Areál Univerzity

*Všechen ten konec sledovat od toho křesla,kde ležela Lexi.Skoro to ani nestíhal sledovat.Koukne na oba,když se s nim rozloučí.Neodpoví jim a pohled obrátí na Jessicu*

*Byla přidušená od Lexi. Když jí v píchla něco do krku. Tak se jí chtělo spát.* Pusťte mě!*Snaží se zavrčet, ale je nějaká až omámená.*

*Sleduje Jessicu*je mi líto,ale to nepůjde.Vyměnily vás*usměje se*aby jste měla jasno,co tu děláte...Dělám výzkum na upírech.

Cože to udělali? *Zeptá se jako by blbě slyšela.* Cože? *Vykulí oči.* Mě se nedotknete. *Zamračí se a snaží se dostat ze sevření. V hlavě teď proklíná ty dva.*

Je mi líto,ale nemáte na vybranou.Já upíra potřebuju a shánět dalšího už nebudu.Není to tak jednoduchý*vydechne*

Nemůžete mě tu držet proti mé vůli. *Zvýší hlas. * Zabiju vás a pak hned ty dva upíry, kvůli kterým tu jsem. *Řekne vražedně. V hlavě už přemýšlí jak se dostane odtud.*

Mohu vás tu držet*kývne*nebo vlastně,musím*pousměje se*žádný upír nepůjde dobrovolně,takže to musí být takto*pokrčí rameny*je mi líto.Nemáte na výběr.

Vy jste nějaký šílenec, ne? *Zamračí se.* Co tu se mnou vlastně budete dělat? *Koukne na něj nebezpečným pohledem.*

Nejsem šílenec,jen zachraňuju lidi*pokrčí rameny*snažím se vytvořit něco,co donutí upíry krmit se jeden na druhém a lidi z toho vynechat.

To vám nevyjde. Nemůžete je předělat na jinačí stravu. *Pokroutí pobaveně hlavou.* Je to nemožné. **Odfrkne si.

Já bych si nebyl tak jistý,že je to nemožné*pousměje se*Něco existovat musí...A já to najdu.Jste pro lidi nebezpeční.

Je to nemožné. My jsme proto určeni. Je to naše strava lidská krev i když zvířecí se taky dá. *Poznamená.* A ty jsi nebezpečný pro upíry. *Nakrčí čelo.*

*Ještě dlouho si povídali.Když už mu přišlo,že je pozdě a její otázky spojený s pokusem o útěk ho přestali bavit,píchl jí sporýš do žíly.Dal jí dávku tak velkou,že ztratila vědomí.Když se tam stalo,rozvázal jí a odnesl do cel.Chvíli tam pak ještě něco dělal a poté odešel z kanceláře pryč.Dalších pár dní jí postupně odebíral potřebné vzorky,aby mohl dosáhnout svého cíle a najít to,co potřebuje k tomu,aby změnil potravinovou pyramidu upírů*

*Když jí ten magor odnese z auta v náruči do kanceláře Wese, ještě je v bezvědomí. Týpek jí uloží do křesla a připoutá jí, kdyby se vzbudila. Pak zmizí. Mise byla úspěšná.*

*Pořád zkoumal vzorky z Jessicy.Jí si všiml jen občas,když něco potřeboval.Většinou ale byla zavřená v cele,sama.Byl zrovna na kávě,když mu v kanceláři přibila Rose.Vrátí se do kanceláře s hrnkem kávy a koukne na dárek,který měl v křesle už připoutaný a stále v bezvědomí.Usměje se a napije kávy.Odloží hrnek na stůl a přejde k ní.Má sice jednu upírku dole v cele,ale další ho i tak potěšila.Bude mít na výběr a může porovnat vše,jestli s to schoduje a látky působí stejně nebo každá jinak.Vytáhne z kapsy světýlko a otevře jí prsty víčko,posvítí tam a víčko pustí.To samé zopakuje i u druhého víčka*

