Dům Mikaelson

Řeknu jí ať leží.Třeba poslechne a bude ležet pořád..*Zavrtí hlavou a poslouchá další její slova.pořád jen poslouchá a skoro žádné slovo nepatří k dobré zprávě*Ano,Maddox má pravdu,na dítěti mi záleží,ale bylo by lepší.Ne,bylo by skvělé,kdyby to přežila i ona.*Vydechne a polkne*Pokud zemře zítra nebo do týdne.Kde bereš tu jistotu,že dítě přežije...

*Pokrčí rameny na to,že třeba poslechne.Samozřejmě by u ní mohla zůstat a hlídat jí,ale to by pak s Maddoxem neměla žádné soukromí.A chůva není.Koukne na Klause a kývne.* Ano,skvělé by to vskutku bylo.Pro mě určitě. *Nakloní hlavu k rameni.*Myslela jsem,že jsme o tom mluvili.Emmalyn by se uvedla do uchovávacího kouzla,dokud by dítě nebylo připravené přijít na svět.Pak by.... *Znovu sklopí pohled.* se Emma pohřbila a ty bys měl svého vysněného syna,který ti vrátí rodinu. *Z jejích slov je cítit ta skrytá výčitka.Nechápe,proč tak vyšiluje kvůli smrti Emmalyn,když mu jde o dítě a jeho rodinu.Takhle jí to Maddox řekl.Zamračí se na něj,když si to znovu uvědomí a zase má chuť mu za to jednu vrazit.Asi se nechce starat.* Prý máš sestru.Zajisté se ti o syna postará,když tu nebude Emmalyn,aby jsi toho neměl moc. *Neodolá tomu,aby se na něj ušklíbla,čehož ale vzápětí lituje.*

Jistě,zapomněl jsem..*Kývne a zadívá se na zem*Té zrádkyni ho nikdy nesvěřím*Pootevře pusu a trhaně se nadechne*Nikdy už přede mnou její jméno nevyslovuj..*Rozkáže jí a usadí se do křesla.Opře se o opěradlo a loket dá na opěrku pro ruku.Zakryje dlaní svou pusu a zamyslí se na chvíli*Nešlo by..*Sundá ruku z pusy*Jí potom oživit??Nechat jí v tom stavu a až dítě vyjde na svět.Oživit jí...*Napadne ho další otázka*

*Zvedne obočí nad tím,jak nazve svojí sestru a zvedne ruce v obranném gestu.* Jako bych nic neřekla. *Protočí panenky,když jí rozkáže a zavrtí hlavou.Zadívá se na něj,když se usadí zpátky do křesla.Poslouchá jeho nápad a když se nad ním zamyslí,docela jí zaujme.Přimhouří na něj oči.On vážně chce,aby přežila.* Tobě na ní záleží!! *Pootevře pusu ve chvíli,kdy jí secvakne a hned by si za tu větu nafackovala.Rychle uhne pohledem a zarazí si ruce do kapes.* Je to dost dobrý nápad,ale jestli by to šlo se musím domluvit s Maddoxem. *Pokrčí lehce rameny.* Oceňuji,že tě to napadlo. *Zvedne mírně koutek.Tak jako tak to přináší alespoň malou naději.* Omluv mě. *Omluví se pak a vyběhne schody do pokoje Emmalyn,aby jí odpojila zcela jistě vykapanou krevní konzervu.*

Nic takového jsem nikdy neřekl...*Koukne na ní vražedným pohledem, když má pravdu.Záleží mu na ní,ale odmítá si to přiznat*Dobrá,zeptej se Maddoxe a domluv to s ním.Věřím,že on přijde na způsob,jak to udělat*Vydechne*ale mělo to v první řadě napadnout tebe a nebo Maddoxe*Řekne a kývne na to,že jí omluví.Počká,až odejde z obýváku a pak si nalije Whiskey,kterou do sebe hodí na ex.Potřeboval to všechno trochu zalít.Jestli se někdo dozví,že mu na ní záleží,bude to jeho konec*

