Dům Forbes

Myslíš že kdyby ses mi nelíbil, tak bych s tebou spala? *Nadzvedne obočí a zasměje se.* Jasně že.. *Ani to nedořekne a Tyler ji sebere ručník. Dá si ruce v bok a zavrtí hlavou.* No tak si pořádně prohlídni mé krásné tělo. *Protočí oči a otočí se, aby to vypadalo, že chce odejít. Ale je to jenom, aby si Tyler myslel, že chce odejít. Rychle se otočí zpátky a u.r. se přesune k němu. Stáhne mu ručník a rychle si ho obmotá kolem sebe.* Neztratil jsi něco? *Zeptá se a udělá nevinný výraz.*

No já nevím, když si se mnou spala tak byla tma. *Zasměje se.* Jo to se neboj, prohlédnu si ho. *Zaculí se a znovu jí sjede pohledem. trochu se jí lekne, když se k němu tak rychle přesune.* Hele, ale toto neplatí. Ty používáš svoje nadpřirozené věci. *Koukne na ni na oko káravým pohledem a pak se usměje.Přitáhne si jí za ručník k sobě a políbí ji.*

I tak jsem tě viděla. *Zasměje se.* No a co? *Nadzvedne obočí.* Já si můžu dělat co chci. *Ušklíbne se. Když si ji k sobě přitáhne, tak se zeširoka usměje a polibek mu opětuje.*

To je dobře. *Přikývne.* Ale je to nespravedlivý. Každý nemá takové schopnosti jako ty. *Koukne na ní vyčítavě, ale pak se hned rozesměje.* Jo a doškole nejdu. Jdu až později na trénink. *Mrkne na ni. Obejde jí a zajde se obléknout k ní do pokoje.*

Svět je nespravedlivý. Zvykej si. *Uculí se a stále má ten nevinný výraz.* Jaktože nejdeš do školy? *Nadzvedne obočí. Sice by tam nejradši taky nešla, ale říkala si, že ráda uvidí Bonnie, Elenu a další její spolužáky. Když se odejde obléknout, tak jde hned za ním a míří ke svému šatňíku.*

Jo bohužel je. *Pokrčí rameny. Oblékne se. Sedne si na postel, když přijde Caroline a sleduje ji.* No, protože musím na trénink. Odpoledne máme totiž zápas, ale to určitě víš když jsi roztleskávačka. *Usměje se na ni. Všimne si že mu volá Mason, hovor mu nepřijme. Napíše mu textovku.*

kód:

Teď nemůžu mluvit sejdeme se do půl hodiny u nás doma. Tyler

*Odešle jí a mobil si strčí do kapsy.*

*Otočí se na něho.* Sakra dneska je ten zápas. *Vykřikne.* Úplně jsem na něho zapomněla. *Plácne se do čela.* Jak jsem jenom mohla.. *Zavrtí hlavou a vybírá si co si dneska vezme na sebe do školy.*

*Zasměje se reakci Caroline.* Ještě že mě tu máš. *Pousměje se.* Neměl bych komu koukat na zadek, kdyby jsi na to zapomněla. *Zaculí se.* Víš že už to skoro do škole nestíháš? *Zeptá se když zjistí že už je skoro 8.*

To teda jo. *Zasměje se.* Hej! *Okřikne ho se smíchem a hodí po něm jeho tričko, které se válelo po zemi.* Budu dělat, že jsem to neslyšela. *Ušklíbne se a obleče si na sebe spodní prádlo, černé legíny a volné bílé tílko s výstřihem. Vytáhne si černou koženou bundu ze skříně a připraví si ji na postel.* Já vím, proto ovlivním učitele. *Roztomile se usměje a jde do koupelny udělat ranní hygienu.*

Hele! *Křikne se smíchem, když po něm hodí tričko.* Zase toho využiješ? *Zeptá se s pozvednutým obočím.* Vážně to je nespravedlivé. Taky to chci umět. *Posmutní a pak se usměje.* Mám tě doprovodit do škole ?

