Dům Olivera

*Chytnul nivu, co po něm hodil a znechuceně jí odložil vedle sebe.* Fuj, ty taky vezmeš do huby... teda do ruky... všechno co najdeš. *Ušklíbl se.* Ty furt jen plácáš něco o kopání, ale jen hulíš,chlastáš a žereš. A škrábeš se. *Významně zvedl obočí.* Zapomenout můžeš. *Pokrčil rameny a protáhl se na židli.* Já se tě o dohled ani společnost neprosil, Henry. Odjel bych s našima do Mississipi, ale slyšels'... Nebylo místo. *Propíchl ho pohledem. Pořád si z něj utahoval.* Nech si kecy na koledu, Henry. *Prohlásil sušše.* ty časy jsou dávno pryč. Nikdo je už nevrátí.

*Během cesty se na Amm občas koukne.* Ty se ani snažit nemusíš, krásko. A souseda si podám. *Pronese a začne si zpívat nějakou písničku, co se line z rádia od Britney Spears. Při refrénu dojede před svůj dům a zaparkuje. Zazubí se na Amm a odepne si pás.* Jsme na místě.

*Pousměje se a zase lehce zčervená.* Vážně? Tak to mi lichotíš teda moc hezky. *Koukne na něj a při zmínce o sousedovi se jen tak pousměje. Začíná si opravdu čím dál více zvykat, že není někomu lhostejná a že si jí hlídá. Když slyší Olivera zpívat, přijde jí to roztomilé a vtipné.* Nepřemýšlel si někdy o kariéře zpěváka? *Pronese provokativně a pak ho políbí, když zastaví. Sama si pak odepne pás a vystoupí.*

*Vystoupí hned po Ammě a sebevědomě se usměje.* Pffff, mě je pro showbussines škoda. *Odfrkne si,najde klíč od domu a vstoupí dovnitř.Hned ho praští přes nos silný pach z cigaret.Hlavou mu proběhne,že se Gillian probudila,že je živá a zdravá,podívá se tedy na Ammu a rozeběhne se do patra do jejího pokoje.Henryho a Felixe si ani nevšimne.Ale její postel je prázdná.Sedne si na ní a položí si hlavu do dlaní....Připadá si jako hlupák.*

*Když bratr mluvil, jen se ušklíbl a polkl sousto čokolády.* A co mám jinýho dělat? Tohle je život, bráško. Ale na druhou stranu jsem rád, že jsi se našel. Matka se o mě, doufám, pak přestane starat a strýc mi dá taky pokoj. *Natáhl si z cigarety. Když slyšel to od jeho odjezdu domů, jeho oči se zúžily.* Varoval jsem tě. *Náhle se vymrštil a zmáčkl bratrovi přes stůl levou rukou krk. Nebylo to bratrské, nevypadalo to ani jako nějaké pošťouchnutí. Prostě ho držel pod krkem s agresí v očích a s tvrdým pohledem bez špetky soucitu. V celé tváři byl jiný, tvrdý a divoký. Dřív by přidal na svou postavu také nějaké drby, ale teď na Lixe vyjel. Poté ale uslyšel, jak vrzly dveře a bratra pustil. Jako by to považoval za úplně normální. Jen se ušklíbl a přešel na chodbu, kde uviděl ve dveřích stát nějakou zrzku.* A ty jsi...? *Nazdvedl obočí a ignoroval ten fakt, že je tu na návštěvě on. Neobtěžoval se ani vykat, jen si popotáhl z cigarety. Všichni tři sourozenci měli specifické rysy a stejnou barvu vlasů.*

*Když po něm Henry vyjel,jen na něj bez emocí zíral.Ne,že by ho nepřekvapil,takového ho neznal,ale neměl energii na odpor,zaslechl dveře a blondatou kouli běžící do schodů.* Oliver....majitel domu...Blbe. *Ušklíbl se na Henryho,promnul si krk a šel za ním.Viděl ho sedět na Gillianině posteli s hlavou v dlaních.* Naši přijeli brzy.Odveli ji domů...Je mi to líto. *Nechal ho v jejím pokoji a šel dolů za Ammou.* Ahoj...Nejlepší bude,když ho odsud odvezeš.At se sebere.Tohle je můj bratr.Henry...