Neřekl jsi to,ale neskryješ to.Smůla. *Zahlásí ještě než zmizí do schodů.Ví dobře,že jí slyšel.Poplácá se za to v duchu po rameni a protočí oči nad tím,že to mělo napadnout jí,nebo Madda.Tohle jeho samolibé,namyšlené ego.* Jednou ti nakopu prdel,Mikaelsone. *Pomyslí si a vejde do Emmina pokoje.Vidí,že je při vědomí a vnímá.Klekne si k ní,vyjme jí jehlu ze žíly.Opatrně všechno odklidí a sedne si k Emmě na postel.Odhrne jí vlasy z čela a přiloží jí dlaň na břicho.* Jak se cítíš? *Zeptá se jí tiše a pousměje se na ní.Ona je aspoň normální.* Mimochodem...Čekáš chlapečka.Gratuluju... Klaus už to ví.

*Nějakou chvilku slyší tlumený rozhovor dole v patře,ale nemá páru,o čem tam mluví.Pootevře oči,když k ní Anastasia přijde a pousměje se na ní.* Mnohem líp...Děkuju. *Špitne.* Kde je Klaus? *Zeptá se hned.* Vážně chlapečka? *Rozšíří se jí oči a prostoupí do nich dojetí.Její úsměv se rozšíří a úlevně vydechne.* Jsem moc ráda...A je v pořádku? *Zeptá se starostlivě a ruka jí vystřelí k oblině pod tílkem.* Ano... Potřebovala bych něčeho napít,prosím.Mám hroznou žízeň.

Rádo se stalo.Od toho jsme tady. *Usměje se na ní mile.Tak moc by jí chtěla pomoct.* Je dole.Řekla bych,že vstřebává to,jak mu vy dva dáváte zabrat. *Zasměje se a je si vědoma,že Klausovi jejich rozhovor neunikne.* Samozřejmě,že je v pořádku.Spí a bude spát minimálně do zítřka.Musela jsem ho uspat.Neboj se o něj.Děláme maximum a můžu ti odpřisáhnout,že bude v pořádku *Kývne na to,že potřebuje pít.* Vydrž. *Usměje se a odběhne dolů do kuchyně,aby jí napustila džbán s vodou.Spolu s ním vezme skleničku a donese jí zpátky Emmě.Po cestě nahlédne do obýváku a ušklíbne se na Klause.Podá Emmě skleničku s vodou a nechá jí se napít.* Jdu pokračovat ve výzkumu.Tvůj pan domácí mě zaúkoloval.Takže zatím,Emmalyn. *Pohladí jí po rameni a zmizí z jejího pokoje.Minimálně do zítřka se o ní nemusí bát.Seběhne schody a dojde do obýváku za Klausem.* Emmalyn je vzhůru.Určitě jsi slyšel náš rozhovor.Chlapec bude do zítřka nečinně spinkat,takže se nemusíte obávat.Já jdu zpátky za Maddoxem a domluvíme se na tom uchovávacím kouzlu.Potřebuješ ode mě ještě něco? *Zeptá se ho a opře se ramenem o futra.*

*Zašklebí se trochu,když řekne,že to nezakryje.Sedí v křesle a poslouchá jejich rozhovor,aby mu náhodou něco neuniklo.Koukne na Anastasii,když se za ním vrátí*Ano,slyšel jsem*Kývne*Jistě,jdi...Nepotřebuji už nic*Zavrtí hlavou*Můžeš jít a přemýšlet nad těmi kouzli,abys byla připravená,kdyby bylo nejhůře...Sama si řekla,že to jednou přijde,tak se připrav a promysli to s Maddoxem*Vydechne*

Díky... *Usměje se za tu vodu,opře si polštář o pelest postele a usadí se na posteli.Napije se,odloží skleničku a zůstane sedět.* Můj pan domácí nerad,když se někdo fláká. *Zasměje se.* Zatím Ano.A děkuji. *Usměje se na ní a mávne jí,když odejde z pokoje.Je za chlapce tak šťastná.Kousne se do rtu,když si uvědomí,že je šťastná hlavně proto,že Klaus by chlapce radši.Potřese hlavou a pohladí si bříško.* Ty mi dáváš,kloučku.... *Promluví ke svému bříšku.* Nesmíš maminku tak trápit... Jaké jméno ti asi dám? *Opře se do polštáře zády a s pohledem na svoje bříško se usměje.Přitom přemítá o vhodném jménu.Bude si muset promluvit s Klausem.*