Ano, využiju. *Ušklíbne se.* Ale no tak nezáviď mi. *Zasměje se. Vyčistí si zuby, rozčeše si pořádně vlasy a trochu se nalíčí. Vrátí se zpátky za ním připravená jít do školy.* Jestli se ti chce. *Pokrčí rameny.*

No promiň, ale ty teď máš díky těmto schopnostem pohodový život. *Usměje se.* Jo chce. *Mrkne na ni. Zvedne se z postele a přejde ke Caroline.* Sluší ti to. *Usměje se a políbí ji.* Tak jdeme. *Vezme jí za ruku a vyjde s ní před dům.*

Ano, mám. A ještě k tomu jsem nesmrtelná. *Zajásá a vezme si svoji kabelku do školy.* Díky. *Začervená se a polibek mu opětuje.* Fajn. *Usměje se. Vyjde s ním před dům a zamkne ho. Klíče si schová zpátky do kabelky a potom jde společně s Tylerem do školy.*

POLICISTA:
*Přišel k domu Liz a zaklepal na dveře. Nikdo neotevřel a tak se rozhodl počkat na Caroline.*

*Příjde k domu se slzami v očích. Všimne si ihned nějakého policistu. Utře si slzy a jde k němu.* Ehm...kde je máma?

POLICISTA:
Ehm. Dobrý večer slečno Forbesová. *Koukne na ni neví jak šetrně jí to říci.* No, vaše matka bohužel dnes v noci byla zavražděna. *Oznámí ji s kameným výrazem na tváři.*

Dobrý večer. *Odkašle si a čeká co z něho vypadne. Když řekne že její matka byla zavražděna, vykulí oči a začne hystericky brečet. Popadne jí strašný vztek a policistu chytí pod krk.* Kdo to byl? *Zařve a má žilky pod očima. Uvědomí si, že by to zřejmě neměla dělat, ale v tuhle chvíli jí je všechno jedno.*

POLICISTA:
*Lekne se jí když ho chytí pod krkem a vidí její obličej.* Šla po nějakém upírovi, ale ten upír zabil ji a další dva kolegy. Nikdo z nás neví kdo to byl. *Řekne přidušeně.* Vy jste taky upírka.... *Špitne.*

Tak to zjistěte, hned! *Křikne a pustí ho. Pozoruje ho a žilky ji postupně mizí.* Jo, jsem. *Zašeptá.*

Bohužel to nedokážeme zjistit. Věděla to jen vaše matka a ti dva policisté a ti jsou bohužel taky mrtví. *Chvíli na ni kouká.Pak nenápadně začne nahmatávat vysílačku aby nahlásil že našel upíra.*

Tak se víc snažte. *Ušklíbne se a všimne si jak hmatá po vysílačce. U.r. se k němu přemístí.* Nech tu vysílačku na svém místě. *Snaží se ho ovlivnit.*

To nedokážeme zjistit. *Zamračí se, když se ho snaží ovlivnit.* Na mě toto nefunguj, slečno. *Dodá.*

V tom případě mi nejsi k ničemu, jenom mě ohrožuješ. *Pokrčí rameny a sama sebe nepoznává. Má v sobě tolik vzteku. Ušklíbne se na policajta a zlomí mu vaz. Poté ho tam nechá ležet...je jí totiž všechno jedno. Vejde do domu, kde zamíří do svého pokoje. Lehne si a myslí na svoji mámu, po pár minutách vyčerpáním usne.*

POLICISTA:
*Chce ještě promluvit, ale pak padne jeho tělo bezvládně k zemi.Je mrtvej.*

*Ráno se probudí a znovu se rozbrečí. Cítí se celkem osaměle. Když jí zabrní mobil, ihned po něm chňapne a přečte si SMSku od Tylera. Nejradši by se usmála, ale nějak jí to nejde. Chvílí přemýšlí nad tím jestli jít do školy a dělat že je všechno v pohodě nebo být někde s Tylerem. Nakonec vybere tu lepší možnost.*

kód:

Ahoj vlkodlačku. Dneska se mi do školy nechce, příjdeš ke mně?

*Rychle napíše a odešle. Mobil položí zpátky na noční stolek a snaží se nebrečet.*