Dům Forbes

Chápu Car. *Přikývne chápavě.* Musíš být, ale opatrná zlato. *Pohladí ji po tváři a jemně jí políbí.* Nedala by sis nějakou večeři ? *Zeptá se mile.*

*Kývne hlavou a letmo se usměje.* Budu opatrná, neboj. *Pohladí ho po tváři a hledí mu do očí. Když jí políbí, polibek mu opětuje a ještě ho prodlouží. Po chvíli se odtáhne a zase se mu podívá do očí.* Jo, dala. *Přikývne.*

Neodpustil bych si to, kdyby se ti něco stalo, zlato. *Řekne smutněji.* Tak zajdeme někam nebo mám něco udělat ? *Pozvedne obočí a pousměje se na ni.*

Budu v pořádku. *Pousměje se.* A navíc pár dnů mi potrvá než najdu vraha mé mámy. *Ušklíbne se.* Bude těžké ho najít, když je ve městě tolik upírů. *Povzdychne si.* Nechám to na tobě. *Mrkne na něho a usměje se.*

Pomůžu ti hledat, toho vraha. *Pousměje se.* Jo to bude. *Přikývne.* Tak fajn. Počkej tady já zatím něco připravím. Pak tě zavolám. *Usměje se a políbí ji. Pak zajde do kuchyně, kde začne připravovat večeři. Moc toho vařit neumí, ale umí špagety s omáčkou. Začne tedy vařit, doufá jen že se mu to povede a nespálí to.*

To ti dovoluji. *Uculí se.* Dobře. *Malinko se usměje a nechá se od něho políbit. Lehne si na postel a zavře oči. Přemítá si v hlavě všechny svoje vzpomínky se svojí mámou.*

*Když dodělá pozdější večeři. Tak to připraví na talíře a dá je na stůl.* Zaltíčko, už můžeš přijít. *Zavolá na ni sladce. Ještě nalije pití do skleniček a dá je také na stůl.*

*vejde do místnosti a políbí Tylera*copak jsi to připravil*usměje se*

*Polibek jí opětuje a usměje se na ni.* Špagety s omáčkou. *Odpoví ji.* Bohužel nic jiného neumím. *Pokrčí rameny.* Sedni si. *Mrkne na ni a ukáže k jedné z židlí co je u stolu.*

*sedne si ke stolu*Ty umíš špagety já se divím *odpoví klidně a začne jíst* musím tě pochválit máš to moc dobrý ale nemůžu

No je to jediné jídlo co umím. *Pokrčí rameny. Začne jíst.* Děkuji, jasný v pohodě. *Mrkne na Caroline.*

Nechceš se projít Tyler *usměje se a chytne ho kolem krku*

*Zvedne pohled a koukne na Caroline.*No řekl bych že je docela pozdě na to se projít, nemyslíš ? *Pozvedne obočí.* Navíc musíš si odpočinout, aby jsi byla připravena zabít vraha tvé matky. *Šeptne a pohladí ji po rukách.*

*Ráno se probudí v Taylerovém náručí... cítila by se šťastně nebýt toho, že ji někdo zabil màmu... při myšlence že už ji nikdy neuvidí se jí do očí nahrnou slzy*

*Ráno se probudí. Všimne si že Caroline brečí.*Zlato, proč brečíš, kvůli mamce? *Zeptá se a koukne na ní smutně.*

*Lekne se když promluví... podívá se na něj s očima plnýma slz ale snaží se je potlačit a zkusí se usmát* ano... ale už... už je to dobré *utře si slzy a ještě se pousměje* máš hlad?

Ale no tak, lásko. *Začne jí utěšovat a přimáčkne si jí k sobě. Dá ji pusu do vlasů.*Ne ne nemám. *Zavrtí mírně hlavou. Zamyslí se a vzpomene si že brzy bude úplněk trochu se zamračí.* Za dva dny se zase neuvidíme... *Řekne smutně.*

*Už se chce zeptat proč ale dojde jí to... smutně vydechne* Nějak to zvládnu... a ty také... budu s tebou jak jen dlouho to půjde *zavře na chvili oči když dostane pusu do vlasů... dá mu pusinku na rameno*

Jo zvládneme to. *Mrkne na ni.* Budeme si užívat, vlastně mohli bychom dneska někam zajít po škole. Co myslíš ? *Koukne na ni s jedním pozvednutým obočím. Zlehka jí hladí po rameni.*

*Rozhodně se necítí na to někam vyrazit. Nejraději by zůstala v posteli a poddávala se depresím a smutku* Ano... to bude.... fajn *řekne jen a zkousne si ret. Musí se vzchopit. Musí mámu pomstít a když na tom bude takhle nedokáže to* Co budeme dělat? *zeptá se opatrně*

Měli by jsme tedy vstát a nachystat se do škole. *Pousměje se.* No a na odpoledně něco vymyslím, puso. *Dá ji další pusu do vlasů. Pak se od ní odtáhne a vyleze z postele.* Dám si ještě sprchu, krásko. *Oznámí jí a zmizí v koupelně.*

*Pousměje se a sleduje jeho nádherné tělo... vůbec se jí nechce ale vyhrabe se z postele a dojde ke skříni a vybere si oblečení. Když se převlékne lehce se namaluje a rozčesává vlasy*

*Osprchuje se.Vyleze z koupelny jen s ručníkem kolem pasu. Vezme si kalhoty a tričko, oblékne se do toho. Rukou si prohrábne vlasy.*Sluší ti to, krásko. *Přejde ke Caroline a dá ji pusu na rty.* Můžeme jít? *Zeptá se.*

*Oplati mu dlouze polibek ... nadechne se, vydechne a nasadí úsměv* děkuju lásko... ano... můžeme jít *zkousne si ret*

Nemáš vůbec za co. *Mrkne na ni. Vezme jí za ruku a vyjde s ní z domu zamíří směrem ke škole. *