Jistě pane. *Vysekne mu přehnanou poklonu a zasalutuje mu jako voják.Neubrání se přitom ušklíbnutí.* Ty jeden arogantní .... *Vyšle mu telepaticky a sladce se usměje,jako že ona nic.* Přijdeme s Maddoxem zítra.Dej na ni pozor. *Zakření se a kývne na něj znovu zdvořile a formálně.* Pane Mikaelsone. *Ukloní se a s ušklíbnutím opustí jeho dům.Vydá se hned domů za Maddoxem,aby si s ním mohla promluvit o těch kouzlech.Jak Klaus nakázal.*

Jistě*Kývne*Zatím,Anastasie*Rozloučí se s ní a sleduje jí,jak opouští jeho dům.Zvedne hlavu nahoru,když Anna odejde.Potom vyjde z obýváku a rozejde se nahoru.Zastaví se před dveřmi od Emmyna pokoje.Nakonec se ale otočí a odejde k sobě.Rozhodne se jí nechat v klidu.Vejde do svého pokoje,zavře za sebou dveře a odejde k onu.S rukami založeními na hrudi se zadívá ven.Štve ho,že na něm Anna poznala tu hroznou věc.Nikdy nechtěl,aby mu na nikom záleželo.Musí se toho pocitu zbavit,ale netuší jak.Strach o ni je silnější*

*Zaslechne Klause za svými dveřmi,ale jelikož pak uslyší i to,že odchází od jejích dveří,posune se opatrně na posteli.Už má vymyšlené jméno a chtěla by se o něm s Klausem poradit.Dojde ke dveřím jeho pokoje,kam má přísný zákaz vstupu a respektuje to a zaklepe.* Klausi? *Hlesne přes dveře a opře se vedle nich o zeď zády.* Líbil by se ti Christian? *Zeptá se ho a usměje se na svoje bříško.*

*Otočí hlavu směr dveře,když mu na ně někdo zaklepe a za nimi se ozve Emmalyn.*Ano,Christian je vskutku krásné jméno,ale měla bys ležet a odpočívat*Odejde ke dveřím a otevře je.Vyjde za ní na chodbu a dveře hned zavře*Není ještě brzy,přemýšlet nad jeho jménem??*Pozvedne obočí a opře se o dveře svého pokoje*

*Spokojeně vydechne,když se mu jméno Christian líbí a zaksichtí se na dveře,když jí pokárá za to,že by měla ležet a odpočívat.* Však já ležím a odpočívám celé dny.Musela jsem si protáhnout nohy a páteř. *Odpoví mu přes dveře a v tom vyjde z pokoje za ní na chodbu.Ani se nesnaží z něj dostat,co v tom pokoji tak urputně schovává.Zvedne k němu oči a pousměje se.* Myslím,že je správný čas...Však víš... Kdyby se něco stalo,tak... *Pokrčí rameny.Na jednu stranu je hezké,jak jí přesvědčuje o tom,že přežije,ale na druhou stranu jí všichni říkají,že musí odpočívat,musí být silná,musí vydržet a že možná zemře.Sklopí oči k nohám a chvilku si pohrává s pramínkem vlasů.* Chtěla jsem,abychom ho pojmenovali spolu,kdybych umřela. *Řekne mu prostě,ale nedívá se na něj.*

Kdyby se něco stalo,tak..?*Koukne na ní.Vydechne,když řekne další větu.Neví jestli jí má říct,že možná existuje způsob,jak jí udržet na živu*Dobrá.Dáme mu jméno Christian*Kývne a usměje se*Je to krásné jméno...*Zopakuje znovu svá slova a koukne se před sebe*Měla si se jménem dobrý nápad..*Pochválí jí to a koukne na ní*

