Dům Mikaelson

Tak to se už nemůžu dočkat...*Řekne ironicky a protočí oči.* Přiveď,hlídej,sedni,lehni?*Zeptá se s trochu naštvanym tónem.*Klausi já nejsem pes,abych tě poslouchala na slovo!*Zasyčí na něj.Dopije tu sklenku.Zase si naleje.Jde a posadí se do druhýho křesla.*

To jsem taky neřekl.Nikdo tě tady psem nenazývá.Řekněme,že jsi něco jako sluha*Usměje se*Jen tě za to nebudu platit*Pokrčí rameny*A s tím alkoholem bys to neměla tak přehánět,lásko..

Sluha?*Vykulí oči.*Já,ale nebudu skákat,jak budeš pískat...*řekne naštvaně,v jejím hlase je už i trochu slyšet opilost.*Neříkej mi tak!*Zavrčí a pevně stiskne sklenku v ruce.*

To říkáš teď,ale věř mi,že to dělat budeš*Usměje se a i napříč jejímu chování je celkem v klidu*Nemusíš hned řvát,zlato.Jde to říct i v klidu*Trochu se baví nad tím,jak pořád pije.Je mu jasné,že už to v její hlavě dělá trochu neplechu.Proto je taky pořád v klidu*

Když myslíš...*Ušklíbne se na něj.Zase jí řekl zlato..To už jí vážne dostalo.Zežloutnou jí oči zlostí,ale zavře je a zhluboka se nadechne.*Stejně s tim nepřestaneš...*Zamumlà skrz zaťaté zuby.*

Ty žlutý oči ti vážně sluší,i když tím moc neděsíš,což je škoda*Usměje se*Nevím proč bych s tím měl přestat jenom proto,že se ti to nelíbí.Nikdo jiný si nestěžoval a já kvůli tobě nebudu měnit své zvyky..

*Otevře oči už se svou původní barvou.*Snad první kompliment co od tebe slyšim?*Zeptá se a koutky jí zaškubou do úsměvu i přes hněv.*Dobře,už budu mlčet...*řekne a semkne rty do rovné linky.*

Jestli to chceš brát jako kompliment,tak prosím*Rozpřáhne ruce a hned je zase položí na nohy*Skvělé*Usměje se a vydechne.Už začíná mít problém s tím,o čem se s ní má bavit.*

*Upřeně na něj hledí.*I když...je tu ještě jedna věc ke ,které chci,aby si se vyjádřil...*Upije ze sklenky a pak si jí položí na stehno a rukou přidržuje.*Už jednou jsem se o ní zmínila,ale ty jsi se k tomu nevyjádřil...*Řekne a koukne mu i přes tu vzdálenost do očí.Zatim neříká o jakou věc jde.*

Ano?*Pozvedne obočí*A co přesně máš na mysli?*Pozvedne obočí.Vážně by ho zajímalo,co se jí zase honí hlavou*Já se nevyjadřuji k více věcem..*Usměje se*Takže mi musíš připomenout,o čem tady zrovna teď mluvíš..

*Dopije sklenku do dna a položí jí někam.Potom zvedne pohled ke Klausovi .*Mluvim tady o tom ovlivnění...*Řekne trochu rozhořčeně.Sleduje jeho výraz.Rozhodla se mu to o tom sporýšovém náramku neříct.Její tvář je kamenná.Schovává všechny emoce,chce vidět,jak se na to zatváří Klaus.*

Na to ti nemám co říct,lásko*šeptne*K některým věcem se nevyjadřuji a o tomhle se bavit nebudeme*Zavrtí hlavou*smůla*Usměje se a opře si o opěradlo i hlavu*A teď,pokud už nemáš žádné otázky,můžeš jít...Chtěl bych být chvíli sám.

*Jen se šibalsky usměje a zakroutí nad nim hlavou.*(Kdyby jsi jen věděl...)*Pomyslí si .*Fajn...jak chceš...*Pokrčí rameny a jde pomalu pryč z jeho domu.*Měj se...*Řekne hlasitěji,ještě než odejde,pak zabouchne dveře a jde do ulic.*

Sbohem*Odpoví jí a zůstane sedět v křesle ještě nějakou dobu.Přemýšlí nad tím,co se stalo mezi ním a Hayley a k tomu si nalije skleničku Whiskey.K večeru se přemístí do svého pokoje a tam zůstane až do večera.Pak se jen umyje a zaleze do postele ve které usne až někde nad ránem*

