Les Mystic Falls

*Přesune se se Stefanem ke sklepení, protože kdyby je náhodou hledal Klaus tak v penzionu ho bude hledat hned, tady je jen tak hledat nebude. Seběhne s ním do sklepení a lekne se Klause tak že až upustí Stefana k zemi. V rychlosti posbírá Stefan ze země a přesune se s ním pryč než se Klaus vzbudí.*

*Když uslyší nějaké kroky a pár pohybu,otevře oči.Nestihl zjistit,kdo to byl,ale zjistit to chtěl.Koukl se na ty řetězy a trhl s nima.Když se mu to nepodařilo,naštval se a zežloutli mu oči.Trhl znovu řetězy a tentokrát se z nich úspěšně dostal.Rozhlédl se kolem a pak se rychlím krokem vydal ven za Lexi a Stefanem.Pořád má ty oči žluté*

*Přemístil se do lesa jak nejrychleji to šlo, šel co nejhlouběji a nejtiššeji. Narazil na stádo srnek, u.r. si jednu chytil a napíchl jí profesionálně krční tepnu. Odčerpal jí plný sáček a ještě teplý sáček si vložil pod bundu.Srnu vypustil za kamarády a rychle z lesa spěchal domů za Lexi.*

*vyšla do městečka Mystic Falls tedy... alespon podle blízké cedule, rozhodne se, že v lese bude bezpečněji než ve městě počká tu až se setmí*

*Z Roseina domu odešel do nedalekého lesa, rozhodl se chytit ještě nějaké srnky a zajíce pro Stefana. Musel se nad tou myšlenkou zasmát. Takže zarazil ruce do kapes a procházel se mezi stromy.*

*jak jde lesem a zkoumá okolí narazí na toho podivného chlápka* Ehm.. pane?... je tohle město Mystic Falls? *rozhlíží se kolem*

*Koukne za nějakým hlasem a šokovaně na tu holku zůstane koukat.* Eleno? Šibe ti? *Koukne na ní nechápavě.* Co se ti stalo?

*koukne nechápavě na něj* s někým si mě musíte plést.. já jsem Tatia Petrova.. a hledám někoho kdo by mi pomohl se tu zorientovat *rozpačitý smile*

Tatia?? Petrova...? *Polkne a koukne na ní. Je z toho hotovej.* Jo, tohle je Mystic Falls. *Přikývne a pozoruje jí. Je to věrná kopie Eleny. A to má být jen Katherine.*

*porozhlíží se* a ten les už patří městu? pardon jsem nezdvořilá... *dezorientovaná, neví kudy kam*

Jsem Lorenzo... *Podá jí ruku a stiskne.* A ano, tenhle les patří k městu. Chcete doprovodit do města? *Koukne na ní.Pousměje se, když se omlouvá a zavrtí hlavou.*

*stiskne mu tu ruku* Velice mě těší Lorenzo*milý úsměv*Totiž... mám strach z lidí... neviděla jsem je.. roky*kolik let se dá shrnout do jednoho slova... *

Strach z lidí? Počkej.... Počkej. Jak dlouho znamená ''roky''? *Koukne na ní nechápavě.* Chceš se schovávat v lese? To nejde.

a co mám podle Vás dělat? mezi lidmi jsem nebyla skoro dvě staletí*smile a těká pohledem*jsem zvyklá pít lidskou krev, ale... pokud uvidím živého člověka... nevím, jestli se udržím.. a Vás obtěžovat a zdržovat nechci*upřímně*

Dvě staletí bez lidí... *Vydechne šokovaně a opře se o strom. Založí si ruce na prsou a podívá se na ní.* Takže upírka? *Zvedne obočí a pousměje se.* To se nám to tady plní. *Zavrtí hlavou.* Mě neobtěžuješ. Ale nemůžu tě nechat bloudit samotnou v lese. Chceš si tu postavit chýši? Nebo se ubytuješ v jeskyni?

přísahám bohu že nehodlám být zase jeskyní žena... neměla jsem od toho daleko... nevíte, zda tu žijí i dva muži? Niklaus a Elijah Michaelsonovi? i když.. ne... ne nehodlám žít v jeskyni... ujmete se mne?*mile a už uvolněji*

Ho hoooo, jsi kámoška Mikaelsonů? *Uchechtne se.* O Elijahovi jsem slyšel jen z vyprávění, ale Klaus tady někde je. *Kývne na souhlas a zazubí se.* Jestli se tě ujmu?? Nevím sice, co na to řekne moje životní láska, ale myslím, že u nás budeš moct chvíli zůstat. Jeskynní ženo. *Uchechtne se.*

jmenuji se Tatia a s Niklausem jsem... chodila... měli jsme spolu románek... delší... s Elijahem bojovali o mou přízeň...*uchechtne se*životní láska? pardon... neměla bych se ptát, a rozhodně nebudu překážet... najdu si nějaké ubytování*přesvědčivě*

Ahááááá je mi to jasný. Nejdřív ty, pak Katherine... Chápu to. No tak to tě Klaus zajisté rád uvidí. *Zakření se a odlepí se od stromu.* Pro začátek bys měla zjistit, jestli se dokážeš pohybovat mezi lidmi bez toho, abys je zabila. U nás klidně pár dní zůstat můžeš. Jak chceš, je to na tobě.

raději ne jeskynní muži... ale děkuji... za....pozvání*usměje se*ale jsi velkorysý... a Niklaus už má nějakou přítelkyni?*jakoby nenápadně*nu... pokud někdo umře... moje vina... budu za to odpovídat...*neoblomně*

O žádný jeho přítelkyni nevím, ale my se moc nekámošíme. *Ušklíbne se.* A není zač. Ve městě je hotel, tam se můžeš v klidu ubytovat. A jestli chceš čelit pronásledování, tak si klidně zabíjej, ale upíři tady žijou v klidu a nikdo nikoho nevraždí a nestrhává pozornost. Tak se snaž to nepodělat. *Mrkne na ní.*

v klidu... já... umím se ovládat... slibuji..*natáhne k němu ruku*ráda jsem Vás poznala Lorenzo*mírný smile a mírná úklona jak je zvyklá*

No, já tebe též, Tatio. Hodně štěstí. A určitě se ještě potkáme. *Vezme její ruku a když se ukloní, usměje se, ukloní se taky políbí jí gentlemansky hřbet ruky.* Tak buď opatrná. *Usměje se a vydá se zpátky do města. Tohle musel říct Lexi.*

já doufám.*lehounce jde do města a hledá Nika... chce... potřebuje ho vidět-....*

Ten pocit bude skvělej. *Na moment se zasní s úsměvem na tváři. Když přijdou do lesa tak vede Klause ke sklepení, sejde dolu.* Tady to je...