*Krátce se zasměje a vejde za ním do domu.* Olivere, počkej... *Chce ho zadržet, ale nestihne to. Zůstane stát u dveří. Krátce si povzdychne. Teprve teď jí dojde, že tu asi neměli chodit. Ucítila pach cigaret a pak se zjevil i původce toho. Přeměřila si ho pohledem a trochu šokovaně se na něj koukla.* To bych se mohla ptát já tebe. *Odsekne a zamračí se. Vlastně jí ten cizí chlápek začal štvát a to ho ani ještě nezná. Otočí se za hlasem.* Ahoj. No já to věděla hned, že to nebude nejlepší nápad sem jet. *Kývne hlavou. Pak se koukne zase na Henryho.* Aha, bratr. No, heslo "Chovej se jako doma" asi vzal doslova. *Řekne odrzle.* No, jinak je mi to... no líto. *Trochu zněžní pohled. Ikdyž Gill znala jen krátce, docela si jí oblíbila, tak proto. Chvíli zůstane stát na místě a pak se kolem těch dvou protáhne a vyjde schody, aby našla Olivera.*

*Zvedne hlavu,když vejde Felix.* Jasný...Měl jsem tu zůstat... *Povzdychne si.Nestihl se rozloučit,to si neodpustí.* Dík. *řekne,když odchází z pokoje.Pak uslyší něčí měkké kroky a pozná Ammu.* Amm? *Hlesne na chodbu.* Odjedeme někam...Prosím.

Hele, nejel jsem spoustu kilometrů, abych poslouchal kecy nějaké drzé veverky. Dávej si bacha, kotě. *Zavrčel na ní výhružně, ale to už se otočila a vyšla schody.* Známá? *Zvedl obočí na bratra a vydechl dým z cigarety.* Víš, co jsem slyšel, bráško? Čím rezavější střecha, tím vlhčí sklep. *Zachechtal se  a přišlo mu to jako naprosto vhodné. Až teď si všiml, že má stále v ruce čokoládu, ze které znovu ukousl a spokojeně žvýkal.* Proč si jí to říkal, že jsem tvůj příbuzný? Teď si o mě bude myslet, bůhvíco. *Pokrčil rameny, ani to nemyslel jako rýpnutí, ale prostě to řekl.*

Přítelkyně Olivera a asi kamarádka Gillian. *Pokrčil rameny a po jeho poznámce se znechuceně ušklíbl.* Blbče... *Protočil oči a pak se na něj podíval s tichou výtkou v očích.* Sorry,příště si dám bacha....Jestli bude nějaké příště. *Zamumlal poslední větu pod několikadenním strništěm a šel do kuchyně,kde si zase vyndal cigaretu z krabičky poGillian a zapálil si.Sedl si k baru a vyhodil nohy na židličku vedle sebe.Z Henryho byl zklamaný.Vždycky ho provokoval,,ale ted byl jiný...Zlý.Zadumaně přemýšlel co by z něj udělalo spojenectví s Lordem a otřásl se.Vyfoukl dým z plic a sledoval motýla lapeněho za oknem.*

*Usměje se na Olivera.* Jasně. Ale chci si odvést auto, tak jestli by ti to nevadilo? *Zeptá se opatrně a míří dolů.* Zavezu si ho domů, tak se sejdeme tam. Hm? *Ví, že by to nebyl problém tu auto nechat. Ale prostě teď, díky posledním událostem tu nerada chodila. Ale Oliverovi by to asi do očí neřekla. Nechtěla ho ranit. Sejde tedy dolů. Všimne si, že ten otravný drzoun tam ještě stojí. Ví, že za ní ještě něco před tím mluvil, ale nějak to nevnímala. Má na jazyku další drzou a rýpavou poznámku. Nadechne se, že něco řekne, ale nakonec na to kašle. Protáhne se kolem něj a zamíří do kuchyně. Měla neuvěřitelnou žízeň, jako by propila celou minulou noc.* Vy tu teď budete bydlet? *Ozve se nakonec, když si nalije vodu. Opře se o kuchyňskou linku a čeká, jestli mluvila jen tak nebo jestli jí někdo poslouchá.