*Když jí Wes svítí do očí, začíná zrovna přicházet k sobě.Cukne hlavou, když ucítí světlo v oku a škubne sebou, jenže ucítí jak je připoutaná. Bolí jí zlomený vaz a když se rozhlédne kolem sebe a uvidí magora v bílém plášti, nechápe, co se děje.* Eehm... Sorry, pane... Ale asi došlo k nějakému omylu. *Zamračí se.* Mohl byste mě prosím pustit? Ráda bych se vrátila domů. *Podívá se na něj. Tohle už je na ní vážně moc.*

Proč si myslíte,že došlo k chybě?*uklidí světýlko zpět do kapsy*Mě se zdá,že na špatné adrese nejste*Otočí se a odejde se napít kávy,aby jí neměl studenou.Má sice upíra v křesle,ale kávu si vystydnout nenechá*

*Vytřeští na něj oči po jeho první otázce a když to dodělá tím dodatkem, tak jí padne brada.* Já nevím. Třeba proto,že nejsem nemocná, vy jste pravděpodobně doktor, nějakej magor mě sem přinesl ani nevím jak.. *Přimhouří oči.Ví, co je zač? Ten sporýš.....* Prostě mě pusťte. Prosím! *Zavrčí a zase sebou škubne. Bez výsledku. Tak to vypadá na problém. Dala by si facku za to, že nezůstala doma.*

Nejsem lékař*odpoví jí a dopije své kafe*Jsem učitel na Univerzitě.Jsem laborant a tady*rozhlédne se a rukama naznačí,že má na mysli tu místnost*provádím své výzkumy*usměje se na ní a přejde zase ke křeslu,kde leží*A pokud Vás zajímá,co tady přesně zkoumám,jste to vy.

Uhhm... *Polkne, když řekne, že je laborant a učí na Univerzitě. Rozhlédne se po místnosti a koukne na něj v momentě, kdy se usměje a zase dojde ke křeslu, kde je připoutaná. Rozbuší se jí srdce nad tím,co řekne.* Já??? *Zopakuje po něm nedůvěřivě.* Proč jako já? *Zamračí se a pokusí se vykroutit zápěstí z kožených řemenů. Docela se jí začíná dařit. Chce jen co nejrychleji zmizet.*

*Když uvidí,že se snaží dostat z křesla,otočí se a udělá pár kroků ke stolu.Popadne tam injekci se sporýšem a rozejde se zpět za ní*Protože jste*píchne jí do ruky injekci a vpíchne do ní z obsahu v injekci.Chce jí jen oslabit,ne úplně uspat*upírka....A ty*vytáhne z ní tu injekci*já zkoumám*uklidí tu injekci do kapsy,kdyby jí ještě později potřeboval*

*Přimhouřenýma očima ho sleduje, když si pro něco odejde ke stolu a kouká na tu injekci.Čeká co z něj vypadne, že je.Jakmile ucítí sporýš ve svojí žíle,zkroutí se a zatne zuby. Najednou se cítí hrozně slabounká. Podívá se na něj a vydechne.* Proč? *Zašeptá a koukne se na tu ruku, kam jí píchl injekci. Položí si hlavu na opěrku u křesla.* Co vás baví na zkoumání upírů? *Ušklíbne se. To musí mít pořád štěstí na ulítlý magory?*

Pro dobro lidstva.*odpoví jen*Chci vytvořit látku,která když se aplikuje do žil upírovi,začne se živit na krvi upíří a ne lidské.Zachráním tím lidi.Možná i něco vyhraji,ale o to mi nejde.Hlavně,že lidé kolem mě,budou v bezpečí*dodá a odejde pro jehlu,prázdnou krevní konzervu a hadičku.Vpíchne jí to do ruky a nastaví tak,aby ta krev tekla co nejrychleji.*

To si děláte... *Procedí skrz zuby.Poslouchá ho, co říká.* Víte, že existují upíři, co se neživí na lidech? Někteří z nás jsou jen obyčejní lidé, co dostali druhou šanci na život. *Vydechne a když jí napíchne tu hadičku do žíly a ona cítí odtékat tu krev, cítí jak slábne. Po nějaké chvíli už není schopná ani otevřít oči.*