Vážně?? *Zvedne k němu oči a vystřelí jí obočí.Je překvapená,že hned na prvním jméně se shodli.* Takže Christian. *Usměje se zeširoka,pohladí si bříško a koukne na něj.* Super,díky... *Zasměje se potěšeně potom,co jí pochválí a spontánně ho obejme kolem krku.Dá mu pusu na tvář a odtáhne se od něj.Všechno se to seběhlo během chvilinky.* Tak já a Christian si jdeme lehnout,abychom tě nerušili. *Mrkne na něj s veselými jiskřičkami v očích,natáhne se na špičky,prostě ho políbí a rozejde se pomalu do svého pokoje.Má takovou radost,že jí to ani nepřišlo nějaké divné.Ještě se za Klausem otočí přes rameno.*

*Kývne*Christian*Usměje se a koukne na její bříško,když ho pohladí.Hned se koukne zpátky na ní.Uchechtne se nad tím,jak ho objala a dala pusu na tvář.Objetí jí však neopětoval*Nerušíte mě,ale ležet by si měla*Nechá se od ní políbit,ale ani to jí neopětuje.Vážně by chtěl,ale čím více jí bude objetí a polibky opětovat,tím snáze i ona pozná,že mu na ní záleží a to nechce.Pokud to může nějak skrývat,udělá to.Už jen pro její dobro.Koukne na ní,jak odchází do svého pokoje a usměje se na ní,když se na něho podívá *

*Usměje se na něj taky,když ho vidí.Má ho čím dál radši.Zamává mu pubertálně před dveřmi od svého pokoje a nakrčí s úsměvem nos.Zavře za sebou dveře a opře se o ně zády.* Musíš být na otce hodný,Christiane.Až tu maminka nebude.Je to hodný člověk,jen to nedává znát. *Promluví ke svému bříšku a odlepí se ode dveří.Docela jí ta "procházka" unavila.Vůbec si neuvědomuje,že má Klaus ten svůj sluch a mohl jí slyšet.Dojde ještě k oknu,otevře ho,aby vyvětrala v místnosti a pustila k sobě trochu sluníčka.Hned jí vlétne trochu sněhu do pokoje,což jí znovu vykouzlí úsměv na tváři.Zaleze si do postele a vytáhne si z nočního stolku notýsek.Začne zapisovat slova písničky,která se jí rojí v hlavě.Chtěla by tady mít svojí kytaru.Při zapisování si tiše zpívá a když dopíše,odloží notýsek hřbetem nahoru.Lehne si na bok a usne.*

*Sleduje jí do doby,než vejde do svého pokoje.Zaslechne její slova,jak mluví na své bříško a usměje se nad tím.Vejde do svého pokoje a zadívá se na svůj rozdělaný obraz.Odejde k němu,vezme do ruky paletu,štětce a začne se mu zase věnovat.Napíná přitom svůj sluch,kdyby Emmalyn zase chodila po domě nebo se jí něco stalo,aby to slyšel a nepřišel třeba pozdě.

*Vzbudí jí docela nesnesitelný hlad.Vzhledem k tomu že včera nepozřela sousto a dneska taky ještě neměla nic,vstane a zavře okno.Obleče si mikinu po bráškovi a sváže si vlasy do culíku.Na teplé ponožky oblékne ještě jedny a opatrně otevře dveře.Nemusí poslouchat,že by měla ležet.Napne uši,jestli Klaus není dole a nemá návštěvu.Když zaznamená jen ticho,vyklouzne z pokoje a zabouchnou se za ní dveře s docela silnou ránou.Nadskočí a rychle se rozejde ze schodů dolů.Zamíří do kuchyně a nalije si vodu do sklenice.Otevře lednici a ušklíbne se nad tím,že tady toho Klaus tedy moc nemá.Nejradši by se oblékla a došla si někam pro čínu,nebo pro pizzu. Neopouštěj dům,Emmalyn.Není to bezpečné... Bla bla... *Pokecá si sama se sebou.Vyndá maso z mražáku,nechá ho rozmrznout a během toho si připraví brambory do pekáče,aby je mohla nechat zapéct i s masem.Zdlábne nakrájenou zeleninu a když se ponoří do vaření,začne si tancovat a zpívat po kuchyni.Děťátko spinká a jí je konečně skvěle.Když najde rádio,zapojí ho a zapne muziku,aby jí u toho bylo veseleji.Třeba je Klaus někde venku.Toho musí využít.Zesílí si song a zpívá si spolu s rádiem s tím,že místo mikrofonu používá vařečku.Baví se tak,než jí rozmrzne maso.*