*Chtěl bratrovi vrazit facku za jeho protočení očí a blbé poznámky, ale nestihl to, takže se jeho prsty jen otřely o Felixův krk. Zamračil se a nohou přišlápl cigáro na podlaze; bylo mu to absolutně jedno, nebyl to jeho dům. Dojedl čokoládu a pohled vzhlédl až k zrzce, která šla z schodů dolů. Přimhouřil na ní oči, a když kolem něj prošla, jen se uchechtl a přešel do kuchyně též. Opřel se o futra a založil si ruce.* Tady? Ne, tedy já ne a nevím, jestli se můj velectěný bratr zase netrhne od rodiny a nezůstane zde. *Probodl Felixe očima, ale konečně to bylo takové jiné, upřímné. Pak obrátil pohled na Ammu a zkoumavě si jí prohlížel.*

*Koukl na Ammu.* Ne,ne,to určitě ne.Uvidím,co ted bude.Bud se vrátím s rodiči domů,nebo si najdu něco svého.Nebudeme vám tu smrdět. *Pousmál se a otočil se na Henryho,který stál mezi futry.* Prosímtě nech si ty kecy.Nic o tom nevíš. *Zavrčel na něj,měl ho plné zuby.Zachytil jeho pohled na Ammu a ošklíbl se.* Klidni hormon,Henry.

*Kývne chápavě.* Ale tak já mám stejně svůj dům a jsme s Oliverem nejčastěji tam. Takže mi tu asi nevadíte. *Pokrčí rameny. Pak si všimne Henryho a jeho drzých pohledů.* Co zkoumáš? *Odloží skleničku na kuchyňskou linku.* To je vtipné vás pozorovat a poslouchat. Bavím se. *Pobaveně na oba koukne, když slyší občasné jejich sourozenecké dohady a tak.* No a já vás asi s Oliverem opustím. Nějak začínám omdlévat z toho nedostatku vzduchu. *Dodá nakonec.*

*Kývne na Ammu.* Hned jsem dole. *Ještě chvíli se dívá po Gillianiném pokoji,načež vstane a sejde schody dolů,ve dveřích do kuchyně uvidí nějakého cizího chlapa,ale podle rysů ve tváři pozná,že to bude někdo z Grayovic rodiny.Podívá se na Ammu a Felixe.* Zlato,můžeme jet? Felixi,tenhle dům je dost velký,klidně tu zůstan....nebo zůstante. *Podívá se na Henryho.* Na nástěnce je moje číslo,zavolej,kdyby něco.Tak zatím. *Mávne oběma a odejde do auta.*

*Zamračil se na bratra.* Nevím? Pleteš se, bráško, vím vše a jako jediný z vás jsem měl rozum a zůstal. A víš, jak to dopadlo. *Řekl hlubokým hlasem s náznakem výsměchu. Nějde v hloubi duše bratra obviňoval ze sestřiny smrti, ale jen si podrbal strniště na bradě. Když mu řekl, aby klidnil hormon, ušklíbl se. Z Ammy nespustil oči.* Bavíš se na dvouma bráchama, kteří trpí kvůli smrti své sestry, nádhera. A klidně opusť, ještě tu něco tím hárem zapálíš. *Nevrle zavrčel a poukázal na její rudou kštici. Když uviděl Olivera, zvednul obočí.* Blonďák. *Nadhodil místo pozdravu a kývl. Pak pohled přetočil znovu na Ammu.*

