*Sleduje Emmalyn a když ho chytne za dlaň a silně stiskne,koukne na svou ruku a pak hned zase na ní.Ruku jí nechá,neuhýbá s ní.I on vidí,jak jí modrá kůže.Vůbec se mu to nelíbí*Zachrání i tebe...*Řekne zase na jistotu a koukne ke dveřím,když uslyší ze zdola Anastasii*Jsme v jejím pokoji!Pospěš si!!*Křičí,aby ho dobře slyšela a zase koukne na Emmalyn*Přežiješ to...Ty i dítě.*šeptne*

*Zaslechne Emmin výkřik i Klausovo volání.Rychle vyběhne schody a vběhne do pokoje.Uvidí Emmalyninu kůži a polkne.Tak teď by se jí hodil Maddox.* Emmo proboha... *Vydechne a hned si k ní klekne.* To dítě.... Bere jí krev.... *Koukne na Klause a položí Emmě dlaň na čelo.* Budeš v pořádku Emmalyn.Musíš být silná. *Hlesne tiše a soustředí se na dítě.Mumlá hned několik formulek,aby jí dokázala udržet při vědomí,odprostila jí od bolesti a zabránila dalšímu úbytku krve,který by jí zabil.* Potřebuje krev,Klausi. *Koukne na něj a pak se soustředí znovu na Emmu.Musí jí uspat,ale pak nebudou vědět,co se s jejím tělem děje.Rozhodne se uspat dítě.Když bude spát,nebude Emmě ubližovat.Uloží tedy dítě ke spánku.Soustředí se na něj,takže ho vidí.Vidí jeho budoucnost.Ale nevidí Emminu.Když usne dítě a vyčerpáním usne i Emma,koukne na Klause.* Gratuluju k chlapečkovi. *Kývne zdvořile.* Emmalyn teď potřebuje krev a my si budeme muset promluvit.Dítě se totiž začalo přeměňovat ve vlka v jejím těle.Až bude větší,zabije jí to téměř okamžitě. *Řekne mu na rovinu.Tohle Emmě říct nemůže.Emma vůbec nebere ohledy na sebe,jde jí jen o malého.*

*Přivře oči,když Klaus křičí na Anastasii a její stisk ochabuje s tím,jak z ní odchází síla.Pousměje se potom,co na ní zašeptá a polkne.* Důležité je to malé. *Hlesne vysíleně a podívá se na Anu.Už jí nedokáže ani nic říct.Trpí mlčky a jen přikývne na to,že musí být silná.* Ano.... Hlavně to malé...Prosím. *Špitne a pak už vyčerpáním usíná potom,co Ana provede sérii kouzel.*

*Kývne Anně na to,že to dítě Emmě bere krev.Došlo mu to,když jí začala modrat a chladnout kůže.S tímhle už se setkal kolikrát,když zbavil někoho krve úplně.Odtáhne od Emmy ruku a u.r se přemístí doprostřed pokoje,aby měla Anna víc místa.Dá si jednu ruku před pusu a sleduje obě.Když se pak na něho Anna podívá a začne o tom,že se dítě proměňuje.Sjede palcem a ukazováčkem po svých tváří a odstraní tak ruku z jeho pusy.Tuší,co tím chce říct a co se proto musí udělat.U.r zmizí dolu pro krevní konzervu a vrátí se s ní nahoru.Hodí jí Anně*Počkám na tebe dole..*Vydá ze sebe konečně nějaké slova a pak odejde z pokoje.Sejde dolu a hned zamíří do obýváku,kde se usadí do křesla.Nemůže přeci povolit,aby jeho synovi udělali to samý,co dříve jemu.*

