Dům Forbes

*Ráno se probudí a zjistí, že dneska je první den školy. Ušklíbne se nad tím a vstane z postele. Udělá ranní hygienu a obleče si letní růžové šaty. Nasedne do auta a jede do školy.*

*Příjde unavená z obchodního centra a lehne si na postel. Aniž by chtěla, tak usne. Ráno se probudí a zjistí, že zmeškala tu párty u vodopádů. Chce se jí nad tím brečet, protože se na tu akci hodně těšila. Vstane z postele a obleče si na sebe šortky s uplým černým tílkem. Učeše se a vyčistí si zuby. Pořádně si opláchne obličej a vezme si svůj batoh na záda. Kašle na snídani a rovnou odjede autem do školy*

*Příjde od Rose domů neskutečně vyčerpaná, proto ihned usne.
Ráno se probudí a ihned se jde do koupelny nalíčit a udělat ranní hygienu. Poté si obleče uplé džíny, bílé tílko a červenou kostičkovanou košili, kterou si nechá rozepnutou. Vezme si batoh a vyrazí do školy.*

*Přijede domů a ihned vleze do sprchy. Když je osprchovaná, tak vleze do postele a hned usne.
Druhý den ráno ji zazvoní budík. Vypne ho a vstane z postele. Jde si dolů dát snídani a vypít čaj. Když už má dost, tak jde zase nahoru, ale tentokrát do koupelny, kde se svleče a vleze do sprchy. Pustí si na sebe teplou vodu a začne se sprchovat.*

*Přišel k domu Caroline a zaklepal na dveře. Čekal u dveří dokud nepřijde.*

*Jelikož je ve sprše, tak neslyší Tylera. Když je hotová, obmotá si kolem sebe ručník a vyjde ze sprchy. Zamíří si to opět dolů, aby si mohla vypít čaj, který si uvařila.*

*Když Caroline dlouho nejde, tak zaklepe znovu na dveře. Trochu znervózní.*

*Napije se čaje a v tom uslyší zaklepání. Trochu jí to zarazí, protože dneska nikoho, obzvlášť ráno, nečeká. Dojde jenom v ručníku ke dveřím a jenom trochu je otevře, aby jí byla vidět jen hlava. Trochu ji překvapí, když tam uvidí stát Tylera.* Tylere.. *Vykoktá zmateně.* Co tu děláš?

Ahoj Caroline. *Pozdraví ji a usměje se na ni.všimne si že je nějaká pomatená.* No přišel jsem za tebou, protože mě napadlo že by jsme mohly jít spolu do škole.  *Znervózní znovu.*

Aha. *Řekne pořád ještě zmateně, ale i přesto se usměje.* Půjdu s tebou moc ráda, ale budeš muset počkat. *Zasměje se a otevře dveře úplně.* Můžeš zatím počkat vevnitř. *Usměje se a odejde do svého pokoje, kde odhodí ručník a obleče si nejprve spodní prádlo a poté uplé džíny a černé tílko s výstřihem. Vyčistí si zuby, učeše si vlasy a nechá si je rozpuštěné. Nalíčí se a poté se i navoní. Celá se potom prohlédne v zrcadle a když je sama se sebou spokojená, tak jde zpátky za Tylerem.*

*Usmívá se na ni stále.* Jo v pohodě počkám. *Přikývne.* Děkuji. *Vejde dovnitř. Všimne si že je Car jen v ručníku a usměje se na ni takovým jiným úsměvem.* Ty jsi doma sama? *Zavolá na ni. Když v tom přijde.* Sluší ti to. *Prohlédne si ji s úsměvem.*

Ano jsem. *Zavolá ještě, když je nahoře. Dole popadne svoji kabelku a dojde k němu.* Díky. *Začervená se a kousne se do rtu.* Vážně chceš jít do školy? *Zeptá se a nadzvedne obočí.*

*Jen přikývne. Usměje se když se začervená.* No ani moc ne, ale co můžu dělat. *Pokrčí rameny a udělá otrávený obličej.* Tobě se tam chce? *Zeptá se stejně jako ona.*

Ne, nechce. *Ušklíbne se.* Takže kam půjdeme? *Zeptá se a zasměje se. Nikdy by nevěřila že by něco takového udělala.*

Caroline Forbes ty chceš jít za školu? *Zeptá se šokovaně.* No tak můžeme jít buĎ na kulečník, do kina nebo někam na snídani. Jak chceš ty. *Usměje se.*

Hlavně to neříkej mé mámě. *Uculí se.* Kulečník mi, jak moc dobře víš, nejde. *Ušklíbne se.* Už jsem po snídani. *Zasměje se.* Co kdyby jsme se šli projít třeba do lesa? *Navrhne s tajemným úsměvem.*

Neboj se budu mlčet, nechci být za to zastřelen.*Zavtipkuje.* Musíš trénovat, aby ti šel. *Usměje se.* Jo já vlastně jsem taky po snídani. *Úsměv se mu rozlije přes celou tvář.Všimne si její ho tajemného úsměvu.* No pokud mě tam nezakousneš, tak klidně. *Zaculí se.*

*Zasměje se.* Já vím, ale dneska se mi prostě na kulečník nechce. *Ušklíbne se.* Tebe bych nikdy nezakousla. *Zasměje se.* Možná. *Dodá s vážnou tváří, ale samozřejmě to myslí jenom jako vtip. V tu chvíli si na něco vzpomene.* Změna plánu. Nejdeme do lesa, ale půjdeme do obchodního centra. Potřebuju kostým a hádám, že ty ho potřebuješ taky. *Ušklíbne se.*

V pohodě, nemusíme tam chodit každý den. *Zasměje se.* Tak to teď nevím jestli jít mám. *Usměje se a na oko přemýšlí.* Nee, ty chceš jít na ten strašidelný večírek ? *Koukne na ni s pozvednutým obočím.* Nikdy jsem si kostým nebyl kupovat. *Dodá se smíchem.*

Ano, chci *Zasměje se.* A ty tam půjdeš se mnou. *Uculí se.* No tak dneska si prostě kostým koupíš. *Mrkne na něho.* A nechci slyšet žádné odmlouvání. *Ušklíbne se.*

*Jen přikyvuje a usmívá se.*Dobře dobře, vidím že tobě se nedá odmítnout nic. *Usměje se.* Půjdu tedy s tebou. *Dodá s úsměvem.*

To máš pravdu. *Ušklíbne se.* Navíc kdo by chtěl odmítnout něco tak úžasného jako je nakupování. *Zasměje se.* Jupí. *Zajásá a chytne ho za ruku.* Tak pojď jdeme. *Nečeká na jeho odpověd a táhne ho za sebou rovnou do obchodního centra.*

*Zasměje se.* Co mi nabídneš ? *Pozvedne obočí s úsměvem na rtech. Po chvíli přijdou až ke Caroline domů.* Tak jsme tady. *Zaculí se.*

Hm.. *Zamyslí se.* Já nevím...asi nemám co nabídnout. *Pokrčí rameny. Po pár minutách příjdou k ní domů.* No..a čeká mě dlouhé chystání na večírek. *Zasměje se a už si plánuje co udělá jako první.*