Vidím, jak to dopadlo.... Je z tebe sebestředný, arogantní hovado. *Zvedne se ze židle a s pukrlem mu párkrát tleskne do dlaní.* Tak to řekni, ulev si. Řekni, že můžu za to, že je Gillian mrtvá. Myslíš si, že mě znáš. JÁ se neznám. Nevím kdo jsem. A ty si nakráčíš a myslíš si, že víš všechno... *Znechuceně se otočil a kývl na Olivera.* V klidu. Dík... Měj se. *Rozloučí se s ním stroze a jde si zapálit na terasu s láhví ruce.*

*Trochu se zarazí, když si uvědomí co řekla.* Ou, bože. Zase jsem řekla blbost. Omlouvám se. *Kousne se do rtu. Sice jí Henry svým chováním štve, ale díky události okolo jejich sestry, se chce trochu krotit. Ale pak se zase zatváří nesouhlasně.* No jo, ještě by jste se třeba mohli spálit. *Protočí oči.* Jo, hned jsem tam. *Zavolá směrem k Oliverovi.* A jinak jsem Amma. Žádná veverka, zrzka nebo dokonce kotě. *Řekne a střídavě kouká na Felixe a na Henryho. Pak se odlepí od kuchyňské linky a jde směrem ke vchodu do kuchyně, kde se snaží protáhnout kolem drzého Henryho.*

*Nad bratrovými slovy mhouřil oči a skoro nenávistně ho pohledem probodával.*  Ale vím, jsi chudáček, který utekl od rodiny. Slyšel jsem, co jsi říkal strýci, nejsem blbej, bráško! *Řval na něj a stoupl si rovně, ruce zaťaté v pěst. Po Felixových dalších slovech mu začal cukat koutek.* Všechno, co, jsi měl, si hodil do hajzlu. Každej zkurvenej den máma břečela, abyste se oba vrátili, a když sme se konečně našli, sestra leží vychladlá na posteli s rozdrápadnym břichem, a co se člověk nedozví, že za to můžeš ty! Mám skvělej sluch, brácho, všechno jsem slyšel, jen strejček nemá koule na to, aby ti to řekl; tomu chudáčkovi, co přišel právě teď o sestřičku. *Když Felix odešel, zavrčel a očima mu prolétla žluť, bylo mu jedno, jestli to Amma viděla. Pak se na ní podíval s agresivním výrazem. Když se kolem něj snaží protáhnout, náhle se jeho výraz změní.* Dobře, Ammo, přijdeš mu na pohřeb, že ano? *Procedil mezi zuby. Měl chuť někoho zmlátit, ale na ženu by nesáhl, nikdy. Jen se podívá směrem k terase a napdne ho to nejhorší, co mohl bratrovi oznámit.* Pamatuješ Meggie? Byla skoro ta nejlepší, co jsem kdy měl! *Zahulákal a otočil se k odchodu, měl výraz naštvaného kriminálníka, který byl schopen udělat cokoliv.*

*Otočil se z terasy na soptícího Henryho.Držel se aby po něm nevystartoval.Od Lorda se naučil opravdu drsné chvaty,nebál se,že by dostal nakládačku.* Drž hubu, Henry!!! *Zařval do domu a při zmínce o Meggie mu vstaly chlupy na nohách.* Ty hajzle! *Vyběhl do domu a zůstal stát vprostřed kuchyně se zatatými pěstmi.* Co si o sobě krucinál myslíš? Co jsi zač,že se opovažuješ někoho soudit?! *Když křičel,zdál se být o několik centimetrů vyšší.Půosbil mohutně a nebezpečně.*

*Trochu se zarazí, když slyší Henryho a to, jak se mu najednou změnil pohled i hlas. Kouká na něj mírně vyděšeně. Pořád se ještě nevzpamatovala z útoku upíra.* Cože? *Podaří se jí říct jenom tohle. Najednou vidí, že se schyluje asi k nejhoršímu. Najednou jako by se ocitla v pasti. Z jedné strany provokující Henry a z druhé naštvaný Felix.* Nechcete se prosím uklidnit? Nestojí vám to za to. *Snaží se. Ví, že jednou za tu svou snahu dostane přes držku, ale nemůže si pomoc.* Sakra, umřela vám sestra, tak toho nechte! *Zvedne trochu hlas a modlí se, aby se stal třeba zázrak. Bála se a moc, ale snažila se to nedávat najevo.*

