Dům Forbes

*Když ji opět zabrní mobil, vezme ho a přečte si SMS od Tylera. Jenom kývne hlavou a vstane z postele. Podívá se do zrcadla. Nevypadá zrovna nejlíp, normálně by jí to vadilo, ale teď je jí všechno jedno. Sedne si na postel a čeká na Tylera.*

*přijde k domu Caroline a zaklepe zlehka na dveře. Postává tam a kouká do chodby než někdo přijde otevřít.*

*Celou dobu se dívá do neznáma a myslí na společné chvilky s její mámou. Vyruší ji zaklepání na dveře. U.r se přemístí ke dveřím a otevře je. Chce se na Tylera aspoň trochu usmát, ale prostě jí to nejde. Chvíli na něho zírá a poté ho pevně obejme.*

*Pousměje se, když jí uvidí. Všimne si , ale že něco není v pořádku. Když ho obejme tak jí též obejme.* Car, děje se něco ? *Zeptá se po chvíli ticha starostlivě.*

*Přitiskne se k němu a nasává jeho vůni. Když se jí zeptá co se děje, podívá se mu očí a chce mu všechno říct. Bohužel ze sebe nevydá ani hlásku, protože stále si nedokáže přiznat, že je její máma mrtvá. Vezme Tylera za ruku a vtáhne ho do domu. Zavře vchodové dveře a vede ho k sobě do pokoje.*

*Nelíbí se mu to jak Caorline nemluví.* Lásko, co se děje? Řekni mi to, prosím. *Řekne naléhavě. Jde s ní do domu a pak i k ní do pokoje.*

*Mlčky s ním dojde do jejího pokoje a opět se posadí na svoji postel. Podívá se na něho a povzdychne si.* Slyšíš to ticho? *Zamumle tak, že jí jde sotva rozumět.*

*Sedne si k ní na postel.* Slyším. *Přikývne, ale stále netuší co mu tím chce říci.*

Já taky. *Ušklíbne se.* Takové ticho už tu zřejmě bude navždy. *Povzdychne si.* Nikdo po mě nebude řvát za moje hlouposti, které jsem provedla. Nikdo mě nebude utěšovat. *Podívá se někam jinam a nahrnou se jí slzy do očí.*

*Poslouchá slova Caroline, ale nějak si nechce připustit co ho z toho napadá.* Proč by jsi to už nikdy neměla slyšet ? *Zamračí se. Doufá že není pravda to co si myslí.* Já tě budu vždycky utěšovat. *dodá chytne jí kolem ramen. Přitáhne si jí do své náruče a pevně jí obejme.*

*Podívá se zpátky na něho a po tváři ji steče slza. Když si ji k sobě přitáhne, tak se k němu přitulí.* Moje mám je mrtvá. *Zašeptá.*

Cože ? *Řekne hlasitěji a vyvalí oči šokem.* To není určitě není pravda, Car. *Přimáčkne si jí blíž k sobě. Je stále v šoku.*

Je to pravda, Tylere. *Zašeptá a zavře oči.* Včera mi to přišel oznámit její kolega. *Zamumle a po tvářích jí začnou stékat slzy.* A já ho potom zabila. *Řekne překvapivě klidným hlasem.*

To je mi moc líto, zlato. *Hladí jí po zádech a snaží se jí utěšit.* Zabila? Proč ? *Zeptá se trochu překvapeně.* Co se jí stalo ?

Měl v sobě sporýš. *Řekne jen tak a pokrčí rameny.* Nemohla jsem ho přece nechat aby vyzradil to, že jsem upír. *Ušklíbne se a utře si slzy z tváře.* Prý ji zabil upír.

aha, tak to chápu Caroline. *Přikývne.* Upír ? *Nakrčí čelo.* Tady jsou další upíři? *On sám ví je o čtyřech ale ví že ti by to neudělali.*

Jo jsou. *Kývne.* A začínám se toho bát, zvlášť těch Původních, nebo jak se to jmenujou. *Protočí oči.* Musím zjistit, kdo mojí mámu zabil.. *Povzdychne si.*

Zlato, odjedeme odtud pryč.Někam kde nejsou upíři. *Řekne po chvíli. Sám se jich taky bojí, protože na upíry může jen za úplňku.* Jo najdeme vraha tvé mamky. *Přikývne souhlasně.*

Moc ráda bych odjela, ale.. *Nedořekne to a povzdychne si.* Nemůžu prostě odjet a myslím, že ty taky ne. *Povzdychne si.* Jsem ráda, že souhlasíš. *Kývne hlavou a na malý moment se usměje.* Ten vrah bude hodně trpět..

Vykašleme se na to všechno a budeme tam kde nám bude o moc lépe. *Koukne jí do očí.* To je samozřejmost. *Kývne a pousměje se.* Co když to byl, ale nějaký silnější upír než ty ? *Zeptá se.*

*Povzdychne si a narovná se. Podívá se na něho s utrápeným výrazem.* Nemůžu tu nechat Bonnie a Elenu a vůbec moje.. *Zadrhne se.* Naše přátelé. *Na chvíli sklopí pohled a poté se na něho znovu podívá.* Já nevím. *Pokrčí rameny.* Jsem schopná pro pomstu i umřít. *Zašeptá.*

Jo já vím, ale pořád by jsme se měli jinde lépe. *Pokrčí jen rameny.* Tak to teda ne. Zjistíme kdo to byl a já ho za úplňku pokoušu. *Nakrčí čelo a pak se trochu pousměje.*

To máš pravdu. *Povzdychne si a zamrká, aby zahnala slzy.* Nebudu čekat do úplňku a navíc nechci, aby se ti něco stalo. *Ušklíbne se.* Poté bych si to celý svůj nesmrtelný život vyčítala. *Zavrtí hlavou.*

Neplakej zlato. *Pohladí jí něžně po tváři.* Nic se mi nestane. Za úplňku jsem hodně silný a navíc upíří se bojí vlkodlaků. *Pousměje se.* A ten upír by hodně trpěl, kdybych ho kousl. *Mrkne na ni.*

Já vím. *Přikývne.* Ale tohle je moje pomsta a já chci vidět jak ten upír bude trpět. *Mírně se zamračí.* Jsem ráda, že mi chceš pomoct, Tylere. *Usměje se.* Ale tohle musím udělat sama. *Povzdychne si.*