*Chytne tu konzervu,co po ní hodil a kývne na to,že na ní počká dole.Vytáhne ze šuplíku jehlu a hadičky ke krevní konzervě.Věděla,proč je sem má připravit.Dítě se vyvíjí rychleji,než čekali.Tohle se Maddoxovi nebude líbit.Vlastně by byla radši,kdyby u rozhovoru s Klausem byl i on,protože hrozí,že se s ním ona pohádá.Napíchne Emmě žílu a nechá jí do oběhu kapat krev.Vyléčí jí vnitřní zranění a přemýšlí,co by mohla dělat pro to,aby jí dítě při přeměně nezabilo a oni nemuseli poutat jeho vlkodlačí stránku.Jenže ona neví co.V knihách nic nenašli.Zatímco přemýšlí,krev proudí do Emmina těla.Vidí,jak se jí zbarvuje kůže do zdravější barvy a poté,co jí změří tep,zvedne se na nohy.Přijde jí zkontrolovat později.Sejde schody dolů za Klausem.Zamíří automaticky do obýváku,kde doufá Klaus bude.Koukne na něj a zastaví se před ním.* Nechávám jí téct krev přímo do žíly.Tvůj syn spí a ona bude v pořádku.Protentokrát Klausi,ale bylo to za pět minut dvanáct. *Povzdychne si a prohrábne si vlasy.Tak hrozně ráda by jim pomohla,aby to pro Emmu vypadalo růžověji.* Pokud chceš uklidnit,viděla jsem budoucnost dítětě.Bude to krásný hoch.

*Podívá se na Anastasii,když za ním přijde dolu.Polkne,když vysloví,že její záchrana byla za pět minut dvanáct*Co chceš říct tím,protentokrát?Myslel jsem,že dokážete udržet na živu oba...*Vydechne*Tohle mě má podle tebe uklidnit??*Pozvedne obočí*Uklidnila by si mě,kdybys začala o budoucnosti její!Abych měl jistotu,že to přežije...To,že jsi viděla budoucnost mého syna je opravdu skvělé,ale co ona..?

Řekli jsme,že se o to pokusíme.O dítě se dokážeme postarat.To je stoprocentní.Ale už když jsme spolu mluvili poprvé,řekla jsem,že s ní to bude těžší.Musí ležet,Klausi.A opravdu nevím,co se bude dít,až dítě bude růst.Prolezli jsme s Maddoxem všechny knihy.Na jediném příkladu matka přišla o život už v druhém týdnu.Dítě přežilo. *Povzdychne si a sklopí oči.Není to pro ní lehké,tohle mu tady říkat.Zvedne k němu pohled,jakmile začne vyšilovat a zvedne ruku,aby se uklidnil.* Jsem obeznámena s tím,že ti byla spoutána vlkodlačí část.Musím promluvit s Maddoxem.Musíme přijít na jiný způsob.A k té budoucnosti.... *Odmlčí se,přešlápne na druhou nohu.Podívá se do strany a promne si prsty jedné ruky svojí druhou rukou.* Její budoucnost jsem neviděla.... *Přizná mu a dívá se všude možně jen ne na něj.* Budu se snažit jí budoucnost zajistit,ale.... *Ani nedořekne větu.Zaštípou jí slzy v očích,protože tohle je pro ní opravdu dost těžké.Nezná Klause,nezná Emmu,ale jedná se o "lidský" život.A je to v jejích rukách.A Maddoxových.*

A to jí mám pořád hlídat nebo jí k tý posteli připoutat,aby ležela??Tak hledejte v těch svých knihách dál...Něco existovat musí!*Polkne a uklidní se,když tak zvedne ruce.Poslouchá další její slova*Jo,to by chtělo.Nedovolím,aby můj syn měl život jako já...*Projede rukou po puse a zase jí dá dolu*Její budoucnost si...*Nedořekne ta slova.Nemůže jí nechat zemřít.To dítě potřebuje oba*Ale..??*Pozvedne obočí a čeká,co z ní vyleze*

*Zamračí se,když na ní znovu zařve a nebýt toho,že je to známý a přítel Maddoxe,už by ležel na zemi.Takhle se uklidní hlubokým nádechem a přimhouří na něj oči.* Nikdo nechce,abys jí hlídal nebo poutal k posteli.Jen ti říkám,že pro ní bude bezpečné,když bude ležet. *Vzdychne a odolá nutkání protočit panenky.* Rozkaz pane,budeme se snažit. *Odtuší až příliš ostře a hned se za to v duchu pokárá.Vydechne a koukne na něj přímo,když nedokončí větu.Jakmile na ní pak uhodí s tím,že nedokončila větu ona a chce vědět pokračování,rozhodí lehce rukama.* Emma je připravená zemřít pro dobro dítěte.Prý ti na něm hodně záleží.Podle toho,co mi řekl Maddox.A Emmalyn to ví taky.Chci říct,že se budu snažit,ale nemohu ti prostě slíbit,že se dožije.A nemůžu ti zajistit,že nezemře zítra.Za týden.Já to totiž nevím. *Polkne.Chtěl to slyšet,tak to slyší.*