*Otočil se a zasmál se bratrovi do očí.* Pamatuješ si mé jméno, proč tě nemilovat? *Napřímil se též, Felix byl o pár centimetrů vyšší než on, ale Henry měl širší ramena, což z něj dělalo mohutnějšího.* A kdo jsi ty, bratře? *Vrčel.* A kdo jsem? Jsem ten, co zůstal, víš, co jsem mohl udělat? Taky jsem mohl zbaběle utéct a matka s otcem by si pustili plyn. Nebyl jsem tak sobecký, jako ty a nemyslel jen na sebe a svůj malinký chlupatý problém. Tak nefňukej, buď konečně chlap! *Zvýšil hlas. Neměl v plánu si začínat, ale kdyby k něčemu došlo, nebál se bratrovi dát do obličeje.* Ale ano, Felixi, Meggie, uplatnil jsem svůj "Zákon tří Z". *Zvedl koutek, ale jinak byl jeho obličej vážný a vypadal pořádně vytočeně. Když slyšel Ammu, ani se na ní nepodíval, jen koukal do bratrových očí, stejných, jako byly ty jeho.* Nepleť se do toho, veverko. Tohle jsou rodinné záležitosti. *Nakonec k ní trochu hlavu naklonil.* Ano, umřela nám sestra, ale rodičům jistě nebude vadit dvojhrobeček. *Promluvil naprosto vážně, bratra měl rád, ale teď ho vytočil, bylo to možná jeho vlčí částí, že se rád pral a provokoval.*

*Zavrtěl hlavou nad jeho ubohostí.* Jsi ubožák a úchylný prase. *Zavrčel temně.Koukl na Ammu a potvrdil Henryho slova.* Neměla by ses do toho plést.Venku čeká Oliver,který tě potřebuje. *Kývl na ní a dál očima propichoval bratra.Přešel k němu a díval se mu z párcentimetrové blízkosti do obličeje.* Jsi stejný ubožák,jako ty pijavice...co zabili Gill. *Pronese a rozpřáhne ruce.* Machruješ!Tak dělej,zab mě.Potvrd si svojí úlohu alfa samce. *Odfrknul si.*

*Pořád je tak nešťastně pozoruje.* Prosím, nemůžete si to vyříkat jinak, než pěstmi? Tohle je vážně na hlavu. *Povzdychne si a trochu ustoupí od nich.* Počkej, to ho chceš zabít? A zbláznil ses? *Nechápavě kroutí hlavou.* Okamžitě toho nechte! Hned! *Zakřičí tak, že to muselo být slyšet i venku. Ani neví, kde se to v ní zase vzalo. Stoupne si se založenýma rukama kousek od nich a vzdorovitě protestuje proti jejich jednání.* Neodejdu. Dokud se neuklidníte. Nebo pokud se chcete zabít, tak běžte někam jinam. Další vraždu už by Oliver asi těžko rozdýchával. *Blázen, myslí se, jak je její drzé chování uklidní.*

*Sklonil hlavu a zasmál se. Potom ale hlavu zvedl a podíval se mu zpříma do očí.* A kdo jim pomáhal? *Zavrčel a využil proti němu to, co řekl strýci a co on slyšel, zatímco se díval na bezvládnou sestru. Otočil hlavu na Ammu.* Ne, zrzko, mám radši znakovou řeč. *Ještě se na něj ani nepodíval a zvedl koleno, kde mu dal pořádnou do rozkroku, potom ho odstrčil. Bylo to od něj poslední varování.* Říkám ti, neser mě, bratříčku. *Zavrčel, Ammu ignoroval.*