*Když zaslechne,že Emmalyn zase chodí,vydechne.Nemůže jí ale pořád hlídat a rozkazovat jí věci,jako to,aby ležela.Musel by pak kolem ní pořád běhat a služku jí dělat odmítá.Poslouchá proto jen,zda je u ní vše v pořádku a věnuje se přitom svému kreslení.Jakmile pak pustí písničky,odloží paletu a štětce.Otočí se a odejde z pokoje,protože přes hudbu neuslyší,když se jí něco stane.Odejde do kuchyně a zůstane stát mezi dveřma.Založí ruce na hrudi a s úsměvem sleduje,jak se tam baví s vařečkou v ruce*

*Udělá otočku,aniž by přestala zpívat a křepčit a oči jí padnou na Klause.Zmrzne v pohybu a zamrká vyjeveně několikrát rychle za sebou.Hned přestane zpívat i tančit a nafoukne tváře.Vzduch z nich s výdechem vypustí a poškrábe se ve vlasech za uchem.* Bavíš se? *Zakření se na něj a otočí se k masu,které už rozmrzlo.Vytáhne ho z obalu a začne ho krájet na kostičky.Doufá,že jí ta rudá z tváří rychle zmizí a Klaus si ničeho nevšiml.* Myslela jsem,že jsi někde venku.Mám hrozný hlad a tak.. *Pokrčí rameny.Vlastně mu to říká jenom proto,aby zakecala svoje vystoupení.Klaus sice nevypadal naštvaně,ale bůh ví,co se mu honí hlavou.Je tak nečitelný.Pootočí se na něj a dělá,jako že se vůbec nic nestalo.Ztlumí rádio,aby se slyšeli.Tedy aby ona jeho slyšela,protože on slyší asi všechno.*

Vlastně ano..*Usměje se na ní*Klidně si mohla pokračovat v tom,co jsi dělala...*Pokrčí rameny*Jako bych tu nebyl*Opře se o futra a sleduje jí*A jak vidíš,jsem pořád tady...*Vydechne a opře si o futra i hlavu*Vždyť já nic neříkám...Když máš hlad,tak se najez,je to tvá věc*Zadívá se na zem.Bude muset zaměstnat nějaké děvče,aby si jídlo nemusela dělat Emmalyn nebo on.Když musí odpočívat.Sežene jí nějakou služku,alespoň i on bude klidnější,když kolem ní někdo bude běhat a nebude muset všechno dělat sama*

*Otočí se k němu a ušklíbne se na něj.* Jsem moc ráda,že jsem vás pobavila. Můj pane. *Ukloní se a hravě se zasměje.Pak se znovu otočí k masu.Pootočí na něj při krájení masa hlavu a přikývne.* Ano,to vidím.A já vypadám jako magor,když tu vřískám a křepčím po kuchyni.Jsem opravdu ráda,že jsi toho svědkem... Jau! *Pískne a škubne rukou,když se řízne do prstu.Hned si ho strčí do pusy,aby nakapala krev všude možně.* Něco jako lékarničku u upírů asi budu hledaz zbytečně,co? *Otočí se na něj a vyndá palec z pusy.Nakrčí nos a hlavu skloní k rameni,když jí řekne,ať se klidně nají.Znovu se otočí k masu,opláchne si ruce a i s krvácejícím palcem dodelá přípravy jejího jídla.Naháže maso do pekáče s bramoborami,všechno okoření a hodí to do trouby v pekáči.Krvácející palec znovu strčí do pusy.*