*Pár dní spíše trávil doma a přemýšlel nad tím,jak dostane ty dvě vlčí slečny,co mu pořád běhají po Mystic Falls,ale nemá na ně vůbec štěstí.Ani o jedné toho moc neví a bohužel ani nemá nikoho,kdo by mu informace sehnal.Nakonec se z domu vydá proto,že má být rozsvícení stromku,což pro něho znamená možnost,ty dvě dívky potkat a cestou se i do syta nakrmit.Oblékne si bundu a vyjde z domu.Zmizí do města*

*U.r se s Emmalyn přemístí do domu.Z toho,že ho kousla si nic nedělá.Přinese jí do místnosti,kde držel Rose a posadí jí na to křeslo.Okamžitě jí přiváže ruce a nohy k tomu křeslu a spokojeně se usměje*Tak je to lepší*Šeptne a zadívá se na ní.Zamyslí se,co by jí mohl udělat jako první a co by měl nechat na později*

Klausi!!!! *Rozčílí se hned jak se objeví v jeho domě a on jí pustí pusu.* Pusť mě krucinal,já měla něco v plánu!!! *Prskne na něj,když jí přiváže ruce a nohy a zamele sebou.* To jako vážně???Jsi zdravej?Rozvaž mě!! *Zavrčí a trhne rukama i nohama.*

Tak sem právě tvé plány překazil.Nikoho snad o život nešlo ne?*Usměje se*A pokud si doufala,že najdeš Finna,říkám ti už po druhé,že na tebe zapomněl,lásko*Šeptne a s úsměvem zavrtí hlavou nad tím,aby jí pustil*Možná,až budu mít důvod tě pustit,ale teď ho nemám.Sotva jsem tě přinesl...

*Ušklíbne se nad jeho první větou a záhy jí přeběhne po tváři stín.Sklopí hlavu a vzdychne.* Lžeš.... *Jeho slova jí vženou slzy do očí,ale odmítá před ním plakat.* Nezapomněl na mě.... *Špitne tichounce.Na jeho další slova už nereaguje,jen sebou celá zamele a zavrčí.Pokusí se vymanit svoje ruce,ale marně.Zvedne k němu hlavu a vyzývavě se na něj podívá se zdviženým obočím.Zajímalo by jí,co po ní chce.*

Nie som tvrdohlavá! Možno trochu,ale na tom nie je nič zlé.*Pokrúti hlavou. Veď len vie čo chce a nenechá si do toho kecať. Veď to je v podstate dobrá vec. Opatrne prekročí prah ich domu a porozhliadne sa po veľkej hale. Prejde trochu ďalej a keďže sa tu nevyzná,radšej ešte počká na Kola.*

Záleží jak kdy. Někdy to vadí a nepkdy ne *řekne s úsměvem. Bejde po ní to domu a zavře dveře. Netuší jestli je doma Klaus ale vlastnep je mu to jedno. Chtepla ke Klausovi tak ji k němu dovedl. Jde k ní a pousměje se* Vítej v hradě Mikaelson*zasměje se*

Vitám.*Poobzerá sa naokolo a ďalej už naňho nečaká. Ani nepotrebuje aby bol pri ich rozhovore. Prejde do miestnosti,kde vedie hlavná chodba a ocitne sa v obývačke.*Klaus?!Si tu?*Povie hlasnejšie,aj keď ju bude počuť určite aj tak.*

Doufám že tu je. Ale měl by tu být má tady bundu a ne jenom jeho*Sleduje její kroky po jejich domě. Po chvíli se vydá za ní. A když Sara zakřičí tak se zamračí* Nekřič tak! Syší tě i bez toho*řekne s úsměvem*

Opravdu?*Pozvedne obočí*Kdy naposledy si s ním byla?Kdy ti zavolal a zeptal se,jak se třeba máš...*Usměje se.Vzdychne,když dole uslyší známý hlas dívky a svého bratra*Chvíli tě umlčíme*Šeptne a sváže jí pusu.Poté odejde z pokoje a s úsměvem na tváři sejde schody*Jak nečekaná návštěva...

Klausi prosím... *Jeho slova jí bolí na nejcitlivějším místě.* Od té doby,co jsme tě tady potkali jsme se neviděli.A neozval se.... *Vydechne upřímně a překvapeně zamrká nad tím,že jí umlčí.* Ne,prosím...Prosím... *Zoufale se na něj podívá,když jí zaváže pusu a skloní hlavu.Jakmile za ním zaklapnou dveře,stečou jí slzy.* (Hajzl jeden zapráskanej.) *Uleví si v duchu.*